Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Na několik týdnů poslední kapitola. Užijte si ji, dejte vědět, jak se vám (ne)líbila a užívejte sluníčkových dní. Během prázdnin bude klasicky "mrtvo", ale ani tak nevylučuji přídání nové kapitoly :-) Mějte se krásně a doufám, že se v září uvidíme v plném počtu (já a vy) a v plné síle (psací a komentátorské)! W.

     Beta: Claire


Následující události měla Hermiona zamlžené. Věděla, že se několikrát probrala, jednou zaslechla tlumené dohady madame Pomfreyové a Snapea, když se probrala později, mluvil na ni už jen on sám. Vždycky cítila opojnou vůni bylin a jeho hlas na ni měl uklidňující účinky. A pak se znovu propadla do bezesného blouznění.

Ve chvíli, kdy se konečně začala plně probírat, neměla ani zdání o tom, jaký je den. Překvapivě necítila žádnou větší bolest, také malátnost a pocit nevolnosti byly pryč. Pamatovala si své první procitnutí a byla si docela jistá, že v tu chvíli byla na ošetřovně. Teď se ale jistojistě nacházela ve Snapeově ložnici.

Měla šílené sucho v ústech, rozhlédla se kolem sebe v naději, že je na dosah něco k pití. Jako by její přání mělo být němým rozkazem, objevila se před ní sklenka s vodou. Pomalu putovala po ruce, která ji držela, až ke známému obličeji. Snape se na ni mračil a zdaleka to nevypadalo, že začne skákat radostí nad jejím probuzením.

„Děkuji,“ pokusila se říct, ale nakonec z toho bylo jen nesrozumitelné zaskřehotání. Odkašlala si a zkusila to znovu, tentokrát s větším úspěchem.

Přikývl v odpověď. Ani se nezajímal, zda se zvládne napít sama, uvědomila si, když se sklenicí trochu zápasila a první dva doušky skončily za jejím tričkem.

„Ehm... jak dlouho jsem byla... mimo?“ zajímala se, když hltavě dopila.

„Dva dny,“ řekl stručně. Hůlkou nad ní zakouzlil několik diagnostických kouzel, aby se přesvědčil, že je v pořádku. Výsledky byly uspokojující. Vnitřní krvácení, které bylo způsobeno zlomeným žebrem, zastavila obratně Poppy, žebro srostlo během jediné noci a sepse, která hrozila, byla zažehnána. Slečna Grangerová bude zase brzy skákat přes kaluže, ale to neznamenalo, že na ni přestane mít vztek. Otočil se k odchodu a raději ani neuvažoval nad tím, jak je ponižující opouštět svou vlastní ložnici. Musel by si totiž připomenout, že to byl právě on, kdo si u Poppy vyhádal její přesun sem.

Hermiona nebyla včerejší a došlo jí, že ho něco žere, jen nějak nechápala co. Posadila se, nohy nechala sklouznout na zem. Zjistila, že na sobě má jen kalhotky a bílé tričko. Lehce zamáčené bílé tričko. Vážně okouzlující.

„Můžete mi říct, co se vám zase stalo? Chováte se, jako by vám někdo snědl poslední puding.“ křikla na jeho záda.

Zarazil se a pomalu, rozvážně, jako šelma na lovu, se otočil. A stejným způsobem si ji přeměřil. „Vy, slečno Grangerová, jste se mi stala!“ vyštěkl. „Vyvalíte se mi z krbu doslova v mdlobách, podceňujete svoje zdraví a ještě si myslíte, že to budu slepě tolerovat? Zbláznila jste se?!“ konečně dal průchod své frustraci a obavám, které ho naplnily, když ji spatřil poté, co plameny v jeho krbu zezelenaly.

Zalapala po dechu. To myslel vážně? Prudce se postavila, bylo jí úplně jedno, jak vypadá, ale hádat se vsedě nebylo nijak taktické. „A vy jste používal mozek, když jste si vyrazil bez mého svolení na malý výlet? Kdybyste se nechoval jako pitomec, mohlo všechno dopadnout úplně jinak!“ oplácela mu zamračený pohled.

Jejím nahým nohám věnoval pozornost jen chvíli, pak opět zabodl pohled do její tváře. „No jistě, ještě mi tu udělejte přednášku o chování!“ prskal. „Já jsem se nikoho neprosil, aby mi vás nastrčil do života! Věřte mi, že bez vás a vám podobných úřednických ignorantů mi bylo a vždycky bude stokrát lépe! Myslím, že jsem se omezil dost a má tolerance vůči vašim imbecilním požadavkům byla neúměrně velká. Jestli se vám nepozdává, že jsem vám nepopřál dobré ráno, neuvařil čajíček a nezeptal se, jestli vás nebolí bebí, můžete si sbalit svých pět švestek a konečně mi vypadnout ze života!“ rozkřikl se.

Přimhouřila vzteky oči. Nejraději by ho něčím praštila. „Tak lehko se mě nezbavíte! Zapomínáte totiž, že tady jsem na základě vyššího pověření. Copak si vážně myslíte, že mě práce s vámi baví?“ zasyčela a se vztyčenou hlavou kolem něj prošla, aniž by mu věnovala další pohled.

Mohla doslova cítit, jak to mezi nimi jiskřilo. Jeho žhnoucí pohled jí provrtával záda a byla si jistá, že se musel hodně ovládat, aby jí nezakroutil krkem. Na takové drzé jednání od cizí ženské byl sotva zvyklý. Došla ke krbu a otočila se na něj. „Jdu se k sobě osprchovat, věřím, že až se vrátím, budeme se chovat jako civilizovaní lidé schopni vzájemné komunikace,“ řekla úsečně a v rámci řečeného se zdržela komentářů nad jeho znechuceným zamumláním čehosi nelichotivého.

Vztekle civěl do plamenů, v nichž před okamžikem zmizela. Nechápal, jak ho ta ženská dokázala tak vytočil. A co bylo ještě horší, jejich vzájemné hádky ho rozpalovaly i jinak. Pohled na rozohněnou spoře oděnou Grangerovou v jeho ložnici byl prostě vzrušující. A skutečnost, že se mu tohle dělo, ho rozčilovala snad ještě víc. Z myšlenek ho vytrhlo zahučení v krbu. Vzhlédl v nenadšeném očekávání bůhví koho. Jaké bylo jeho překvapení, když se z krbu vyřítila ona zmíněná Grangerová, zabalená jen do osušky, se šamponovou pěnou ve vlasech a jadrnými nadávkami na rtech.

„To se může stát jenom mně,“ špačkovala, „nějaký idiot vypne v celém domě vodu! Prý pravidelná odstávka!“ S dalším mumláním na rtech se rozešla rovnou do Snapeovy ložnice s představou pokračovat dál do koupelny. Zastavila ji posměšná poznámka.

„Nevím, jestli vám to už někdo řekl, ale ten proutek, který s sebou taháte, se dá velmi užitečně použít i v takových případech,“ utahoval si z ní a přitom tak jen rozptyloval sám sebe od hříšných myšlenek.

Nasupeně se na něj otočila ve dveřích jeho ložnice. „Sice vás to vůbec nemusí zajímat,“ začala znovu zvyšovat hlas, „ale hůlku jsem si zapomněla tady,“ prskla a dál pokračovala do pokoje. Dohnal ji několika rychlými kroky, zrovna když se natahovala po dveřích do koupelny. Jeho koupelny! „A teď si sakra myslíte, že děláte co?!“ vyrazil podrážděně. Nepamatoval si, že by jí dal svolení k použití své koupelny. Možná nad tím v minulosti přemýšlel, ale momentálně šlo o princip. K vytyčení mantinelů se tohle zdálo být velmi příhodné.

„Jdu do koupelny,“ oznámila mu zcela samozřejmě. „Jestli si totiž myslíte, že se spokojím s magií místo teplé sprchy, jste na omylu!“

Nad drzostí té ženské mu zůstával rozum stát. Dřív než stačila v oné místnosti opravdu zmizet, chytil ji za paži a prudce otočil k sobě. Nečekala to a skončila mu se zavrávoráním v náruči, ručník jen tak tak udržela. Její rozohněný pohled z bezprostřední blízkosti ho přikoval na místě.

„A vám jde právě teď o co?“ začala znovu. „Bráníte své teritorium, které si dlouhé roky značkujete, nebo se bojíte, že vuhmdlmh-“ její slova se změnila v neidentifikovatelné huhlání, když ji neočekávaně políbil a hrubě se jazykem vedral do jejích úst. První myšlenka v tu chvíli patřila té právě se dějící absurditě. Nikdy by nehádala, že ho rozpálí pořádná hádka a kus nahé pokožky. V dalším okamžiku vyhodnotil její mozek Severusovy dotyky za žádoucí a Hermioniny ruce se zcela přirozeně ocitly na jeho ramenou a prsty, kterými mu vklouzla do vlasů, si přitáhla jeho hlavu níž.

Nečekala, že k tomu dojde tak brzo, ale nehodlala vycouvat. Lepší příležitost by nemusela dostat, ujišťovala se a alibisticky si tak omlouvala skutečnost, že jí jeho hluboké polibky a pátravé ruce dělaly dobře. Postřehla, že se od ní Severus pokouší trochu odtáhnout a zřejmě zjistit, co bude následovat, ale usnadnila mu to. Přitiskla se k němu a vdechla mu do úst: „Nebudeme mluvit.“

Její sdělení pochopil přesně tak, jak jej myslela. Během vteřiny se její ručník ocitl na zemi a jeho všetečné ruce ji nesmlouvavě vmanévrovaly na velkou postel, která se pod vahou jejich těl zhoupla. Hermiona vztáhla ruce k jeho hrudi a uvolnila první z řady stejných knoflíčků na jeho košili, zatímco jeho majetnické rty se přesouvaly níž, přes její krk až k ňadrům. Uvěznil mezi zuby jednu z bradavek, druhé věnoval intenzivní péči krouživými dotyky palce. Zavzdychala, když zuby jemně stiskl, poté bradavku vtáhl do úst a konečně ji polaskal jazykem.

Zvrátila hlavu dozadu a Severus se se spokojeným výrazem přesunul k hrdlu, které mu nabídla. Drobnými polibky zmapoval linii až k bradě a pak znovu jazykem dobýval její ústa. Hermioně docházela trpělivost s nekonečnou řadou knoflíků. Košili mu s jeho malou pomocí přetáhla přes hlavu. Nedovolil jí pohled na sebe, znovu spojil jejich rty. Cítila, jak jeho velké a proti všem předpokladům jemné ruce sjely až na její boky a nesmlouvavě jí roztáhly stehna. Otřel se o její podbřišek erekcí stále uvězněnou v kalhotách. Pokusila se ho donutit k výměně rolí, ale na tlak drobných dlaní na hrudi nijak nereflektoval. Pochopila, že na dlouhou předehru se dneska hrát nebude. Skoro ji vyděsilo vědomí, že je tomu ráda.

Zaměřila svou pozornost na knoflíky u jeho kalhot. Merline, proč má na všem oblečení tolik knoflíčků, chtělo se jí křičet frustrací. Ušklíbl se nad její nedočkavostí. Společným úsilím setřásli kalhoty z boků a znovu se natáhl pro polibek. Hermioně prolétlo hlavou, že ten chlap vážně skvělé líbá. Ta myšlenka se však stala náhle nepodstatnou, když do ní pronikl dvěma prsty a palcem ledabyle dráždil klitoris. Zasténala mu do úst a rukama mu sjela na pevný zadek. Pochopil její výzvu a svými boky ji donutil ještě víc roztáhnout nohy. Prsty vystřídala tvrdá erekce. Jeho vpád byl stejně prudký jako jeho polibky. Vyplnil ji bez varování – prudce, drsně a chtivě. Zabolelo to. Instinktivně se chtěla odtáhnout, ale nedovolil jí to. Přirážel téměř bezohledně, každým pohybem se dostával hlouběji. K jejímu vlastnímu zděšení si to brzy začala užívat a vycházet mu vstříc. Přimhouřenýma očima sledovala, jak mu s přicházejícím orgasmem naběhly cévy na krku. Věnoval jí tázavý pohled. Došlo jí, že není tak sobecký a jde mu i o její vlastní uspokojení. Během několika dalších přírazů pevně stiskla víčka a znovu zasténala. Její tělo zvláčnělo. Poslední hluboký příraz a pak zvláštní pocit prázdnoty. Severus vyvrcholil do zmuchlaných přikrývek a pak se zhroutil vedle ní.

Nikdy by si nepomyslela, že bude mít sex se svým profesorem lektvarů. Bývalým, samozřejmě. A už vůbec by ji nenapadlo, že před ním bude předstírat orgasmus, ale chtěla mu udělat, z pro ni z nepochopitelných důvodů, radost. Líbilo se jí to. Obdobně divoký a živočišný styk zažila poprvé a užila si ho. Nechtěla pitvat jeho zkoumavé pohledy, a tak předstírala. Věděla, že chlapi jednoduše nikdy nepochopí, že se ženě může sex líbit i bez toho. A jí se vskutku zamlouval.

O něco méně se jí zamlouvala šamponová pěna, kterou nestačila smýt, když jí vypnuli vodu, a na niž díky jistému rozptýlení dočista zapomněla. Zvedla se s úmyslem konečně zmizet v jeho koupelně.

„Kam jdeš?“ ozvalo se za ní vyčítavě. Otočila se přes rameno. Snape vypadal k pomilování roztomile. Ale to by mu nejspíš neměla říkat. „Do koupelny, můžu?“

„Teď se ptáš,“ odfrkl si. Pak mu v očích zajiskřilo. „Nepotřebuješ umýt záda?“

Zavrtěla hlavou. „Ne, a myslím, že o tykání nebyla řeč,“ uštědřila mu nehmotné plesknutí přes prsty a zmizela v koupelně.

Když se o pár minut později znovu objevila v ložnici, Severus byl oblečený a tvářil se, jako by se nic nestalo. Jen při pohledu na ni zabalenou do jeho županu, který jí byl zcela očividně velký, mu zacukaly koutku. Pokrčila rameny. Ve své unáhlenosti si do koupelny nevzala nic na sebe.

„A teď bychom se mohli věnovat té civilizované komunikaci,“ nadhodila, jakmile se vrátila již oblečená a našla ho sedět v křesle u krbu.

„Poslouchám,“ řekl odměřeněji, než zamýšlel.

Povzdychla si. „Nechci vám řídit život, chci jen trochu důvěry,“ začala opatrně.

Překvapeně na ni pohlédl. „Vážně vám ještě nedošlo, že kdybyste ji neměla, nikdy bych vás do svého života nevpustil? Respektive bych vás vyhodil při první příležitosti a poslal vás někam i s celým ministerstvem?“

Rozhodila rukama. Jak mohla ksakru tohle vědět? Číst ve Snapeovi pro ni bylo stejně těžké jako luštit hieroglyfy – ani jedno neuměla. „Aha,“ připustila po chvíli. Nevěděla, co jiného na to říct. „Já... musím na ministerstvo,“ zněla skoro omluvně. Současně si uvědomila, že se oba vyhýbají narážce na to, co se mezi nimi odehrálo před chvílí. „A ehm... co se stalo, to-“

„Se nebude opakovat ,“ skočil jí do řeči. Bylo pro něj jednodušší, když to udělá sám.

Pousmála se. Řekl to až moc rychle na to, aby mu věřila, že o to vážně nestojí. „Ale to by byla škoda, nemyslíte?“ mrkla na něj koketně a zmizela v krbu.

~~~HGSS~~~

Cestou do důkazního skladu se jí na tváři ustálil lehký úsměv. S vývojem situace byla spokojená a dokonce si to i užívala. O něco víc ji trápil fakt, že tomu muži lže. Zavrtěla nad tím hlavou. Byla to její práce a ona nemohla dopustit, aby se to stalo záležitostí citů.

Zamyšleně kráčela dál. „Ale ale – Hermiona Grangerová,“ ozval se za ní náhle skřehotavý hlas. Poznala ho okamžitě. Otočila se s falešným úsměvem na rtech. Eduard Shabbandore, nadřízený Matta Morgana a osina v zadku všech bystrozorů. Nezdržoval se na ministerstvu příliš často a nikdo pořádně nevěděl, co a kde vlastně dělá. Nesnášel nováčky mezi bystrozory a ještě o něco víc ženy. K Hermioně cítil čirou nenávist, s níž se příliš netajil. Vzhledem k okolnostem k němu ona chovala naprosto totožné emoce. Za celou dobu jejího působení na ministerstvu jí šlapal na paty a snažil se ji nachytat. Neúspěšně. Jeho chování se z nenávistného změnilo na úlisné krátce po jejím přidělení na nynější akci. V duchu se ušklíbla. Rozhodně by si ho dokázala představit jako krtka.

„Dobrý podvečer, pane,“ pozdravila. Rychle, aby jí nemohl klást další otázky, zrychlila krok a zmizela mu za rohem. Oddychla si až v momentě, kdy za ní zaklaply dveře místnosti s důkazy. Vážně toho chlapa neměla ráda.

Přešla až ke svému trezoru s nastraženou pastí. Po sérii několika komplexních odhalovacích kouzel se před ní zjevil mlhový mrak, který se začal formovat do tvaru lidské postavy. Během několika minut složitého procesu se před ní objevila silueta muže. Hůlka jí proklouzla mezi prsty...

 
05.06.2014 18:22:03
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one