Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Claire


Část druhá - Nezvyklosti - o měsíc později

Ještě nikdy nezažil tak urputnou bolest. Cruciatus od Temného pána byl proti tomu lehký vánek a kousnutí Nagini polibek milenky.

Obrátil do sebe další lahvičku s lektvarem, v průběhu dvou dnů už osmou, a dlaní otřel orosené čelo. Jestli ty zatracené lektvary nezačnou působit, pravděpodobně umře na předávkování, ale v tuhle chvíli se mu to jevilo jako mnohem snesitelnější, než snášet tu odpornou bolest zubů. Přitiskl si na rozpálenou tvář sáček s ledem a úlevně vydechl. Ale netrvalo to dlouho, pichlavá bolest se zase přihlásila o slovo. Zatraceně! Deprimovaně hodil led do krbu, jen to zasyčelo. Popadl cestovní plášť a s frustrovaným prásknutím, jehož dozvuk se odrážel v celé chodbě, opustil své komnaty. Nutně potřeboval lékouzelníka.

Z recepce v hale se nechal poslat na pohotovost zubního oddělení, což by ho pravděpodobně překvapilo, kdyby byl plně při smyslech, protože ho nikdy nenapadlo, že je u Munga celé oddělení věnované zubům. On s nimi nikdy neměl větší problémy. Neměl chrup nijak dokonalý, ale doteď ho netrápil, a když už ano, stačil odvar ze šalvěje nebo lektvar proti bolesti. A tak stále nějak doufal, že se to vyřeší rychle a rafinovaně pomocí lektvaru, mastičky či bylinek. Toho dne se měl přesvědčit o opaku.

Přišel do místnosti mezi hrstku pravděpodobně stejně postižených. Soudil tak proto, že k němu nikdo z přítomných nevzhlédl a všichni si tiskli kapesníky nebo dlaně na jednu či druhou tvář. Pevně zavřel oči, protože ve chvíli, kdy si sedal na volné místo, mu dásní projel střep, alespoň to tak cítil. I on zahodil veškerou snahu vypadat nezaujatě a prsty přiložil na ono místo ve snaze metodickou masáží bolest rozehnat.

Na řadu se dostal za dobu delší, než by si býval přál, ale už jen samotný moment, kdy mladičká dívka v bílo modrých šatech a směšným čepcem na hlavě, vyvolala jeho jméno, pro něj byl polovičním vysvobozením.

Když vešel do místnosti, nijak zvlášť se nerozhlížel, chtěl to mít hlavně už za sebou.

„Profesor Snape, jak milá návštěva," zazubila se na něj žena v bílých kalhotách a tričku. Přes slzy, které se mu bolestí draly do očí, vzhlédl za povědomým hlasem. Pokud by měl na tváři úsměv, pravděpodobně by mu právě zamrzl.

„Weasleyová," zavrčel překvapeně. Tohle bude pravděpodobně poslední hřebíček do jeho pomyslné rakve.

„Slečna Weasleyová," opravila ho Ginny. „Šupněte do křesla, podíváme se, co vás trápí," mrkla na něj a nasadila si roušku.

„Vy jste... lékouzelnice?" zeptal se podezíravě, zatímco si odkládal plášť.

„Neříkala bych tomu lékouzelnice," řekla trochu zkresleným hlasem, za což mohlo plátno přes část jejího obličeje. „Jsem zubařka. A vy jste u zubaře očividně nebyl hodně dlouho, jinak byste věděl, že i přes všechny snahy a výzkumy v této oblasti, nakonec museli lékouzelníci připustit, že žádný lektvar není tak účinný jako vrtačka."

„Vrtačka?" zopakoval nechápavě.

Ginny došlo, že neví, o čem mluví. Ušklíbla se. Pravděpodobně to tak bylo lepší, kdyby měl tušení, možná by vzal nohy na ramena. Už tu měla všemožné tvrďáky, kteří se za zvuku zubní vrtačky stávali roztřesenými koťaty zahnanými do kouta a odcházeli zpocení až na zadku. Byla na Snapea docela zvědavá. A navíc nemohla popřít, že by uplynulý měsíc nepřemýšlela, jak se s ním opět vidět. Nedávné setkání v knihkupectví ji bavilo. Bavil ji Snape.

Pokrčila rameny. „Možná ani nebude třeba. Tak šup," pobídla ho a poklepala rukou o kožené křeslo. Potměšile sledovala, jak si Snape sedá a když to nejméně čekal, automatickým mechanismem nechala opěradlo křesla klesnout dozadu.

Do jedné ruky si vzala ostrou sondu, do druhé zrcátko a na stoličce s kolečky se přisunula co nejblíže svému pacientovi.

„Otevřete pusu," pobídla ho a naklonila se blíž.

„Je to nutné?" zeptal se ostražitě.

Zasmála se. Viděl na jejích očích, že se dobře baví, zatímco on tu trpí.

„Pokud mám zjistit, co vás trápí, tak ano," ujistila ho.

„Diagnostická kouzla vám nic neříkají?" štěkl. Nelíbily se mu nástroje v jejích rukách a už vůbec se mu nelíbila představa, že mu je strká do úst.

Povzdychla si. „Teď jsem vám to vysvětlovala. Lektvary a bylinky nevyřeší všechno. Nejlepší péče o chrup je ta mudlovská. Tak honem, nemám na vás celý den."

Neochotně pootevřel ústa na sotva centimetr. Ginny se znovu ušklíbla. Všiml si, že jí zajiskřilo v očích, ale než stihl jakkoliv zareagovat, měl v ústech obě ty divné věci, její obličej u toho svého a hrudníkem se otírala o jeho. To jediné mu přišlo příjemné, ale jen do té doby, než sondou zajela mezi dáseň a bolavý zub.

„Hau, ho hohli, ho ho helhauhe?!"

Zněl rozčileně, to ano, ale ani tak mu Ginny nerozuměla ani slovo. Opatrně vytáhla oba nástroje a odložila je do připravené nádoby.

„Zatraceně, co to mělo znamenat?" vztekal se, jakmile k tomu dostal příležitost.

Přísně se na něj podívala přes okraj roušky.

„Jestli od toho chcete mít pokoj, tak mě nechte dělat mou práci. Máte zubní kaz a podle velikosti dost dlouho, nechápu, že jste s tím vydržel doteď. Nelíbí se mi ani zubní krčky, předepíšu vám na to speciální pastu. Chcete vědět ještě něco?" zeptala se mile. Opravdu mile a bez přetvářky. Za prvé to bylo profesionální a ona profesionálka byla, a za druhé jí ho bylo líto.

„Co se právě teď chystáte dělat s tou příšerností?" pokynul na vrtačku v její ruce.

„Tím vám ulevím od bolesti, i když to tak asi nevypadá," odvětila a dál vybírala vhodný nástavec.

„Ello, připravte mi bílou na pětku," požádala sestru a pak se otočila znovu na Severuse. Něco ji totiž napadlo. Něco šíleného.

„Co je?!" zeptal se nervózně. Jiskřičky v jejích očích se mu líbily asi tak, jako ta divná věc v její ruce. Tedy vůbec.

„Já vám ten zub spravím, ale-"

„Ale co?" přerušil ji. „Jste tady snad od toho!" běsnil. Zas a znovu jeho zubem projížděla ta bodavá bolest a on už začínal pochybovat, že odtud odejde se zdravým rozumem.

Nereagovala na jeho slova a pokračovala.

„Ale půjdete se mnou na rande," řekla rozhodně. Nebyla to otázka. To ještě v záchvatu agónie stihl rozeznat. Měl na jazyku milion nadávek a výhrůžek, ale v tu chvíli mu zubem projela taková bolest, jako snad nikdy a zastavila se až za levým uchem. Bezděčně se mu v levém koutku objevila slza, jak pevně stiskl víčka.

„Půjdu na večeři třeba s Potterem, hlavně už něco dělejte!" zavrčel skrze zaťaté zuby.

„S Harrym ne, já si vás nechám jenom pro sebe," ujistila ho Ginny, ale to už přes zvuk zubní vrtačky nemohl zaslechnout.

O dvacet minut později odcházel s vědomím, že byl zneužit pro budoucí potěšení slečny Weasleyové. Jediným světlým bodem na celé té věci bylo to, že po bolavém zubu zůstala už jen lehce opuchlá tvář. Ale někde v hloubi mozku zdevastovaného právě prožitým deliriem věděl, že těch světlých bodů by se nakonec mohlo objevit o něco víc. Minimálně jeden. A nebude světlý. Bude zrzavý.

06.08.2013 13:15:45
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one