Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Jediná - část čtvrtá

Ta, jíž jste učaroval, Severusi.“

Těch pár slov mu rezonovalo v hlavě ještě dlouho poté, a ani teď, o nějaký měsíc později, nezněly nijak vzdáleně. Nebyl překvapený, že ho znala jménem. Bylo až příliš známé, ale to, jak ho vyslovila, jej naplňovalo pocitem, že o něm ví víc, než jen to.

Sklopil zrak ke knize, kterou měl rozevřenou v klíně. Písmenka se mu okamžitě začala rozpíjet a myšlenky ubíhaly jinam. Nemohl se soustředit. A přispíval k tomu i nenadálý klid, který byl důsledkem konce školního roku. V Bradavicích se téměř měsíc proháněli po chodbách jen duchové a sem tam Filch s paní Norissovou. Mnoho profesorů odjelo na letní prázdniny do svých letních příbytků, a tak bylo téměř nemožné potkat na rozlehlých chodbách živou duši. Měl spoustu času na přemítání, co by bylo, kdyby...

Najednou mu přišel sled nedávných událostí děsivě rychlý. Roky už žije po Voldemortově porážce ve svém poklidném stereotypu a zničehonic se objeví nějaká ženská, která mu ho obrátí dokonale vzhůru nohama. A co ho děsilo víc, byl fakt, že se tomu vůbec nebránil. Zvedl zrak, pohled zabodl do vyhasínajícího krbu a uvědomil si, že se nejen nebránil, ale jemu se to dokonce líbilo!

***

Mile se usmála na postarší paní, jež byla na odchodu, a zvedla se, aby navrácené knihy vrátila na původní místo v regálech. Necelý měsíc už brigádničila v jedné z Londýnských knihoven a vyhovovalo jí to. Bylo to příjemné zpestření oproti dnům, kdy jen seděla a nevěděla, do čeho dloubnout. Tedy, věděla, ale objekt jejího pošťuchování o tom nevěděl.

Vzdychla si. Už zase na něj musela myslet. Několikrát si slibovala, že na to, co se událo na plese a večírku ministerstva, jednoduše zapomene. Ovšem to se lehko řekne, když měla za pár týdnů nastoupit do Bradavic jako Snapeova kolegyně a bylo by bláhové věřit, že ji nepozná. Nehledě na to, že zapomenout na něj a jeho vláčné rty bylo zhola nemožné! Až po nějaké době si uvědomila, že to, co mu řekla na večírku, byla jednoduše pravda. Dvě hříšná setkání stačila k tomu, aby muži s nádechem tajemna podlehla. Učaroval jí. A chyběl jí.

Přemítala, jak zařídit další setkání. Do září nemohla čekat. V myšlenkách se probírala poštou, kterou během minulých dní obdržela. Vždycky se tam našlo několik pozvánek na různé společenské události. Její aura válečné hrdinky doposud nevyprchala, a ačkoliv si na to v minulosti několikrát stěžovala, teď za to byla vděčná. V duchu vybrala z hromádky pozvánek tu nejbarevnější a vzhledově nejstřelenější. Nejspíš Lunin návrh přijme a objeví se na oslavě pořádané k vydání její první knihy: Jak se ubránit splašeným řízeným švestkám.

***

Z rozjímání jej vytrhl dutý zvuk sovího zobáku dopadající na skleněnou tabuli. Ještě stále částečně nepřítomně zavrtěl hlavou, aby odehnal poslední zbytky myšlenek na slečnu Tajemnou a vstal, aby mohl znaveného výra vpustit dovnitř. Za své otálení si vysloužil pobouřené klovnutí. Zamračil se na ptáka a podal mu misku s pamlsky, aby bez další újmy na zdraví odvázal balíček, který nesl.

Nechal opeřence na pokoji a se zájmem a částečně i nedůvěrou věnoval plnou pozornost hnědé vyduté obálce. Podezřívavě ji protočil v ruce, ale zpáteční adresu nenašel. Hůlkou zkusil nejběžnější diagnostická kouzla, a když shledal psaní neškodným, opatrně odtrhl kratší část papírové obálky. Útržek odhodil do koše a pohodlně se posadil zpět do křesla před krbem.

Obrátil balíček a do klína se mu vysypalo několik věcí. První ho do očí udeřila pestrobarevná pozvánka na nějakou událost. Když si přečetl, oč se jedná, přimhouřil podezřívavě oči. Nikdy by do slečny Láskorádové neřekl, že ho bude zvát na oslavu vydání své knihy, proto za tím viděl nějaký nejapný žert. Ovšem ani tohle mu na jeho bývalou studentku nesedělo. Skousl si spodní ret a dal na stranu i vstupenku ve stejně bláznivém designu jako byla sama pozvánka.

Další součástí obálky byl přeložený sněhově bílý list papíru. Jakmile jej zvedl, ovanul jej závan známé vůně. V tu chvíli mu bylo jasné, že odesílatelem balíčku rozhodně nebyla slečna Láskorádová. Pokud si tedy nezměnila barvu vlasů a nepokoušela se ho svést, což okamžitě zavrhl. Zmíněná slečna žila ve svém vlastním světě plném škrken a řízených švestek a to poslední, o co by se jistě zajímala, byl on.

Rozevřel list papíru a s údivem shledal, že těch pár slov, které svou černí rušily dokonalou bělobu podkladu, byly napsány strojově. To ho jen utvrdilo v tom, že by dotyčnou mohl znát, ona to ví a takhle se pokouší zamezit odhalení. Pozorně přelétl těch pár řádků.

Chybí mi naše drzá setkání.

PS: Nezapomeňte si růžky!

Nechápavě se zadíval na poslední slovo. Růžky? Jaké růžky? S nakrčeným nosem shlédl do klína, zda tam na něj nečeká ještě nějaká opomenutá věc z balíčku a opravdu! Ale tohle... to snad ne! Zrak upíral na dva krvavě rudé mírně deformované kužele poseté flitry, dokonale odpovídající představě... Merline, ona mu vážně poslala rohy!

Zbrkle hmátl po odložené pozvánce a vyhledal řádek se žlutě psanou poznámkou, která hlásala: Převlek nutný!

14.04.2011 21:17:29
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one