Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

beta: Claire



Obrtlá ulice, Londýn, neděle, 16. září, 1998

„Tak- škyt... takže ty mě neto- škyt... už nenato... nenaleješ, jo?"dohaduje se vysoký muž se zplihlými vlasy s hospodským, který ho vystrkal ze svého podniku dlouho po zavírací době.

„Táhni vodkaď si přišel. Nalejvat se bude zase zejtra." Těmito slovy vyprovodil obtloustlý hospodský ve špinavé zástěře posledního hosta a kopancem do zadku ho popohnal ze dveří, které za sebou hned hlučně zavřel.

Ani jeden si nevšiml postavy v dlouhém černém plášti, která dokonale splývá s okolní tmou a situaci trpělivě sleduje. Nezávislý pozorovatel by mohl říci, že neznámá osoba vypadá, jako by byla na lovu. Když se pak rozvážným krokem rozejde za mužem, který se jen těžko zvedá ze země, na niž ho srazilo hospodského popostrčení, opilcův osud je dávno zpečetěn.


Bradavice, pondělí, 17. září

Ron

„Hermiono, nemůžeš s tím dát na chvíli pokoj?" pokusím se kamarádku upozornit na skutečnost, že tlustá bichle, ve které listuje, mi zásadním způsobem překáží v tom, abych se pořádně nasnídal. A jak říká moje mamka, snídaně je základ dne, tak to nechci odfláknout.

„Nemůžu," odpoví mi Herm na půl úst a prsty zašátrá po stole, aby nahmatala sklenici s dýňovým džusem bez toho, aniž by ji musela vyhledat pohledem.

„Myslím, že to fakt zbytečně hrotíš. Je sotva začátek školy a ty jsi v těch knihách zas až po uši," upozorním ji a ignoruju Harryho, který mi naznačuje, abych ji nechal být.

„Včera jsem skoro celý den řešila problémy děcek z nižších ročníků a už mi prostě nezbyl čas," pokusí se mi stručně objasnit situaci. Stejně to nechápu.

„No jo, ale nemusíš to přece tahat i na snídani, ne?"

„Víš co, Ronalde, hleď si svýho," doporučí mi a já ji poslechnu. Zakousnu se do krásně propečené klobásky a dál si jí nevšímám. Za těch pár let jsem stačil postřehnout, že chtít Hermionu odtrhnout od čtiva jakéhokoliv druhu je nadlidský úkol, tak proč to pokoušet.


Hermiona

Ron mi dal konečně pokoj a já se můžu dál věnovat lektvarům pro pokročilé. O víkendu jsem toho moc nestihla a je mi jasné, že Snape si na mě smlsne, pokud něco pokazím. A navíc musím hlídat ty dva, aby nespáchali nějaký pikantní výbuch, který by Snapeovi pocuchal spodničku.

Nad hlavou mi náhle zašustí křídla dravců, kteří se snášejí s ranní poštou na stoly, a mně dojde, že se budu muset dnes koncentrovat víc než jindy. Cítím, že jsem roztěkaná a vím, že to následující dny nebude o moc lepší.

„Podívejte na to!" vyhrkne Ron a mastným prstem ukazuje na tučný titulek v Denním věštci.

DALŠÍ BRUTÁLNÍ VRAŽDA! KDO JE NEZNÁMÝ MANIAK?! hlásá nadpis rozsáhlého článku.

„To už je za poslední čtvrtrok pátá," zauvažuje Harry, když i on rozluští, o co jde.

„Jo," přisvědčí Ron, „je to setsakramentsky divný," přizvukuje dál. „Co si o tom myslíš, Herm?" obrátí se na mě.

„Myslím, že byste si měli otevřít učebnici a aspoň si přečíst postup lektvaru, který dneska budeme vařit," oznámím jim suše a vykoleduju si tím dva ohrnuté rty.

„Já si myslím, že jde někdo po Smrtijedech, kteří jsou po Voldemortově pádu na útěku," nenechá se mnou Ron odbýt a přednese svou verzi záhadných vražd.

„To je nesmysl," zavrtí Harry hlavou. „To by tam přeci bylo napsané, že jde o Smrtijedy. A o Znamení tam není ani zmínka," řekne nakonec, když text letmo prozkoumá. „Za tím bude něco víc."

„Měli bychom to zjistit!" vyhrkne nadšeně Ron a pobryndá se džusem. Některé věci se prostě nezmění nikdy, povzdechnu si a následně se zhluboka nadechnu, abych jim mohla jedním dechem vynadat.

„Ronalde Weasley a Harry Pottere! Vážně vám nestačilo, že jsme sotva před pár týdny utekli hrobníkovi z lopaty?! Vážně se chcete hrnout do dalšího rádoby dobrodružství, které by vás mohlo zabít?! Nechtějte mě naštvat," syčím na ně rozzlobeně. „Vypátrat vraha a osvětlit celou záhadu je práce bystrozorů, ne vaše, tak se konečně koukejte začít učit, protože já už vám ty zpropadené eseje tento rok odmítám vypracovávat!" domluvím, prudce zaklapnu knihu a naštvaně vyklidím scénu. Překvapené obličeje obou kamarádů si jen domýšlím.


Ron

„Nepřijde ti poslední dobou nějaká divná?" zeptám se Harryho, když u mě opadne počáteční šok.

„Trochu jo," připustí. „Asi ještě pořádně nevstřebala všechny dozvuky našeho vítězství. Ale má pravdu, měli bychom to nechat na bystrozorech a za dobrodružstvím se honit až budeme jedněmi z nich," uzavře Harry a taky se zvedne.

Povzdychnu si. Asi mají oba pravdu, ale celá ta věc s vraždami mi přijde nadmíru zajímavá a zvláštní. Rychle sbalím noviny a vydám se za Harrym. Máme lektvary a provokovat Snapea takhle při pondělku není úplně dobrý nápad.


Severus

Noviny složím v okamžiku, kdy Grangerová svým „šeptem" připoutá pozornost většiny přítomných ve velké síni. Alespoň ta holka má rozum a snad nedovolí těm dvěma, aby se v tom šťourali. A že to mají v plánu mi je úplně jasné.

Mně samotného dění v kouzelnickém Londýně poněkud znepokojuje. Jména obětí sice v článcích zmíněna nejsou, ale mám své zdroje, které mi potvrdily, že se o Smrtijedy nejedná. Takže má původní domněnka, že někdo likviduje poslední zbytky Temna, nebyla příliš správná. Trochu mě to děsí.

Společnost se ještě nestačila oklepat z jednoho zla a hned je sužována dalším. V to, že se jedná o vraždy zdánlivě náhodných lidí, nevěřím. Jsem si jistý, že oběti něco pojilo. Možná by nebylo od věci promluvit s Minervou o zabezpečení školy. Ne že bych byl neklidný z toho, že by snad těm zlatíčkům někdo mohl zakroutit krkem, ale způsob smrti, který byl osudný těm pěti obětem, bych nepřál ani nepříteli. I když... No dobře, nebudu zacházet do detailů, ale je to nadmíru nechutné.

Mám v plánu navštívit pár lidí na Ministerstvu a dozvědět se víc. Není možné, že opravdu nenašli žádnou stopu. Ani ti nejlepší vrahové nejsou schopni nechat místo činu bez známek své přítomnosti. Dobře, až na mě. Ale já to nejsem.

Na víkend už mám nějaké plány, takže návštěvu ministerstva nechám na příští týden. Podvědomě se ušklíbnu nad představou dvou dní strávených s Alexandrou, ale dřív než bych se stačil opravdově zasnít, raději zavrtím hlavou a zvednu se s novinami pod paží od snídaně. Čekají na mě sedmáci a já je čekat nechávám jen velmi nerad.


Ministerstvo čar a kouzel, Ústředí bystrozorů, téhož dne

Mladý bystrozor Theodor Crow si rezignovaně povzdychl a předložil před svého nadřízeného jeden list papíru a malý plastový sáček.

„To je všechno?!" zeptal se napůl překvapeně a napůl naštvaně Inner Moon, chlapík ve středním věku, jeden z nejlepších v oboru a bystrozor, který byl pověřen řešením záhadných vražd.

„Jsou to prostě dokonalé vraždy," pokrčil bezradně mladík.

„Žádná vražda není dokonalá," zavrtěl hlavou starší z mužů. „O tom svědčí i tohle," poukázal na průhledný sáček.

„Je to jenom vlas. Navíc diagnostici nad tím strávili celou noc a nic nenašli. Snad jen to, že patří kouzelníkovi. A to okruh podezřelých moc nezúžilo. Navíc nemáme ani jistotu, že ten vlas patří vrahovi."

Moon zamyšleně protočil důkaz v ruce a nenávistně si černý vlas uvězněný v igelitu měřil. „Vím, ale pokud vrah udělal jednu chybu, znamená to, že udělá i další. A jakmile bude vzorek s čím porovnat, tak toho hajzla, co to dělá, pošleme na párty s mozkomorama!"

„Pane, trochu jsem nad tím přemýšlel. Vzal jsem si domů složky všech případů a pokusil se najít něco, co je spojuje, a-"

„-nemohl jsi nic najít, už jsme to procházeli snad stokrát," skočil mu nadřízený do řeči.

„Já vím, ale přítelkyně drží nějakou hloupou dietu podle fází měsíce..."

„A?"

„Vím, že už jsme zkoumali různé časové vzorce, ale zapomněli jsme na takovou banalitu, jako je úplněk nebo nov. Včera jsem si to uvědomil a... možná to je náhoda, ale všechny vraždy byly spáchány v době couvání měsíce, dvě z nich dokonce přímo v novu podobně jako ta včerejší. Žádná, když byl úplněk, nebo období dorůstání. Myslíte, že by to mohlo něco znamenat?" zeptal se dychtivě mladík.

Starší muž pokýval hlavou. „Nevím, ale v tomhle případě musíme brát v úvahu všechny možnosti. Tohle jsou ta data?" natáhl se Moon pro papír ležící na stole.

„Ano."

„Fajn, projdu to a zjistím, zda se v tu dobu neudálo něco vymykajícího se normálu a ty projdi znovu všechny složky a pokus se přijít na něco dalšího."

Theodor Crow kývl a přebral si od nadřízeného jediný důkaz, který měli, aby ho po cestě do své kanceláře bezpečně uložil do důkazního sejfu.


Bradavice, hodina lektvarů, téhož dne

Severus

„Pane Pottere, proč tu fazolku dřímalky mačkáte čepelí nože, když v učebnici je jiný postup?" zeptám se bezelstně, když zahlédnu Pottera, jak praktikuje mé vlastní nápady. Nakloním se nad něj a pohledem sklouznu od kotlíku k jeho nové učebnici. „V postupu se nic takové nepíše," dodám a vychutnávám se jeho rozpaky.

„Prostě mě to napadlo, že by to tak šlo lépe," pokrčí rameny a je na něm vidět, že by se nejradši někam vypařil.

„Prostě-vás-to-jen-napadlo," protahuji do ztichlé učebny a na tváři se mi objeví ironický škleb.

„Ano, pane," trvá si na svém.

„Výborně, Nebelvír nejspíš vlastní budoucího lektvarového génia," dusím ho dál. „V tom případě byste mi do konce příštího týdne mohl přinést esej na téma možné inovace veritaséra, co vy na to?"

„Ale-

„Ale?"

„Já jen... veritasérum v této učebnici není," upozorní mě.

„Já vím," přikývnu a vysloveně se bavím okamžikem, kdy mu ohryzek poskočí hrůzou, když si uvědomí, že nemá z čeho čerpat. Ani přepsané poznámky Prince dvojí krve mu tentokrát nepomůžou. A třeba ho to konečně odnaučí používat inovace.

Nechám ho topit se ve vlastních rozpacích a udělám krok stranou, abych se zaměřil na dalšího studenta. Tedy v tomto konkrétním případě studentku.

„Slečno Grangerová, ten lektvar není třeba solit," upozorním ji, když zahlédnu, jak jí z čela sjela kapička potu a roztříštila se o pracovní desku. Stačilo málo, mohla skončit v kotlíku a Grangerové by to rozcuchalo kudrliny.

„Ano, pane," přikývne a malátným pohybem si setře rukávem školního stejnokroje krůpěje potu z obličeje. Nevěnuje mi ani pohled, natož nějakou ironickou odpověď. Vypadá unaveně a mne na jazyku pálí otázka, zda je v pořádku. Kdyby učebna nebyla narvaná všetečnými pohledy, které mě neustále rádoby nenápadně pozorují, udělal bych to, ale v tomto případě jen bezděčně stáhnu obočí a nezbývá mi než doufat, že sebou Grangerová do konce hodiny nesekne.

O hodinu později mi začínají studenti s blížícím se koncem hodiny donášet své výtvory. Jen Grangerová zůstává sedět a posílá své přátele napřed. Při odchodu stihnu Pottera ještě probodnout zpytavým pohledem a poté už zůstává učebna téměř prázdná.

„Jste v pořádku, slečno Grangerová?" zeptám se a aby řeč nestála, natáhnu se po jejím flakónku na vzorek uvařeného lektvaru.

„Ano," řekne tiše.

Zatímco plynulým pohybem odzátkuji vzorkovnici a naberu dostatečné množství k oznámkování z jejího kotlíku, ona si balí věci. Překvapuje mě, že se pohledem ani slovně nepozastavila nad tím, co jsem ještě pro jiného studenta nikdy neudělal. Jako by snad ani neměla sílu na nějakou uštěpačnou poznámku.

„Vypadáte nemocně," zkusím to znovu.

„Jsem v pořádku, pane profesore," odvětí a s námahou se zvedne ze svého místa.

Její mrtvolně bledá pokožka a zchvácený pohled mě ovšem utvrzují o opaku. Když se konečně vypotácí z učebny, na mé tváři zůstane ještě nějakou dobu nedůvěřivý výraz.



Pokud chcete zanechat komentář a nevyhovuje vám formulář webgardenu, můžete
>>>ZDE<<<
Děkuji!
06.05.2013 22:01:46
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one