Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Vendi


Mobil začal zvonit ve chvíli, kdy na stůl položila sklenky na víno. Podvědomě vytušila, co to znamená a jako by se snažila popřít blížící se negativní informace, dala si na čas a připravila na okraj linky vývrtku. Při šestém zazvonění konečně přijala hovor.

„Lizzie, sweetheart, nestihnu to k tobě včas, moc mě to mrzí, ale-“

Kývla, ačkoliv neměl šanci to vidět, a se sevřenými rty přelétla upravený stůl připravený k romantické večeři ve dvou. Večeři, která měla symbolizovat malou oslavu tříletého výročí oficiálního začátku jejich vztahu. Večeři, kterou sama uvařila, ačkoliv v tom byla naprosto mizerná. Povzdychla si a pohlédla na osamocenou láhev chardonnay. Bude se muset zabavit sama.

„Fajn,“ skočila mu do řeči stroze a pokusila se dosáhnout na zip rudých minišatů, které zvolila právě pro tuto příležitost. Naštvaně si odfrkla, nedařilo se jí to.

„Lizzie,“ konejšivý tón.

Mlčela, netušila co říct, aby to nevyznělo naštvaně.

„Přestaň se dívat na láhev toho vína a-“

„Jak víš, že-“

„-a jdi otevřít. Dembe tě odveze do mého nynějšího domu.“

„Nemám náladu,“ pokusila se o chabý odpor, ale dávno už sahala po kabátu na věšáku.

„Chybíš mi,“ byla strohá odpověď před tím, než ukončil hovor.

Zavrtěla hlavou. Někdy měla chuť toho chlapa vážně bodnout perem do krku. Znovu.

„Ahoj, Dembe,“ pozdravila vysokého statného muže, jakmile otevřela dveře.

Odpovědí jí byl jeho upřímný úsměv, úklona hlavou a sotva slyšitelné: „Liz.“ Pak už následovala jen tichá cesta setmělou krajinou do jednoho z Redových útočišť.

Když zastavili na příjezdové cestě na pohled starobylého domu, Dembe okamžitě opustil své místo za volantem, jen aby jí mohl otevřít dveře. Musela se usmát. Někdy si s těmi dvěma a jejich gentlemanskými způsoby připadala jako obletovaná princezna v pohádce. „Díky, Dembe.“

Další přikývnutí. „Dál už trefíte sama,“ ukázal k osvětleným dveřím.

Tázavě na něj pohlédla. Jen málokdy trávil Dembe čas jinde, než Red. „Mám volno,“ vysvětlil stroze. „Ale objekt je střežený, nemusíte se bát.“

Vlídně se usmála jeho starostlivému objasnění její nevyřčené otázky. Až v momentě, kdy měla ruku na klice a muž seděl opět v autě, napadlo ji, co v tak velkém domě vlastně bude sama dělat, když Red se ještě podle všeho nevrátil z Asie. Otočila se ve snaze zarazit Dembeho v odjezdu a nabídnout mu bezpředmětné tlachání nad partičkou scrabble a s velkým kyblíkem zmrzliny, ale černý mercedes jí už ukazoval jen svá zadní světla.

S povzdechem vešla do domu. Jejím jediným úmyslem bylo najít vinotéku.

Nahmatala vypínač a halu prozářilo světlo. Svlékla si kabát a vydala se do míst, kde tušila obývací pokoj. Když míjela schody do patra, její pohled upoutal rudý růžový okvětní lístek na prvním schodu. A další na druhém. A na třetím… S nadějí se vydala po stopách kvítků, které ji vedly až ke dveřím jednoho z pokojů. „Rede?“ zkusila zavolat. Žádná odpověď.

Otevřela dveře a rozsvítila. „Rayi?“ Nic. Vstoupila do ložnice, ale poházené lístky ji vedly dál. Stanula na prahu koupelny ozářené svíčkami rozmístěnými na dlaždičkách. Velká rohová vana byla napuštěná, na povrchu vody bohatá vrstva voňavé pěny. Na stolku vedle ní chladící kyblík se šampaňským, dvěma sklenkami a miskou jahod.

Červená ti sluší,“ ozvalo se za jejími zády.

Téměř nadskočila leknutím.

„Omlouvám se,“ pokračoval pokorně, zatímco se jeho ruka usídlila na jejím pase a přitáhla si ji blíž. Druhou odhrnul její hnědé vlasy na stranu a políbil ji na krk. „Nechtěl jsem tě vyděsit.“

Neodpověděla, jen se otočila čelem k němu a vyhledala jeho rty svými. Nenechal se pobízet a bral si, co mu nabízela. Odtrhli se až v momentě, kdy jim docházel kyslík. Pohlédl na ni, její oči se smály. A on byl šťastný.

„Chyběl jsi mi. A uvařila jsem večeři, abys věděl,“ dodala trochu vyčítavě.

„Miláčku, oba víme, že jsem nás ušetřil velkého utrpění při předstírání, že se to dá jíst,“ ušklíbl se.

„Hej! To nebylo hezké!“ plácla ho do prsou.

Vševědoucně se na ni podíval.

„Dobře, možná ale pravdivé.“

„Co kdybych ti teď pomohl z těch šatů a pak ti umyl záda?“ zeptal se a dlaněmi přejel po jejích bocích a zádech až k zapínání

„Co kdybych tě teď svedla, donutila tě sténat mé jméno a pak ti dovolila umýt mi záda?“ opáčila a přitáhla si ho za pas kalhot k sobě. „Ach, a podle všeho to vypadá, že mě moc rád vidíš,“ dodala, když prsty přejela po jeho poklopci.

Přivřel oči a ze rtů mu uniklo: „Lizzie.“

Nedokázala říct, kde se v něm brala všechna ta něha, s jakou nechával její jméno plynout prostorem. Milovala odstín hlasu, jakým ho říkal.

„Jsem definitivně pro možnost číslo dvě,“ přerušil její úvahy.

Usmála se a znovu se natáhla, aby ho políbila.

Mnohem později, když znaveně odpočívala na jeho hrudi, se Red natáhl, aby ze zásuvky u nočního stolku vytáhl černou plochou krabičku. Překvapeně k němu vzhlédla.

„Krásné výročí, Lizzie.“ odvětil na její němou otázku a s nepatrným úsměvem sledoval, jak krabičku opatrně otevírá.

Liz nevěřícně zírala na jednoduchý hladký platinový náramek položený na černém sametu, jehož povrch byl osázen několika náhodně rozmístěnými drobnými rudými krystalky. Jemně po něm přejela prsty, jako by se chtěla ujistit o jeho existenci, a tak si všimla drobné rytiny umístěné na spodní straně.

We are stuck with each other. Forever.

Na její tváři se objevil široký úsměv, oči se jí zalily slzami dojetí. „Miluju tě, Raymonde,“ zašeptala proti jeho rtům, než ho vroucně políbila.

08.10.2014 18:29:18
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one