Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Oba dva páry očí se velice neochotně stočily směrem ke dveřím.

Jenže touha po tom druhém byla větší než otravné vyřizování Vánočních gratulací.

Severus dál neomylně směroval Sarah do své ložnice.

U manévrování se jim podařilo shodit nejednu knihu ze stolu, jak se snažili nabrat zpět rovnováhu.

Když už se dvojici málem podařilo zavřít za sebou dveře, ozvalo se klepání znovu, tentokrát o něco hlasitější.

„Zabiju toho nešťastníka, ať je to kdo je to.“

Severus pustil Sarah a rázně přešel ke vstupním dveřím, cestou vzal ze stolu odloženou hůlku a s nasazeným výrazem slibujícím smrt každému, kdo na něj promluví, otevřel naštvaně dveře.

Sarah stihla odvrátit do strany svou tvář.

Nechtěla, aby ji nově příchozí spatřil s červenými tvářemi a zastřeným pohledem.

Za dveřmi trpělivě seděla malá bílá sovička se srolovaným pergamenem na krku.

Severus jen tiše zavrčel a převzal si drobnou ruličku.

Severusi, po hradě se toulá jeden mozkomor. Mám informace, že je agresivní a ministerstvo si ho přeje zneškodnit. Studenty jsme s Minervou varovali, ovšem chybí jedna tvá studentka – Sarah Welerová. Ve své koleji není, proto se po ní, prosím, také podívej.

AB.

Severus přes sebe pohotově přehodil plášť a s vážným výrazem se podíval na stále stejném místě stojící Sarah.

„Zůstaň tady, neotvírej dveře, i kdyby tě o to někdo prosil.“

Poslední slova značně zdůraznil a s vlajícím pláštěm opustil místnost.

Seděla tiše naproti jeho křeslu a četla si knihu, kterou našla na podlaze kousek od svých nohou.

Poslechla by ho.

Jenže ji zaplavil nepříjemný pocit.

Srdce se jí rozbušilo a hůře se jí dýchalo.

To nebylo dobré znamení, ať to znamenalo cokoliv.

Otevřela dveře a opatrně se rozhlédla.

Zdolala dlouhou chodbu až ke schodišti, které vyšla, jak nejtišeji uměla.

Když se chtěla přesvědčit hůlkou, že je za rohem bezpečno, s hrůzou zjistila, že ta zůstala dole u Snapea.

Vracet se nechtěla, intenzivní pocit v její hlavě rostl.

Něco popohánělo její nohy dál a ona tomu nedokázala poručit.

Severus rychlým krokem procházel chodby v pravém křídle hradu a zatím nenarazil na žádné náznaky stop, že by se tu někde nacházel jeden z Azkabanských strážných.

On sám by si to nikdy nepřipustil, ale nikdo by po předchozích zážitcích nedokázal ovládat své vědomí na sto procent.

Uvědomil si to ve chvíli, kdy jeho tělo bez varování ztuhlo.

Závan ledového vzduchu zamlžil několik blízkých oken.

Mozkomor nebral ohled, že zaútočil na jednoho z Bradavických učitelů a okamžitě začal s temným povzdechem vysávat tak lehce nabízenou energii.

Severus pomalu ztrácel vědomí, když z nedaleké chodby vyběhla Sarah.

Ačkoliv scéna, která se před ní rozprostírala naháněla hrůzu a pocit beznaděje, podařilo se jí vytvořit velký ochraný štít, tvořící bílý ovál pozitivní energie.

Všechny svoje vzpomínky, které ji naplňovaly teď soustředila do jednoho bodu tak, aby jejich propojení dalo vzniknout zcela novému druhu magie.

Bez zaváhání se vrhla mezi Severuse a mozkomora okamžitě používaje svůj štít.

Ten uzavřel vzpouzejícího se mozkomora uvnitř svého středu v okamžiku, kdy do chodby z druhé strany vtrhla Minerva s Brumbálem.

Právě ve chvíli, kdy se Sarah opřela o zeď a Severus se na ni vyčítavě podíval.

„Co je Vám, drahá?“

Otázala se rychle Minerva natahujíc ruce směrem k dívce, která pomalu klesala k zemi.

Všichni tři se nad ní nakláněli.

„To nic, jen se mi chce hrozně spát…“ pak následovala tma a hluboký spánek.

„Co se tu stalo, Severusi?“

Brumbál zkontroloval životní funkce a pronesl, že pouze přecenila své schopnosti a tělo načerpává nové síly.

„Ten Váš zatracený mozkomor mě vyrušil uprostřed jednoho z mála příjemných večerů, jaké jsem doposud zažil, šel jsem ho po Vašem vzkazu hledat a nechal ho, aby mě přímo před mou studentkou potupně porazil tím jejich nechutným způsobem.“

Snape slova vyloženě plival, protože místo vděku se spíše projevovala jeho mužská ješitnost.

On, který po dlouhá léta úspěšně hrál divadlo před samotným Voldemortem, se nyní nechal snadno odzbrojit obyčejným mozkomorem.

Jeho ego dostalo ránu pěstí a on ji potřeboval nutně někomu vrátit.

„To nás mrzí, Severusi, naštěstí to dopadlo dobře pro všechny.“

Minerva krátce po svých slovech litovala, že vůbec něco řekla.

„To má být vtip?“ naštvaně se napřímil a bez jediného slova odcházel pryč.

Zlost, která ho ovládla, byla přirozeně silnější, než chuť nadále vysvětlovat svou porážku.

09.01.2010 23:39:39
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one