Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Prospala celý den.

Večer se vzbudila pouze na rychlou večeři, o kterou požádala skřítka, jenž jí donesl teplou polévku a pečivo na pokoj. V polospánku do sebe vpravila pár soust a znovu se vrátila do postele.

Ráno se vzbudila s náladou, jakou už dlouho neměla. Viděla teď spoustu věcí úplně jinak a na tváři se jí usadil i vřelý úsměv. Možná to bylo sny, které se jí zdály.

Tu noc se doklopýtala do postele obklopena myšlenkami na profesorovo chování. Usínala s tím, že si dovolila doufat v jeho sympatie k ní. Druhou noc už byla maličko střízlivější a zase si namluvila, že profesor není typ na lásku. Společný čas vždycky zúčastněné osoby vyzkouší všemi způsoby, a tak to brala pouze jako test, jak ten druhý reaguje.

Po dvou měsících se pořádně a v klidu vyspala.

Obrana proti černé magii. S prstem zabodnutým do rozvrhu se nejistě ošila.

Profesor Snape hned po ránu.

Připravila si učebnici a po rychlé snídani v podobě čerstvé koblihy, kterou jí skřítek nechal na nočním stolku, se rozeběhla do velké síně, kde se její první hodina dnešního dne konala.

Stoly Nebelvíru a Havraspáru již byly sraženy k sobě a židle byly naskládány do vysokého komínu v rohu.

Přišla akorát včas, pár vteřin po ní se rázným a autoritativním krokem do místnosti přihrnul i Snape. Výjimečně bez svého pláště, takže vypadal ještě vyšší než jindy.

„Dnes vyzkoušíme, jaké kvality jsou Vaše kouzelnické schopnosti! Každý zvlášť se se mnou utká v souboji. Kdo mě porazí, zajistí si v tomto předmětu výbornou a značně přihlédnu i ke kladnějšímu hodnocení lektvarů.“

Sarah polil studený pot.

Každý zná ten pocit paniky a rozrušení. Vždycky si při takové situaci vzpomene na dětství, kdy malá a vyděšená seděla na drobné židličce v čekárně u doktora a jistě věděla, že dnes dostane nějakou injekci.

První Zmijozelský žák vystoupil na stůl a uklonil se profesorovi v rámci zachování slušnosti kouzelnických soubojů.

Tento souboj a mnoho dalších skončilo ještě dříve, než začalo. Řada studentů byla odzbrojena hned při prvním kole a pár dívek se i rozbrečelo při ponížení ve formě vyhození z hodiny pro neschopnost. Slyšela své jméno a kolem ní utichl hovor.

O incidentu, který se tu stal před pár měsíci věděl snad každý.

Každý byl proto zvědav, jak si Sarah poradí a bude-li odzbrojena, jestli s ní bude profesor pokračovat v souboji i bez hůlky.

Postavila se na stůl a nejistě se vydala do středu také dodržet tradici a pozdravit svého soupeře, který nedal znát ani špetku jakékoliv emoce.

Uslyšela odpočítávání a přiměla se v klidu dýchat.

O nic nešlo.

O nic… Jen o to, že dva měsíce se pokoušela dostat své schopnosti na uzdu, něco nového se naučila a ten, kdo má na tom hlavní zásluhu, teď stojí naproti ní a nejspíš v ni vkládá velká očekávání.

„Expelliarmus!“

Shodou náhod měli oba dva stejný nápad, a tak proti sobě vyslali stejnou formuli.

Expelliarmus se dal odrazit i za pomocí patrona, který ve svém ochranném štítu pohltil následky kletby a Sarah musela uznat, že i na efekt pro sledující, by to mohlo být zajímavé.

Jenže dnes byla s profesorem nejspíš stejně naladěna, a tak mohli studenti sledovat, jak oba dva téměř ve stejný okamžik pronášejí i Expecto patronum.

Těžko se dají následující chvíle popisovat slovy.

Každý věděl, ať už z vyprávění či z vlastní zkušenosti, že Snape vlastní za patrona laň.

Používal ji při dřívějších hodinách i k naučení tohoto kouzla.

Sarah ho sama viděla tehdy v lese.

Nyní se však ze stříbrného proužku, která se linul z jeho hůlky, vznesla nádherná labuť a ve svých křídlech nechala pohltit útok.

Její patron udělal totéž.

Byla to labuť místo jednorožce, kterého Sarah měla hned od prvního vyzkoušení tohoto kouzla.

Bílá labuť, menší než ta co se objevila pár metrů před tou její, ale stejně důstojná.

Rozplynuly se.

Málem jí vypadla hůlka z ruky a udělalo se jí zle od žaludku.

Snape okamžitě rázně ukončil hodinu a s neskrývaným překvapením opustil místnost bez jakéhokoliv vysvětlení či alespoň slova.

Po zbytek týdne se na ni nepodíval ani u jídla ani při hodinách. Kdokoliv se ho pokusil oslovit byl sražen řadou nadávek bez pořízení.

Sarah si jednoho večera, kdy nemohla usnout, konečně připustila své city a tím vysvětlila i změnu patrona.

Ve stejnou chvíli seděl Severus se sklenkou silné whisky opřený ve svém křesle a se zavřenýma očima se pokoušel přemýšlet.

Jeho laň, která ho provázela jako věčná výčitka dávných rozhodnutí, byla pryč spolu se zbytky ušlechtilého citu k Lily.

Bylo na čase ji nechat odejít a uchovat v myslánce pouze hrstku vzpomínek co mu zbyla z jeho mládí? Zbytek byly stíny, které musel zničit, když vznikalo znamení zla na jeho levém předloktí.

Labuť.

Tak moc mu připomínala Sarah tu noc, kdy stála mokrá u něj v kabinetě a ustrašeně na něj hleděla. V jejím obličeji byla nejistota, ale v očích měla důstojnost a odhodlání zvládnout cokoliv co se jí postaví do cesty.

„Možná bylo skutečně na čase,“ řekl nahlas a vypil obsah své skleničky.

29.12.2009 18:13:31
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one