Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Claire


Čtvrtek i pátek mu utekly, ani nevěděl jak, a on opět usedal do poslední lavice, tentokrát s vírou, že test alespoň částečně zvládne sám. Zneklidnilo ho, když Grangerová nedorazila včas. Mohl se jen domýšlet, že ji zdržela práce nebo měl její syn opět další záhadnou nehodu. Hypnotizoval nástěnné hodiny nad tabulí, připraven, kdyby tu stále nebyla, přesně ve čtvrt odejít a zjistit, zda jsou ona i chlapec v pořádku.

Už se ve svých myšlenkách ani nepodivoval nad faktem, že má potřebu se ujišťovat o jejich zdraví. Ve čtvrtek večer, kdy prázdným pohledem hleděl na potem zbrocené studentíky drhnoucí připečené kotlíky, zatímco se mu v myšlenkách procházela slečna Grangerová v legínách a tílku, byl rozmrzelý, když se mu ji nepodařilo vytěsnit z hlavy. V pátek dopoledne mu vyvstávala představa na ni a její mateřské objímání syna, která ho poněkud zaskočila a pak se mu v ten samý den v podvečer při přípravě věcí na kurz vetřela do podvědomí myšlenka, co bude mít dnes Hermiona na sobě a on definitivně rezignoval a jen doufal, že se po těch otravných kurzech vrátí jeho život do zaběhlého stereotypu.

Vešla přesně ve chvíli, kdy se on chtěl sbalit a odejít. Trochu ho to uklidnilo. Nezahlédl v její tváři známky nějakého rozrušení nebo pláče. Pravděpodobně nešlo o Davida, ale nějaký problém v práci. Zběžně se omluvila za zpoždění a už před ním přistála dnešní písemka. S údivem zjistil, že má nervozitou zpocené dlaně. V duchu nad sebou zavrtěl hlavou. Měl pocit, že takhle nervózní byl naposledy jako nový student s moudrým kloboukem na hlavě, jenže teď šlo o víc. Kdyby ten zatracený certifikát nezískal, pravděpodobně by přišel o práci, a to si nemohl dovolit. Netušil, zda by mu Minerva vyšla vstříc natolik, že by mu dala dalších deset týdnů k dobru na zopakování celého certifikačního procesu.

Zahnal pro tuto chvíli nepříjemné myšlenky stranou a nenápadně si otřel vlhké dlaně o kalhoty. S hlubokým nádechem si přečetl první otázku. A dal se do psaní.

Hermiona tentokrát nedokázala svou pozornost rozdělit rovnoměrně, takže jí zrak spočinul na píšícím Snapeovi mnohem častěji, než by pravděpodobně měl. Byla ráda, že nevypadá bezradně a vcelku bez větších pauz na přemýšlení vypisuje odpovědi, zdálo se, že otázky mu sedly, ačkoliv je sestavovala tak, aby byly rovnoměrně z celého učiva minulé hodiny. Zhruba deset minut před vypršením času se psaním ustal. Zběžně zkontroloval své odpovědi a odložil pero.

Delší dobu na sobě cítil její pohled. Chtěla ho znervóznit? Nedal na sobě nic znát, a když konečně zvedl hlavu, setkal se s jejím pohledem. Vypadala, jako by ji přistihl při činu. Neznatelně kývl. Hermiona mu oplatila sotva na setinu sekundy pozvednutím koutků úst. Zanedlouho si i přes mírné protesty těch, kteří nestihli vše vyplnit, přivolala práce zpátky k sobě. A přišel čas na trochu nudné teorie.

Po hodině trpělivě čekal, dokud se Grangerová nesbalí a nevraživým pohledem zaháněl všechny muže, které by snad napadlo zvát ji na skleničku. Přišlo mu nemyslitelné jen tak odejít, skoro by se dalo říct, že si na její doprovázení před budovu zvykl.

Konečně zacvakla přezku na kabele a přehodila si ji přes rameno. S klíči v ruce se rozhlédla po místnosti, zda tam někdo něco nezapomněl. Zhasla světlo a vyšli na chodbu.

„Doufám, že je vše v pořádku," promluvil první. „Vaše zpoždění..." naznačil, kam směřuje.

Povzdychla si. Čekal, že ho odbude, ale kupodivu se tak nestalo. „Ale ano, jen jsem se už nestačila stavit doma a uložit Davida. Šla jsem v podstatě rovnou z práce, nějaký inteligent na našem oddělení spustil bezpečnostní poplach. Samozřejmě omylem. Byla jsem na patře už poslední, takže si můžete domyslet, kdo musel v rychlosti obstarávat zrušení poplachu a papírování."

Přikývl. Dobře znal byrokracii u nich na škole a byl si jistý, že na ministerstvu, tedy přímo v centru dění, to bylo s předpisy mnohem horší. Co ho ovšem potěšilo, byl její přístup. Už vůči němu nebyla tak rezervovaná. Možná to bylo tím, že byla až příliš unavená, možná, a tomu by rád věřil, mu začínala důvěřovat.

„Jak jste se popral s písemkou?" zeptala se, když scházeli do přízemí.

„Ideální to asi nebude, ale nedal bych si ani háčko," zhodnotil svůj výkon. Pousmála se. „Hodnocení nechte na mně," řekla a prošla hlavními dveřmi, které ji podržel. „Mimochodem, doufám, že dnes jste si už konečně dělal poznámky místo opravování esejí," rýpla si.

„Snaha tam byla," ušklíbl se.

„Dobře," zasmála se. „To ráda slyším. Zítra s vámi tedy počítám, a kdybyste měl nějaké nejasnosti týkající se dneška, můžeme se na to podívat," přislíbila. Rozloučili se.

Na okamžik ho napadlo, že by jí mohl nabídnout doprovod, ale zavrhl tu myšlenku. Nepovažoval to za vhodné. Ostatně nebyli ani přátelé, natož aby je spojovala jakákoliv jiná, vyspělejší forma vztahu.

*****

Následujícího večera mu překvapivě otevřela se sklenicí vína v ruce. A podle jejího výrazu soudil, že to není první.

Neušlo jí, jak pohledem zrentgenoval alkohol. Ušklíbla se. „I přes těch šest deci jsem ještě docela schopná vysvětlit vám látku," upozornila ho kousavě a zavřela za ním dveře.

„Nic takového jsem neměl v úmyslu ani naznačit," řekl, zatímco si zouval polobotky.

Povzdychla si. „A to je právě to. Nikdo není ochotný ani nic naznačit, natož říct mi na rovinu, jak moc je to špatné. Proč mi nikdo neřekne pravdu? A jenom proto, že jsem svobodná matka? Že nemám po svém boku chlapa, který by udělal humbuk?" ptala se zoufale. „Já už tomu vůbec nerozumím," vydechla a dopila víno ve sklenici.

Severus se zarazil. Bylo očividné, že se mezi včerejším a dnešním večerem stalo něco pro Hermionu důležitého. A také bez pochyby věděl, že kdyby v sobě neměla těch šest deci, neotevřela by se mu tak, jak učinila v této chvíli.

„Slečno Grangerová, nemám nejmenší tušení, o čem mluvíte, ale-"

„A myslíte, že já jo? Že já vím, co znamenají ty příšerné lékařské termíny, kterými mě krmí doktoři a myslí si, že se s tím spokojím?" zeptala se téměř plačtivě. Obešla ho a zamířila ke stolu, respektive k načaté lahvi na něm stojící.

Když zaznamenal, co má v plánu, rychle ji dohnal. „Hermiono," oslovil ji smířlivě, chytil ji za paži a nesmlouvavě vzal láhev z ruky, „co kdybyste mi řekla, co se děje?"

„A co když nechci?" vytrhla se mu. Rozzlobeně se natáhla po lahvi v jeho ruce.

Uhnul, aby na ni nedosáhla. „Chcete o tom mluvit, jen ne se mnou," vyslovil svou domněnku. „Přesto vezměte na vědomí, že jsem dobrý posluchač a navíc... zřejmě jediný, podle toho, co jste říkala o panu Potterovi."

„No jistě, ještě mi to připomínejte! Kdo si myslíte, že jste?" utrhla se na něj. „Myslíte si, že jen tak vplujete do mého života a já vám budu vykládat o tom, jak můj syn umírá? Jak mě Harry zatratil a odmítl mi pomoct? Jak se se mnou nebaví ani Ron, protože jsem svobodná matka? Jak... jak..." zoufale se rozplakala.

Váhal jen okamžik, než odložil lahev a přes její mírné protesty ji objal. Nechal si máčet košili slanými slzami a pokoušel se vstřebat, co mu právě v rozčilení řekla. Tak nějak už si domyslel, že ji něco trápí, ale nikdy by ho nenapadlo, že je to až tak složité. Nerozhodoval se dlouho.

„Hermiono, právě teď jsem tady, i když se vám ta představa zjevně příčí, ale jsem tu, abych vás vyslechl a pomohl vám. Nemusíte na to být sama," říkal jí tichým uklidňujícím hlasem. Musel to udělat. Nedokázal by ji jen slepě uchlácholit tvrzením, že všechno bude dobré, a pak jednoduše odejít.

Po těch slovech se od něj odtáhla. Nebyl v tom vzdor, spíše rezignace. S prázdným pohledem sebou žuchla na pohovku a přitáhla si kolena k bradě.

„David trpí kouzelnickou formou leukémie," řekla prázdně. Nepodívala se na něj a pokračovala dál: „Chápete to? Nemoc, která postihne jedno dítě z tisíce." Povzdychla si. „Nemáte ani nejmenší tušení, co je to zač, viďte?" zeptala se s náznakem smutného úsměvu. Nečekala, až zavrtí hlavou. „Taky jsem nevěděla, co se vlastně děje," přiznala. „Davidovi to diagnostikovali v jednom roce, kdy jsem ho vzala k Mungovi, protože často krvácel z nosu. Nejhorší to bylo, když jsem ho třeba kouzlem oblékala, nebo jsem chtěla rychle odstranit rozmatlanou přesnídávku. Nedokázala jsem si to dát do souvislosti, až když mě s tou nemocí seznámili, začalo to všechno dávat smysl. Moje magie mu akorát přitěžovala." Na okamžik se odmlčela. „Znáte podstatu mudlovské leukémie?"

Kývl. „Mám za to, že se vlastně jedná o rakovinu krve. Je možné to vyléčit transplantací například kostní dřeně. V souvislosti s kouzelníky jsem ale o této nemoci nikdy neslyšel."

„Ano, máte pravdu. Podstatou té kouzelnické formy je jistá rakovina magie, respektive dětem narozeným s touto nemocí chybí magie. Řeknete si, že pak se jedná o obyčejné motáky, jenže to tak není. Moták se narodí zcela bez magie. David by měl mít vlastní magii, ale nemá, protože ji uvnitř jeho těla požírá a zachvacuje jakýsi magický nádor. Není to nic hmotného, nelze ho jen tak odstranit. Jedinou možnou léčbou je transplantace magie od jiného kouzelníka, která způsobí růst magie jeho vlastní a zcela tak vypudí tu nepřátelskou, protože není tělu cizí. Je to jen něco, co v těle chybí a pokud bude silnější, dokáže parazitující magii zcela vypudit. Ve chvíli, kdy má dojít u dítěte k prvnímu projevu magie, magický nádor zachvátí celý organismus a úplně ho pohltí. Dítě zemře. Vzhledem k tomu, že magie se u dětí poprvé projeví mezi čtvrtým a pátým rokem, Davidovi zbývá zhruba rok života," shrnula cynicky.

„Ale proč se nepokusíte najít dárce?" zeptal se nechápavě.

Ušklíbla se. „Myslíte, že jsem to vzdala? S dárcem to není tak jednoduché, musí mít stejný typ magie jako nemocný. A když už se najde shoda, ne vždycky tělo magii přijme. Ale největší problém je, že málokdo se chce podělit o vlastní magii, protože ta část, kterou daruje nemocnému, se jemu samotnému už nikdy neobnoví. Dárce bude mít až do konce života nižší magický potenciál. Děti ze seznamu čekatelů se mohou v podstatě spoléhat jen na staré kouzelníky, kteří se před smrtí rozhodnou udělat dobrý skutek. Ale i takových je žalostně málo."

Z jejího hlasu byla znát rezignace, otupělost. Severus zamyšleně kývl. Teď to dávalo smysl. Bylo logické, že se kouzelník nechce vzdát své magie s vidinou, že až do konce života bude nějakým způsobem limitován, bude cítit, že jeho magie není taková, jaká bývala. Něco takového byla opravdová oběť.

„Pan Potter vás odmítl, když jste za ním přišla prosit o pomoc, viďte?" zeptal se náhle.

„Ano. Jeho magie se shodovala. Když se to dozvěděl, začal na mě křičet, že na ty testy šel jenom kvůli mně, ale že po něm nemůžu chtít, aby se dobrovolně vzdal části své magie. Zrovna on, chápete to? On, který má magie na rozdávání," znovu jí do očí vstoupily slzy. „Můj magický kód se s Davidovým neshoduje, nemůžu mu dát svou magii a nikdo jiný to neudělá, takže..." znovu se rozplakala.

„A proč nekontaktujete otce Davida?" zeptal se na otázku, která ho napadla už v počátku jejího povídání. „Nebo snad pan Potter..."

S hořkostí se zasmála. „Ne, Harry není Davidův otec. Kdyby byl, mohla bych od něj pomoc vymáhat soudně," objasnila mu. „Davidův otec je mudla. Ten dům a to všechno co tu vidíte, to je cena za mé mlčení. Cena za to, že jsem se vyspala s bohatým mudlovským ženáčem a rozhodla se nechat si jeho dítě," řekla smutně a položila si bradu na kolena. Věděla, že ráno se zase všechno vrátí do starých kolejí, ale pro teď cítila úlevu. „Dnes ráno jsem byla se synem u Munga, výsledky se od minule hodně zhoršily a... Je to špatné," dodala s prázdným pohledem. Už neměla ani sílu brečet. Byla unavená, cítila, že si alkohol vybírá svou daň. Začala jí klesat víčka. Schoulila se do klubka a hlavu položila na naducaný polštář. Jeho hlas k ní pronikal už jen jakoby z dálky, když říkal: „Hermiono, zítra s vámi a vaším synem půjdu k Mungovi. Promluvíme si s mým známým, věřím, že se najde řešení."

Hermiona se z polospánku pousmála. Ta slova zněla tak krásně...

Když mu neodpovídala, pochopil, že usnula. Takhle si své poslední doučování nepředstavoval, to byla pravda, na druhou stranu se mu nabízela možnost, jak Grangerové oplatit nabídku právě na toto doučování a její trpělivost, s jakou mu vysvětlovala látku, kterou by měl vlastně znát z hodin. Vzít ji k Johnu Groweovi, dlouholetému příteli a skvělému lékouzelníkovi, byla jen maličkost.

Přikryl spící ženu přikrývkou, o níž věděl, že je schovaná za polštáři, a přivolal si její skřítku. Ta na něj hleděla nedůvěřivě, když se jí pokoušel dát úkol, ale nakonec pochopila, že je to pro dobro její paní. Podle Severusových instrukcí se přemístila do jeho bradavických komnat a přinesla lektvar proti kocovině. Severus mezitím napsal na útržek nalezeného papíru krátký vzkaz. Dal ho na konferenční stolek tak, aby ho Hermiona našla hned po probuzení a na něj položil flakónek s lektvarem. Skřítku ještě zaúkoloval, aby hlídala Grangerovou i Davida, a kdyby se během noci cokoliv stalo, aby ho okamžitě vyhledala.

On sám se pohledem rozloučil s uvolněnou tváří ženy, která se mu dnes tak otevřela, a vydal se na cestu domů. Potřeboval si nastudovat podrobnosti týkající se Davidovy nemoci, napsat dopis Johnovi a zvážit možnosti.


Pokud chcete zanechat komentář a nevyhovuje vám formulář webgardenu, můžete
>>>ZDE<<<
Děkuji!


20.08.2013 19:11:15
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one