Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

„Svolal jsem Vás v tuto hodinu proto, že považuji za více než nutné Vám okamžitě oznámit, že Bellatrix Lestrange, netřeba ji představovat, před chvílí opět utekla z Azkabanu.“

Brumbál se otočil čelem ke svým kolegům a jeho výraz pobledl.

„Stále více mozkomorů postihuje jakási nemoc, která zcela zmate jejich chování a všechny, včetně mě, to velice znepokojuje.“

Skupina bradavických profesorů se dala do hlasitého hovoru.

Každý se snažit navrhnout řešení.

„Je jasné, že ji můžeme očekávat zde, bude se chtít pomstít.“

Ačkoliv byl Kratiknot nejmenší z profesorů, dokázal si získat pozornost.

„Navrhuji udělat stejná opatření, jako v průběhu války,“ dořekl rázně.

„To snad není nutné, je sama a nač zbytečně plašit studenty,“ vložila se do hovoru madam Hoochová.

„Pane řediteli, když dovolíte, navrhuji upravit studentům vycházky na školní pozemky a na jejich hranicích provést ochranná kouzla, pro jistotu.“

Severus se do hovoru plynule zapojil a nedal na svém výrazu znát sebemenší známky znepokojení.

„Souhlasím. Ty se měj, Severusi, obzvláště na pozoru.“


„Slyšela jsi to? Zrušili vycházky, na hodiny budeme chodit vždy s profesory a ani po hradě se nesmíme toulat sami, co myslíš, že se děje?“

Sarah vzhlédla od knihy a jen pokrčila rameny.

Netušila, proč ředitel vydal taková opatření, ale ať už to znamenalo cokoliv, nebylo to dobré.

Večer to zjistí. Usmála se nad myšlenkou, že to bude muset ze Severuse dostat třeba i násilím.

„Já jí řeknu, že máme zrušené vycházky a s nimi i všechna rande a ona se tu na mě tlemí, co bys tomu řekla Sereno?“ nezapomněla si rýpnout její spolubydlící taktéž s úsměvem.

Z lesa se vynořila shrbená postava. Šero z neustávajícího deště znemožňovalo bližší pohled, ale šíleně zářící oči viděly vše, co potřebovaly. Na vteřinu se žena zastavila před ochranou barierou, ale jedním mávnutím vlastní hůlky se před ní zamlžené okolí rozestoupilo.

Nespěchala, tentokrát dokončí vše, co bylo jednou započato.


Tři dny bez jeho společnosti, kromě té v běžných hodinách, kde samozřejmě hrála dál svou roli bezproblémové studentky, se zdály být jako věčnost.

Myšlenky se jí honily hlavou a ona nakonec stejně opatrně a tiše vylezla ze své postele.

Bosá našlapovala zlehka a opatrně na každou ledovou dlaždici chodby v prvním patře. Venku stále pršelo.

Prostorná okna ven dávala možnost k rozhledu po okolí a přístup nového vzduchu do útrob hradu.

Netušila, že ji sledují dvě přivřené oči zpoza kamenných hodin nedaleko.

Ohlédla se za sebe.

Tohle už nebylo o body, ale rovnou o vyloučení.

Pevná ruka ji zatáhla do výklenku, které tvořily malé úkryty chodby na straně oken.

„Ty jsi se vážně musela zbláznit!“ zasyčel podvědomý hlas neúprosně.

Povolil stisk a spustil ruce podél těla.

Otočila se k němu a jen smutně nakrčila drobný nos.

„Co se to děje, Severusi? Proč taková opatření? Kvůli čemu to všechno je?“

Vychrlila to na něj, zatím co mu něžně chytla pravou ruku.

„Bellatrix je někde tam venku, doprovodím tě zpět na kolej.“

Dovolil jí jen na chviličku se k němu přitisknout, letmo ji políbil na rty a trhaně přejel rukou po jejích zádech.

Zkontroloval chodbu a pak ji alespoň na její konec vedl za ruku, aby si užil její blízkost, která teď byla nebezpečnější než kdy dřív.

„Tak tohle je ti, milý Severusi, nejvzácnější? Dobrá tedy.“

Šílený smích přejel okolní krajinu až se i měsíc schoval zpět za mraky.

01.02.2010 17:57:38
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one