Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

13. Čtvrtek (část první)

Zcela nová část zcela nové kapitoly je tu dříve, než jsem původně zamýšlela, ale má to několik důvodů.

V první řadě za to může Chav, jejíž psychický nátlak byl opravdu obrovský (Chavy, neschovávej se za tím blonďatým pánem, já tě vidím :-D). Dále je to způsobeno frustrací z chybějících rozhovorů se Sárou a v neposlední řadě za to může můj zcela sobecký fakt, že mi chybí vaše komentáře.

Takže si kapitolku užijte, snad se bude líbit a zanecháte nějaké to slovíčko.


„Vstávejte! Snape, jestli se okamžitě nezvednete, vyleju na vás kýbl studené vody!“

K Severusovi ta slova doléhala jako by z dálky, nedávala mu velký smysl a nějak postrádal základní instinkt, který by mu naznačil, že to dotyčná myslí vážně. Další z příčin, díky které nevnímal na své obvyklé úrovni, byla i ostrá bolest hlavy.

Tělem mu projela silná křeč, když ho ženské ruce chytily za ramena a zatřásly s ním, jak jen to bylo možné. Zaprotestoval proti nově vzniklému tlaku ve svalech bolestnou grimasou v obličeji.

„Výborně, zpitá šípková Růženka se konečně uráčila probudit,“ prskala Hermiona a naklonila se k němu blíž, aby jím mohla opětovně zatřást.

Ten samý moment si vybral Severus na velmi pomalé a obezřetné otevření očí. Jeho pohled se zabořil do výstřihu ženy nad něj se naklánějící. A výhled to byl vskutku zajímavý a nepochybně by si ho užil, kdyby mu hlavou nerezonovaly prudké návaly bodavých tlaků na mozkové závity a on nebyl okolnostmi přinucen oči opět zavřít.

„Děláte, jako by to místo vás byl někdo jiný, kdo se probudil v úterý s opicí za krkem,“ neodpustil si Severus zachroptit a pomalu se na gauči posadil.

„Vážně? Ale pokud si pamatuji, já přišla toho večera po svých! Vás sem dovlekla ve tři ráno hotelová ochranka, protože jste ležel na barovém pultu a nevěděl o sobě,“ upozornila ho ne zrovna mile.

„Skvělé!“ opáčil ironicky. „A smím být tak smělý a zeptat se, proč jste mě sakra nenechala ještě spát?!“ zvýšil na ni hlas a konečně se mu podařilo zaostřit její obličej. Přestože na ni mžoural ještě polozalepenýma očima, všiml si drobného zarudnutí jejího bělma. Takže brečela, uvědomil si a nějak mezitím přeslechl, co mu Hermiona říkala.

„Cože?!“ opáčil stále ještě nakvašeně.

Hermiona si založila ruce v bok a vztekle si začala podupávat nohou.

„Uráčila jsem se vás vzbudit z jednoho prostého důvodu. Máte mít přednášku!“ vykřikla a on mimoděk odvrátil hlavu.

„Přednášku?“ nechápal.

„Ano, přednášku. Jsme ve Francii, dnes je čtvrtek a program začíná vaší přednáškou,“ oznámila mu již klidněji, ale podupávat nepřestala.

Severusovi ten monotónní zvuk na náladě příliš nepřidal, proto nebylo divu, když na ni zakřičel: „Jakou?“ aniž by domyslel důsledky.

„Vám snad někdo ukradl mozek!“ prskla po něm a vztekle mu hodila program týdenního kongresu do klína. „Číst snad ještě umíte,“ poznamenala a ironie z těch několika slov přímo kapala. „A abyste neřekl, že jsem vám neřekla, kdy že to vlastně máte, tak oficiálně v devět. Dobré ráno,“ zakončila sarkasticky a s pořádným prásknutím dveří opustila hotelový pokoj.

Zdálo se mu to, nebo byla naštvaná? I když naštvaná byl asi trochu slabý pojem. Severus pohledem bezděčně vyhledal hodiny. Bylo půl deváté a deset minut. Naučeným pohybem si vjel prsty do vlasů, aby odstranil několik pramenů z obličeje, ale uprostřed pohybu se zarazil.

Cože to ta Grangerová vlastně mlela? Že má přednášku. Dobře, bylo by fajn zjistit o čem, že má vlastně přednášet, protože si momentálně neuvědomoval ani kdy se narodil, ale co to říkala potom? Že začíná v devět? Rychlostí blesku obrátil znovu zrak na ciferník hodin.

„Do prdele!“ zaklel neslušně a zcela nesnapeovsky a prudce se postavil. Vzápětí si uvědomil, že to nebyl tak docela dobrý nápad, protože se mu zhoupl žaludek, zamotala hlava a on se poroučel zpátky na pohovku.

Zkusil to ještě jednou, tentokráte o poznání pomaleji. Potácivým krokem se dobelhal do koupelny. Musel z toho smradlavého individua, které na něj zíralo ze zrcadla, udělat do deseti minut člověka a sám si nebyl jistý, jestli je to reálný plán. Raději hodil myšlenky ještě na pár minut za hlavu a shodil ze sebe zmuchlané oblečení.

Hermiona sešla nasupeně do jídelny. Vzápětí byla nucena nasadit na tvář milý úsměv, protože jí zastoupil cestu profesor Parker.

Chvíli s ním konverzovala o ničem a následně ještě omluvila Severuse, kterému, dle jejích slov, nebylo příliš dobře, a tak se rozhodl snídani vynechat. Nezapomněla zdůraznit, že na přednášku se samozřejmě dostaví, i když ona sama o tom začínala mít za dvě minuty devět, kdy se klidně usadila v publiku a čekala na příchod přednášejícího, poměrně silné pochybnosti. Jenže Severus Snape ji, tak jako již mnohokrát, opět překvapil.

Když se dostal z koupelny, zbývalo mu do deváté necelých devět minut. Vyhrabal ze svého kufru čisté kalhoty, které s sebou vozil spíše ze zvyku, než že by je někdy potřeboval. Teď se však náramně hodily, protože ty ze včerejška vypadaly příšerně. Ze skříně vytáhl čistou bílou košili, přehodil si ji přes sebe a zručně zapnul těch několik knoflíčků. S kravatou se nemohl zdržovat. Grangerová tu nebyla a on by si ji za tak krátkou dobu sám přijatelně nezauzloval. Usoudil, že sako bude muset stačit. Když k němu však přičichl, znechuceně nakrčil nos. Ačkoliv bylo cítit kouřem a alkoholem jen velmi sporadicky, jeho citlivý nos ten lehký závan přesto zaznamenal.  Osvěžovací kouzlo mu zdi budovy nedovolily, tak se rozhodl sako několika prudkými pohyby proklepnout z okna. Přehodil si ho přes ramena a konečně vyrazil z pokoje.

Ve dveřích se obezřetně zarazil, zacouval zpátky do místnosti a popadl program, který po něm před několika minutami mrskla Grangerová. Cestou výtahem si našel téma s obsahem své přednášky a doufal, že ho léta pedagogické praxe nezklamou a on tohle divadlo přežije ve zdraví.

S úderem deváté hodiny ranní se objevil na pódiu.

Hermiona jen nevěřícně zakroutila hlavou. Zajímalo by ji, jak to ten chlap dělá. Přes noc se ztříská do němoty tak, že ho nad ránem musejí přinést do pokoje dvě gorily, a jen o chvíli později po probuzení vypadá, jako by fotil pro katalog pánských obleků. Ale víc o tom nepřemýšlela a zaposlouchala se do jeho příjemného hlasu, aniž by si uvědomila, že o něm přemýšlí jako o příjemném.

„Vyhýbáte se mi?“ zaznělo jí za zády jen chvilku poté, co udělal Severus v půlce své přednášky krátkou přestávku. Hermiona mu mezitím zmizela z dohledu, ale stačilo jedno rozhlédnutí a okamžitě ji měl opět ve své zorném úhlu.

„Měla bych?“ zeptala se zběžně a nalila u stolu s občerstvením kávu nejprve jemu a pak i sobě. S plastovým kelímkem se na něj otočila.

„Nedivil bych se vám,“ připustil po chvíli, ale kávu od ní přijal.

„Myslím, že už včera jsem vám jasně naznačila, že se k té události nechci vracet. Nechte to být. Ještě necelé tři dny a pak už se stejně nikdy neuvidíme, tak proč se v tom zbytečně pitvat?“ nadhodila zdánlivě lhostejně.

Severus by ale musel být slepý, aby si nevšiml stínu, který jí přelétl přes tvář. Rozhodl se vyhovět jí a dál se v tom nešťourat. V podstatě měla pravdu. V sobotu odpoledne bude celý tenhle týden jen pouhou vzpomínkou.

„Severusi, hledal sem vás!“ vpadl do jejich ne zrovna nenuceného rozhovoru profesor Parker. „Musím uznat, že to je famózní objev na poli genetických lektvarů,“ rozplýval se dál nad Severusovou přednáškou.

„Ehm, ano, děkuji. Jsem rád, že-“ snažil se Severus vyjádřit potěšení nad profesorovým zájmem, ale neúspěšně.

„Hermiono, musíte být na Severuse neskutečně pyšná,“ pokračoval Parker dál ve svém chvalozpěvu na jeho přednášku. „Je to obrovský krok dopředu. Jeho poznatky jsou velmi důležité při léčbě genetických nemocí, které se již netýkají jen mudlů. Je to neuvěřitelné,“ rozhazoval Parker nadšeně rukama.

„Já vím,“ přerušila ho Hermiona jemně, ale nesmlouvavě.

„Oh, promiňte, nechal jsem se unést. Jistěže víte, jak jsou jeho výzkumy cenné, když s ním trávíte jako jeho partnerka tolik času,“ usmíval se starší z profesorů omluvně. „Ale proč jsem za vámi vůbec přišel,“ snažil se rozpomenout se na hlavní důvod, který ho vedl k tomu, aby je vyhledal. „Ano, už vím. Hermiona mi říkala, že vám nebylo dobře, doufám, že už jste v pořádku, Severusi? Během přednášky jsem nepozoroval nějaké zdravotní komplikace,“ přemítal Parker nahlas.

„Řekněme, že mě Hermiona ráno trochu zaměstnala a už nebyl čas, abych dorazil na snídani,“ snažil se to kulantně vysvětlit Snape, ale k jeho neštěstí to Parker pochopil naprosto jinak, než to Severus myslel.

„I vy rošťáci,“ neodpustil se lišácké mrknutí starší muž a pozvednutým obočím jasně vyjádřil, co si o Severusově tvrzení myslí.

Ten jen nevěřícně vytřeštil oči, načež pochopil, že mu Parker neporozuměl a pokusil se celou situaci alespoň taktně zahrát do autu.

„My jsme ne... tedy, chci říci, že jsme-“

Následně ho z té motanice, do které se vlastně dostal sál, vymotala Hermiona, která se už nějakou chvíli skoro topila ve svém kelímku s kávou, jak se pokoušela přemoci zadržovaný smích. Prázdný pohárek hodila do koše a stoupla si těsně před Severuse, načež mu obmotala ruce kolem krku a začala rovnat částečně pokroucený límeček košile. Očním kontaktem mu naznačila, aby už raději nic neříkal a pak se otočila na Parkera, aniž by se vzdálila od svého „partnera“. Naopak se o něj ještě opřela zády, aby tak ještě více podpořila to, na co si tu již od pondělí hrají.

„Promiňte, pane profesore, že přerušuji váš vskutku zajímavý,“ protáhla ironicky a Severus zaznamenal mírné dloubnutí loktem do žeber, „rozhovor, ale Severus by měl jít pokračovat. Doba určená pro přestávku již uplynula,“ upozornila oba muže taktně.

„No vidíte,“ zabědoval Parker, „já tu plácám nesmysly a jen vás zdržuji. Uvidíme se jistě později. Rád bych si s vámi promluvil o vašem výzkumu, pokud vám to nebude vadit.“

„Jistě, že ne,“ připustil Severus.

„Tak už jdi, miláčku,“ povzbudila ho Hermiona tak, aby se její slova donesla až k Parkerovi a ještě mu vtiskla pusu na tvář.

Severus se zatvářil na okamžik překvapeně, ale vzápětí mu hlavou proběhla myšlenka na to, jak by asi chutnala ústa slečny Grangerové s příchutí kávy. Raději si nechal zajít chuť, protože tušil, že by mu to asi tak lehce neprošlo a rozloučil se s oběma mírnou úklonou hlavy.

I Hermiona pokynula Parkerovi, ale neušlo jí, že si brblal cosi o úžasném párečku, když kolem něj procházela. Protože ho nechala pár kroků za sebou, mohla si dovolit protočit oči.

Severusova přednáška skončila chvíli po jedné hodině, vzhledem k tomu, že se v sále rozproudila živá diskuze na odpřednášené téma. Hermiona na něj počkala u východu z přednáškové místnosti, aby mohli společně vyrazit na oběd.

„Parker nás oba pozval na čajový dýchánek v jedné čajovně kousek odtud,“ promluvil do ticha, když sdělil číšníkovi své přání.

„Hm.“

„To je vaše odpověď?“

„Čekal jste nadšený indiánský taneček?“ opáčila ironicky a on jen s podivem shledal jistou shodu s ironií sobě vlastní. To je to tak nakažlivé?

„Čekal jsem, že se zeptáte, v kolik máte být připravená,“ připustil.

„Tak to se asi nedočkáte,“ pokrčila bezbarvě rameny.

„Slečno Grangerová,“ zavrčel výhružně, protože toho jejího chování začínal mít plné zuby, „chováte se jako malé ufňukané vzdorovité dítě,“ seznámil ji se svým objevem.

„A vy v této chvíli jako můj otec. Říkával mi to samé,“ prskla po něm.

„Jestli to nebude tím, že je na tom něco pravdy,“ ušklíbl se, ale vzápětí ho napadl ďábelský plán. „Jenže víte, v čem je problém? Že vám otec asi zapomněl pořádně nasekat na zadek.“

„Co si to dovolujete?!“ obořila se na něj.

„Zatím jsem si nic nedovolil, ale věřte mi, že byste potřebovala pár na zadek. Jenže nejsem váš otec.“ Severus pokrčil naoko zkroušeně rameny.

Hermiona se k němu se vzpurným výrazem nahnula.

„No to tedy nejste,“ zasyčela mu do tváře a to byl právě ten okamžik, na který Severus čekal.

Tušil, že se mu ji podaří vyprovokovat, ale že to bude až tak snadné, ho skoro pobavilo.

„Ano, a proto vás můžu potrestat jinak,“ utrousil na půl úst.

„Ts, to by mě zajímalo jak,“ ohrnula pohrdavě spodní ret a chtěla se od něj odtáhnout.

K její smůle se jí to nepovedlo.

Severus využil příhodné velikosti stolu, u kterého seděli, a nahnul se k ní. Jednou rukou se zapřel o hranu desky a druhou vklouzl Hermioně pod vlasy a za krk si ji přitáhl k polibku tak rychle, že nestačila zareagovat.

Dravě ukořistil její rty a dokonale si užíval fakt, že ho nemohla bez ztropení povyku odstrčit. Nechtěl ji ale líbat. Tedy ano, chtěl, ale ne proti její vůli. Slabě skousl její ret, ale musel malinko přidat na intenzitě, aby z ní vyloudil tichý bolestný sten. Teprve potom ji pustil.

„Poučená?“ zeptal se, jako by se vůbec nic nestalo.

„Jste podlý Zmijozel a já se nemohu dočkat soboty. Už vás nechci vidět víc, než jen to bude nutné,“ vyhrkla na něj a prudce se zvedla ze židle. Z očí jí šlehaly blesky.

Severus se jen pobaveně ušklíbal.

„A na návštěvu čajovny se mnou nepočítejte. Vysvětlete si to Parkerovi, jak chcete,“ prskla ještě a zlobně odhodila bílý ubrousek, který doteď žmoulala v ruce, na stůl a aniž by mu věnovala další pohled, odkráčela do pokoje.

 
14.05.2010 18:55:32
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one