Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Rétoriku zaříkadel, která obsahovala i část z kouzelnických formulí, zvládla dobře. Neměla z tohoto předmětu příliš velké obavy. Ty měla z něčeho úplně jiného.

Lektvary.

Seděla před známou učebnou a nervózně poklepávala nohou do země.

Žaludek každou chvilkou někdo svíral a nutil ji tak zrychleně oddechovat.

Dobré známky z lektvarů se nedávaly zadarmo. Ty si člověk musel zasloužit.

Písemnou práci napsala dle svého názoru na plný počet. Ovšem co si o tom bude myslet Křiklan a Brumbál, to bylo ve hvězdách.

„Slečna Sarah Wellerová.“

Dveře se otevřely a z nich vyšla ubrečená dívka, které se na tváři tkvěl úlevný úsměv.

Stihla Sarah seznámit se svou odřenou čtyřkou, a že pan profesor Snape není zrovna v dobré náladě.

„Úžasné.“ Pronesla škrobeně Sarah a vstoupila do trochu zakouřené místnosti.

Severus přimhouřil oči, když vešla, Brumbál něco zapisoval a Křiklan se bláznivě usmíval.

„Úžasné.“ Zopakovala nepřítomně znovu, když si prohlédla výrazy svých zkoušejících a zavřela dveře.

„Co jste říkala?“ Brumbál konečně zvedl hlavu od své práce a zároveň ji pokynul, aby si vytáhla číslo.

„Že jsem připravená, profesore.“

Přešla až těsně k nim a sáhla rukou do černého pytlíčku.

„Dvacet tři.“

„Mnoholičný lektvar.“ Křiklan nadšeně přečetl znění otázky a s drobným zahihňáním pokynul Sarah, aby začala mluvit.

Severus nepřítomně drtil brk v pravé ruce a zíral kamsi za dívku.

„Je to hustý lektvar, jehož příprava trvá měsíc. Na hodinu změní toho, kdo se ho napije, v někoho jiného. V surovém stavu, to je když se do něj nepřidá žádná část těla toho v koho se chcete proměnit, má blátivě zelenou barvu.“

Měla pocit, že věta, kterou právě pronesla vykulenému Křiklanovi vůbec nedává smysl, ale snažila se neznervóznět a pokračovala.

„Přísady mnoholičného lektvaru jsou výluh z dračí kůže, výluh z mandragory, roh jednorožce, kůže z Hřímala, tři chlupy Dlaždičouna a cokoliv z těla osoby, ve kterou se chceme proměnit.“

Křiklan souhlasně zakýval.

„Příprava tohoto lektvaru je velmi náročná a pouštět by se do ní měl jen pokročilý kouzelník. Do kotlíku nejmenší velikosti vložíme tři chlupy Dlaždičouna a roh Jednorožce. Zalijeme čtrnáct dní starým výluhem z dračí kůže. Necháme louhovat další týden a poté přidáme kůži z Hřímala o velikosti nehtu na palci. Za další týden přidáme měsíc starý výluh z Mandragory a vše uvedeme do varu. Nakonec přidáme něco z těla osoby, ve kterou se chceme proměnit.“

„Výborně, slečno Wellerová, nyní nám ho, prosím, připravte do surového stavu. Na jednotlivé fáze se k Vám přijdu podívat a použiji zrající kouzlo, díky kterému nebudeme muset čekat měsíc. Ovšem, jak víte, takto připravený lektvar Vás promění jen na pět minut a to není zrovna žádoucí, viďte?“ Křiklan se zasmál vlastnímu vtipu a podíval se na zcela vážné kolegy.

Stoupla si před nachystaný kotlík a začala si chystat jednotlivé přísady.

Srdce jí tlouklo a ona náhle znervózněla.

„Toho výluhu z dračí kůže má být dvě stě nebo dvě stě padesát mililitrů. Sakra!“ tiše si zaklela a snažila si vzpomenout na drobný text psaný Severusovou rukou v učebnici.

Dvě stě padesát.

Málem převrhla kotlík, když se jí hlavou prohnala cizí myšlenka.

Severus se ihned podíval jinam a dělal, že ho momentálně více zajímá prasklina na zdi, než jeho studentka.

O půl hodiny později už stála v klidu a čekala na výrok o svém hodnocení.

„Já jsem byl se slečnou velice spokojen. Hihi. Myslím, že její výkon byl po všech předchozích velice… osvěžující. Za jedna, slečno Wellerová.“

Zavřela oči a zhluboka vydechla.

Severus zvedl bradu a podíval se jí do očí.

Oplatila mu vítězoslavným úsměvem a odešla z místnosti.

Na chodbě měla chuť si zavýskat, ale udržela radost na uzdě a rozběhla se směrem k učebně věštění.

Profesorka Trelawney seděla za stolem společně s Kratiknotem a McGonagallovou.

Náplní této zkoušky bylo krátké shrnutí o věštění jako takovém a profesorka se také ptala na význam některých znamení, které se používají při výkladu z čajových lístků.

Sarah odpověděla na vše a byla tudíž přizvána ke stolu, kde měla zkoušku dokončit věštěním z křišťálové koule.

Sarah tomu nikdy nevěřila.

Ano, sny dokázaly předpovědět budoucnost, ale kus křišťálu?

Znuděně se zahleděla do koule připravujíce si svou nacvičenou historku o tom, jak o jarních prázdninách potká kamarádku, se kterou se dlouho neviděla.

Trapné, ale určitě to bude stačit.

Jenže Sarah nic neřekla.

Přímo před očima se jí v kouli začal vzlínat oblak šedého dýmu a objevovaly se barevné obrazy.

Viděla sedět nějakou ženu v houpacím křesle, jak sleduje zapadající slunce na obloze.

Obraz se proměnil.

Teď viděla té ženě do obličeje. Byla to ona sama a v rukách cosi svírala.

Opět změna.

Poznávala místnost v jaké seděla, spousty knih, složených pergamenů a lahviček.

„Jste v pořádku, drahá? Co vidíte? Odhalte nám závoj budoucnosti.“

Nyní jí obraz ukázal i to, co držela v rukou.

Vykřikla.

Vyděšeně zacouvala a rozhlédla se po místnosti.

Pak bez jediného otálení utekla.

Zalezla do postele a zachumlala se až ji nebylo vidět.

Nechtěla s nikým mluvit, vše vysvětlila jako nenadálou nevolnost a že se musí prospat.

Probudil ji šramot na okno.

Opatrně vykoukla.

Sova nesoucí vzkaz nervózně zaťukala zobákem na sklo.

Venku bylo šero a její spolužačky na pokoji ještě nebyly.

Pustila sovu do pokoje a převzala si od ní vzkaz.

Přijď ke mně. SS

Nechtělo se jí, ale věděla, že pokoušet ho po dnešku by nebylo moudré.

Zvedla se a jen v županu, rozcuchaná vyrazila setmělou chodbou.

Viděl, že něco není v pořádku hned, jak vešla.

Nevěřil, že by ji vyvedla z míry trojka z věštění, a tak vyčkával, zda mu sama něco poví.

Když bylo vidět, že sama od sebe neřekne ani pozdrav, zeptal se sám.

„Co se stalo?“

Zakývala hlavou ve znamení, že nic.

„Taky jsem dostal dobrou z věštění. Lektvary máš vynikající, to mi přijde daleko důležitější, než ten stupidní předmět.“

Sarah zaváhala. Pomohl jí u zkoušky, bylo by fér mu to vrátit.

„Měla bych dostat výbornou, Severusi, v té blbé kouli jsem skutečně viděla budoucnost. Nic nacvičeného. Viděla jsem sama sebe v křesle…“

Pozvedl obě obočí.

„Nic. Jen mě to vyvedlo z míry. Díky za tu pomoc u lektvarů. Prosím, raději mě rychle přiveď na jiné myšlenky, nebo se zblázním.“ Zadrmolila a prohrábla si rukou vlasy.

Nechápal, ale nechtěl se dál vyptávat. Věděl, že mu to řekne sama.

Pokynul jí za známý stolek a podal připravený test, který měl prověřit její znalosti na zítřejší zkoušku z obrany.

15.07.2010 15:50:59
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one