Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Část čtvrtá - Prozření

Beta: Claire


Část čtvrtá - Prozření - o rok později

Milovala způsob, jakým si natáčel prameny jejích vlasů na prst, laskal je, voněl k nim, mazlil se s nimi. Milovala způsob, jakým se s ní miloval. Milovala jeho. Ale stále, i po tak dlouhé době od prvního skutečného sblížení s ním, cítila, že si drží odstup. Nebydleli spolu, nepřespával u ní ani ona u něho, neměla u něho v bytě jedinou věc, která by jí patřila. On jí nepatřil. A ona mu nedokázala říct, že už jí to nestačí, že chce víc.

Přemýšlela nad tím už dlouhé dny i noci, stále nepřicházela na důvod jeho odtažitosti. I teď seděla s knihou v klíně, ale místo řádkům slov věnovala pozornost bezděčnému natáčení vlasů na prst.

A pak jí to došlo. Vlasy. Ty zpropadené vlasy! Kolikrát jen jí Harry, když byli ještě spolu, řekl, že se tolik podobá jeho matce? A kolikrát si musela vyslechnout příběh, v němž Severus Harryho matku bezmezně miluje, ale ona raději dala přednost Jamesi Potterovi? Najednou to do sebe všechno zapadalo. Proto jí nikdy neřekl žádné něžné slůvko, proto jí neřekl, že ji má rád. Byla jen pouhou náhradnicí. Byla prostředkem. Byla hračkou.

Rozplakala se. Nikdy by ji nenapadlo, že po prozření bude následovat tak tvrdý pád. Zvažovala, jak Severuse s tímto zjištěním konfrontovat. Znovu se podívala na své dlouhé zrzavé vlasy. Existovalo jen jedno řešení. A ona byla ochotná ho pro něj podstoupit. Potřebovala vědět, zda pro něj znamená něco víc, než jen bohatý pramen rudých vlasů.

„Ahoj," pozdravila Severuse o několik hodin později na jejich obvyklé schůzce v restauraci, kde ho poprvé políbila. Jejich schůzky probíhaly jak přes kopírák. Večeře, pak přesun k němu nebo k ní a vášnivý sex. Nic víc, nic míň. Povzdychla si. Jak říct muži, který ve vás vidí starou lásku, že ho milujete a chcete od něj totéž?

Sledovala, jak nezaujatě vzhlédl a pak svůj pohled opět zabořil do vinného lístku.

„Pravděpodobně jste si mě s někým spletla," zamumlal nezúčastněně.

Zůstala stát jako opařená. Nepoznal ji. S tím tak trochu počítala, ale nepoznal ji ani podle hlasu. Teď to věděla. Nic pro něj neznamenala.

„Asi máte pravdu," řekla dutě, jak se snažila potlačit slzy. Otočila se k východu. Tady už nebylo co řešit.

Zkoumavě se podíval za ženou, která od něj odcházela. Vlasy měla tmavě hnědé, ostříhané na kluka. Postavu drobnou, ale sukně nad kolena odhalovala dlouhé nohy. Zhodnotil oblý zadeček a chtěl svůj pohled sklonit zpátky, ale pak mu to došlo. Ten hlas, nohy, boky... To byla Ginevra!

Chvatně hodil na stůl několik galeonů za kávů, kterou si dal, když na ni čekal, a rychlým krokem vyrazil za ní. Dohnal ji po pár metrech. Nesmlouvavě ji chytil za paži.

„Ginevro! Co-" nedokázal doříct. Její uplakaný obličej, orámovaný krátkými hnědými vlasy, ho uzemnil. Ačkoliv ji viděl před chvílí zezadu, teď si tu skutečnost uvědomil o poznání víc.

„Kde máš vlasy?" zeptal se šokovaně.

Chvatně si utřela slzy, nepřemýšlela o tom, že si může rozmazat řasenku. „O to jediné ti celý ten čas šlo, že jo?!" obvinila ho. „Nikdy jsem pro tebe nic neznamenala. Byla jsem jen... Já slepice pitomá!" otitulovala se a konečně se mu vytrhla. Znovu se rozešla pryč od něj.

„Prosím tě, můžeš mi vysvětlit, o čem to mluvíš?" zvýšil i on hlas. Stačilo několik rychlých kroků a znovu ji dohonil. Nevěnovala mu pozornost.

„Ginevro, mluv se mnou!" dožadoval se její reakce. Aby dodal svým slovům náležitý důraz, předešel ji a pevně ji uchopil za ramena. Už zase brečela. Nebo ještě? Povzdychl si, neměl rád ženské slzy, nedokázal si s nimi poradit.

„Nebudu s tebou mluvit. Už nebudu suplovat tu tvou Lily!" vykřikla a pokoušela se mu vytrhnout.

 „Lily?" zeptal se zmateně. „Myslíš Lily Evansovou?" ujišťoval se, že ví, kam tohle celé směřuje.

„Ty máš snad ještě nějakou? Ani bych se nedivila. A určitě je taky zrzavá!" obvinila ho.

„Ginevro, prosím tě, uklidni se a-"

„Nebudu se uklidňovat! A přestaň mi už konečně říkat Ginevro! Nesnáším tě, nesnáším svoje jméno. Proč mi prostě nemůžeš říkat Ginny jako ostatní? Bylo by to moc osobní, viď, chceš si udržet odstup. Jsem a vždycky jsem byla Ginevra Weasleyová, ta, co má vlasy jako Potterova matka!" chrlila ze sebe mezi vzlyky.

Zatřásl s ní, aby se už konečně probrala. „Nejsem jako ostatní, varoval jsem tě, když jsme spolu začali. Ano, pro mě jsi a vždycky budeš Ginevra, protože si tě vážím a respektuji a odmítám tě oslovovat Ginny, nejsi můj pes!"

Překvapeně na něj hleděla. Tohle nečekala. Popotáhla.

„Mimochodem ti to sluší," řekl smířlivě a sledoval, jak jí překvapením klesá čelist.

„Tobě to nevadí?" zeptala se šokovaně.

Něžně jí vjel prsty do krátkých vlasů. „Opravdu sis myslela, že jsem s tebou jen kvůli barvě tvých vlasů?" zeptal se a v jeho hlase bylo znát zklamání.

Kývla. „Nikdy jsi nedal najevo, že bych pro tebe něco znamenala."

„A kvůli tomu ses musela nechat ostříhat a obarvit?" nepatrně se usmál. „Nemohli jsme si o tom prostě promluvit?"

„No..." nenacházela slova.

„Vážně? Ty, která jsi vyrůstala mezi pěti bratry, jsi najednou oněměla?" dobíral si ji. „Pojď sem," řekl ještě a přitáhl si Ginny do náruče. „Asi si budu muset chvíli zvykat, že máš kratší vlasy než já," zamumlal.

Usmála se. V těch jeho slovech bylo tolik laskavosti a hlavně příslib do budoucna. Nechtěl ji opustit. Neřekl to, zřejmě to ani nikdy neudělá, ale pochopila, že ji má rád.

„Mimochodem, to jsi myslela vážně, že nemáš ráda svoje jméno?" zeptal se se zájmem.

„Hm," pokrčila rameny.

„Tu Ginevru jsme si ale doufám vyjasnili?"

„Já jsem to tak nemyslela," pípla, nešťastná ze svých dřívějších slov.

Kývl. „A co se týče toho příjmení..."

Nechápavě k němu vzhlédla.

„Co je s ním?"

„Pokud se ti nelíbí ani to, můžu ti poskytnout jiné."

23.07.2013 19:08:21
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one