Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Claire


"Takže vám to nevadí?" ujišťovala se snad už po dvacáté osmé. Celé to bylo absurdní! Se Snapem oficiálně nechodí, ale už jsou všichni, myšleno vážně všichni, pozvaní ke Grangerům na večeři. Severus s tím překvapivě souhlasil. Ne, už to nemohlo být surreálnější.

„Já už se na babičku a dědečka moc těším," proťal halu Sophiin hlásek.

Jak se zdálo, zřejmě to ještě bláznivější být mohlo.

„Sophie!" okřikl ji Severus okamžitě a na Herminu vrhl omluvný pohled. „Pro tebe pan a paní Grangerovi nejsou žádná babička a dědeček, jasné?" zeptal se důrazně a požadoval souhlas.

„Ale oni nám šíkali, že jim tak šíkat můžem, že budou moc ládi," vložil se do toho Mathyas a přemýšlivě nakrčil čelíčko. Kde jen tu vrásku u kořene nosu ve větší verzi, viděla?

„Jo, šíkali nám to, dyš jsme u nich byli naposledy," potvrdila Sophie.

Na tohle jejich otec odpověď neměl. Jen se zmateně podíval na Hermionu. Ta bezradně pokrčila rameny. Neměla o tom nejmenší tušení, ale něco jí říkalo, že si to dvojčata jen těžko vymyslela sama. „Kdyby to našim vadilo, tak by to nenabízeli," řekla prostě. „Říkala jsem vám, jak moc by brali vnoučata, tak tohle je pro ně výhodná a navíc okamžitá alternativa. Nechte to být," nenápadně ho konejšivě pohladila po předloktí. „Pokud to ovšem nevadí vám osobně?" zeptala se opatrně.

Jeho tvář se uvolnila, a ačkoliv se rty nepohnuly ani o milimetr, oči se na ni usmály. Poznala to podle drobných vrásek, které se objevily v blízkosti vnějších koutků. „Během dvou měsíců se má skromná rodina rozrostla o tři členy. Vítané členy," potvrdil nepřímo.

„Tatí, poď uš, nebo pšíjdeme pozdě," urgoval otce chlapec a v marné snaze s otcem pohnout směrem ke dveřím ho zatahal za ruku.

„Hemjono, můšu se tě chytnout?" zeptala se Sophie, ale na odpověď nečekala. Bezprostředně si přivlastnila ženinu dlaň. Severus s hraným povzdechem chytil za ruku syna a konečně všichni vyšli do chladného dne.

*****

„Takže, Severusi, povězte mi, jaké přesně máte úmysly s mou dcerou?" zeptal se konverzačním tónem pan Granger po vydatné večeři kouzelníka, sedícího naproti němu na pohovce.

Severus se téměř udávil domácí bábovkou, kterou mu vnutila paní Grangerová. Zběžně pohledem zkontroloval dvojčata, která si kreslila na koberci opodál a nevěnovala jim pozornost. Hermiona s matkou byla v kuchyni, kde připravovaly čaj a kávu.

„Pane Grangere, nenazýval bych to přímo úmysly, ale-"

„Říkejte mi Johne," přerušil ho muž mávnutím ruky. „Ať chcete nebo ne, vy a především vaše děti jste se stali vítanými členy této malé rodiny, tak nemusíme lpět na nějakých velkých formalitách," vysvětlil svou nabídku. „Ale to mi vysvětlete, měl jsem za to, že s Hermionou... jak jen se to teď... randíte?"

Severus polkl. „Řekněme, že k sobě máme o něco blíž, než je běžné ve vztahu konzultanta a posluchačky," připustil opatrně.

„Vy jste mi ale diplomat," zasmál se pan Granger a podrbal se na hlavě. „Víte, možná vám přijdu jako děsný šťoura, ale musíte pochopit, že pro svou dceru chci jen to dobré. Ne, zadržte," zvedl muž ruku, aby umlčel nadechujícího se Severuse, „nechci vám tu promlouvat do duše a nabádat vás, abyste jí dal pokoj. Možná spíš naopak," uchechtl se.

Snape na něj nedůvěřivě hleděl. „Co tím myslíte?" zeptal se opatrně.

„Tím myslím, abyste si sakra dobře rozmyslel, jestli ji máte rád nebo jí v budoucnu plánujete zlomit ten její poblázněný srdeční sval. Pokud se na to necítíte, nebo vás něco drží zpátky, jako chlap chlapa vás žádám, radši to skončete rovnou. Hermiona už si prošla několika nesmyslnými vztahy, které pro ni nebyly dobré a ničím přínosné. Rád bych, aby se už přestala trápit, jestli mi rozumíte," odmlčel se a počkal na tiché přikývnutí. „A mezi námi, já vám docela fandím, zdáte se mi férový, a co si budeme povídat, od doby, kdy nám sem tam půjčíte dvojčata, i žena přestala na dceru útočit," ukončil John.

„Myslím, že vám rozumím," řekl po chvíli Severus. „Nemám v plánu Hermionu nějak zneužít či cokoliv podobného, jen... zatím se držíme zpátky, kdyby to nevyšlo, tak právě proto, aby škoda nebyla tak veliká," vysvětlil.

„No jo, ale upřímně, Severusi, myslíte, že právě to držení se zpátky vám poskytne dostatek indícií k tomu, abyste se mohli rozhodnout, zda do vztahu investovat nebo ne?" zeptal se pan Granger a přidal pohled pronikavých hnědých očí.

„Dobrá, já chápu, Johne, co naznačujete, ale... co konkrétně mám podle vás udělat?" zeptal se ostražitě.

John se zasmál. „Severusi, myslím, že jste dost starý na to, abych vám zrovna s tímhle radit nemusel," rozchechtal se starší z mužů a Severus definitivně pochopil.

„Jak je vidět, chlapci se dobře baví," zhodnotila situaci paní Grangerová. Položila tác s horkými nápoji na stolek a otočila se na dceru. „A tys měla obavy, že si nebudou rozumět," rýpla si a se spokojeným úsměvem se pohodlně posadila vedle muže do druhého křesla, čímž vědomě určila místo vedle Severuse právě své dceři.

Hermiona s žuchnutím dosedla na pohovku. „Tak kdy nám vy dva oznámíte nějakou šťastnou novinku?" píchla do vosího hnízda také paní Grangerová, ovšem v jejím podání to Severusovi přišlo jako otázka, která běžně začíná slovy Berete si zde přítomnou... . Co se týče jeho pseudotchýně, neměl odpověď, dokonale ho vyšťavil pseudotchán. A to si ještě do nedávna myslel, že se nitrozpytu nic nevyrovná.

„Za šest dní mám státnice, mami, zdá se ti to jako dostatečně šťastná novinka?" zeptala se sladce Hermiona, která už toho začínala mít plné kecky. U večeře se její rodiče jakž takž drželi, ale teď nebylo pochyb, že matka chytla druhý dech a otec už Severuse dostatečně zdeptal.

„Hermiono, nemusíš být hned kousavá," ohradila se paní Grangerová.

„Mami, nech toho, prosím" podívala se na ni s jasnou výzvou. Severus se trochu víc narovnal. Nebyl si tak docela jistý, ale zdálo se mu, že by se mohlo schylovat k menší roztržce.

Paní Grangerová si odfrkla a obrátila se na Severuse. „Víte, ona je Hermiona paličatá po otci, ale snad to vašemu vztahu nebude příliš na obtíž," usmála se na něj sladce. Hermiona prudce vydechla.

Severus se ušklíbl. „Bez toho by náš vztah postrádal onu pověstnou šťávu," zapředl svým podmanivým hlasem. „Když dovolíte," pokynul manželům, „je nejvyšší čas, abychom se vrátili domů, dvojčata by měla jít brzo spát," vymluvil se s takovou noblesou, že Hermiona jen zírala. Její matka na to nenamítla ani pověstné ň a jen se přezíravě uculovala. Její obličej se pak dočista rozzářil, když se Severus obrátil na její dceru s otázkou: „Doprovodíte nás, Hermiono?"

*****

„Mohlo to dopadnout i hůř," vydechla Hermiona znaveně a zhroutila se na pohovku v obývací části domu.

Dvojčata byla úspěšně uspaná a oni byli konečně obklopeni klidem.

„Pro vás určitě," souhlasil částečně, „ale já si nedovedu představit, že by váš otec začal být ještě více... řekněme... rodičovský," dokončil neutrálně a podal jí sklenku červeného.

„Ale ne!" zhrozila se. „Úplně jsem zapomněla, že jste s ním byl chvíli sám. Taťka nebývá příliš vlezlý, když jde o mé vztahy," už tu to slovo bylo zase, uvědomil si Severus, „funguje spíš jako moje vrba, vyslechne mě, když se něco zvrtne a tak. Snad nebyl moc... nekladl vám hloupé otázky, že ne?" zjišťovala.

„Byl jsem upozorněn, abych vám nezlomil srdeční sval," shrnul ne zrovna objektivně jejich nedávný rozhovor a posadil se vedle ní.

„Sval jakože... ach, Merline!" zabědovala a odložila sklenici na stolek. „Co jste mu odpověděl?" zeptala se opatrně. „Řekl jste mu, že věcem necháváme volný průběh a že uhmghrrm-" nedokončila.

„Řekl jsem," začal v pauze, kdy se jeho rty přesouvaly z jejích na její čelist, „že to," pokračoval k ušnímu lalůčku, „nemám," odhrnul jí vlasy a polaskal citlivé místo za uchem, „v plánu," dokončil šeptem a konečně i on odložil svou sklenku. Ale jen proto, aby mohl ve svých dlaních sevřít drobný obličej a něžně slíbat pochybnosti, které se v jeho výrazu zračily.

„Severusi, co to... co když dvojčata...?" bránila se jeho dotykům, které začínaly přesahovat rámec jejich chvilek v laboratoři.

„Dal jsem na jejich pokoj kouzelná opatření, budeme vědět, kdyby se probudila," zašeptal a nesmlouvavě ji povalil na pohovku. Už si neuvědomil, že na rutinní umístění kouzel dnes dočista zapomněl v důsledku rozhození z návštěvy u Grangerů.

Hermiona byla z vývoje situace nadmíru překvapená, ale neměla nejmenší chuť si stěžovat. Tiše vzdychla, když se jeho rty začaly přesouvat po čelisti, pak sjel na její krk, jazykem polaskal pulzující cévu a dál neohroženě sestupoval níž. Jeho prsty naučenými pohyby osvobodily několik knoflíčků na její halence a ona se prohnula proti němu, když jazykem přejel po hladké pokožce ňadra, kopírujíc košíček podprsenky.

„Severusi..." vydechla ve chvíli, kdy jí vklínil nohu mezi kolena a ona na stehně ucítila jeho vzrušení. „...seš si jistý, že-"

Nenechal ji domluvit a ani se nepídil po tom, čím si má být jistý. Protože v tuhle chvíli dělal přesně to, co chtěl dělat už dávno před tím a naplno si to užíval. A Hermiona, jak se podle jejích vzdechů zdálo, také. Přisál se na její rty a ruce nechal vklouznout pod napůl rozepnutou halenku.

„Jsem si jistý naprosto vším," řekl tiše, aby ji uklidnil. Nejspíš to zabralo, protože ucítil, jak mu Hermiona vytahuje košili z kalhot a sápe se po přezce pásku na kalhotách. Usmál se proti jejím rtům. „Nemusíme spěchat, ale jestli si přeješ..." nedokončil a podíval se jí do očí. Po jeho poznámce lehce zrudla. „Ale no tak," řekl pobaven jejími rozpaky a znovu ji něžně políbil. Jeho prsty si hbitě poradily se zbytkem drobných knoflíčků. Dlaněmi sevřel její oblá ňadra stále uvězněná v podprsence, která byla v tuto chvíli nanejvýš nežádoucí. Jazykem ochutnával sladkost jejích úst, ruku vklínil mezi její záda a pohovku, aby těch pár háčků uvolnil. Ve chvíli, kdy mu Hermiona konečně uvolnila přezku pásku a prsty přejela přes vzdouvající se poklopec, prudce vydechl a přisál se k oblině prsu.

„Tati, co to děláš Hemjoně?" ozvalo se náhle zcela nečekaně odněkud shora. Hermiona leknutím Severuse odstrčila a ten skončil také vlastním přičiněním s žuchnutím na zemi.

„Mathyasi, zatraceně!" ujelo mu ne zrovna výchovně, „jak to, že nespíš?" tázal se rozmrzele a natáhl se pro jeden z polštářů, které na pohovce byly, aby si ho nenápadně umístil na vzdouvající se klín. Hermiona zatím, rudá jak rak, překotně zapínala halenku a jak tak letmým pohledem zkontroloval, bylo jí dočista jedno, že ji zapíná nakřivo.

„Dyš mě bolí bžíško," řekl chlapec, ale nejspíš to nebylo vůbec vážné, protože se dál zvědavě vyptával. „Ploč si ležel na Hemjoně, tati?"

„Já jsem ti říkal, že těch lanýžových pralinek nemáš jíst tolik," upozornil ho profesorským tónem, ale to, že seděl v prapodivné pozici na koberci s vykasanou košilí a polštářem v klíně mu na autoritě nejspíš příliš nedodávalo.

„Hm," broukl chlapec zpoza zábradlí zaujat situací v přízemí. „Co jste co s Hemjonou dělali, tati?" vyzvídal dál.

„My jsme... ehm...," pohledem vyhledal pomoc u Hermiony, ale tentokrát se nedočkal. „Slečně Hermioně se udělalo nevolno, tak jsem jí kontroloval srdíčko, víš, jestli dobře bije," vyhrkl nakonec první hloupost, která ho napadla.

Chlapec se na ni chytit. „A bije?" zeptal se starostlivě.

„Ano, bije, už můžu jít domů, jsem naprosto v pořádku," vložila se do toho Hermiona. Rychle překonala vzdálenost k věšáku a nasoukala se do pláště. To už se zvedal i Severus, jehož problém se stal o něco menším.

„Mathyasi, jdi do postele, hned za tebou přijdu," broukl směrem k synovi. Chlapec kývl a opravdu se poslušně vzdálil.

„Tak kouzla, jo? Která nás dokonce upozorní?" rýpla si ironicky, když byli zase sami.

„Očividně ani já nejsem neomylný," řekl rozmrzele.

„Očividně," ušklíbla se.

„Nechceš zůstat?" zeptal se s nadějí v hlase. Opravdu moc rád by, i přes to nemilé přerušení, pokračoval.

„Chci," řekla prostě. „Ale ty se teď musíš věnovat synovi."

Otevřela dveře a chtěla odejít, ale zarazil ji dotykem na předloktí. „Hermiono, nemohli bychom... co bys řekla společné večeři?"

„Tobě ten dnešek nestačil?"

„Myslel jsem večeři jen ve dvou," dodal a zkoumavě si ji měřil.

„Zvete mě na rande?" vyhrkla překvapeně.

„Nevím, co vy Grangerovi pořád máte s tím stupidním slovem na pět písmen, ale když ti to udělá radost, ano, právě se tě pokouším pozvat na rande. A dej už pokoj s tím vykáním," zareagoval ještě na její zmatenou otázku.

„Ale co děti?"

„Pohlídají je rodiče. Tvoji. A jsem si jistý, že moc rádi."

„Fajn, takže...?"

„Zítra si tě v sedm vyzvednu," upřesnil a vtiskl jí polibek na pootevřené rty.


Pokud chcete zanechat komentář, ale nechcete se registrovat, můžete
>>>ZDE<<<
Děkuji!
31.01.2013 21:43:48
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one