Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Probudila se uprostřed noci žízní.

Nevěděla, zda má odejít a riskovat, že při příchodu do pokoje někoho probudí, nebo zůstat a doufat, že nikdo nezjistí, že nespala ve své posteli.

„Žízeň,“ řekla sotva slyšitelně a pokusila se vyhrabat z peřin, aniž by probudila spícího Severuse, který ji jako naschvál držel za ruku.

Všimla si poněkud vybledlého Znamení zla na jeho paži.

Pořád tam bylo. Ne, že by si ho doteď nevšimla, jen o něm nikdy nijak víc neuvažovala.

Věděla, že je její profesor Smrtijed už od nástupu do školy.

Po smrti obávaného černokněžníka se Znamení zla stalo bezvýznamným cejchem, protože většina ostatních Smrtijedů byla buď po smrti nebo zavřená v Azkabanu.

Zapomněla na žízeň a jemně se dotkla šedé lebky, které se z úst linul velký had.

Cukl sebou a otočil se na druhý bok.

Seděla na kraji postele a se zamyšlením si prohlížela jeho siluetu.

Probudil se časně ráno a ještě než si oči zvykly na světlo, rukou zašmátral na místo vedle sebe.

Prostěradlo vedle něj již bylo chladné a prázdné.

Jen jedno ráno se tak probudit se sladkým vědomím toho, že bytost ležící vedle dýchá a nabírá síly pouze pro něj.

Chyběl mu ranní polibek, který by mu vlil optimismus do žil a přesvědčil jeho vědomí, že není pozdě na nově objevené laskavosti.

Laskavosti měly tvořit velkou část jeho života, možná by díky nim dělal zcela jiná rozhodnutí.

Našel na polštáři jeden její vlas a se zájmem si ho prohlížel naproti oknu.

Smotal ho a s vážnou tváří uložil do knihy na nočním stolku.

Oblékl se a sedl ke stolu, aby doopravil zbytek písemných prací sedmého ročníku.

Navrchu ležela práce Sarah Wellerové.

Sarah děkovala všem a všemu, že Serena s Emily mají tak tuhé spaní.

Do pokoje vešla za ranního šera a obě dvě její spolubydlící spaly spánkem spravedlivým a ani se nepohnuly při zaskřípání dveří.

Usnula.

Hodiny na astronomické věži se ozvaly nebývale hlasitě.

Sarah to tak připadalo.

Jak dlouho spala? Dvě hodiny? Měla pocit, že maximálně deset minut.

„Proč ty pitomé zvony bijí v sobotu takhle brzo ráno?!“ ozvala se z pod deky Serena.

„Kdy jsi přišla?Vypadáš hrozně.“ optala se jí rozespale Emily.

„Díky. Vůbec netuším, nekoukala jsem na hodiny.“

Serena se zašklebila a začala se oblékat do hábitu.

Společně za necelou půlhodinu vyrážely na snídani.

Víkend bez učení vždycky utíkal rychle a díky pravidelné nedělní návštěvě Prasinek měly dívky pocit, že snad ani žádné volno neměly.

Ačkoliv napadla nová várka sněhu, Sarah byla vděčná za jakékoliv počasí, hlavně, že je po tolika týdnech zase venku.

Nakupování, sáňkování, horká čokoláda a každá volná chvilka věnovaná muži, kterého teď dva dny vídala jen na pár minut u jídla.

Příležitostí je přes víkend opravdu málo.

Za pár dní se konaly zkoušky.

Na některých mladších ročnících bylo možné pozorovat lehkou nervozitu.

Předmětů bylo hodně, času málo, chuti k učení ještě méně a myšlenky se většinou toulaly úplně někde jinde, než by měly.

Sarah se přistihla, jak si do učebnice Obrany proti černé magii čmárá kytičky a že text, který čte už potřetí, vůbec nevnímá.

Měla chuť se projít. Mrkla na hodiny. Večerka.

„Musím se to naučit, sakra.“

Praštila se pěstí do čela a počala číst poučky po čtvrté.

„Volal jste mne, pane řediteli?“

„Ano, Severusi, posaď se.“ pokynul ředitel, sedící za psacím stolem uprostřed své pracovny svému podřízenému.

Severus si prohlédl Brumbálův výraz a mírně skepticky se posadil.

„Za pár dní začínají zkoušky. Jako každý rok budou zkoušejícími jednotlivých studentů učitelé, kteří je přímo vyučují na každý konkrétní předmět. Jako přísedící budu já, Minerva, Horatius a letos i profesor Lupin.“ Ředitel pohlédl Severusovi do očí skrz své drobné brýle.

„Proč mi to říkáte, Albusi?“

„Severusi, jsem možná starý, ale rozhodně ne slepý,“ odmlčel se a na tváři se mu objevil drobný škádlivý úsměv.

Snape přivřel oči a semkl rty v poloobraném gestu. Vyčkával.

„Sarah Wellerovou bude z lektvarů a Obrany proti černé magii zkoušet a profesor Křiklan a Lupin, ty budeš pouze přísedící.“

Severus chtěl něco říci, ale byl zaražen rázným zvednutím ruky naproti sedícího ředitele.

„Jak jsem řekl, nejsem slepý. Nebylo by fér vůči ostatním, abys ji hodnotil ty. Navíc bych jí nerad komplikoval budoucnost. Dřív nebo později se o Vás ostatní dozví a mohli by v případě, že bys byl jejím zkoušejícím, namítat její zvýhodnění vůči jim samým.“

Severusovi došla slova. Jen naprázdno otevřel ústa v údivu nad Brumbálovým postřehem.

Vlastně muselo být spousta věcí dost okatých.

Ačkoliv se svůj pobyt na ošetřovně snažil zamaskovat svou řečí o vděčnosti za záchranu života, bylo mu jasné, že zrovna jeho dlouholetý přítel mu skvěle nacvičenou hru nespolkne.

Jenom Bellu podcenil.

„A jak to chcete vysvětlil ostatním, včetně žáků?“

„Jednoduše. Žákům nebudu oznamovat nic. Každý z nich bude v místnosti jednotlivě. Profesoři jsou seznámeni s faktem, že ti Sarah zachránila život a ty bys tak mohl být ovlivněn.“

Severus zakroutil hlavou, jako by dopředu nevěřil, že za tím nikdo nebude hledat něco víc, ale nakonec uznal, že i jednoduchý plán může být dobrý plán.

Ozvalo se nesmělé klepání na dveře.

Sarah na výzvu vešla dál a jen se zarazila, když si povšimla, že v místnosti není jen Brumbál.

„Pojďte dál, slečno Wellerová.“

Dívka se vyhýbala pohledu na oba dva muže a pomalu přistoupila až k Severusovi, který stále seděl na křesle před přední stranou stolu.

„Posaďte se.“

Posadila se do druhého křesla a dovolila si krátký pohled směrem, kde tušila černé oči.

Ustrašeně natočila hlavu zpět čelem k Bradavickému řediteli a čekala, co bude.

„Dal jsem Vás zavolat, slečno Wellerová, abych Vám oznámil, že Vaším zkoušejícím nebude tady Severus, ale profesoři Křiklan a Lupin, kteří sice šesté a sedmé ročníky neučí, ale samozřejmě pro Vaše zkoušky znalosti mají.“

Teď už se Sarah podívala střídavě do očí oběma svým profesorům.

Rozbolel ji žaludek strachem, co se provalilo a zda je to její chyba.

„Vysvětlil jsem již tady kolegovi, že jsem s Vaší situací obeznámen a pro Vaše vlastní dobro ustanovil jiné zkoušející. Pouze Vás musím upozornit, abyste nebyli v období před zkouškami moc nápadní. Ušetříte si tím spoustu starostí…,“ starý ředitel se rozesmál,

„… ostatně, mě také. Musím říci, že jsem ale velmi rád.“

Sarah křečovitě svírala opěradlo a po tom, co jí došel pravý význam všech slov se konečně nadechla.

Severus už působil klidně. Díval se stále Brumbálovi do očí, aniž by mrkl.

Oba kývli a současně se zvedli.

Sarah se snažila vlasy krýt své červené tváře od napětí a strachu. Srdce jí stále intenzivně tlouklo.

Pojď se mnou.

Ozval se jí v hlavě jeho sametový a hluboký hlas a ona na něj jen překvapeně mrkla.

Vyšli z ředitelny a ona ho mlčky následovala.

Jeho úmysly byly čisté, ale nač provokovat ředitele byť jen prostou větou.

Snažila si vzpomenout po kolikáté už procházela dveřmi jeho kabinetu, když na ni opět promluvil, tentokrát nahlas.

„Posaď se, vyzkouším tě z tvých poznámek.“

„Ale je neděle.“ vysoukala ze sebe naprosto zmateně Sarah a hned si vynadala za velice duchaplnou poznámku.

Severus pozvedl obočí a posadil se za stůl.

„To je nějaký důvod, proč tě nemohu vyzkoušet? Zkoušky začínají za tři dny a já si nejsem vědom toho, že bych ti udělil výjimku z víkendů.“

Posadila se a položila obě ruce na stůl před sebou.

„Vyjmenuj obranná kouzla a jejich použití.“

„Expecto patronum…,“ sklopila oči, vzpomněla si na ten den, kdy se její patron změnil v labuť a v jeho překvapení, když i z jeho hůlky vzlétl stejný tvor. „…vykouzlí ochránce v podobě zvířete, který je velmi účinný proti Mozkomorům. Podoba ochránce je charakteristická pro každého kouzelníka, ale po výrazné změně osobnosti se může změnit.“

Jen kývl a pobídl ji k pokračování.

„Expelliarmus. Odzbrojovací kouzlo. Člověk, který je touto kletbou zasažen, ztratí hůlku a pokud je kletba dost silná je schopna ho i udeřit či zvednout do vzduchu a odhodit. Za obranné kouzlo se dá považovat i Pertrificus totalus, které protivníka úplně spoutá.“

„Je to obranné kouzlo, takže ho za něj nadále považuj.“ reagoval na její poslední slova pro objasnění.

„Riddiculus. Zesměšní cíl kouzla, používá se proto k zahnání bubáka. Bubák je tvor živící se strachem, bere proto na sebe podobu, která oběť co nejvíc vyděsí. Co dělá Sectumsempra? Našla jsem v tvých poznámkách, že je určeno nepřátelům, ale vedené  v oficiálních kouzlech není.“ vychrlila na jedno nadechnutí a plaše čekala.

„Raději se zabývej oficiálním seznamem kouzel, které jsou uvedeny v osnovách. Zapomněla jsi na mdloby a pouta, Relashio, Levicorpus, Imobilus. Ještě lze zmínit prvňáky často používané kouzlo Rictumsempra nebo Everte stativ. Pak speciálně proti pavoukům kouzlo Arania Exumai, které je také vedeno, jako kouzlo obranné.“

„Kdybys mě nechal, řekla bych ti to.“

Ušklíbl se.

„Opravdu.“ Byla naštvaná, že po ní chce vědomosti, ale sám si je tu odříká.

Zvedl se a podal jí papír s několika otázkami. Prolétla je očima a ty pak obrátila směrem nahoru, k jeho obličeji.

Zamyšleně ji pozoroval a položil ruku na její paži.

Sklonil se a lehce ji políbil na pravý spánek, chtěla se k němu otočit, ale on se vysmekl jejímu pokusu o polibek a vrátil se zpět za svůj stůl.

Ještě pěkných dvacet minut se musel uklidňovat.

Ona pro změnu rychle vymýšlela, co nejlepší odpovědi v jeho testu a slibovala mu za takové chování krutou pomstu.

Hned, jak bude po zkouškách.

15.07.2010 16:12:52
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one