Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Vánoční dáreček 2013

S lehkým zpožděním vám sem vkládám vánoční dáreček. Někteří jej možná už četli u Bleska, k některým se dostává až nyní. Původně se tu měl objevit ještě před Novým rokem, ale nestihla jsem to - udělala jsem si s Vendi týdenní dovolenou v Londýně. Koho by zajímaly podrobnosti, doporučuji sledovat její rubriku "Střípky". Navštívily jsme i studia Warner Bros., kde se natáčel Harry Potter, a někoho by to mohlo zajímat :-). Popřípadě kdyby byl zájem, dala bych několik fotek i sem k sobě. Tak dějte vědět.

Betace se opět ujala Claire.



Usmála se, když ji Mathew vysekl toho večera už několikátou poklonu. Byli spolu už pár měsíců a jeho lichotky nepolevovaly. Měla pocit, že je to spíše naopak. Stále přesvědčovala samu sebe, že lepšího muže by nikdy nepotkala, ale současně se jí nedařilo úplně vytěsnit Severuse Snapea ze své mysli.

Mathew ji pohladil po tváři, vklouzl prsty do rozpuštěných vlasů a přitáhl si ji k něžnému polibku přímo uprostřed parketu. Milovala jeho impulzivní povahu, neskrýval se s ní ve stínu, dával všem na odiv, že ona je pro něj jediná ve vesmíru. Jeho rty se přesunuly k jejímu uchu. Zasmála se nad malou nemravností, kterou jí zašeptal, a objala ho. Přivřela oči, aby si vychutnala blízkost muže, který jí byl oporou a přítelem. S úsměvem na rtech je po chvíli znovu otevřela a pohlédla přes Matovo rameno do sálu. A spatřila muže, který si přivlastnil její srdce a vlastně ho nikdy nevrátil zpět.

Pohledy těch dvou se střetly a ona si i po takové době dokázala slovo od slova vybavit jejich poslední rozhovor.

~~~HGSS~~~

 „Co ti to udělá, Severusi? Je to jen ples. Chci všem ukázat, že to tebe miluju. Že s tebou chci strávit zbytek svého života,“ usmála se na něj láskyplně. Ale v jeho očích se zračilo jen zděšení.

„To není dobrý nápad,“ začal opatrně. „Já a ty, to nejde...“

„Ale doteď to šlo,“ mrkla na něj.

„Ano, ale...“ hledal správná slova, „...pochop, nehodíme se k sobě. Společnost bude soudit. Zatratí tě.“

„Neblázni,“ pohladila ho po tváři. „Jsi-“

Odstrčil její dlaň. „Nemůžu.“

„Severusi,“ její hlas zněl naléhavě. Nedokázala pochopit, co se v něm odehrává.

„Nezměním se, Hermiono!“ zakřičel na ni.

„Vždyť to po tobě nikdo nechce!“ oplatila mu zvýšený hlas.

Rozmrzele mávl rukou. „To říkáš teď. Ale za pár měsíců ti moje chování poleze krkem a to poslední, co budeš chtít dělat, bude trávit čas v mé přítomnosti. Se mnou! Zase další zklamání! S takovou představou vývoje našeho vztahu žít nedokážu, už to pochop!“ křičel.

Hermioniny rysy najednou změkly. Jako by jí došlo, že tady už není co řešit. „Opravdu to vidíš takhle?“ zeptala se nečekaně klidným hlasem. Její oči se podivně zaleskly.

Kdyby nebyl oslepen vlastním hněvem, došlo by mu, že to jsou slzy, rozpoznal by v jejím hlase jasnou rezignaci a rozhodnutí. Ale to se nestalo. „Naprosto!“ přikývl rozhodně.

„Pak tedy sbohem,“ odvětila a prošla vchodovými dveřmi domu ve Tkalcovské.

~~~HGSS~~~

Od té doby uběhly už dva dlouhé roky, během nichž se nesetkali. Jejich vztah, pokud nějaký byl, po tom rozhovoru před Štědrým dnem zanikl. Vánočního plesu v Bradavicích se nakonec neúčastnil ani jeden z nich. Na tom loňském byla přítomna jen Hermiona, protože ji do společnosti vytáhli přátelé. Prý nemůže být pořád zalezlá doma a truchlit pro nějakého zabedněnce. Severus tušil její možnou přítomnost a z účasti na celé šarádě se omluvil. Ale tento rok k tomu nedostal příležitost. Minerva mu dala jasně najevo, že se citelně sníží jeho plat, pokud bude i tentokrát zalezlý ve své noře. Ano, tak se vyjádřila.

A tak tu teď stál. Ve svém běžném učitelském hábitu mezi tou spoustou naparáděných čarodějek a čarodějů ve svátečních hábitech. Rozmrzele se rozhlížel kolem sebe a tvářil se, že je jen další z mnoha nevkusných dekorací všude kolem.

Myslel si, že ten den už nemůže být horší. Myslel si, že když viděl Hermionu odcházet ze svého domu, že už se nikdy nebude cítit hůř. To všechno bylo překonáno ve chvíli, kdy spatřil svou bývalou přítelkyni, půvabnější než kdykoliv předtím, rozesmátou a v náruči neznámého muže.

Jejich pohledy se střetly. Oba ten svůj rychle sklonili a tvářili se, že to byl jen přelud. Hermiona se opřela o Mata, Severus se rozešel opačným směrem k baru. Nutně potřeboval něco k pití.

„Zlato, jsi v pořádku?“ zajímal se starostlivě Mathew. „Vypadáš, jako bys viděla ducha.“

„Jsem v pořádku,“ pokusila se o úsměv.

„Dojdu pro pití,“ nabídl se kouzelník.

„Udělám to. Potřebuji se projít a nadýchat čerstvého vzduchu. Sejdeme se na terase, ano?“ zeptala se bezelstně. Neměla nejmenší tušení, že se vydává vstříc své bývalé lásce.

„Dobře, počkám na tebe,“ usmál se Mathew a nechal ji jít.

~~~HGSS~~~

 „Skotskou s ledem a neperlivou vodu,“ požádala barmana a otočila se, aby zhodnotila situaci. S tichým vyjeknutím vrazila do muže za sebou.

Nemusela zvedat zrak, aby zjistila, kdo to je. Charakteristická vůně bylin a typický hábit jí dal velmi dobře vědět, s kým má tu čest. Polkla a uvědomila si, že to poslední, co hodlá udělat, je chovat se jako zamilovaná slepice, která dá chlapovi, který ji odmítl, najevo, že jí chyběl.

„Dobrý večer,“ odvětila suše, a otočila se k němu zase zády. Na pultu už byly připravené nápoje, o které žádala.

„Neodpověděla jsi mi na dopis, vysvětloval jsem-“

Slyšela v jeho hlase pokoru nebo se jí to jen zdálo? „Ach, tohle. Hořel velmi dobře a rychle, díky za optání,“ odvětila ironicky a natáhla se pro sklenice. Ne, opravdu mu nehodlala vysvětlovat, že dopis muchlala v náruči do té doby, dokud její slzy kompletně nerozmazaly napsaná slova.

„Proč to děláš?“ zeptal se tiše.

„Dělám co?!“ štěkla po něm přes rameno tiše.

„Hermiono...“

Její jméno z jeho úst znělo stále stejně sametově. Ne, nenechá ho, aby jí zase ublížil. Nezmění se. Dal to jasně najevo. Nezmění smýšlení o sobě samém a dál ji bude odhánět, tak jako před lety.

„Na tohle nemám čas,“ vmetla mu do tváře. „Přeji příjemný večer,“ utrousila, když kolem něj procházela.

Nechal si dolít šampaňské a pomalým krokem se odklidil zase mezi těžké závěsy, vědom si své prohry. Bylo by to jiné, kdyby na ni naléhal hned? A proč tak moc chtěl, aby ho chápala i po takové době?

~~~HGSS~~~

Bylo krátce před jedenáctou večer. Když ji v závěru tance vzal Mathew za ruku, domnívala se, že už je čas jít domů.

Mathew si odkašlal a vzbudil tak pozornost kouzelníků, kteří jim byli nejblíže, a posléze i dalších a dalších. Hermiona se rozpačitě usmála. Nechápala, co její přítel zamýšlí. Ale vzápětí pochopila.

„Hermiono Grangerová,“ začal honosně a v ní zatrnulo. Chystá se udělat to, co si myslí, že se chystá udělat? Když poklekl na jedno koleno, pochopila, že ano. „Rád bych ti před všemi přítomnými pověděl, jak úžasná jsi žena. Udělala jsi ze mě lepšího muže a já tě miluji celým svým srdcem. Jediným mým přáním je ti to každý den dokazovat. Hermiono, prokážeš mi tu čest a staneš se mnou ženou?“ Mathew k ní toužebně vzhlédl a otevřel krabičku s nádherným prstenem.

Hermiona se roztěkaně rozhlédla po lidech, kteří je obklopili a stejně jako Mat čekali na její odpověď. A pak si uvědomila, jak velké má štěstí. Muž, který ji miluje a nezdráhá se o tom veřejně mluvit, tu klečí a žádá ji o ruku. Byla by hloupá, kdyby ho odmítla. Nadšeně se usmála a pokynula mu, aby vstal.

Zahleděla se mu do očí. „Mám tě ráda a chci-“ nedokončila. Rozruch v davu a naléhavý výkřik: „Doktora!“ jí nedovolil pokračovat.

~~~HGSS~~~

Severus nejdřív netušil, na co všichni hledí, ale díky jeho výškové převaze pro něj nebylo těžké, aby zjistil, že uprostřed hloučku stojí Hermiona s tím neznámým mužem. A pak se k němu donesla i slova toho kouzelníka.

Zavrávoral. To se přece nemůže stát! Ne před tím, než jí řekne, že ji miluje, že se omlouvá, že... Píchlo ho u srdce, nevěnoval tomu pozornost. Začal se prodírat davem. Musel jí to říct!

A pak zaslechl její slova. Chystala se říct ano. Brnění a křeč v ruce ho donutili upustit sklenku se šampaňským. Bolest na hrudi, která ho trápila v nesouvislých intervalech už několik týdnů, dosáhla svého maxima. Zatmělo se mu před očima.

~~~HGSS~~~

S velkými obtížemi otevřel oči. Bílý vysoký strop a prudké umělé světlo ho přinutily znovu je zavřít. Bolela ho hlava a na prsou. Cítil se dost mizerně a ještě víc, když si uvědomil, co jeho kolapsu předcházelo.

„Měl jsi infarkt,“ dolehl k němu bolestně známý hlas, zastřený štkaním.

To se mu muselo zdát. Možná je v nebi. Ne, v duchu zavrtěl hlavou. On do nebe nikdy nepřijde a peklo jistě vypadá jinak. Pokusil se znovu otevřít oči. Ucítil pevné sevření dlaně v něčích teplých a hladkých. Natočil hlavu.

Opravdu tam seděla. Ani ta pláčem rozmazaná malovátka jí nemohla ubrat na půvabu.

„Jsi vážně tady,“ vypadlo z něj.

„Ty mě už zase neposloucháš!“ obvinila ho, ale neznělo to vůbec vyčítavě. Spíš vyděšeně. „Měl jsi infarkt, Severusi. Mohl jsi umřít, chápeš to vůbec?! Musíš kompletně změnit životosprávu, omezit alkohol, tolik se nerozčilovat a-“

„Řekla jsi ano?“ přerušil ji nesouvislou otázkou.

„Řekla jsem ano na co?“ nechápala.

Nadechoval se, že jí to objasní, ale předběhla ho. „Ty myslíš tu žádost.“ Zavrtěla hlavou. „Nestihla jsem to, protože v tu chvíli ses rozhodl umřít.“

„To je dobře,“ oddychl si a na okamžik znovu zavřel oči. Přemáhala ho únava.

„Co je dobře na tom, žes málem umřel, Severusi Snape?!“ znovu se čertila. Proč jí nikdy neřekl, jak moc ji miluje, když se zlobí?

„To že jsi tady,“ řekl upřímně stále ještě se zavřenýma očima.

„Blázínku,“ oslovila ho láskyplně a pohladila po tváři.

Opřel se do jejího doteku a konečně zase otevřel oči. Zahleděl se do těch jejích. „Vezmeš si mě?“ zašeptal nejistě.

Hermiona se zarazila. „Ty blouzníš, viď? Zajdu pro madame-“

„Ne,“ přerušil ji a jak nejrychleji mohl, chytil ji za ruku. „Nemám prstýnek ani připravenou dojímavou řeč, asi mi to neuvěříš, ale neplánoval jsem to.“ Hermiona musela tlumit smích nad jeho štěněčím pohledem. „Ale musel jsem se zeptat dřív, než to znovu udělá ten chlap,“ dokončil svou myšlenku.
Objala ho. To byl on. Severus, muž, kterého milovala. Jedině on byl schopný vyplodit tak neromanticky romantickou žádost o ruku.

„Vezmu si tě, ale ať tě ani nenapadne si to do rána rozmyslet,“ zašeptala mu do ucha.

Zvlnily se mu koutky a neohrabaně si ji přitáhl k polibku. Hodiny na ošetřovně v tu chvíli odbyly půlnoc.

„Šťastné a veselé, Severusi.“

„To vskutku jsou.“
06.01.2014 19:43:05
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one