Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Druhý den se probrala s mírným bolehlavem, ale nechtěla dát na sobě znát, že předešlý večer a noc byl silnou zkouškou nejen na její nervy.

Serena s Emily se snažily vyzvídat, a tak se Sarah snažila být alespoň stručná.

Nechtěla to s nikým rozebírat.

Naštěstí se spokojily s hrstkou informací a trvaly na hraní her více než na probírání niterních pocitů. Všude byl ten den zmatek, ze Zmijozelu téměř všichni odjížděli na Vánoce domů, a tak se společenská místnost změnila na odkladiště kufrů a všemožných zavazadel.

Sarah si vzala knížku, oblékla se na ven a po zdolání překážkové dráhy zamířila na školní pozemky. Knihu si tiskla na prsa a procházela se po zasněženém kopci.

U kamenných slunečních hodin, ze kterých v zimě vždy koukaly pouze některé kameny, se zastavila a rozhlédla se po rozlehlém Zapovězeném lese.

Rozhodla se taky hodit kostkou v té nenápadné hře se Snapem, a tak se vydala s jasným cílem k lesu.

Nebyl problém přivolat jednorožce.

Bílá zář jejich těl se zaleskla mezi stromy.

Jemné a ladné pohyby hlavou, kterými rozhazovaly svou bohatou hřívu kolem sebe, zvědavě popocházeli blíž ke strnulé Sarah.

Říká se, že vidět jednorožce očistí Vaši duši a lze tak zažít absolutní pocit štěstí.

Dva jednorožci se zastavili na okraji lesa a hleděli na dívku svýma hlubokýma modrýma očima, které zobrazovaly vše nejkrásnější co lze v životě spatřit.

Jejich žíně se leskla, jako kdyby právě zachytila hvězdy.

Třpyt a jas osvětloval okolní lístky.

Nebyl problém získat jejich žíni a nebyl problém se ani nepozorovaně, již téměř za tmy, dostat zpět do hradu.

Žíně jednorožců měla tu výhodu, že ihned po odstřihnutí zase dorostla.

Ačkoliv těch posledních několik jednorožců žijící v lese bylo značně plachých, k Sarah se chovali jakoby ji znali léta.

Když se vrátila na pokoj, už byla všechna zavazadla pryč a s nimi i téměř všechny živé duše.

Na posteli vzala dárkovou krabičku od kosmetické sady, kterou jí darovala Emily a po zběžném prohlédnutí se rozhodla ji použít.

Vložila do ní velký chuchvalec žíně a na papírek napsala jen - Veselé Vánoce, Sarah.

Věděla, že si profesor nepotrpí na svátky, a tak ho nechtěla zbytečně dráždit delším textem.

Na večeři se sešla jen malá hrstka lidí z různých kolejí. Řady profesorů také prořídly, ale Snape seděl na svém místě a soustředil se na špagety.

Občas se nenápadně koukla jeho směrem a neubránila se úsměvu, když profesorovi z vidličky spadla právě nabraná špageta.

O Vánocích se nedodržovala večerka a všechna pravidla byla maličko uvolněna, aby studenti, kteří zůstali, nepocítili stesk po domově.

Ze sedmého ročníku tu seděla jen ona a dvě Nebelvírky, které jí příliš do oka nepadly.

Bude se prostě toulat po hradě, dokud se jí nezačne chtít spát, nebo si udělá dlouhou koupel s knihou v ruce.

Její dilema za ni vyřešila profesorka McGonagallová, která za ní ihned po večeři přišla, jestli by jí nechtěla pomoci s tříděním písemných prací.

Neunikl jí zvědavý pohled profesora.

Minerva patřila mezi její oblíbené kantory, a tak pro ni nebyl problém jí pomoci roztřídit již staré písemné práce z přeměňování a rozdělit je dle kolejí.

Když skončila, byla tak utahaná, že se jen krátce osprchovala a zamířila do peřin.

O štědrý den bylo všude ticho, ale příjemná atmosféra byla cítit ve vzduchu.

Snídani vynechala a raději se válela v peřinách, kdo ví, kdy se jí to zase poštěstí.

Oběd strávila o samotě.

Když opouštěla místnost, všimla si, že zadním vchodem přišel Brumbál se Severusem a něco si barvitě vykládali.

Pokrčila rameny a odešla ven.

Odešla se posadit ven ke svému stromu u jezera a dívala se na rudnoucí hladinu, když slunce zapadalo. Její dárek musel být zrovna nyní doručen.

Donesla ho do sovince už ráno a instruovala sovu k odletu přesně se západem slunce.

Vždycky, už od malička, čekala, jestli slunce zasyčí, když se dotkne hladiny a postupně sledovala, jak se červené kolo zimního slunce spustilo do hlubin jezera.

Při příchodu k branám hradu byla už tma.

Přešla malé nádvoří a kamennou chodbou se vydala směrem do svého pokoje.

Štědrovečerní večeře se konala o sedmé, a tak na sebe rychle navlékla školní uniformu a ve spěchu ještě upravila vlasy navlhlé od mírného sněžení.

Brumbál již včera před plesem popřál všem krásné Vánoce, ale teď svá slova zopakoval i pro pár přihlížejících, kteří s opřenými lokty seděli u svých stolů.

Dohromady tu bylo asi 20 studentů ze všech kolejí. Největší počet seděl v Mrzimoru.

Kradmo se podívala na výraz Snapea, který již svůj dárek musel obdržet.

Lekla se, když si všimla, že se na ni upřeně dívá.

Rychle uhnula pohledem do strany a dělala, že jeho směrem se vůbec podívat nechtěla.

Po jídle zamířila zpět na kolej, kam už jistě sovy a skřítci nanosily dárky od rodin žáků, kteří zůstali zde.

Pod připraveným stromečkem si vyzvedla balíčky a všimla si i vzkazu s jejím jménem.

Trochu v ní hrklo, tušila podle písma, kdo jí zažloutlý pergamen posílá.

Vyběhla schody a zavřela za sebou dveře.

Netrpělivě rozbalila psaní.


Pokud máte odvahu vyzvednout si svůj dárek, čekám Vás v deset hodin u sebe.

SS


Bylo skoro devět.

Sarah byla natolik nervózní, že celou dobu sledovala čas, aby to měla co nejdříve za sebou.

Těšila se.

Byla zvědavá, co si na ní vymyslel, neboť pan Mistr nebyl jeden z těch, kteří by stáli fronty na dárky pro své blízké.

Severus posedával před krbem a popíjel červené víno.

Vlastně dlouho přemýšlel a odhodlával se k tomuto kroku.

Ušklíbl se nad svým sentimentem a přitiskl skleničku ke rtům.

„Jak originálnídělat takové věci na Vánoce, Severusi…,“ řekl sám sobě nahlas a podíval se na hodiny. Zaklepala na dveře přesně ve chvíli, kdy se z Astronomické věže ozvalo odbíjení desáté hodiny.

Za dveřmi se ozvalo dále a ona s nádechem a odhodláním vstoupila do jámy lvové.

Severus byl stále u krbu, ale nyní stál dívaje se do ohně.

Ruce měl složené za zády.

Jen jí pokynul ukazováčkem, aby šla blíž.

Zdráhala se.

Necítila se moc dobře, když to, co se stane, věděl a řídil pouze on.

Stála teď kousek od něj vedle kamenné zdi, která ohraničovala celý prostor.

Vypadal, jako by se na poslední chvíli o něčem přesvědčoval.

Stačila si uvědomit pouze jeho rychlé otočení a odhodlané kroky směrem k ní.

Instinktivně zacouvala až narazila na chladnou zeď.

Sklonil hlavu k ní a rukou ji držel pevně u zdi.

Druhou rukou chytil část jejich vlasů a jemně zatáhl směrem dozadu tak, aby Sarah přiměl maličko zaklonit hlavu.

Téměř nedýchala a zorné pole se zamlžilo.

Cítila, jak muž naproti ní zrychleně dýchá.

Vnímala jeho teplo a víc ji nezajímalo.

Byla připravená na cokoliv.

„Váš dárek jsem nestihl zabalit slečno… a je to jen drobnost.“

Pomalu hláskoval těch pár slov přivíraje oči a zkoumaje zblízka její emoce.

Potřeboval se ujistit, že to, co se chystá udělat, nebude zcela proti její vůli, i když začínal mít pocit, že by ji nyní nepustil, ani kdyby se s ním začala prát.

Pustil její ruku a zvedl tu svou k dívčiným ústům.

Palcem přejel po jemném povrchu rtů sem a tam, a donutil tak Sarah vzdechnout.

Sjel dlaní na její bradu, tu pevně uchopil a pozvedl si drobný obličej ještě výš.

Přitiskl drobnou postavu své studentky víc na zeď a zrušil tak byť nepatrnou mezeru mezi jejich těly. Konečně své ruce pustila z poloobrané křeče a vpletla mu je do vlasů, přitahujíc si ho zase o pár centimetrů blíž k sobě.

Nechal se a usmál se potěšen nad tím, že je ochotna spolupracovat.

Zpočátku tvrdě a rázně přitiskl své rty na její a jazykem si okamžitě probojoval cestu do jejích úst. Spodním rtem udával tempo společného polibku, zatímco ruce se vydaly na průzkum po chvějícím se těle dívky, která mu vášnivé polibky intenzivně vracela.

I když už se nešlo více přiblížit jeden k druhému, neustále se pokoušeli marně přitáhnout toho druhého blíž.

Nerad pouštěl její ústa.

Rty sjížděl na rozpálené hrdlo a zpět k ušnímu lalůčku, který jen poškádlil nosem.

Zrychlený dech mu nedovolil ihned promluvit.

Věnoval jí další polibek na spánek a teprve potom zašeptal.

„Máš poslední šanci si to rozmyslet, protože za chvíli tě už nepustím.“

Na souhlas znovu vyhledala jeho rty a v objetí pak společně zdolali pracovnu.

Těsně před tím, než jejich těla zmizela v soukromých komnatách, se ozvalo tiché, leč naléhavé, klepání na dveře…

Pozn: Abych si taky trochu zvedla návštěvnost, devítka se objeví zcela nečekaně a neplánovaně .. bůh ví kdy. Ale určitě to bude u mě. (Jak jinak Vás donutit tam koukat, že? :-D ). Děkuji wixie za její bleskovou reakci z ShoutBoardu a betování :-D

01.01.2010 15:40:31
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one