Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Věnováno Vendi a Claire. Proč? Protože proto ;-)

Beta: Claire



Kdesi ve Skotsku, sobota, 6. října 1998

„Co bylo tak důležité, že jsme se kvůli tomu museli sejít?"

„Amygdaline, potřebuji vědět, že máš situaci pod kontrolou. Ystriell ve své činnosti nepřestává, alespoň co se ke mně doneslo. Cítím to, rozumíš?"

„Nemyslíš, že zrovna já ti rozumím víc než kdokoliv jiný? Ale neumím dělat zázraky. To, že tvůj otec nebyl schopný udržet Ystrielliny kousky na uzdě, neznamená, že já se přetrhnu. Sám moc dobře víš, že nejdřív je třeba zbavit se jejích hraček, až potom jí samotné. Dělám, co můžu, ale vyčerpává mě to."

„Pokud by byla potřeba má pomoc, dej vědět."

„Myslím, že to zvládnu. A teď už musím jít, než si někdo všimne mé nepřítomnosti."

„Díky za to, co pro nás děláš."

„Aengorde, dělám to i pro sebe, nezapomeň. To, co mi Ystriell udělala, ji odsoudilo k smrti."


Tkalcovská ulice, dům Severuse Snapea, téhož dne

Severus

„Alex, počkej chvilku," požádám svou společnici, když zaznamenám její opětovný útok na mé slabiny.

„Že bys měl dost?" zeptá se mě škádlivě a já ji místo odpovědi umlčím hlubokým a dravým polibkem. Když se mi nedostává kyslíku, odtrhnu se od ní a věnuji jí jeden ze svých nečitelných pohledů, i když mám pocit, že ona ve mně čte jako v knize.

„Jsi neúnavná," postěžuji si naoko, ale pravdou je, že jsem tuhle malou ďáblici ještě nezažil unavenou. Sice se nevídáme tak často, ale víkendy nabité sexem, které mě sice příjemně, ale přesto vyčerpávají, jsou naší jedinou společnou aktivitou.

„Anebo jsi starý," zazubí se na mě bezelstně a v očích se jí leskne chtíč. Tedy alespoň já si to myslím.

„Já ti ukážu, jak jsem starý," zavrčím výhružně a převalím se na ni, abych ji zatlačil do peřin a dokázal jí, že na tohle rozhodně starý nejsem...


Bradavice, neděle, 7. října

Hermiona

Přehodím si knihy z jedné náruče do druhé a kývnutím se rozloučím s bradavickou knihovnicí. Vyprovází mě chápavým úsměvem jako pokaždé. Je krátce před večerkou, ale necítím únavu. Naopak, jsem soustředěná a mám v plánu celou noc číst tyhle zajímavé knihy. Co na tom, že je zítra škola.

Zahnu za roh a kolem mě se proženou dva mrzimorští chlapci.

„Hej, Josephe, kam utíkáš, za chvíli bude večerka," křičí ten zrzavý na mého známého neznámého Josepha Ziwella.

„Nevím, ale chce se mi běhat, prostě paráda!" odpoví mu druhý chlapec nesouvisle a úprkem zamíří kamsi do druhého patra.

Když probíhal kolem mě, jeho oči byly opět plné toho podivného lesku. V souvislosti s jeho počínáním si začínám být jistá, co za tím stojí. Ale nemůžu si dovolit riskovat. Své domněnky si budu muset ověřit. Ale na to je ještě času dost.


Bradavice, Velká síň, pondělí, 8. října

Ron

„Víte, ho je diuhný?" zeptám se s plnou pusou těch nejúžasnějších pečených papriček, které jsem kdy jedl, svých přátel. Zrovna teď jsem si vzpomněl na zajímavou věc, a kdybych s tím chtěl počkat, asi bych to zapomněl.

„Myslíš kromě toho, že ti padá jídlo z pusy?" zazubí se na mě Hermiona a způsobně vpraví do úst vidličku s kouskem pečené brambory. Posledních několik dní je to zase ta stará dobrá Hermiona, takže toho musím náležitě využít.

„Ne," polknu, „myslím to, že už je to skoro měsíc a nikoho nezabili," dokončím svůj postřeh. „Však víte, ty podivné vraždy. V novinách jsem si ničeho nevšiml," zamyslím se a pokouším se vybavit největší novinové titulky v uplynulých dnech.

„To je snad dobře, ne?" zeptá se Hermiona a Harry přikývne. „Taky si myslím, že je to dobré znamení, ale nějak už jsem vyrostl z toho, že šílenci jen tak z ničeho nic zmizí a už se neobjeví. Teda aspoň Voldemort se vždycky objevil.

„Harry má pravdu," připustí má kamarádka. „Ten, kdo to dělá, musí být naprosto šílený a šílenci jen tak nepřestávají."

„Je zajímavý, že se v novinách neobjevilo ani nic o tom, že by třeba bystrozoři měli nějaké podezření, že? Myslíte, že prostě nic nemají?" ptám se tak zaujatě, že si ani nevšimnu, že mi stydne večeře.

„Těžko říct," řekne Harry. Hermiona pokrčí rameny. „Myslím, že i kdyby něco měli, nebudou to psát do novin, aby vraha nevylekali," řekne nakonec a odloží příbor na stranu. „Já jdu nahoru, potřebuju ještě dopsat esej pro McGonagallovou. Co vy?" zeptá se Hermiona, když se zvedne ze svého místa.

„Já jsem ještě nedojedl," ukážu na svůj talíř a Hermi se jen ušklíbne.

„Já půjdu s tebou," vyrazí za ní Harry a já zůstanu sám, jen se svými úžasnými pečenými papričkami a marinovaným steakem.


Kdesi na předměstí Londýna, pátek, 14. října

„To jste vy, že ano?" ptá se vystrašená žena překvapivě racionálně, i když tuší, že ji brzo čeká smrt. „Všechny ty vraždy..."

„Ano," odpoví prostě postava v dlouhém černém plášti s kápí přes obličej.

„Proč to děláte, proč?!" ptá se plačtivě a tiskne si šedý hábit k tělu, jako by ji snad mohl ochránit.

„Protože musím," pokrčí neznámá osoba rameny a udělá další dva kroky dopředu. „Musím svou zemi ochránit před tím, aby se dalším lidem nestalo to, co vám. Musím to udělat proto, aby vy jste neudělala to, co bylo uděláno vám.

„Ale já... proč...? Nikdo mi nic neudělal a ani já bych… nechci nikomu ublížit, tak proč…?" vzlyká dál žena a choulí se u zdi, k níž byla zahnána. „Slibuju, že... že..."

„Můžete slibovat, jak chcete, ale já vím, že pokušení je příliš velké. V okamžiku, kdy si plně uvědomíte, co vás volá, neodoláte. Proto musíte zemřít," vysvětlí neznámá osoba trpělivě, ale jakmile dořekne, vzduchem zasviští její dlaň.

Žena vyjekne a pod náporem úderu se uhodí o zeď za sebou. V bezvědomí se sesune k nohám svého vraha.


Ministerstvo čar a kouzel, Ústředí bystrozorů, neděle, 16. října

„Zatraceně!" praštil Inner Moon pěstí do stolu a nevšímal si bolesti, která se rozeběhla až do předloktí. „Prostě není možné, že po sobě nic nenechal. Prostě nic. Žádná pitomá stopa, která by nás posunula o kousek dál. Jsme dva kroky pozadu a ten hajzl si to náležitě užívá," hořekoval dál a nervózně přecházel po své pracovně.

„Šéfe, vím, že to není moc, ale stále se potvrzuje pravidlo, že vraždí před novem nebo v něm," osmělí se jeho pomocník Theodor.

„Ale k čemu nám to je?! K ničemu! Kdyby to bylo přímo na nov, mohli bychom hlídkovat, mohli bychom bystrozory pokrýt zatraceně velkou plochu Londýna, ale takhle? Už vyřizuju denně několik stížností na to, že bystrozoři dělají přesčasy, protože mimo obvyklou pracovní dobu pochůzkují."

„Je dobrý," pípne Theodor uznale.

„My jsme lepší!" zahromuje jeho nadřízený. „Dostaneme ho! Zvedni zadek a jdeme na místo činu, něco objevit musíme."

„Ale šéfe, byli jsme tam celou sobotu a-"

„A co? To mám radši sedět na zadku a přemýšlet o tom, jestli moje žena nebude další?" prskne Moon.

„Jasně, že ne. Jdeme," zvedne se mladík a muži společně opustí kancelář.


Děravý kotel, téhož dne

Inner Moon

„Pořád nic?" zeptá se mě můj známý a upije ze sklenky s nejlepším vínem, které v tomhle pajzlu nabízejí.

„Ne, Severusi, je to na dvě věci. Jediný, co máme, je ten vlas z páté oběti. Navíc v zítřejších novinách čekej další tučnej titulek. Nevěřím, že někdo dokáže být tak dobrý," povzdychnu si.

„Takhle dobří jsou jen ti, kteří k tomu mají speciální výcvik, jestli chápeš, co tím chci říct," podívá se na mě Snape významně přes okraj své sklenice.

„Jo, chceš říct, že to tipuješ na Smrtijeda."

„Ano, ale nemůžu přijít na pointu. I kdyby to opravdu dělal nějaký uprchlý Smrtijed, tak proč? Co by ho k tomu vedlo?" přemítá nahlas.

„To netuším, to bys mi mohl říct spíš ty."

„Jasně," ušklíbne se ironicky, „to bych rád, ale nevím. Co jsi mi řekl o obětech, tak nikoho z nich jsem neznal. Určitě se nejedná o lidi, kteří by Voldemortovi nějak ukřivdili a někdo z jeho uprchnuvších posluhovačů se chtěl mstít."

Sleduji Severuse, jak opětovně smáčí rty v rudé tekutině a musím mu dát za pravdu.

„Možná se na to díváme ze špatného úhlu," přisvědčím. „Pořád se snažím fixovat na Smrtijedy, ale chtělo by to jiný pohled na věc," připustím a obrátím do sebe svého panáka ohnivé whisky.

„Trochu mě trápí otázka bezpečnosti studentů. Myslíš, že bychom měli zvýšit opatření?" zeptá se starostlivě a dokonale tím podryje svou image učitele, kterého studenti vůbec nezajímají.

„Nemůžu tobě ani ředitelce nic nařizovat, navíc zatím není žádné mrtvé dítě, ale když neznáme pojítko mezi oběťmi, může to být příště kdokoliv. Doporučuji zpřísnit dozor na výletech do Prasinek a zkontrolovat ochranná kouzla. Jestli chceš, někoho ti tam pošlu," nabídnu služby svého oddělení.

„Nebude třeba, o to se postarám sám. Musím taky promluvit s Minervou. Přijde mi po válce nějaká lehkovážná."

„Neboj, to se zase vrátí do normálu. Na každého ten jistý druh svobody a vítězství dobra působí jinak."

„Snad máš pravdu," řekne a dopije víno. „Už půjdu, zítra brzo ráno učím," rozloučí se a položí na bar několik mincí.

Kývnu mu na pozdrav a barmanovi naznačím, aby mi nalil dalšího panáka.


Bradavice, pondělí, 17. října

Severus

Obešel jsem celé bradavické pozemky a po domluvě s Minervou posilnil veškerá ochranná kouzla. Kratiknot přislíbil, že se na to taky podívá, ale nejspíš až zítra. Překvapuje mě, že to většina kolegů bere tak lehkovážně. Nebo to jen já přeháním?

Když dojdu na nádvoří hradu, zahlédnu v jednom z výklenků ve zdi postavu dívky s hnědými kudrnatými vlasy. I na tu dálku mě překvapí její bledost. Dneska v hodině byla zase slabá a působila unaveně, kdežto minulý týden rozdávala úsměvy na všechny strany a stihla hlídat nejen svůj kotlík, ale i ty nestabilní jejích přátel.

Pokynu jí. Nevím, zda to na tu vzdálenost nepostřehla, ale odpovědi jsem se nedočkal.


Hermiona

Celou dobu, co Snape kontroloval stabilitu ochranné bariéry, jsem ho pozorovala. To, jak starostlivě vysílal kouzla, kterými obnovoval případné trhliny, mě skoro zaskočilo. Nikdy bych neřekla, že zrovna on se bude tolik starat. Obětí už je šest, ale na profesorech nejsou vidět žádné obavy. Myslí si, že školy se to netýká.

Jakmile Snape dokončil svou práci, vrací se do hradu a všimne si mě. Vidím ho, jak mi pokyne na pozdrav, ale nemám sílu mu oplatit. Uvědomím si, že jsem až příliš daleko od svého pokoje primusky a nejsem si jistá, jestli tam vůbec zvládnu dojít. No a co, mám na to celou noc, ušklíbnu se ironicky a pomalu spustím nohy z římsy.

Asi mi to celé trvá mnohem déle, než si uvědomuji, protože mi to přijde jako pár sekund, co jsem Snapea viděla na nádvoří. A teď stojí jen kus ode mne a já se nestačila ani postavit.

„Měla byste si zajít na ošetřovnu," řekne lhostejným tónem, jako by jen čirou náhodou procházel okolo. Vím, že mu vrtá hlavou co se mnou je, ale jsem rozhodnuta postarat se o to, aby se vše dozvěděl, až bude ten pravý čas. Nebo nejlépe vůbec.

„To není třeba," odvětím, ale vzápětí se musím opřít o zeď za zády, protože se mi zamotala hlava.

„Odvedu vás tam," řekne nekompromisně a rázným krokem se ke mně vydá.

„Jestli chcete být užitečný, pomozte mi do pokoje. Ošetřovnu vážně nepotřebuju," ujistím ho.

„Ne? A to, že vypadáte jako dva dny po smrti, vám přijde normální?" zvýší mírně hlas.

Je neoblomný. To mě mohlo napadnout. Ale nemůžu ho úplně odehnat, protože sama bych to nezvládla. Napadne mě poslední možnost.

Nasadím ztrápený výraz, i když o ten se pravděpodobně nemusím ani příliš pokoušet, a vzhlédnu k němu.

„Můj stav má co do činění s obvyklými ženskými věcmi, profesore."

Kdybych na to měla náladu a sílu, snad bych se nad jeho náhlými rozpaky rozesmála. Najednou vypadal jak kluk, který dostal políček za nevhodné chování.

„Ach tak," vypadlo z něj a naštěstí už to nekomentoval.

Ucítila jsem jeho pevné sevření mé paže. Přitáhl si mě blíž k sobě, aby mi mohl poskytnout oporu a pomalu vykročil.

U dveří svého pokoje jsem sebrala poslední zbytky sil a věnovala mu děkovný úsměv. Už nemohl vidět, jak jsem se za dveřmi vyčerpáním sesunula na koberec a propadla se v nepohodlné poloze do říše neklidných snů.


Pokud chcete zanechat komentář a nevyhovuje vám formulář webgardenu, můžete
>>>ZDE<<<
Děkuji!


23.06.2013 10:35:15
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one