Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

21. Neděle (část druhá)

Jdeme do finále, už jen poslední krátké Pondělí a je konec. Doufám, že si čtení Společnice užíváte stejně jako já její psaní :-).

Za montáž v textu děkuji Sáře.


Víno, slečno Grangerová?“

Strnula. Hlas za zády by poznala mezi mnohými, ale přeci jen jí mozek zakázal radovat se předčasně. Prudce se otočila a při pohledu do očí muže před sebou jí uniklo tiché neznatelné 'ach'. Nechápavě na něj hleděla několik okamžiků, a kdyby ji nevyrušil zvonek ohlašující brzký začátek dění na jevišti, asi by tak zůstala stát mnohem déle.

Co tady děláte?“ zeptala se stále trochu roztřeseně a vzala si od něj nabízenou sklenku. Smočila rty v trpké tekutině, ale nepřestávala ho měřit pohledem. Neměla tušení, co očekávat.

Řekněme, že naše včerejší rozloučení neproběhlo tak, jak bych si představoval. Zmizela jste dřív, než jsem vám stačil dát sbohem,“ odvětil upřímně.

Hermioně nemohla uniknout pokora, s jakou ta slova pronášel.

Takže tohle celé,“ obsáhla ladným pohybem ruky prostor okolo sebe, „jste uskutečnil jen proto, abyste mi mohl říci sbohem?“ ptala se spíše jen ze zvědavosti. Už věděla, že zámožný klient, s kterým má schůzku, je on. Jen stále nevěděla proč. Doufala a přála si věřit tomu, že by snad...

Dalo by se to tak říci. Vadí vám to příliš?“

Myslím, že ani trochu. Ovšem když už vím, kdo si vyžádal mé služby coby společnice, překvapuje mě výběr představení. Přeci jen opereta Netopýr...“ zbytek věty nechala vyznít do prázdna a lišácky se na Severuse usmála.

Budu dělat, že jsem vaši narážku neslyšel a požádám vás o přesunutí do lóže,“ ušklíbl se, ale koutky mu cukaly potlačovaným smíchem.

Nechala se odvést na jejich místa. Severus jí pomohl z pláště a galantně jí přisunul polstrované křeslo. To své si přitáhl co nejblíže k ní, ale ještě před tím si ji stihl důkladně prohlédnout. Měla na sobě černé šaty, které velmi těsně obepínaly přitažlivé křivky své majitelky a u kolen se naopak rozšiřovaly. Zaujal ho také dekolt. Byl řešen velmi rafinovaně za pomoci velké mašle a celou podívanou dotvářelo třpytivé lemování, které se táhlo jen po jedné straně šatů a mizelo v podobě ramínka kdesi na jejích zádech. Byla okouzlující a on považoval za zázrak, že tu s ním sedí. Jeho scénář tak daleko ani nesahal.

Z představení toho moc neměl. Většinu času sledoval její profil. Studoval šíji, ramena, ruce. Několikrát se nechal přistihnout, ale pokaždé mu věnovala mírný úsměv a svůj zrak opět stočila na jeviště. Byl jí okouzlený a operetu, která na jeho vkus skončila až příliš brzy, na mysli neměl.

Uvažoval, zda by nabídka doprovodu k jejímu domu nebyla příliš odvážná, když tok jeho úvah přerušil její hlas.

Musím uznat, že podobné 'sbohem' jsem ještě nezažila. Byl to příjemný zážitek, děkuji, profesore.“

Smím vás doprovodit domů?“ zeptal se přímo nehledě na její předchozí slova.

Samozřejmě,“ vyhrkla až příliš rychle na to, aby mohla dál předstírat lhostejnost k jeho osobě. Stejně sama sebe podezírala, že se jí to tak docela nedaří.

Několik desítek minut kráčeli mlčky. Nebylo to klasické trapné ticho. Tohle ticho přerušoval pravidelný klapot jejích podpatků a šustění větru, který je obklopoval. Mírně se ošila, když jí vítr vklouzl do rozhaleného pláště. Přitáhla si klopy kabátu těsněji k sobě. Zaznamenal to.

Měli bychom se přemístit, je vám chladno,“ upozornil ji na očividné.

Není,“ oponovala mu, a aby zahnala jeho starostlivé poznámky, odvedla řeč jinam. „Zabýváte se teď nějakým výzkumem?“

Vlastně ne,“ připustil. „Vše už jsem dokončil, proto jsem tolik stál o možnost prezentovat své výsledky na kongresu. Mám pár dalších nápadů, čím bych se chtěl zabývat, ale zatím jsem si neurčil prioritu. Spíš si teď několik dní hodlám odpočinout, i když to je velmi odvážné tvrzení vzhledem k faktu, že mě už zítra čeká banda dutých hlav,“ neubránil se povzdechu, „Jak jste na tom se studiem vy, slečno?“ zeptal se formálně.

Říkejte mi Hermiono, profesore,“ požádala ho.

Na okamžik se zarazil, ale nedal na sobě znát, jak ho její nabídka potěšila.

V tom případě byste měla mít stejnou výsadu, sleč- chci říci Hermiono,“ vyzval ji.

Střelila po něm pohledem, ale nekomentovala to. Naopak se vrátila k předchozímu tématu.

Zítra mi začíná letní semestr. Studuji lektvary, jak jste se již možná dovtípil a ráda bych zůstala po studiu ve výzkumu,“ upřesnila blíže své plány.

Máte konkrétnější představu, čemu byste se chtěla věnovat, Hermiono?“

Popravdě spíše ne. Na rozhodnutí mám ještě dva roky, ale výzkum vidím jako jasnou volbu. Asi bych chtěla vylepšovat nové ještě neuvedené lektvary, ale i ty stávající. Vymýšlet úplně nové ne. Neunesla bych fakt, že jsem se plácala s jedním lektvarem několik let a potom zjistila, že je jeho syntéza nereálná. Raději za sebou vidím odvedenou práci.“

To je rozumné, ale i těch, kteří se několik let plácají s jedním lektvarem, má výzkum uboze málo.“

Bohužel, ale proto jste tu vy, ne?“

Jistě, od toho jsem tu já, abych ty potenciální výzkumníky vychoval. Bohužel bych k tomu potřeboval lepší materiál. S tím, co mi každý rok hodí na krk Minerva, se nedá pracovat,“ povzdechl si.

Zasmála se. Lehkým dotykem ruky na předloktí ho upozornila na skutečnost, že během rozhovoru došli až k jejímu bytu. Uvažoval, zda by bylo hodně dětinské zeptat se jí, jestli by nechtěla obejít ještě jednou celý blok. Ale předešla ho s jiným návrhem.

Nechcete zajít na čaj?“ pohodila hlavou směrem k vchodovým dveřím. „Ukázala bych vám nejnovější seminárku. Musím ji ještě dodělat a zajímal by mě váš názor, Severusi.“

Překvapeně zamrkal. Byl by blázen, kdyby odmítl. Stroze kývl a nechal se dovést do jejího bytu. Byl to útulně zařízený podkrovní byt, který i přes svou velikost působil přívětivě a nabízel svým obyvatelům kuchyň, obývací pokoj, ložnici a koupelnu a jako malý bonus mrňavou chodbu, ve které se právě nacházeli.

Spěšně si zula lodičky a obula si domácí chlupaté pantoflíčky se zaječíma ušima. Všimla si Severusova tázavého pohledu a koutků úst zkroucených v zadržovaném smíchu.

Mám je ráda,“ zazubila se na něj a pověsila si kabát na věšák.

Následoval jejího příkladu a pověsil si plášť na vedlejší háček. Zul si i polobotky a s díky odmítl trepky podobného vzezření, jakého byly ty její. Jen ty zaječí uši mu přišly o chlup delší. Než obléci tohle, rozhodl se raději chodit bez pantoflí.

Smím si odskočit?“ zeptal se jí, jakmile se vymotal z té miniaturní chodby.

Jistě, toaleta je támhle. Ty první dveře,“ odvětila prostě.

Nemyslel jsem tohle. Spíš bych si rád umyl ruce,“ upřesnil.

Ach tak. V tom případě to jsou ty druhé dveře. Ručníky jsou v poličce nad vanou,“ instruovala ho a sama se odebrala do kuchyně postavit na čaj.

Dáte si čaj nebo kávu?“ křikla na něj, když procházela kolem přivřených koupelnových dveří do ložnice, aby se převlékla do něčeho pohodlnějšího.

Čaj bude ideální,“ ozvalo se společně s právě puštěným proudem vody.

Sama pro sebe přikývla a s trochou neobratnosti se začala soukat z večerních šatů. Převlékla se do bavlněných kalhot a pohodlného trička a rozpustila si vlasy z pečlivého drdolu. Po návratu do kuchyně dala do dvou připravených hrnečků sítko se sypaným čajem a čekala, až začne voda vřít.

Severus se neubránil tomu, aby si prohlédl koupelnu, ve které se právě nacházel. Byla útulně a přesto stylově zařízena jako zřejmě i zbytek bytu. Dominovala jí velká rohová vana, která se zamlouvala i jemu. Bylo v ní dost místa pro dva a … a raději zahnal podobné myšlenky.

Přešel k umyvadlu a zadíval se na svůj odraz v zrcadle nad ním. S razancí se zbavil plastronu a položil ho na víko velkého proutěného koše. Ještě povolil dva vrchní knoflíčky košile. Prsty si prohrábl vlasy a společně s odpovědí, ve které upřednostňoval čaj před kávou, pustil vodu.

Umyl si ruce, opláchl si i obličej a proud vody následně zastavil. Při pohledu na několik poliček a dvířek od skříněk, které ho obklopovaly, zauvažoval, zda by nebylo hned v počátku lepší požádat o odhalení umístění ručníků Hermionu. Nakonec se rozhodl zkusit své štěstí. Logicky eliminoval ty, které se nenacházely v blízkosti vany. Zbyla mu tak jedna polička a dvě skříňky s dvířky, díky kterým bylo obtížnější identifikovat co je uvnitř.

Při pohledu na množství šampónů, sprchových gelů, pěn do koupele a dalších lahviček v poličce usoudil, že nakonec bude nucen rozhodnout mezi dvěma skříňkami.

S hlubokým nádechem otevřel tu dál od sebe. Chvíli zůstal zírat na podivné nápisy na několika lahvičkách, načež mu došlo, že tuhle skříňku asi neměl otevírat. Podle všeho zde měla Hermiona intimní hygienu, jakési podivné pásky, na nichž se nacházel možná vosk, možná něco jiného, a jak si přečetl na jedné z krabiček, byly tu i tampony. Vedle toho byl pak další podivný stroj, na jehož konci bylo cosi, co mu připomínalo břity, ale nebyl si tím jistý. Bylo to červené a už od pohledu to působilo nepřátelsky.

Chystal se dvířka zavřít dřív, než bude pozdě, ale svou křiklavě růžovou barvou ho zaujalo ještě něco. Se zájmem a částečně i zvědavostí se sehnul, aby lépe viděl. Chvíli zíral na cosi dlouhého, podivně tvarovaného, co se nacházelo až v nejzazším koutě skříňky. Už se chtěl narovnat, ale v ten moment mu konečně došlo, co mu to připomíná. Je možné, že by to měl být mužský... Cukl sebou tak prudce, že zapomněl na otevřená dvířka a pořádně se praštil do hlavy. Bolestně zaúpěl a zavrávoral, ale nepřestával zírat na tu věc.

Když se pokoušel najít ztracenou rovnováhu, zachytil se nejbližšího hmotného bodu, kterým pro něj v tu chvíli byla polička po pravé ruce. Jak se vzápětí mohl sám přesvědčit, očividně ji připevňoval nějaký ignorant, protože skoby nevydržely nápor jeho váhy a povolily. Nejdřív dopadl na chladné dlaždice on, vzápětí na to dopadl na něj prášek na praní a dvě aviváže. Hlasitě zaklel. Ne, tuhle skříňku vážně neměl otvírat.

Zrovna v kuchyni zalévala čaj horkou vodou, když se z koupelny ozvalo zaklení a vzápětí na to rachot připomínající padání něčeho velkého a těžkého. Spěšně se vydala zjistit, o co se jedná. Prudce otevřela jen sporadicky přivřené dveře koupelny, načež se ozvalo další zaúpění. Opatrně nakoukla za pootevřené dveře a překvapeně zírala na Severuse Snapea válejícího se mezi aviváží a pracím práškem v její koupelně, jemuž zřejmě dveřmi uštědřila pořádnou ránu do boku.

Severusi, u Merlina, co se vám stalo?“ vykřikla a okamžitě mu pomáhala dostat se na nohy.

Za tu poličku se omlouvám. Zamotala se mi hlava,“ pokusil se diplomaticky vybruslit z nastalé situace, ale výmluvný pohled, který vrhl na skříňku, jejíž obsah za jeho karambol mohl, Hermioně neušel.

Otočila se a spatřila jednu ze skříněk nad vanou s otevřenými dvířky. Kousla se do rtu, aby se nerozesmála, když zahlédla křiklavě růžovou barvu. Severus se už zřejmě stihl seznámit s vibrátorem, který byl uložený v zadní části skříňky. Darovaly jí ho spolužačky před rokem k narozeninám jako upomínku toho, že když si neumí sehnat mužského, mohla by se jí tahle věcička hodit. Sice ho rozbalila, umístila na doposud bezpečné místo, kde byl chráněn před zraky návštěvníků, ale pak na něj úplně zapomněla. Věci ze skříňky si brala více po paměti, než že by zrakem kontrolovala, co se v jejích útrobách nachází, a tak jí existenci tohoto domácího ''pomocníka'' připomněl až Severus.

Raději skříňku zavřela. Usoudila, že další trapné okamžiky by nemusel rozdýchat, ale přesto by si možná zasloužil vysvětlení...

Severusi, to je-“

Zarazil ji dvěma prsty, které přiložil na její pootevřené rty.

Hermiono, jsem si zcela jistý, že nechci vědět, co to je.“

Rozumím,“ přikývla, a znovu měla co dělat, aby se nerozesmála. Urovnala přípravky na praní do řady a s již klidnou tváří se obrátila znovu na Severuse.

Neublížil jste si? Nejste někde zraněný?“

Ne, jen bych možná přivítal měkké křeslo a konečně ten šálek čaje.“

Dobře, tak tudy prosím,“ naznačila mu Hermiona směr obývacího pokoje a s úšklebkem se vydala za ním.

Přinesla na podnosu šálky s vonícím nápojem, cukřenku, plátky citronu a talířek s čokoládovými sušenkami. Pak se vrátila ještě pro laptop.

Severus při pohledu na ono mudlovské zařízení zpozorněl. Okamžitě mu bylo jasné, že trapných situací dnes ještě není konec a jen se modlil, aby to přežil ve zdraví.

Mám seminárku na téma Způsoby zrychlení zrání lektvarů proti nachlazení,“ informovala ho a bez předchozího upozornění si sedla na opěradlo křesla, ve kterém seděl on. „Ukážu vám to,“ řekla a zdvihla víko toho zajímavého přístroje.

Severus ji se zájmem pozoroval. Chvíli rejdila ukazováčkem po lesklé ploše před tlačítky s písmenky. Pak se začala mračit. Několikrát zkontrolovala, že se nachází ve stejném adresáři, ale po její seminárce nebylo ani stopy. Stáhla obočí do jedné linky a nevěřícně zírala na prázdné listy původně desetistránkového textu.

To snad není možný,“ zaklela a znovu se pokoušela najít ztracený soubor.

Děje se něco?“ zeptal se, aby řeč nestála, ale už dopředu věděl, že mu nakonec nezbude nic jiného, než se ke svému malému dobrodružství s mudlovskou technikou přiznat.

Dala bych krk za to, že tu ten text byl a teď je pryč,“ odvětila nechápavě a ukázala Severusovi bílou stránku.

Obávám se, že za to asi můžu já,“ připustil tiše.

Hermiona odvrátila zrak od obrazovky a nechápavě na něj pohlédla.

Vy? Jak to myslíte?“

Pamatujete si, jak jste se ve středu převlékala v ložnici na ples, a já zůstal v obývacím pokoji?“

Docela jo. Celou dobu jste koukal z okna,“ odvětila prostě.

Ne tak docela,“ zatvářil se provinile.

Co tím přesně chcete říct?“ zvýšila nepatrně hlas.

Díval jsem se, na čem pracujete a ten text, který naběhl po otevření tohoto přístroje, mě zaujal. Pokoušel jsem se ho posunout, ale zřejmě se mi to příliš nepovedlo.“

Hermioně už bylo vše jasné. I když už toho měl za sebou Severus docela dost, i tak mu tohle nehodlala nechat jen tak projít.

Vy říkáte, nepovedlo, ale já vám musím oznámit, že se vám podařilo smazat mi čtrnáctidenní práci, kterou mám zítra ve tři odevzdat na katedře,“ shrnula klidně a pozvedla tázavě pravé obočí. „Co s tím budeme dělat?“

Mohu vám pomoci znovu to sepsat,“ navrhl nejjednodušší řešení. „Do rána s tím budeme hotovi.“

Aha, a vyspat se mám podle vás kdy? Hm?“

Dobrá, tak vy budete spát a já to napíšu?“ navrhl další možnost, která se mu ani za mák nelíbila, ale byl si vědom své chyby.

Mám lepší nápad. Za trest vás zavřu do koupelny, ne do koupelny vlastně ne, tam vám to očividně nesvědčí. Zavřu vás do kuchyně a vy za mě budete psát všechny úlohy a seminárky a eseje a prostě všechno. Co vy na to?“ usmála se na něj naprosto nevinně.

To je vtip, že ano?“ reagoval okamžitě a přemýšlel, jestli by byla něčeho podobného schopná.

No, vlastně jo. Sice jste mě naštval, to nepopírám, ale můžete děkovat mé prozřetelnosti. Dělám si kopie prací, kdyby se něco stalo a na originály mi zaútočil techniky neznalý kouzelník. Váš trest bude neúměrný vašemu činu, ale mně bude stačit, když mi to pomůžete dopsat, platí?“ zazubila se na něj.

Nechápavě na ni zíral. Ve chvíli, kdy mu všechno došlo, mu spadl ze srdce obrovský kotlík. Představa, že by se vrátil do doby svých studií a psal slečně Grangerové veškeré práce, ho mírně děsila.

Platí,“ řekl ještě trochu váhavě.

Super,“ odvětila a svezla se z opěrky vedle něho. Nohy měla pohodlně přehozené kolmo přes ty jeho a zády se opírala o opěradlo, na kterém před okamžikem seděla. Na klíně jí spočíval onen mudlovský přístroj, do kterého ještě zasunula drobné cosi, co později pojmenovala jako flash disk.

Tak povídejte,“ pobídla ho a natáhla se pro sušenku.

Jakmile se dohodli, ve které části Hermiona skončila a opravili pár nepřesností, které se Severusovi v textu nezdály, vrhli se na dokončení. Za necelé dvě hodinky, chvilku před půlnocí, byli hotovi. Hermiona se zívnutím zaklapla víko laptopu a vyhrabala se na nohy.

Děkuju za pomoc, Severusi. Sama bych nad tím seděla minimálně do tří ráno,“ oznámila mu a protáhla se.

Není zač. Vlastně to byla moje vina, že jste to ještě neměla napsané. Kdybych si vás dnes neobjednal, měla byste klid na dokončení.“

To je sice pravda, ale asi bych se nikdy nedozvěděla, kam se poděl původní text,“ zasmála se.

I jemu se zvedl koutek úst.

Pomůžu vám,“ navrhl, když zaznamenal, že se chystá uklidit nádobí z konferenčního stolku.

"To je dobré, párkrát mávnu hůlkou a bude hotovo.“

Zapomněla jste, že to umím také?“ zeptal se spíše sporadicky, než že by čekal odpověď a několikrát švihl hůlkou. Nádobí zmizelo, jen na chvíli puštěná voda a zavírání polic dávalo tušit, že je čisté a uklizené na své místě.

Severus se zvedl k odchodu. Nechtělo se mu, ale nebylo vhodné, aby tu zůstával déle. Celý večer až na pár výjimek probíhal až příliš dobře a on nestál o to, pokazit tu milou atmosféru, která se za tu dobu mezi mini vytvořila.

Už byl obutý a oblečený a stál na prahu dveří. Přemýšlel, co by měl říci, aby si zajistil alespoň opakování tak příjemného večera jako byl tento, ale nic ho nenapadalo. Jako dnes již poněkolikáté přerušila tok jeho myšlenek Hermiona, která promluvila první.

Vzpomínáte si na středu?“ zeptala se ho zdánlivě nesouvisle, a jen to, že se náhle vyhýbala jeho pohledu, mu dávalo tušit, o čem bude chtít mluvit. Jen nevěděl proč.

Pokud jde o ten večer a o to, co se událo na terase, tak se omlouvám.“

Ne, o to nejde. Tedy ano, jde, ale jinak než si myslíte.“

Hermiono, opravdu mě upřímně mrzí, jak jsem se zachoval, nevím, co mě to popadlo a-“

Možná, kdybyste mě jednou nechal domluvit, třeba byste pochopil, že mi to až tak nevadilo.“

Asi vám nerozumím?“ zatvářil se nechápavě.

Nevím, co vás tenkrát vedlo k tomu, abyste mě... prostě proč jste mě líbal na šíji, ale naivně jsem si myslela, že by vám snad nemuselo jít jen o to, abych vám tu noc zahřála postel. Jenže kdybyste mě ten večer nechal domluvit, ještě před tím, než jste přišel s tou pro nás oba tak ponižující nabídkou, chtěla jsem vám něco říct. Zarazila jsem vás jen kvůli tomu, že nám vámi podepsaná smlouva bránila pokračovat v načatém a já nechtěla ohrozit ani sebe ani vás. Kdybyste mě ten večer nepřerušil, řekla bych vám, že by mi nevadilo, kdybychom se někdy sešli už ne jako klient a společnice, ale jako dva lidé, kteří si chtějí zajít na kafe,“ dokončila a znovu sklopila oči, které do teď upírala na něj, aby v nich mohl číst, že mu říká pravdu.

Nevěřícně koukal na ženu před sebou, kterou nejspíš zmítala nervozita. S hraným zájmem zkoumala zaječí uši na svých pantoflíčkách, jako by to byl střed celého vesmíru. Doteď přemýšlela nad tím, kde vzala tu odvahu mu to říct. Ale musela to udělat. Musela vědět, na čem je, aby se přes to mohla přenést a žít dál jako doposud.

S trhnutím na něj pohlédla, když jí vsunul prst pod bradu a mírným tlakem ji donutil zvednout hlavu.

Hermiono, kdy konkrétně skončila smlouva, kterou jsem podepsal dnes ráno a kterou ses zavázala dělat mi společnost do Opery?“ zeptal se vážně. Netušila, kam svou otázkou směřuje.

Já nevím. Asi v momentě, kdy jsi mi nabídl doprovod. Ale nechápu, proč se ptáš?“

Oba automaticky přešli k tykání, ale ani jeden z nich to příliš nezaznamenal. Ona byla zmatená a on vstřebával její slova, která v sobě skrývala nabídku, kterou ani nečekal.

Takže když tě teď políbím, tak to nebude v rozporu se smlouvou?“ ujistil se ještě, ale oběma bylo jasné, že je to víc hra než vážná otázka.

Hermioně se rozzářily oči. Její úsměv mu dával znát, že jeho city nebudou poslány k ledu a teplo vyzařující z jejího pohledu ho ujišťovalo o těch jejích.

Pomalu jí obtočil ruce kolem pasu a přitáhl si ji blíž. Sehnul se k ní a svými rty se letmo otřel o ty její. Vychutnával si to. Ačkoliv už ochutnal sladkost jejích rtů, nikdy to nebylo proto, že by o to stáli. Vždy to byla součást té bizarní hry, kterou rozehráli přesně před týdnem. Teprve teď ji mohl políbit s vědomím, že líbá ji, a ne dívku, která je za to placená. Teprve teď si byl jistý tím, že ona to cítí stejně.

Zasněně vydechla. Její dech ho polechtal na tváři. Znovu se sklonil, aby vyhledal její rty. Něžně ji políbil. Nechtěl to uspěchat. Nebyl k tomu důvod. Stále jí dával prostor na odmítnutí a čekal, dokud mu nevyjde vstříc. Teprve v tu chvíli do polibku vložil veškerou touhu a potřebu ujistit ji o tom, že není záležitostí na jednu noc.

Ucítil, jak mu prsty vklouzla do vlasů a dlaněmi si naléhavě přitahuje jeho hlavu blíž. Vyhověl jí. Sklonil se víc a nabídl jí svá ústa. Jeho pozvání přijala. Nořili se do úst toho druhého, ochutnávali se, poznávali.

Až nedostatek kyslíku je donutil ustat. Odtrhli se od sebe a zadýchaně si hleděli do očí. Už nebylo potřeba dalších slov. Přitáhl si ji k sobě a políbil na čelo.

Musím jít, zítra učím. A ty se musíš taky pořádně vyspat. Myslím, že tenhle týden byl náročný pro oba,“ pronášel tiše a rukama ji nepřestával hladit po zádech.

Já vím. Myslím, že vyspat se potřebuješ hlavně ty, já spánkový deficit doženu na přednáškách,“ ušklíbla se.

I on se usmál.

Budu tě moci zítra vidět?“ zeptal se s mnohem menšími obavami z odpovědi, než před několika minutami.

Mám školu do tří, pak půjdu odevzdat seminárku a o půl čtvrté bych už mohla být doma,“ obeznámila ho se svým rozvrhem.

Učím do tří a už teď mi to děsně pomalu utíká,“ zašklebil se.

Už teď se na tebe těším,“ ujistila ho a stoupla si na špičky, aby ho mohla ještě políbit. „Dobrou noc, Severusi,“ zašeptala.

Dobrou noc, Hermiono.“

09.09.2010 19:30:34
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one