Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Jediná - část první

První část této povídky věnuji své betě, a protože tu nebudu vypisovat, za co všechno jí děkuji, tak napíšu jen prostě - za to, že je. Díky, Sáro!

A též povídku věnuji Michelle Flamelové k jejím blížícím se kulatinám. Pořádně to oslav a v zájmu zachování tvých hezkých komentářů doufám, že zázračné dospění se konat nebude :-))


„Je to gay!“

„Anebo bisexuál.“

„Jo, máš pravdu, nemusí být gay. Ale stejně si myslím, že by se ho žádná normální ženská nikdy dobrovolně nedotkla.“

„Máš pravdu, asi mu nic jinýho, než si sem tam vrznout v Obrtlé, nezbude.“

Hermiona rázně složila Denního věštce a zamračila se na své přátele. „Nechtěli byste toho laskavě nechat?!“ obořila se na Harryho a Rona. „Vážně nemám potřebu u snídaně poslouchat dohady o Snapeově sexuální orientaci!“

Ron se jejímu rozhořčení pokusil zasmát. S plnou pusou míchaných vajíček se mu to nepovedlo tak, jak zřejmě plánoval. Část obsahu úst skončila zpátky na talíři a část v jeho klíně. Harry se smíchy zakuckal a poprskal naproti sobě sedícího Nevilla dýňovým džusem.

Hermiona se zatvářila znechuceně. Bezradně se rozhlédla kolem sebe, jako by hledala odpověď na otázku, jak je možné, že jsou ti dva takoví trollové. Velká síň byla téměř prázdná, jen tu a tam spěšně dojídalo několik studentů. Ani u profesorského stolu nebylo plno. A jen jeden pár očí sledoval dění u toho nebelvírského.

Pohledem se setkala s pronikavými uhlíky profesora lektvarů, který klidně dopíjel kávu. Neznatelně pozvedl obočí a jeho výraz říkal jediné: Upřímnou soustrast s těmi idioty, slečno Grangerová.

S povzdechem stočila zrak zpět na chlapce. „Jste vážně čuňata, pánové,“ oznámila jim rozhořčeně. Spěšně se zvedla k odchodu, udělala několik kroků, ale pak se otočila a vrátila se ke klukům. Naklonila se blízko k nim, jako by jim chtěla sdělit nějaké tajemství a zašeptala: „Snape rozhodně gay není! A abyste věděli, je docela sexy!“ prskla po nich a s pocitem zadostiučinění konečně odešla. Tušila, že se na ni upírají minimálně dva páry vytřeštěných očí.

„To nemyslela vážně, že ne, Harry?“ zeptal se tupě Ron svého kamaráda. Harry jen bezradně pokrčil rameny.

Tak přesně tento rozhovor jí prolétl hlavou teď, o pět let později, na plese, který uspořádal Brumbál k výročí založení Bradavic. A nebyl by to Albus Brumbál, aby se jednalo o zcela obyčejný ples bez jakýchkoli výstředností. Proto se tu teď všichni pozvaní promenádovali v nejrůznějších maskách a škraboškách všech barev.

Dokonce i Severus Snape, kterého si se zájmem prohlížela, měl na tváři černou semišovou škrabošku. Postával v nejtmavějším koutě sálu a tvářil se, jakoby tam vůbec nebyl. Za tu dobu, co ho od školy neviděla, se vůbec nezměnil. Vlasy stále stejně zplihlé a snad i mastné, zuby, které probleskly, když přikládal sklenku k úzkým rtům, byly stále mírně zažloutlé. A přesto ji na něm něco zaujalo.

Nedokázala si to vysvětlit, ale zatímco před pěti lety své prohlášení o tom, že je sexy, řekla jen proto, aby pozlobila kluky, dnes by se pod to bez váhání a s vážnou tváří podepsala. Charisma mu doslova odkapávalo z lemu společenského hábitu, a možná k tomu také přispělo množství žen, jež ho během jejího pozorování žádaly o tanec. Neúspěšně, samozřejmě. Ale čím to, že byl najednou tak atraktivní?

Usoudila, že to bude důsledek toho, jak byl a je oslavován jako válečný hrdina. Ne že by mu to nějak upírala, jen si to pořádně neuvědomila. Když se na ni mračila jeho fotka z Denního věštce, jednoduše ji ignorovala. Ale teď, jak tu kus od ní stál, začala o něm přemýšlet jinak, než jako o hrdinovi, profesorovi... Teď z něj byl v jejích očích muž.

Atraktivní ne svým vzhledem, ale zkušenostmi, znalostmi, částečně i ironií, která mu byla vlastní a nepochybně i tím puncem hrdiny. Nedivila se ženám, které se mu pokoušely vnutit do přízně. Jen ji překvapovalo, že on odolává.

Byla si jistá tím, že jeho preference směřují k ženskému pohlaví, proto jí nešlo do hlavy, proč odhání kořist, která se mu sama servíruje i s oblohou. Za tím muselo být něco jiného. A protože si nikdo nežádal její společnost, Harry a Ron se bavili se svými partnerkami a ostatní tancechtiví muži vířili na parketu v rytmu valčíku, rozhodla se, že podnikne soukromý průzkum. Při troše štěstí ji její bývalý profesor ani nepozná.

Severus si znechuceně posunul škrabošku, která ho nepříjemně svírala, a znovu upil ze své sklenky. Otráveně sledoval dění na parketu a s ironií odháněl všechny dámy, které se mu nabízely. Za tohle Brumbála jednou opravdu prokleje. Byla to jen a jen jeho vůle, že tu teď stojí jako blbec. Bohužel, neměl na výběr. Albus mu dal velmi okatě najevo, že se jistě nechce protivit jeho vůli, a v opačném případě by se mohlo stát, že dá lektvary učit někomu jinému. Jediné, na co se tenkrát vzmohl, bylo výhružné zavrčení a silné prásknutí dveří.

A tak tu teď stát a dál odháněl ženy, které přicházely buď z vlastního popudu nebo na doporučení Brumbála. Ten totiž neustále zastával názor, že je třeba svého kolegu zadat s nějakou jemu rovnou dámou. Bohužel už méně se zabýval ostatními aspekty, a proto nebylo výjimkou, když Severusovi představoval vážené ženy, které měly jedinou, ale vcelku podstatnou vadu – byly v Albusově věku.

Dvěma prsty zajel za utažený nákrčník. Najednou tu bylo dusno a v tom ucítil, jak ho někdo upřeně sleduje. Neohlížel se, nechtěl upoutat zbytečně pozornost. Dál strnule sledoval parket a úsečně odháněl bodavými pohledy vše, co mělo v plánu se k němu přiblížit.

Měl toho dost. Opovážlivé pozorování nějakého odvážlivce nebralo konce a on potřeboval na vzduch. Vyrazil na balkon. Cestou odložil prázdnou sklenku od vína na tác, který mu pod nos strčil jeden z procházejících číšníků a vyměnil ji za dvě sklenky šampaňského, s úmyslem dostat se rychleji do nálady.

Jakmile vstoupil na balkon, nasál do plic čerstvý večerní vzduch. Byla to příjemná změna. Došel ke kamennému zábradlí a dovolil si na chvíli zavřít oči a uvolnit mysl. Ten luxus mu nevydržel dlouho. Zaslechl za svými zády kroky. Zamračil se a vztekle odložil jednu sklenku na okraj zábradlí.

„Ta je pro mě?“ ozval se za ním zvědavý ženský hlas.

„Ne,“ odsekl, aniž by se otočil.

„To je od vás laskavé. Jste opravdový gentleman,“ odvětila nepoznaná Hermiona.

Severus se zamračil ještě víc. Doufal, že se mu nezvanou osobu podaří odbýt rychleji.

„Ano, říká se to o mně,“ opáčil ironicky.

Hermiona přišla blíž, tak aby stála těsně za jeho zády a natáhla se pro opuštěnou sklenku. Bez dovolení si ji přivlastnila a trochu upila. Tím ho vytočila. Prudce se otočil, ale nečekal, že bude stát tak blízko. Kvůli zábradlí neměl kam couvat. To mu ale nebránilo nasadit vražedný výraz. Opomněl však, že celkový dojem bude vcelku zkreslen škraboškou.

„Domníval jsem se, že jsem vám dal jasně najevo, že nemám zájem o vaši přítomnost. Pokud jste tak nedůvtipná a dosud vám to nedošlo, říkám to tedy přímo. Buďte tak laskavá a odejděte. Pouze se zesměšňujete,“ dořekl již z části smířlivě.

„Nevšimla jsem si. Jediné, o co se snažím, je vtisknout do vašeho ledového já alespoň malou jiskru,“ zazubila se na něj.

„Nerad urážím něžné pohlaví, jak si s oblibou necháváte říkat,“ konstatoval suše, „ale jste vskutku trapná. Ve vašem vlastním zájmu doufám, že jste opilá a nic z toho si zítra nebudete pamatovat.“

„Opilá, říkáte?“ protáhla s hraným zamyšlením. „Myslím, že ne. Ale už nějakou dobu přemýšlím nad tím, jestli vaše rty chutnají stejně sladce jako ovoce, které se tu podává,“ zapředla smyslně a skousla si spodní ret.

Severuse polila horkost a blahořečil Brumbálovi za to, že má teď na obličeji černou sametku, která skrývá jeho rozpaky. Takhle s ním už hodně dlouho nikdo nejednal. Jestli vůbec někdy...

„Vy jedna drzá, protivná ženhgrmh...“ bylo poslední, co dokázal formulovat před tím, než si ho Hermiona zcela bez rozpaků přitáhla za hábit a políbila. Vytřeštil oči, ale v té hrůze si všiml jen jejích zavřených víček. Zbytek tváře skrývala maskou, vyjma rtů, které laskaly ty jeho, byť bez odezvy. Ve zmatku, který zachvátil jeho nitro, bezradně vztáhl ruce a netuše, co dělat dřív, rozhodl se ženu odstrčit. Než to však stačil udělat, ona naposledy přejela jazykem po jeho dolním rtu a něžně skousla. Drobným polibkem si bolavé místečko udobřila a pak se od něj spokojeně odtáhla.

„Mýlila jsem se, jste sladší,“ zapředla mu do ucha a než se stihl vzpamatovat a minimálně jí vynadat, byla pryč.

19.03.2011 21:11:32
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one