Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Vendi
 


Sluneční paprsky pošimraly Elizabeth na tváři. Se zívnutím se zavrtěla a slastně se protáhla. Cítila se nezvykle odpočinutě, a ačkoliv ještě ani nevstala z postele, měla pocit, že dnešní den bude patřit mezi ty dobré. Posadila se a prohrábla si vlasy. Její pohled spočinul na budíku. Chtěla ho zacvaknout, aby zbytečně nezvonil, když už je dávno vzhůru, ale místo toho vytřeštila oči na červeně blikající 00:00.

Zasténala. Představa o bezproblémovém dni se rozplynula. Mobil jí oznámil, že měla už hodinu být v práci. Nehledě na šest zmeškaných hovorů na střídačku do Resslera a Arama. Tohle jí dá Cooper sežrat.

TBLTBLTBL

„Tak dokonce i agentka Keenová se k nám nakonec připojila!“ přivítal ji Harold Cooper, velitel taktické jednotky, jakmile vyšla z výtahu. Nadechla se, aby se omluvila, ale nedal jí prostor. „Šetřete dech, Keenová, večer jdete s Reddingtonem do utajení na setkání s kontaktem. Agent Ressler vás seznámí s detaily.“

Až teď si všimla, že je tam i Red. Oblečen v pro něj tak typickém třídílném obleku se ležérně opíral o jeden ze stolů, jednu ruku v kapse, druhou si pohrával s kloboukem a pozoroval ji. Úsměv, který se mu usadil na tváři, dával tušit, že se jí nebude dvakrát líbit to, co se na ni ušilo během její nepřítomnosti.

TBLTBLTBL

„Cože?“ vyprskla o několik minut později. „Manželka?! Jdeme do utajení jako pan a paní Reddingtonovi? Děláš si legraci, Donalde? Cooper to schválil?“ Její rozhořčení nebralo konce.

„On s tím vlastně přišel,“ pokrčil rameny agent.

„Ach, Lizzie, proč takové rozčarování? Mysli na to, jak budeš večer obletovaná,“ vložil se do toho Red.

Podezřívavě přimhouřila oči. „To byl tvůj nápad!“ Ne, neptala se, byla si tím skoro jistá.

Zavrtěl hlavou. „Slyšela jsi přece tady Dona, tentokrát s tím nemám nic společného, pouze jsem naznačil, že by neuškodilo, kdyby se náš kontakt cítil bezpečně. S ženou po mém boku to bude o mnoho snazší. Cooper se svou geniální myslí se postaral o zbytek naší zábavy na dnešní večer,“ usmál se na ni a v jeho očích hrály jiskřičky pobavení.

„Aby bylo jasno, nehodlám se družit! Setkáme se s kontaktem, uděláme, co bude nutné a konec příběhu,“ instruovala ho stále rozladěně.

Red vážně přikývl. „Naprosto s tebou souhlasím. Ale jdeme na ples. Tam se tančí. A jakožto manželé...“ významný pohled hovořil za vše.

Ressler pobaveně a raději v tichosti sledoval jejich slovní přestřelku. Liz vztekle popadla složku s informacemi o případu a vyrazila k výtahu. Případ si mohla prostudovat doma, tady by jí hrozilo puknutí vzteky.

„Vyzvednu tě v sedm,“ ozvalo se za ní. „A Dembe ti přiveze šaty. Musíme ladit!“ dolehlo k ní ještě pobaveným hlasem.

Kdyby měla ve své blízkosti dveře, s gustem by jimi praštila. Pokud možno Reddingtonovi před obličejem.

TBLTBLTBL

Byla skoro u konce se studováním složky, když se ozval domovní zvonek. Rychle seběhla ze schodů a s vřelým úsměvem pozdravila vysokého svalnatého černocha. „Ahoj, Dembe!“ Měla toho muže vážně ráda. Nikdy neplýtval slovy, ale přesto z něj vyzařovalo cosi přátelského. Mohla se jen domýšlet, že někteří, které poručil Red zlikvidovat a neudělal to sám, se setkali právě s Dembem a podobné nadšení by s Liz nejspíš nesdíleli. Muž jí kývl na pozdrav. „Reddington vám posílá šaty na večer,“ předal jí velký balíček, obrátil se na patě a mířil k zaparkovanému mercedesu.

Elizabeth původně vůbec nechtěla prozkoumávat obsah krabice dřív, než to bude nutné, ale nakonec zvítězila zvědavost. Jakmile odklopila víko a shrnula křídový papír, oněměla úžasem. Dlouhé korzetové šaty v námořnické modré bez zbytečných příkras v podobě kamínků, výšivek a dalšího zdobení nečekala ani omylem. V duchu se Reddingtonovi omluvila, podezírala ho, že využije příležitosti a pošle jí nějaký sexistický kousek, který by si stejně neoblékla. Už bez obav otevřela i druhou, menší krabici, aby v ní nalezla lodičky stejné barvy. Obě krabice odložila stranou. Zřejmě ten večer nebude tak hrozný, jak se původně zdál, pomyslela si a vrátila se zpátky ke spisu.

TBLTBLTBL

„Oh, Lizzie, vypadáš naprosto božsky!“ rozplýval se Red v okamžiku, kdy mu otevřela dveře. Zamračila se na něj a se slovy: „Můžeme tohle divadýlko přeskočit?“ nastoupila do auta. Ovšem hluboko ve svém nitru byla jeho lichotkou potěšena. Vlastně velmi potěšena. Když se nakrucovala před zrcadlem, líbila se sama sobě a to se nestávalo příliš často. Byla si jistá, že za to můžou ty šaty, za které dal Reddington jistojistě balík peněz. Takhle nevypadají šaty z konfekce nehledě na to, že jako paní Reddingtonová se zjevně těší jen z toho nejluxusnějšího.

Také Dembe z místa řidiče se na ni obdivně pousmál. Sklonila zrak na muže, který se posadil na zadní sedadlo vedle ní. Až teď si uvědomila, že Red měl na sobě černý oblek s doplňky ve stejné barvě jako její šaty. Kdyby je viděl nezávislý pozorovatel, zjevně by usoudil, že si bohatý páreček vyrazil na nějakou akci s podobnými zazobanci.

„Lizzie, drahoušku, nemohla by ses tvářit trochu víc, jako že si to užíváš?“ vytrhl ji z úvah jeho hlas. „Dnes dopoledne jsem ochutnal naprosto úžasnou ledovou tříšť v jednom ze stánků v downtownu. Osvěžující a kyselá. Stejně jako dneska ty.“

Protočila očima. „Nejsem na akci v utajení poprvé, vím, jak se chovat,“ opáčila trochu kysele.

„Ale poprvé jsi v utajení jako moje manželka a věř mi, nemáš ani tušení, co to obnáší.“ Opáčil se svým typickým úsměvem.

„Jestli si myslíš, že tě tahle stupidní hra opravňuje k tomu, abys mě osahával na veřejnosti, tak-“

„Osahával?“ zasmál se. „Dembe slyšel jsi agentku? Ještě než tam dojedeme, pokusí se ze mě udělat devianta,“ opět smích. „Naopak, Lizzie,“ začal vážnějším tónem a zalovil v kapse saka, aby posléze vylovil semišovou krabičku. Otevřel ji a vyndal hladký prsten z drahého kovu. Všimla si, že stejný je i na jeho prsteníčku. Jemně ji vzal za ruku a navlékl jí ho na prst. Do té chvíle ani na okamžik nepřerušil oční kontakt. „Přesně naopak, Lizzie,“ zopakoval, aby mohl navázat tam, kde skončil, „hodlám se k tobě chovat jako k největšímu štěstí, jaké mě v životě potkalo,“ dořekl naprosto vážně a naklonil se k ní a spojil své rty s jejími v něžném polibku.

Nestačila nic namítnout, během okamžiku se odtáhl a auto přibrzdilo. V hlavě měla dokonalý zmatek. Samozřejmě že to udělal proto, aby tak oficiálně započal jejich akci v utajení, a také proto, že to byl prostě Raymond Reddington, ale to ji nemátlo tolik, jako fakt, že by pravděpodobně vůbec neprotestovala, kdyby v tom ještě nějakou chvíli pokračoval. Nehledě na to, že jí stále v hlavě rezonovala jeho poslední slova. Neznatelně zavrtěla hlavou. Byla to jen další z jeho skvostných psychologických her.

Dveře na její straně se otevřely. Přijala jeho nabízenou ruku a nechala se okamžitě vtáhnout do jeho náruče. Prsty přejel po její čelisti a vtiskl jí polibek na tvář. „Už jsme pod dohledem, a nemluvím teď a Donniem schovaném v keřích,“ zašeptal jí do ucha.

Zasmála se, jako by jí pověděl nějakou hloupoučkou lichotku a nechala se odvést do budovy.

 
19.12.2014 17:47:54
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one