Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Na úvod bych si dovolila několik sdělení. Mezi to první patří upozornění na délku kapitoly. Vůbec poprvé jsem se přehoupla přes tři tisíce a vůbec něchápu, jak k tomu došlo.  Tak si to užijte.

Za druhé je tu info o charakteru kapitoly. Nevím jak vám, ale mě přijde vcelku kostrbatá, což je dle mého zapříčiněno množstvím informací, ale třeba se to zdá jen mně...

A konečně poslední info - nevím, jak to bude s příští kapitolou. Blíží se mi semestrální písemka z chemie, tak uvidíme, jak to zvládnu.

Děkuji za pochopení,

wixie



„Hermiono?“ oslovil Severus svou ženu o několik dní později.

Ta zrovna procházela s knihou, kterou nesla vrátit do laboratoře, kolem jeho stolu. Využila blízkosti a zároveň šance a stoupla si za svého muže, jenž se věnoval opravě esejí.

„Potřebuješ něco?“ zapředla mu do ucha jen chvilku po tom, co položila své dlaně na jeho ramena a sklonila se k němu blíž.

Severus pod nečekaným dotekem na okamžik ztuhl, ale posléze se uvolnil natolik, že se pohodlně opřel do křesla a mírně zaklonil hlavu.

„Minerva mě požádala, abych ti řekl, že ta schůzka, na které by ses také měla objevit je už zítra. Začíná to v šest večer, ale bude stačit, když přijdeš až ke konci. Řekněme kolem sedmé.“

„Myslím, že mi nebude vadit být tam od začátku. Zajímá mě, co si zase vymyslela Frölová,“ odpověděla mu a dlaněmi sjela o trochu níž na jeho hrudník a svou tvář přitiskla na tu jeho.

Severus měl v tu chvíli pocit, že se v místnosti nějak rychle oteplilo. Nechtěl to ale dál zkoumat a užíval si blízkost své manželky. Ležérně si přehodil nohu přes nohu a odvětil:

„Dobře, takže se sejdeme až ve sborovně, protože já zítra až do šesti učím. Půjdu rovnou tam. Ale teď bychom mohli-,“ začal nenuceně a vzal její ruce do svých, za účelem přitáhnout si ji trochu blíž.

Přestože Hermiona tušila, co by mohli, nenechala ho domluvit.

„Nevím, co bychom mohli, ale vím, že já teď musím do práce. Mám noční, včera jsem ti to říkala. Vrátím se zítra kolem poledne,“ šeptala mu dál do ucha a s jistou radostí pozorovala, jak její muž mírně přivírá oči, jako by mu snad vyprávěla svá tajná postelová přání.

„Uvidíme se tedy zítra na poradě,“ dostal ze sebe jakmile se probral z lehkého transu, do kterého ho dostala Hermionina těsná blízkost. Bylo neuvěřitelné, jak na ni i po tolika letech reagovalo jeho tělo a mozek.

Hermiona se od něj odtáhla a zamířila do ložnice. Převlékla se do černých kalhot a bílého roláku. U dveří si pak z věšáku vzala ještě černý trenčkot.

„Bude ti zima,“ poznamenal její muž, když zaznamenal, že toho na sobě moc nemá.

„Nebude. Vezmu si taxík,“ usmála se na něj a místo toho, aby si to zamířila přímo ke krbu, rozešla se opět k němu.

„Pusu na rozloučenou nedostanu?“ zeptala se ho vyzývavě, když došla až k němu.

„Již delší dobu mi přijde, že o podobné praktiky jsi ztratila zájem,“ poznamenal Severus co možná nejlhostejněji. Nechtěl, aby na něm Hermiona poznala, jak moc ho její otázka potěšila.

„Nechtěj, abych tě začala podezírat z chybného úsudku,“ odvětila rozverně.

„Můj úsudek není nikdy chybný,“ odfrkl si.

„Tak to tě asi budu muset přesvědčit o opaku.“

Severus se rychle postavil, protože si vzpomněl na své několikeré pokusy o polibek, které Hermiona zarazila dřív, než vůbec mohly začít. A teď to vypadalo, že se do podobného pokusu pouští pro změnu ona. A on ho nemínil promarnit.

„Není nad pádné důkazy,“ pronesl a udělal krok směrem k ní.

Hermiona se rozpustile zasmála a chtěla ho obejít, aby mohla dojít ke krbu a odletaxovat se. Severus jí to ale nedovolil a jediným rychlým pohybem si ji přitáhl do náruče.

„Že bych měl přeci jen pravdu a ty nemáš zájem?“ dovolil si ji trochu škádlit, když věděl, že mu nemá kam utéci.

„Severusi, spěchám do práce.“

„A brání ti něco tam jít?“ ptal se naoko nechápavě a zcela ignoroval fakt, že je to on, kdo jí brání v odchodu.

„Dalo by se říci, že mi v tom brání asi metr osmdesát vysoký postarší muž s uhrančivýma očima.“

„Zajímavé, nikoho takového tu nevidím. Asi bych měl začít žárlit.“

„Víš to, že se dnes překonáváš v množství pokusů o vtip? Ale teď už mě vážně pusť. A než to uděláš, mohl by sis odpustit další mluvení a konečně mi dát tu pusu,“ zakřenila se na něj.

Severus se na ni samolibě ušklíbl, protože věděl, že je právě v převaze a mohl by mluvit, jak dlouho by se mu chtělo. Ale rty jeho manželky byly momentálně mnohem lákavější, než nějaké slovní rozepře, i když nebyly míněny vážně.

Mírně sklonil hlavu a políbil Hermionu na rty. Hermiona mu polibek oplatila a dovolila mu ho prohloubit.

Severus si užíval ten báječný pocit, který ho zaplavoval pokaždé, když spojil své rty s jejími. Nechal se unést natolik, že si ani příliš neuvědomoval, jak jeho ruka sjíždí ze středu jejích zad o poznání níž. Jakmile Hermiona ucítila na svém pozadí jeho ruku, myslí jí projela vítězná myšlenka. Dnes se jí podařilo dosáhnout svého. I když vcelku neochotně, přesto se od něj odtrhla a posléze se vymanila z jeho sevření.

„To už by mohlo stačit, co ty na to?“ zeptala se ho s jiskřičkami v očích.

Dokonalou odpovědí jí byl jeho zastřený pohled, který vyjadřoval něco úplně jiného, než co následně řekl.

„Ehm, samozřejmě. Uvidíme se zítra,“ dodal trochu chraplavým hlasem.

Hermiona se tedy konečně vydala ke krbu a nabrala si hrst letaxu. Vhodila ji do krbu a ještě než v něm mohla zmizet, naposledy se otočila na svého muže.

„A Severusi?“

„Hm?“ otočil se na ni.

„Máš tady rtěnku,“ naznačila kde všude se nachází její make-up na jeho tváři a se smíchem zmizela v krbu.

„Potvoro,“ zaznělo jí za zády, ale přes hučení plamenů to už nemohla slyšet.

Následující den se Hermiona z práce dostala později, než předpokládala, ale přesto si neodpustila osvěžující koupel. Vyspat se na schůzku by z časových důvodů nebylo možné, ale odpočinek ve vaně si odepřít nechtěla.

Byla velmi zvědavá, s čím zase přijde ta nána Frölová. Ona ani Severus jí od jisté doby nevěřili ani datum, ale přesto se museli přesvědčit, zda jí opravdu Selie neřekla něco ošklivého. Dceru už od malinka vychovávali k pravdomluvnosti a ačkoliv byla někdy divoká a drzá, byla to v podstatě velmi hodná dívka, která si i přes notnou dávku ironie, kterou zdědila po svém otci, získala mnoho přátel. Jakmile s ní tedy její rodiče otevřeli rozhovor na téma: Co jsi zase vyvedla před Frölovou, věděli, že ať jim řekne co jim řekne, nebude jim lhát. A oni se na ni nebudou zlobit.

Hermiona i Severus se toho trochu obávali, ale nakonec ze Selie vypadlo, že ji jen označila za cosi jako fuchtli a odešla z její hodiny, aniž by o to byla požádaná. A navíc to celé bylo značně zdramatizované, protože Frölová předpověděla Selii, že se její rodiče v nejbližší době po velké hádce rozejdou. Což si samozřejmě Selie nenechala líbit.

Když tedy Severus a Hermiona věděli, čeho se bude týkat následující stížnost, byli oba v klidu a Severus si nedělal nejmenší starosti s tím, že by snad svou dceru na poradě neobhájil. Hermiona mu za to byla hodně vděčná, protože pouštět se do rozhovoru s tou ženskou bylo to poslední po čem by toužila.

Jakmile se lehce po páté hodině odpolední naložila Hermiona do vany, začala uvažovat o tom, co se odehrálo těsně před jejím včerejším odchodem do práce.

Jednoduše spolu flirtovali. Skoro jako za starých časů, usmála se té představě. A podle jejího skromného názoru měla dojem, že se to nelíbilo jen jí. A přestože do práce toho dne nijak zvlášť nespěchala, nechtěla, aby to skončilo ještě dříve než by to zase stihlo začít, jak jí předpověděla Paula. Byla ochotná pro záchranu jejich vztahu udělat cokoliv a přestože se to mohlo zdát jako banalita, byla kvůli tomu rozhodnutá i počkat.

Zamyslela se natolik, že přestala mít pojem o čase. Uvědomila si to, až když uslyšela z ložnice zvuk budíku, který raději nařídila pro případ, že by snad ve vaně usnula.

Jakmile ze sebe smyla veškerou pěnu a usušila se do osušky, oblékla si spodní prádlo. Pak nastala otázka, jak se obléci. Netušila jestli tyhle schůzky bývají formálnějšího charakteru a od Severuse se to jen stěží mohla dozvědět. Za prvé, protože tu nebyl a za druhé on stejně chodil stále ve stylově stejném hábitu, takže by jí k tomu asi nic moc neřekl.

Ale pak si vzpomněla, že Minerva říkala něco o novém profesorovi formulí. Takže to bude jeho první schůzka. Všichni ho budou vítat, a proto by bylo lepší mít na sobě něco malinko formálnějšího. A navíc se rozhodla Severuse trochu potěšit a vyndala z šatníku černou sukni nad kolena a saténovou černou halenku s perleťovými knoflíčky. Vlasy nechala rozpuštěné. Od ranní úpravy, kdy je žehličkou na vlasy v práci lehce narovnala se ještě nestačily stočit úplně a zformovaly se jen do velkých vln. Kolem krku si pak připnula řetízek, který jí Severus koupil, když ho doslova dovlekla na svatební cestu. Byly tam jen několik hodin a Hermiona při první procházce objevila zapadlé zlatnictví, kam pak ještě několikrát zašla obdivovat jednoduchý náhrdelník z bílého zlata.

Neměla nejmenší tušení, že Severus něco zpozoroval, protože pokaždé, když ona se utrhla na chvilku na okukování toho krásného šperku, on zmizel do nejbližšího knihkupectví. Její překvapení proto bylo o poznání větší, když jí po příletu domů (přemluvit ho k letu letadlem dodnes pokládala za jeden z největších úspěchů, kterých kdy dosáhla) onen šperk dal.

Jakmile byla hotová, prohlédla se v zrcadle. A byla se svým obrazem vcelku spokojená. Nakonec se obula do černých lodiček a konečně se vydala směr sborovna.

„Ahoj mami, vy někam s tátou jdete?“ vybafla na ni Selie, která se právě vracela s několika spolužáky z knihovny.

„Dobrý den, paní Snapeová,“ ozvali se sborově.

Hermiona se mile usmála.

„Vám taky,“ popřála jim a obrátila se na Selii, která kamarádům pokynula, aby šli napřed.

„Ahoj Sel. Proč bychom měli někam chodit?“ ptala se trochu rozpačitě.

„Mami, viděla jsi se v zrcadle? Vypadáš naprosto báječně. Tak kam teda jdeš?“

„Báječně? Po noční? Díky za kompliment. Učitelé dnes mají poradu a profesorka McGonagallová chtěla, abych se připojila. A než se zeptáš, tak vím proč. Chce nás oficiálně pozvat na oslavu svých narozenin.“

„Tak to jo. Nebudu tě zdržovat, ale vážně ti to štěkne. Táta bude slintat,“ mrkla na ni její dcera a rozeběhla se, aby dohnala své spolužáky.

Hermiona se nad výrazem své dcery usmála, ale lhala by, kdyby tvrdila, že ji pochvala nepotěšila.

„Ale ale, není to naše malá šprtka Grangerová?“ ozvalo se jí za zády, když už byla skoro u sborovny. Ani se nemusela otáčet, aby identifikovala původce té jízlivé věty. Hlas jednoho ze svých bývalých spolužáků a zástupce Zmijozelu, který se jí hodně naurážel by poznala i po sto letech.

„Ale zase tak malá už není. Koukám, vyrostla z tebe pěkná ženská, Grangerová.“

„Malofoyi, z tebe je hulvát pořád stejný. Ty už z toho asi nevyrosteš, viď?“

„Škoda, že mi Minerva neřekla, když mě sem lákala, že tady taky pracuje takové šťavnaté masíčko. Neváhal bych tak dlouho,“ zasmál se Malfoy svému vlastnímu vtipu.

„Nemohla ti to říct, protože tu nepracuji.“

„A co tady teda děláš? Knihovnici?“ bavil se muž naproti ní dál.

„Ubohý ještě víc než jindy,“ podotkla Hermiona. „A tu Grangerovou si můžeš strčit za klobouk, protože-“

„Á, vidím, že už jste se potkali. Představovat vás asi nemusím. Očividně jste se oba poznali bez problémů,“ přerušila příchozí Minerva Hermionu zrovna v okamžiku, kdy chtěla Dracovi oznámit, že už je delší dobu Snapeová.

„Hermiono, Draco, pojďte, prosím, dál,“ pozvala je ředitelka do sborovny, kde už byla většina bradavických profesorů. Jak ale Hermiona zaznamenala, Severus ještě nedorazil.

Vybrala si křeslo u krbu, ze kterého měla slušný přehled o dění v místnosti, hlavně tedy u velkého stolu, určeného pro příležitosti, jako byla tato. Všimla si, jak se na ni nechápavě podíval Draco, ale to už si hověla v pohodlném křesle s šálkem zeleného čaje v ruce. Pohled mu oplatila a snažila se jím vyjádřit něco ve smyslu: Já ti to říkala, že tady nepracuji.

Minerva začátek nijak zvlášť neprotahovala a hned chtěla přejít k uvítací řeči. Jediné, co ale stihla bylo pořádně se nadechnout a byla okamžitě přerušena příchodem poslední chybějící osoby. Severusem.

Ten jen pokynul ředitelce a zkoumavým pohledem přelétl sborovnu. Když našel to, respektive toho, koho hledal, vyslal Hermioniným směrem mírné zvlnění koutků, o kterém věděli jen oni dva, že je úsměvem. Zároveň si i ji přejel zkoumavým pohledem. A Hermiona mohla s potěšením konstatovat, že se mu zajiskřilo v očích, když ji hodnotil.

„Takže už jsme opravdu všichni. Severusi, prosím, posaďte se, ať můžeme začít.“

Severus si sedl na poslední volné místo, a i když to bylo mezi Vnitřním okem a Poppy, byl za něj rád, protože odtud měl perfektní výhled do křesla u krbu.

„Všichni už jste si asi všimli nové tváře v našem kolektivu,“ pokračovala ředitelka a Severus až teď pořádně zaregistroval blonďáka sedícího křížem naproti němu.

Takže tohle je to překvapení v podobě nového profesora Kouzelných formulí, došla mu vzápětí nedávná slova Minervy.

„Někteří tohoto muže jistě znají, ale jsou i tací, kteří ještě neměli tu čest. Dovolte mi tedy, představit vám profesora Draca Malfoye. Necelých deset let učil v Kruvalu Kouzelné folmule a nedávno se mi podařilo ho chvíli přemlouvat, aby stejný předmět vyučoval v Bradavicích. A měla jsem štěstí, přijal mou nabídku.“

Malfoy se samolibě ušklíbl, ale naprosto vychovaně vstal, mírně se uklonil a dodal:

„Moc mě těší, že budu opět v Bradavicích ve společnosti tak skvělých kolegů.“

Severus se nad jeho teatrálností jen ušklíbl, ale většina mu to zbaštila. Jak si tam mohl všimnout, Frölová z něj byla naprosto unešená. Dal by ruku do ohně za to, že bude její příští kořistí.

Schůzka probíhala vcelku poklidně. Nový profesor se sžíval s prostředím a novými věcmi rychle a Severus si téměř celou dobu krátil chvíli pokukováním po manželce. Jak tam tak seděla u toho krbu, s nohou přehozenou přes druhou a šálkem v ruce, vypadala naprosto perfektně a v celé té šaškárně působila naprosto nepatřičně.

„Tak to bychom měli snad všechno. Snad jen – Silvie, vy jste, myslím, chtěla probrat chování jisté žákyně,“ připomenula Minerva.

Frölová jen neochotně odvracela vyzývavý pohled z Dracovi dokonalé tváře.

„Ano, Minervo. Mám stížnost na jednu studentku. Její chování se stále zhoršuje a je čím dám více drzejší.“

„A můžete nám, Silvie, říci o koho se jedná konkrétně?“ požádala ji zdvořile Minerva.

„Myslím, že všichni víme, o kom je řeč,“ odsekla jedovatě.

„Ne všichni s tou dívkou mají takové problémy jako vy, takže si nejsem jistá, že úplně všichni tuší kdo to je.“

„Minervo, je to nutné? Každý ví, že mám na mysli Selii Snapeovou,“ vyprskla Frölová.

V tu chvíli vyprskl i někdo jiný. A nikoho asi nepřekvapí, že tou osobou byl nový bradavický profesor. Ke své smůle se Draco při vzniklém konfliktu začal nalévat čajem a diskuzi sledoval jen na jedno ucho. Jakmile ale zaznělo jméno studentky, které byla předmětem zvýšených hlasů, měl co dělat, aby se neudusil. Jakmile dostal svůj kašel pod kontrolu, se zrudlými tvářemi od dušení se podíval na Severuse. Ten mu pohled opětoval s typicky zvednutým obočím. Malfoyovi to stačilo k tomu, aby pochopil, že zmíněná studentka je opravdu dcerou jeho bývalého profesora.

„Selie,“ obrátila pozornost na sebe opět Frölová, „mě nazvala fuchtlí a to jen pro to, že jsem jí řekla něco z budoucnosti.“

Severus se pohodlně opřel a obrátil svůj zrak na kolegyni.

„Profesorko, nemyslíte, že k tomu měla důvod?“ prohodil nedbale.

„Tím myslíte co?“ vyštěkla.

„Tím myslím to, že moje dcera není zvyklá lhát. Vychovali jsme ji s manželkou, „svůj pohled stočil k Dracovi, aby se ujistil, zda se opět nedusí. Ten se už jen mírně zakuckal, proto Severus považoval za vhodné pokračovat, „tak, aby se nenechala tahat za nos. Vy jste jí schválně vyložila věštbu ze šestnáctkové soustavy chybně, proto se nedivte, že vyjádřila svůj názor.“

„Takže vy jí to ještě schvalujete? Takové chování studenta k profesorovi je nepřístupné!“

„Neschvaluji, ale nebudu ji trestat za to, že řekla něco pravdivého.“

„Takže si také myslíte, že jsem fuchtle?“ rozkřikla se už frustrovaná Frölová.

„To jste řekla vy,“ pokrčil rameny Severus.

„Ale to je... to je,“ koktala Frölová.

„Profesorko, přestaňte se k mé dceři chovat jinak než k ostatním studentům a já vám zaručuji, že se upraví i její přístup k vám,“ promluvil ještě Severus a považoval tím věc za uzavřenou.

Silvie Frölová už nic neřekla. Ublíženě mlčela, ale v duchu mu slibovala pomstu.

„Minervo, myslím, že teď už je to opravdu všechno. Co myslíte?“ otočil se Severus do čela stolu na svou nadřízenou.

„Ano, Severusi, nepochybně. Snad jen, abych nezapomněla. Všichni jste srdečně zváni na oslavu mých narozenin. Doufám, že opravdu dorazíte všichni. Stovku oslaví člověk jen jednou za život,“ zasmála se ředitelka. „Pozvánky vám ještě přijdou po sovách. Tímto považuji tedy dnešní schůzi za uzavřenou, přeji vám dobrou noc,“ popřála svým kolegům a mezi prvními opustila místnost.

Draco se okamžitě po jejím odchodu vydal k Silvii. Domníval se, že Severus i ta vlezlá Grangerová jsou už dávno pryč, proto se vcelku bez okolků hlasitě zeptal:

„Silvie? Mohu vám tak říkat, že ano? Můžete mi říci, zda se mi to opravdu nezdálo a ten sklepní netopýr je vážně ženatý?“

Oslovená se na něj otočila a svůdně usmála.

„Pokud já vám smím říkat Draco,“ mrkla na něj. „Ano, už to tak asi bude. Vy ho zná-“ nedokončila.

Za Dracovými zády se vynořil Severus, o kterém ani jeden neměl do teď tušení, že je ještě ve sborovně. Frölová okamžitě ztuhla, sklopila pohled a s tichým pozdravem mířeným k Dracovi vyklidila bojiště.

„Draco, Draco, copak by bylo o tolik těžší se na to samé zeptat toho sklepního netopýra?“

„Ale Severusi, však víš, jen mě to překvapilo. Člověk se vrátí do Anglie po šestnácti letech a co nezjistí?! Snape má dítě a dokonce je ženatý. Nečekal bych, že zrovna ty se necháš navlíct do takového neštěstí. To musela být pěkná fúrie, co tě do toho dostala. Mám pravdu?“ afektovaně šťouchl do Severuse ve snaze si ho usmířit.

Severus se tvářil pořád stejně a očividně se v nejbližší chvíli nemínil bavit na účet své ženy. Zato ale řekl něco, co si mezi šesti očima mohl dovolit. I kdyby se to pak Malfoy pokoušel někomu vyzvonit, nikdo by mu nevěřil, že Snape je schopný vyslovit něco podobného.

„Miláčku, myslím, že bychom měli jít. S panem Malfoyem dnes už asi rozumná řeč nebude,“ natáhl ruku ke své ženě, která již delší dobu stála za Dracovými zády.

Hermiona ji bez váhání přijala a přivinula se do Severusovy náruče. Pohledem na Malfoye se pak bavili ti dva ještě hodně dlouho poté. Ten totiž nevěřícně pootevřel pusu a vydal ze sebe podivný zvuk, podobný tomu, který vydávají tokající tetřevi.

„Já ti říkala, Malfoyi, že oslovovat mě Grangerová již není moc aktuální. Jsem totiž už šestnáct let šťastně Snapeová. Dobrou noc,“ věnovala mu shovívavý úsměv a stále uhnízděná v manželově náruči opustila sborovnu.

„Co to do tebe vjelo?“ zeptala se ho hned za rohem se smíchem.

„Nemohl jsem si pomoci,“ odvětil ji Severus.

„Nemyslím to divadlo. Myslím to oslovení? To patřilo k tomu, nebo jsi to myslel vážně?“ dorážela na něj.

„Dnes ti to sluší,“ odvětil ji, aniž by se vůbec snažil maskovat změnu tématu.

„Zase se vytáčíš,“ zasmála se.

„Nevytáčím, jen konstatuji.“

„Jsi strašný.“

„Nápodobně,“ oponoval jí.

Než však stačila Hermiona něco rychle říci na svou obhajobu, uvěznil její rty v polibku.

14.10.2009 20:50:58
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one