Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Claire



Část třetí - Akceptace - o týden později

Ginny upila ze sklenky vína a už poněkolikáté urovnala ubrousek na stole. Během týdne se na schůzku smluvenou za neobvyklých okolností těšila. Těšila se na muže, o kterém toho moc nevěděla, vlastně kromě urážek, které musela vyslechnout od Harryho nebo Rona, vůbec nic. A bylo to možná právě to tajemno, které ho obklopovalo, jež ji donutilo nad ním přemýšlet. O to horší pak bylo prozření, když zjistila, že ji nepřitahuje jen to tajemno, ale i on sám. Nechápala to. Na škole byl prostě jen profesor, nikdy o něm ani jinak nepřemýšlela, ostatně, měla ráda Harryho. Jenže z něj se vyklubal stejný idiot, jakým byl Ronánek.

A pak uviděla jeho. Ztělesnění respektu, odvahy. Muže, který se v charismatu pravděpodobně i koupal. Povzdychla si. Už od rána byla dost nervózní, netušila, zda Severus - už se ani nepozastavovala nad tím, že ho tak ve své hlavě oslovuje - přijde. A pokud ano, jak se bude chovat. Dá ji to hodně sežrat?

„Slečno Weasleyová, tady země!" dolehlo k ní posměšně. S trhnutím se vynořila ze svých myšlenek. Její zrak spočinul ve výšce zadnice muže v černých kalhotách, který si odkládal kabát na opěradlo. Přimhouřila oči. Na první pohled to byl ještě hezčí zadek, než měl Harry.

„Už jste přítomná?" zeptal se kysele, když se posadil naproti ní. „Pokud chcete trávit čas civěním do zdi, můžu odejít."

Ginny zavrtěla hlavou. Ani ne jako v odpověď, ale spíše s podivem nad tím, jak je dnes Severus výřečný.

„Jak se vám daří?" zeptala se raději.

Přimhouřil oči. Dal tak najevo, že její dotaz je nadmíru stupidní a zároveň si ji mohl prohlédnout, aniž by to bylo příliš nápadné. Musel uznat, že černé mini šaty (že jsou mini si všiml v okamžiku, kdy ji vytrhoval ze zamyšlení) a rudá rtěnka v kontrastu s barvou jejích vlasů byla velmi dobrá volba. Okamžitě poutala pozornost. Vypadala dobře a bylo až s podivem, že v něm neprobouzela staré myšlenky. Ano, měla vlasy jako Lily, ale to bylo asi tak všechno. Tahle dívka byla živel, Lily proti ní byla hladina rybníka za bezvětří. Potřásl hlavou.

„Odvedla jste dobrou práci," řekl náhle, sám zděšen svou upřímností. Od toho dne v ordinaci už zub vůbec necítil.

Rozpačitě se usmála. Napadlo ho, že Potter asi nebyl dobrý v lichotkách. V duchu se ušklíbl. Potter nebyl dobrý pravděpodobně v ničem.

„Jsem ráda, že už vás nic nebolí, ale kdyby něco... víte, kde mě hledat."

„Dost už o zubech, buďte tak hodná," požádal ji. I když ho zuby už nebolely, zubní ordinace mu rozhodně k srdci nepřirostla natolik, aby konverzací o ní strávil večeři. „Spíš mi řekněte, proč jste chtěla, abych s vámi šel na večeři? S dovolením pominu ten bezduchý výraz rande, protože bych si musel myslet, že jste se zbláznila, nebo na mě s bratry něco chystáte," přeměřil si ji zpytavým pohledem.

Vzdychla si. „Je vážně nutné mě neustále přirovnávat k bratrům?" naštvala se. „To ani vy nedokážete pochopit, že jsem samostatná jednotka, která nadšením neskáče metr vysoko, když přijdou s nějakým geniálním nápadem?" Byla naštvaná, nesnášela, když ji lidé hodnotili jen podle toho, koho je sourozencem.

Všiml si, že možná přestřelil, chtěl něco říct, ale objevil se číšník. Mlčky si objednali. Samotná konzumace jídla probíhala v tichosti. Ona nepromluvila a on už nějak neměl chuť.

„Pozvala jsem vás, protože mi přijdete zajímavý," zamumlala teprve u dezertu s pohledem zabodnutým do tajícího kopečku zmrzliny.

Uchechtl se. „Voldemort mi také přišel zajímavý, ale nikdy by mě nenapadlo ho pozvat na večeři," zamyslel se nahlas, aby ji popíchl.

Zabodla do něj namíchnutý pohled.

„Jste nesnesitelný!" prskla.

„Na to jste přišla teprve teď?" zeptal se ironicky. „A že Santa Claus neexistuje, už vám řekli?" utahoval si z ní.

Přimhouřila oči. Usoudil, že je jen otázka času, než vybuchne. Pokusil se trochu mírnit dopad svých slov.

„Zkuste mi definovat slovo zajímavý," pobídl ji a odložil na stůl ubrousek, kterým si osušil horní ret vlhký od vína.

„Tak vy chcete definici?" zeptala se a přimhouřila oči.

Kývl a spokojeně se opřel zády o opěradlo.

Vstala, ubrousek z klína rázně odložila na stůl, a jak si stihl všimnout, zapomněla si stáhnout už tak krátkou sukni. Napadlo ho, že má hezké dlouhé nohy na to, jaký je drobek.

„Takže definici?" zopakovala stále ještě pravděpodobně vztekle. S úšklebkem kývl.

„Tak tady ji teda máte!" vyhrkla a drze se přisála na jeho rty.

18.07.2013 18:58:28
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one