Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Probudila se.

Oči si pomalu přivykaly na pološero.

Zase omdlela?

Rozeznávala místnost v jaké ležela. Nebesa, knihy, zelené povlečení.

Všimla si Severuse stojícího k ní zády ve dveřích, jak se baví s Brumbálem.

Nepohnula se, aby nepoznali, že je vzhůru. Chtěla vědět, o čem se baví.

„Albusi, myslím, že by měla být ještě pár dní mimo výuku. Očividně se zcela nevzpamatovala.“ Slyšela šeptat profesorku McGonagallovou.

„Ministr se jistě bude ptát. Obávám se, že nejméně polovině lidí tam došlo, o co jde.“

Profesorka zakývala hlavou a Brumbál pročesával prsty své fousy, jak to dělával, když soustředěně přemýšlel.

Chtělo se jí hrozně kýchnout a i po velkém úsilí se jí nepodařilo potřebu zadržet.

Všichni se rázem nahrnuli k posteli a koukali na Sarah jak na vzácnou rostlinu, která právě rozkvetla.

Severus se mračil, Brumbál se usmíval a Minerva se tvářila zcela neutrálně.

Nádherné trio.

„Jak je Vám?“ rozsekl vzájemné zírání ředitel.

„Co se stalo? Jak to dopadlo?“

„Pan Filch byl odsouzen k smrti a Vy jste hned po tom omdlela. Problém je, že jste začala volat na Severuse a to přede všemi z tribunálu.“

Sarah se vyděšeně podívala po Severusovi a ten stále zachmuřen dodal.

„Jako největší problém vidím to, že jsi začala vykřikovat, že chceš, abych tě políbil a objal stejně, jako když jsem to udělal poprvé a když jsem tě zvedal… řekla jsi, že mě miluješ.“

Práskla sebou do polštáře a přikryla si rukama obličej.

„Já jsem vyzradila… já, já se omlouvám.“

„Pokusím se ministrovi vysvětlit, že Váš vztah nemá žádný vliv na výuku ani prospěch. Obávám se ale, že nadále nebude přípustné, aby Vás Severus známkoval.“

Brumbál pokynul Minervě a oba společně odešli.

Severus si unaveně protřel kořen nosu a posadil se na postel vedle Sarah.

„Já jsem nechtěla…“

„Myslela jsi to vážně?“

„Co?“

„To, že mě miluješ.“

„Ano,“ řekla stydlivě.

Pokýval hlavou dívajíc se někam do stěny a zase vstal.

„Musím si připravit nějaké věci na zítřejší písemku. Prospi se.“

Sarah chtěla něco namítnout, ale on se otočil zády a odešel.

Nevědomky prohloubil její depresi ještě víc, když za sebou práskl dveřmi.

Potichu se rozvzlykala do jeho polštáře.

Vzpomněla si na všechno než ztratila vědomí a obraz se rozplynul.

Viděla vyděšený obličej ministra a znechucený výraz dámy s brýlemi, když vypouštěla tu osudnou větu. Byla to pravda a ona se za to nestyděla.

Jenže Severus byl očividně velice naštvaný a z jeho chování měla pocit, že rázem rozbila všechno krásné a křehké, co mezi nimi bylo.

Jako by ta duha, které proplétala její chvíle s ním najednou zmizela.

„Dovolte, abych Vám prozradil dobrou zprávu. Bradavice se letos rozhodly pořádat ještě jednu soutěž a to ku příležitosti svátku Svatého Valentýna.“

Žáci zbystřili své vjemy a obrátili překvapené obličeje směrem k učitelskému stolu, kde stál jejich ředitel a pronášel veselým hlasem novinky.

„Vyhlašuji pěvecký turnaj všech čtyřech kolejí,“ davem to zašumělo. „Každý z ředitelů jednotlivých kolejí vybere jednoho vhodného kandidáta, který zde, na tomto pódiu o svátku Svatého Valentýna zazpívá svou písničku. Vítěz získá pohár a speciální cenu v podobě známky výborné od profesora Kratiknota z jeho předmětu Sborového zpěvu.“

Síní se začal rozléhat nadšený hovor a to zejména ze stran Nebelvírského stolu.

Sarah zakoulela očima a dál se věnovala své bramborové kaši s pečenou klobáskou.

Poslední dva dny jí nebylo do řeči.

Druhý den po procesu jí bylo hrozně. Zvlášť v jedenáct hodin.

Nakonec odmítla privilegium v podobě několikadenního volna a dál chodila do výuky jako ostatní. Jediné teď opravdu nepotřebovala. Zůstat se svým smutkem sama.

Nechtěla být odstrčena a už vůbec nechtěla být šetřena jen kvůli tomu, že si něco začala s jedním z profesorů.

Zachytila jeho pohled i několik myšlenek v podobě dotazů na to, jak se cítí.

Odpověděla mu a dál se tvářila smutně.

Začínal být z jejího chování zoufalý.

Nevěděl, jak se ženy utišují, co se jim v takových situacích říká a vůbec mu nepomáhalo, že někteří žáci začínali něco tušit. Nikdo nepředpokládal, že se i po tom divadle na ministerstvu jejich vztah utají, ale on si ze všeho nejvíc přál oznámit to nějak veřejně sám.

Nesnesl pocit, že o jeho životě teď mohou rozhodovat ostatní společně s jejich nevymáchanou pusou.

Na jednu stranu nechtěl odhalovat své soukromí. Nebyl na to zvyklý a nedělalo mu dobře, že mohou lidé vidět i tu světlou stránku jeho duše. Celý život si budoval svou drsnou image jako náhradu za dětství plné šikany, ať už ze strany spolužáků nebo z té nevlastního otce.

Poznal, že otevřené city a emoce jsou nejlepší zbraní proti němu samému. A on rozhodně nehodlal znovu podstoupit to drásání jeho duše na kousky necitelným jednáním. Ale nechtěl tomu vystavit ani ji.

Byla to výzva, zda si i s milovanou osobou po svém boku dovede udržet svou tvář a respekt před studenty.

Zajímalo ho, jestli si ta blonďatá dívka ze Zmijozelu uvědomuje, jak moc ho má v hrsti a co se prakticky jen kvůli ní chystá udělat.

Během týdne se jednotliví ředitelé chlubili veřejně se svými kandidáty na onu soutěž.

První byla vybrána kandidátka z Havraspáru, jehož ředitel učil právě zpěv.

Druhý den se pyšná McGonagallová promenádovala po pódiu s dívkou z Nebelvíru.

Ještě téhož dne vyhlásil jméno soutěžícího i Mrzimor.

O osudu Zmijozelského kandidáta měl jasno pouze Snape a ten přemýšlel, jak do toho Sarah uvrtat, aniž by odmítla.

Odchytil ji na chodbě během středečního odpoledne.

Několik procházejících studentů se za nimi otočilo a něco si potichu šeptali.

Sarah se mu podívala do očí, zaklapujíc knihu, kterou právě četla.

Doufala, že si se Severusem vše vyříkali a i když jejich vztah byl teď chladnější ze šoku nedávných událostí.

Zamrazilo ji. Žaludek se nepříjemně stáhl strachem, co se jí podařilo pokazit tentokrát.

„Chci, abys zpívala v té soutěži.“

Vykulila na něj oči v nehrané hrůze.

„Co, cože to po mně chceš?“

„Budeš soutěžit za Zmijozel.“

„Ale, Severusi,“ ztišila hlas, aby nikdo nemohl slyšet, jak mu říká, „Já přeci neumím zpívat.“

„Když jsi byla tehdy náměsíčná, zpívala jsi a ač nejsem žádný znalec, myslím, že velice obstojně.“

„Ne, tohle musím odmítnout, já…“

„Večer tě představím jako svého kandidáta,“ skočil jí do řeči a odplachtil si to pryč.

Sarah ještě stále roztřeseně sledovala jeho mizící siluetu.

Severus nebyl z těch, co by něco řekl a neudělal, a tak opravdu večer přednesl její jméno jako soutěžící za Zmijozel.

Sarah se nedivila, že byla pořád tak unavená. Tenhle rok přinášel až moc akce a ona nestíhala všechno vstřebávat. Už několik týdnů plánovala vlastní akci, na které jí záleželo tak moc, že měla strach se svým plánem seznámit i hlavního aktéra.

Na tom procesu si teprve pořádně uvědomila, že Severus své Znamení zla opravdu z duše nenávidí. Možná měla řešení. Jenže si nebyla jistá, zda by s tím souhlasil a jak by se zachoval, kdyby se pokus nepovedl.

Co když tím definitivně rozbije i ty poslední zbytky jejich vztahu?

Poznala, že člověk může toho druhého opravdu vroucně milovat, ale skutky či jednání sebelépe myšlené, nebo nechtěné, dokáží mezi dvěma lidmi vytvořit hlubokou prázdnotu, aniž by si to jeden či druhý přál.

Některé věci prostě rozežírají tu pečlivě sestavenou lávku přes propast, která dělí ženský a mužský svět.

Dlouho do noci přemýšlela.

Vymýšlela tisíce možností, jakým směrem by se mohl jejich rozhovor na téma odstranění Znamení zla odehrávat, jenže se vždycky zasekla u druhé odpovědi.

Nedokázala si představit Severusovu reakci. Bude řvát, práskne dveřmi a už na ni nepromluví, protože se ho dotkne, že mu dává možná falešnou naději?

Nebo se na ni utrhne, že jí do toho nic není a že sám zkoušel stovky možností, o kterých se sem tam zmiňovaly knihy, které pojednávaly o věčných znameních.

Někde hluboko uvnitř sebe sama věděla, že by se to mohlo podařit.

Jednorožci byly jejímu plánu pozitivně nakloněni, ale vždycky byl ve všem nějaký háček.

Něco za něco.

Souhlasila s jejich požadavkem, ačkoliv věděla, že zároveň s ním odejde i část jejího života a duše.

15.07.2010 16:26:48
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one