Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Claire

Pzn./Varování: Vzhledem k formě, jakou je příběh psaný, budou některé postavy pravděpodobně OOC (já Snapeovi a dalším do hlavy nevidím, i když se o to drze pokouším) J



Bradavice, 1. září 1998

Severus

Ušklíbnutí, které se objevilo na mé tváři s takovou samozřejmostí, jako by tam patřilo odjakživa, jsem nedokázal zabránit. Nebo spíš nechtěl. Řeči, které vedla nová ředitelka Bradavic, byly mnohem sladší než ty Albusovy, a mně se téměř dělalo zle při pomyšlení, že ona si tu cukruje na úvod školního roku ve zrekonstruovaném hradě, zatímco většina kouzelnické populace se ještě ani nestačila otřepat z konce války. Války, v níž všichni o něco přišli. Přejel mi po zádech mráz, když jsem si znovu vzpomněl na hrůzy, které přineslo krvavé svítání v den vítězství. Jen málokdo měl toho dne žaludek na oslavy. Pochovávali jsme mrtvé nebo to, co z nich zbylo, a kolem nás panovalo tíživé ticho. Nikomu nebylo do řeči.

A teď? Jen pár měsíců po té krvavé lázni všichni ti malí budižkničemové vypadají nezúčastněně; snad jako by se jich to nikdy netýkalo, nebo to byla vzdálená minulost. I když... všichni také ne. Šesté a sedmé ročníky všech kolejí se tváří při poslechu ředitelčiných slov poněkud kysele, usoudím, když letmo vyhledám tváře, které bojovaly za svobodu své země a měly to štěstí, že přežily.

A pak tu také máme Zlaté Trio. Netečně sedí až na úplném konci nebelvírského kolejního stolu a v jejich tvářích pozoruji rozporuplné pocity, dokonce i ten zrzek vypadá rozhořčen, místo toho aby, tak jako každý rok, slintal nad příchodem slavnostní hostiny. Jsou starší, dospělejší... Jestlipak budu moci počítat i s vyššími rozumovými schopnostmi, napadne mě. Jen stěží. Grangerová bude tak jako každý jiný rok recitovat z učebnic, Weasley jí bude sekundovat tupým zíráním a Potter? Nevím, co od něj čekat. Viděl mé vzpomínky a ještě teď se mi vaří vztekem krev v žilách, že kvůli tomu budu muset i nadále snášet ty jeho soucitné a vděčné pohledy. Jestli se mi ještě jednou pokusí poděkovat nebo dokonce požádat o prominutí za svou šestiletou zabedněnost, asi ho už vážně prokleju. Alespoň že mi vrátil mou učebnici... Ovšem nepochybuji, že ji stihl opsat. Speciálně jemu letos lektvary neulehčím.

„A teď konečně přejděme k rozřazování do kolejí," slyším, jak McGonagallová cukruje na to stádo vyjukaných prváků, a jako každý rok pro ukrácení dlouhé chvíle odhaduji, kolik kotlíků padne při jejich první hodině za vlast.

„Jako obvykle má rozřazování na starosti zástupce ředitele a vzhledem k personálním změnám-" Minerva se odmlčí a mně dojde, k čemu jsem se to zase upsal. Ještě že je tahle šaškárna jenom jednou za rok.

„-přivítejte, prosím, všichni profesora Snapea, mého zástupce," dořekla konečně ta ženština a já se neochotně zvednu.

Potlesk, kterým mě častuje osazenstvo síně, ignoruji, a ještě než dojdu k Moudrému klobouku, stihnu Pottera zpražit pohledem. Jeho nadšené plácání dlaní se změní ve vlahé a provinile sklopí zrak. Aspoň že tak.



Hermiona

Vem ďas nějakou nebelvírskou statečnost, ale nikdy bych to nepřiznala nahlas; McGonagallová to dneska podělala. Nevěřila bych, že zrovna ona se bude chovat, jako by to byla dlouhá desetiletí, která nás dělí od onoho vítězného dne. Je to sotva čtvrt roku a… ten den vzal mnohé.

Abych zakryla zhnusený výraz, stočím pohled do prázdného talíře a nevnímám Harryho s Ronem, jak se šeptem dohadují nad tím, co to do ředitelky vjelo. Mou pozornost si získá až nečekané prohlášení o nové Snapeově funkci. Nemohu říct, co si o tom myslím. Snape je a zůstane osinou v zadku mnohým z nás, i kdyby dělal obyčejného klíčníka. Zvlášť po tom, co ho Starostolec omilostnil. Bylo vtipné sledovat lidi, kteří o tom, co udělal, neměli ani ponětí. Jen málo jich zná celou pravdu, ale jsem ráda, že jsem mezi nimi.

Nevím, co si myslí, ale jak tak svírá v jedné ruce dlouhý svitek pergamenu a v druhé Moudrý klobouk, vypadá jinak. Zase o něco málo lidštěji. V očích těch, kteří ho neviděli umírat, určitě. A my tři? Můžeme se jen blahosklonně usmívat, protože nám Severus Snape ukázal sebe, svou podstatu. Ukázal nám, co je to loajalita a smysl pro spravedlnost. Je lepším člověkem, než kdokoliv z nás… Jen kdyby se netvářil, jako když právě rozžvýkal rulík.

„Ziwell Joseph," vyvolal ledovým hlasem poslední jméno a počkal, až se roztřesený blonďáček vydrápal na vysokou stoličku.

„Mrzimor!" zvolal Moudrý klobouk, ještě se ani nestihl pořádně usadit na mladíčkově hlavě. Od kolejního stolu, který mu bude po následující roky domovem, se ozval radostný potlesk a chlapec se uvolněně rozhlédl kolem. Lesk v jeho očích, které se nevědomky na setinu vteřiny setkaly s mými, mě zarazil, ale víc jsem neměla čas ho zkoumat. Chlapec se usadil ke stolu a mně tak zmizel z dohledu.

„Ach, Rone!" vyhrknu naštvaně, když mi jen o chvíli později vylije můj nemožný kamarád do klína půl sklenice dýňového džusu.

„Omiň Hmjono," vykucká a pokusí se vytáhnout hůlku, aby napravil způsobené škody. Zarazím ho.

„To je v pohodě, udělám to," řeknu suše a blahosklonně přijmu jeho omluvný pohled.

Ještě nejsem v Bradavicích ani jeden den a už lituji, že jsem přijala odznak primusky. Mohla jsem se teď nerušeně vypařit a konečně si odpočinout. Teď tu musím tvrdnout, dokud se prváci nenabaží všech pochoutek a kouzel, která je obklopují. Povzdychnu si. Neměla jsem příliš na výběr - přece jen výhody jako je neomezený pochyb po škole po večerce a vlastní soukromý pokoj jsou věci, které se neodmítají. A zrovna tento rok pro mě budou více než užitečné.



Appalačské pohoří, Pensylvánie, USA; téhož dne

„Aengorde! Doufám, že se ti sestru konečně podařilo najít?!" zeptal se muž v purpurovém redingotu a dlouhém černém plášti právě příchozího na krátko ostříhaného muže s aristokratickými rysy v obličeji.

„Ano i ne, otče," řekl mladík zahanbeně a sesunul se do starožitného křesla s vysokým opěradlem.

„Buď konkrétní," vyzval ho starší muž a posadil se naproti němu.

„Ystriell je v Anglii, jak jsme předpokládali, ale nepodařilo se mi ji najít, natož s ní mluvit a přesvědčit ji, aby se vrátila."

„S návratem to bude složité," promnul si starostlivě prsty muž v plášti a pohled stočil do čarokrásné noci za oknem. „Od tamějšího světa si slibuje až příliš…" povzdychl si.

„Otče, obávám se, že mám daleko horší zprávy, než je jen popis sestřina zhýralého života," mladík nasucho polknul.

Muž se rychle otočil na syna a v jeho tváři bylo možné rozeznat úlek či snad dokonce nefalšované zděšení. „Neříkej, že-" nedomluvil, hlas se mu zadrhnul.

„Ano, porušila náš zákoník. Podle mých informací několikrát. A jak jistě víš, tak-"

„-už s tím nebude schopna přestat," dořekl druhý muž.

Mladší pokýval souhlasně hlavou a přitáhl si klopy svého pláště blíže k tělu.

„Myslel jsem si, že se budeme moci nadobro vzdát naší nutkavé potřeby, ale tvá sestra to nezvládla, čeká ji zatracení. Ty se o to, Aengorde, budeš muset postarat, je to tvá povinnost, i když bych raději tento úkol dal některému z mých lidí, nikdo se o tom nesmí dozvědět. Mohlo by to slabší jedince svést na scestí." Muž jako by náhle zestárl o celá staletí.

„Já vím, a mám pro tebe dobrou zprávu, otče. Říká se mi to těžko, ale o Ystriell bude postaráno," pohlédl mladík na otce významně. Víc dodávat nemusel, staršímu z mužů okamžitě došlo, o čem jeho syn mluví. Úlevou se mu zablesklo v očích.

„Ano, Amygdaline*, málem jsem zapomněl," vydechl spokojeně. „Vrať se, synu, do Anglie, a na celou situaci dohlédni, ale dbej na utajení naší existence. Kdyby však bylo třeba tvé pomoci, máš mé svolení."



Bradavice, téhož dne

Hermiona

Konečně se mi podařilo zahnat posledního prváka do ložnice, aniž by mě přemohla nutkavá potřeba použít nějaké šikovné svazovací kouzlo. Je až neuvěřitelné, jak jsou každým rokem ti malí poseroutkové odvážnější a drzejší. Za mých mladých let stačilo pohrozit sebráním kolejních bodů a teď? Z bodů si nic moc nedělají a Voldemortem už je taky strašit nemůžu. Jo, mohla jsem jim povědět nějakou smyšlenou verzi toho, jak Snape po nocích chodí strašit nové studenty, ale letos na to nemám žaludek. Možná ještě loni bych to zkusila, ale teď ne. Navíc, přeci mu nevezmu moment překvapení první proslovem na úvodní hodině, no ne? Ušklíbnu se, když mě napadne, zda svou řeč letos zpestří nějakou jedovatou poznámkou. Řekla bych, že určitě. Taky se mu po tom všem ulevilo, ale to by nebyl on, aby si nerýpnul do vyděšených prvňáků.

My o vlku… Když zahnu za poslední roh do chodby, na jejímž konci mě čeká pokoj vyhrazený pro primusku Nebelvíru a vysněná postel, ozve se za mými zády chladný hlas.

„Pět bodů dolů za courání po chodbách po večerce, slečno Grangerová," osloví mě samolibě.

„Profesor Snape," otočím se na vysokého muže a ustoupím o krok dozadu, abych nemusela příliš zaklánět hlavu. „Gratuluji k vaší nové funkci zástupce ředitele."

„Nechte si těch impertinencí, Grangerová," odfrkne si. „Kdybych tušil, co všechno ta funkce obnáší…" povzdechne si a z jeho hlasu je patrná upřímnost a rezignace. I on poznal, že byl na svou povahu až moc otevřený. Dřív než stihne doladit svou image peprným dovětkem, předběhnu ho.

„Nevím, co všechno obnáší, ale jsem si jistá, že vám minimálně dává informace o zástupcích jednotlivých kolejí v úlohách primusů a prefektů," připomenu mu.

„Ach, ano. Nejspíš máte pravdu," poklepe si rádoby zamyšleně na rty a přitom ví, že už tohle dávno nezbaštím.

„Pravdu mám určitě," ujistím ho a přejdu úšklebek na jeho tváři. „Takže to znamená, že jakožto primuska mám právo, ba dokonce i povinnost, pohybovat se po večerce po chodbách. Takže těch pět bodů…" připomenu mu, i když dávno vím, že mi je nevrátí.

„Ano, ty body," povzdychne si hraně. „Musí to být frustrující, když ještě neskončil první den školy a díky vám už je vaše kolej v mínusu, viďte?" pokouší se mě vyprovokovat.

Je to zvláštní pocit. Ještě před pár měsíci bych mu to sežrala i s navijákem a vylítla jako čertík z krabičky, čímž bych si vysloužila další body dolů nebo dokonce menší trestík u Filche. Ale dnes už vím, že je to zbytečné. Snape je provokatér a provokatérem zůstane, to bez pochyby, ale na druhou stranu je příjemné nechat se čas od času vytáčet zrovna jím. Po tom, čeho jsem byla svědkem v Chroptící chýši, už nikdy nebudu vyjukanou Nebelvírkou se staženými půlkami, která se třese před každým jeho pohledem. Vím to já a ví to i on. Stali se z nás rovnocenní lidé, z nichž jeden rád popichuje a druhý mu to s blahosklonným výrazem toleruje, popřípadě kontruje. A mně to nevadí, ba dokonce naopak. Vím, že si to budu užívat a nezůstanu mu ve slovních přestřelkách nic dlužná, a to mi činí vyhlídky na celý příští rok o něco málo snesitelnější.

„Asi tak, jako vás musí frustrovat vyhlídky na zítřejší hodinu s prváky, nemám pravdu?" zeptám se rádoby zúčastněně. „Ach, vlastně tak moc ani ne. Já získám během první hodiny čtyřnásobek vámi odebraných bodů zpátky, zatímco vám prváci zůstanou celý rok. Smutné," shrnu svá slova.

Přikývne, v jeho očích vidím uznalý bod za tohle kolo.

„Však oni se pozabíjejí navzájem," mávne nad tím rukou a podaří se mu rozesmát mě. Poprvé od vítězství nad Temnem se upřímně zasměji. I on vypadá uvolněně.

„Raději bych jim to moc netolerovala, víte, kolik by s tím bylo papírování?" zeptám se vážně a jeho rty mi oplatí mírné zvlnění v nenuceném úsměvu.

„Racionálně uvažující jako vždy," vysekne mi nebývalou poklonu, čímž mě donutí překvapeně zírat bez schopnosti na jakoukoli další odezvu.

Udělal to schválně, bastard, dojde mi ve chvíli, kdy si posbírám čelist ze země a z něj zahlédnu jen vzdalující se záda. Tohle poslední slovo už ti sice nikdo nevezme, ale ještě není všem dnům konec, pomyslím si a konečně se vydám do svých komnat za vytouženým spánkem.

Za pár desítek minut se spokojeně natáhnu do voňavých peřin, protáhnu se a zavřu oči. Na hranici mezi bděním a sněním se mi vybaví pohled Josepha Ziwella a já se nevědomky zachvěji. Za nebývalým leskem v jeho dětských očích by mohlo být něco nekalého, napadne mě, a ještě než se stačím naplno propadnout do spánku, umíním si, že zjistím, co to je.


* mandlový


Pokud chcete zanechat komentář a nevyhovuje vám formulář webgardenu, můžete
>>>ZDE<<<
Děkuji!


25.04.2013 12:57:56
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one