Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Je načase vypáčit ježka s ukrytou podstatou z klece zpevněné názory, informacemi a argumenty i proti zdánlivému odporu jeho bodlin tvořených z přetvářek, předsudků a lstí.

Nakonec najdeme správný úhel pohledu, vyndáme ježka z klece, a budeme tak moci pohlédnout tváří v tvář osvobozené pravdě a vítěznému řešení navzdory těžkým překážkám tvořících starosti a život každého z nás.


Po prozrazení jejich vztahu byl prvních pár týdnů problém si na to zvyknout.

Zejména dlouho si zvykali spolužáci, ale Emily se Serenou to přijaly dobře už po pár dnech.

Měla je moc ráda za to, jaké byly.

Emily jí večer řekla, že do její volby nemůže mluvit nikdo z nich.

Někteří žáci v Severusových hodinách zkoušely hranice, ale profesor si je dovedl stanovit opět na stejnou citlivost, jako byly doteď.

Po pár měsících se nikdo nad neobvyklým párem nepozastavoval.

Ministerstvo se sice pokoušelo o nějaké našeptávání do případných postihů profesora Snapea, ale Brumbál si svůj názor obhájil a pozměnil školní řád z dřívějšího sdělení: Je nepřípustný vztah mezi profesorem/profesorkou a žákyní/žákem. Na nové znění: : Je nepřípustný vztah mezi profesorem/profesorkou a žákyní/žákem, pokud se nejedná o lásku.

Samozřejmě k tomu sdělení přibylo i několik dalších poznámek o případných opatřeních, aby si nikdo nemohl stěžovat na protekci.

Severus sice Sarah dál učil, ale zkoušení převzali jeho kolegové.

Nemusela se už uprostřed noci vytrácet z jeho objetí a utíkat chladnou chodbou v obavách, že jí někdo zahlédne a přijde tak na to, kde tráví většinu noci.

A změnilo se i pár další věcí.

Severus si dlouho zvykal na nepřítomnost Znamení zla a Sarah zase chvílemi zapomínala, že si bez hůlky už žádnou věc nepodá.

Jenže čím víc se blížil konec školního roku a s ním i dokončení docházky do školy Čar a kouzel v Bradavicích, usazoval se Sarah na srdci pomyslný kamínek, který nedovoloval prožívat její dny tak naplno, jak by dovedla nebo chtěla.

Nebyla sama.

Severus tajně zakoupil dům na jedné usedlosti v Belfordu.

Risknul by i nevolnosti a následky, které plynou z častého přemisťování, aby mohl v případě, že nevymyslí způsob, díky kterému by mohla Sarah setrvat na Hradě, každý večer odcestovat za ní.

Od začátku bylo jasné, že to jednou přijde a bude záležet jen na nich, jak se s tím vypořádají.

„Volal jste mne, pane řediteli?“

„Ano, Horacio, prosím, posaďte se,“ pokynul svému starému příteli a ten se bez váhání posadil.

„Horacio, před necelým rokem jste vyjádřil přání odejít na odpočinek. Platí to stále?“

„Albusi, oba víme, že při přesné a náročné vědě, jaké bezesporu lektvary jsou, je zapotřebí čistá mysl a přesná ruka. Moje mysl je již unavená a ruce se mi klepou den ode dne více. Ocením, když pro mě bude tento rok posledním v profesorském postu.“

„Souhlasím. Musím přiznat, že jsem rád, protože tvé místo hodlám obsadit jiným profesorem.“

„Opravdu? Kdo je to? Severus by přeci všechny hodiny nestíhal…“

„Nech se překvapit,“ zamrkal tajuplně Brumbál a pročíst si prsty vousy na bradě.

Závěrečné zkoušky OVCE proběhly tak rychle, že si Sarah, která několik týdnů žila spíše jen ze vzduchu a snů, nestačila dělat starosti s jejich absolvováním.

Dopadla o trochu lépe jak u pololetních a to s tím rozdílem, že si opravila dobrou z Věštění a měla místo ní chvalitebnou.

Jenže Přeměňování zůstalo na stejné známce a k němu se o jeden stupeň zhoršily i Dějiny.

Co na tom.

Ztrácela smysl toho, proč se nadechovat a vydechovat. Ztrácela světlo a opět překračovala stíny, kterých se tolik bála.

Seděla na trávě uprostřed lučních květin, které jí kdysi nosil Michael, a dívala se na jezero.

Tak dlouho už neviděla zapadat slunce a poslouchat jeho možné syčení, když se jeho spodní hrana dotkla vodní hladiny.

Přemýšlela o všem.

Že je to jedno z posledních spojení ohně a vody, co zde spatří.

Zítra ples.

Pozítří balení.

Popozítří domov.

Zaťukala na jeho dveře a stejně tak, jako kdykoliv před tím čekala, až ji pozve dál.

Několikrát jí řekl, že může vejít kdykoliv.

Ale ona stejně čekala. Dávala mu tím najevo svůj respekt k jeho soukromí.

Otevřel dveře a opět se nadechoval k přednášce o její osobě a neklepání.

Padla mu do náruče a skrývajíc těch několik slz zoufale vzdychla.

Sevřel rty a s pohledem upřeným někam do zdi zamyšleně položil obě své ruce na její záda a pevně ji objal.

Závěrečná slavnost, pořádaná hlavně na počest končícím sedmým ročníkům, byla velkolepá.

Nazdobený strop a stěny Velké síně jen prohlubovali slavnostní atmosféru toho dne.

Většina teď již bývalých studentů se dobře bavila. Neměli žádné starosti a svůj poslední den si v Bradavicích užívali.

Sarah stála poblíž podia a oči měla upřené někam na místo, kde byl původně učitelský stůl.

Spolubydlící si o ní dělaly poslední měsíc velké starosti, téměř nejedla, celá pobledla a jako by ztratila chuť do života.

Každému bylo jasné, proč to tak je.

„Slečno Wellerová, proč tak smutně?“ přitočil se k ní Brumbál s pohárem naplněným červenou tekutinou.

Jen se nepřítomně usmála.

„Není důvod k takovým chmurám,“ zkusil to ředitel znovu.

„Zítra odjíždím,“ zašeptala.

Musela párkrát zamrkat, aby rozehnala slzy, které se jí nahrnuly do očí.

„Jak to víte?“ Brumbál se spiklenecky usmíval a nevěnujíce pozornost překvapenému pohledu Sarah, odešel směrem k podiu.

Severus se vrátil se sklenicemi šampaňského a jednu podal své partnerce.

Ta do sebe nazlátlou tekutinu obrátila na jeden lok a sklenici položila na stůl za sebou.

„Už jsem ti říkal, že se budeme denně vídat.“

„Ano, já vím.“

„Zvládli jsme Brumbála, Minervu, tvé zabedněné spolužáky a dokonce i Bellu. Zvládneme i tohle,“ povzbudivě na ni mrkl, ale taky mu nebylo do smíchu.

„Prosím o Pozornost.“

Brumbál se postavil na podium a rozhodil ladně ruce směrem k rozjařeným studentům.

Všichni se otočili směrem k němu a napjatě nastražili uši sdělení, které se jim starý muž chystal říci.

„Prvně bych chtěl všem sedmým ročníkům, kteří úspěšně završili školní docházku, popřát vše nejlepší do života. Dále bych studentům, kteří se sem po letních prázdninách zase vrátí, rád oznámil, že profesor Křiklan k dnešnímu dni končí a odchází na zasloužený odpočinek. Své záležitosti přes prázdniny vyřeší s novou posilou profesorského sboru.“

Severus přimhouřil oči a už si připravoval nesouhlas s nástupem nějakého nováčka.

„Společně s kolegy jsem se dohodl na obsazení uvolněného místa učitele Lektvarů pro první až páté ročníky.“

Severus si při těchto slovech odfrkl, neboť o ničem takovém nevěděl. „Pro motivaci ostatním můžu s potěšením říci, že nová posila byla vybrána mezi sedmými ročníky a stále o mé nabídce k práci neví.“

Dramatická pauza málem polovině studentů rozervala srdce a druhá polovina téměř odpadla pod nedostatkem kyslíku.

„Lektvary bych po prázdninách rád nabídl slečně Sarah Wellerové a doufám, že mou nabídku přijme hned teď.“

Sarah šla málem k zemi.

Nevěděla, zda má začít brečet, smát se, nadávat, skákat, nebo prostě jen zakřičet ano.

Probral ji pevný stisk pravé ruky a Severusův vítězoslavný pošklebek.

Zakývala směrem, kterým tušila nejvíce lidí a přestala vnímat.

„Vezmete si kabinet po profesorovi Křiklanovi?“

„No, já bych…,“ nedořekla odpověď, když se jí přes rameno naklonil Severus a odpověděl za ni.

„Rozšiřte můj kabinet o vedlejší místnost, která je nevyužitá a bude nám to plně vyhovovat.“

Oba ho obdařili překvapeným pohledem.

Brumál nakonec s úsměvem přijal a nechal pod prostý text, tvořící smlouvu pro novou profesorku, podepsat naproti sedící mladou ženu.

Odcházeli z ředitelny ruku v ruce.

„A ještě jedna věc,“ zavolal za odcházející dvojicí Bradavický ředitel.

„Hodně štěstí.“

15.07.2010 16:34:12
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one