Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape
Jak to vypadá, když se ve třídě sejde otec v pozici učitele a dcera v pozici studenta?

A/N: O konci nehodlám diskutovat!!!

Kapitolku věnuji Nadin. Ona doufám ví za co.



This is the tomorrow you worried about yesterday. And now you know why.

(Tohle je ten zítřek, kterého ses včera bál. A teď už víš proč.)

Probudil se jako vždy dříve, než zazvonil budík. Mudlovská věcička, bez které Hermiona odmítala chodit spát. Ještě rozespale se rozhlédl kolem sebe. Jako už pár dní zpátky, byl v posteli ráno sám.

Nebyl tak natvrdlý, aby si nevšiml, že se sami sobě navzájem začínají s Hermionou odcizovat. Usínal sám, protože ona ještě pracovala. A probouzel se – překvapivě sám, jelikož Hermiona byla tou dobou zřejmě již v nemocnici.

Začínal mít pochybnosti. Zatím ještě neměly přesné tvary, ale byly tu. Rozhodně si byl vědom, že tohle není normální. A když už se konečně sníží natolik, že jí dá očividně najevo svůj zájem o ni, odmítne ho. A navíc by snad chtěla povolit jejich dceři ten šílený nápad!

Cestou na snídani potkal Selii. Mračila se na něj jako deset čertů. Zamračil se na ni taky a umínil si, že jí bude muset v hodině srazit trochu hřebínek. Měl vážné pochybnosti, že se včera, i přes jeho doporučení, na lektvary ani nepodívala.

Posadil se na své místo a s pohledem upřeným ke zmijozelskému stolu, začal upíjet ze své ranní kávy. Znechuceně se ušlíbl. Skřítkové mu ji zase osladili. Tento týden již po druhé.

Nezdržoval se déle než bylo nutné. Jakmile dojedl, zvedl se a s posledním pohledem upřeným na zmijozelské, odešel.

„Sel, dá tvůj táta dneska ten test?“ ptal se zvědavě mladý Nebelvír, který se k ní mírně naklonil, jakmile zahlédl zmizet černotu Snapeova hábitu.

Nikdo ze zmijozelských to nebral na vědomí. Ač se to zdá býti nemožné, tyto dvě koleje se začaly tolerovat. Někdo by dokonce mohl říci, že mezi jejich příslušníky vznikala i mnohá přátelství. A nejen ta kamarádská.

A byla to zásluha právě Selie. Její bezprostřednost ji už v prvním ročníku zavedla ve Velké síni k nebelvírskému stolu. Nedostalo se jí tenkrát zrovna přívětivého přijetí, ale její vytrvalost přinesla do Vánoc plody. Jistojistě byly počátky rozpačité a nejisté ze strany Nebelvírů z důvodu jejího příbuzenského vztahu s obávaným profesorem lektvarů. Dokonce i její kolejní spolužáci se zprvu domnívali, že bude rozmazlenou protekční dceruškou hlavy jejich koleje.

Tyto domněnky však byly velmi brzy vyvráceny. A to v momentě, když zjistili, že na ni je profesor tvrdší než na ostatní. Selie si to nijak nebrala. Naopak, tresty za své prohřešky přijímala bez mrknutí oka.

Byla si plně vědoma toho, že je drzá. Někdy dokonce až příliš. Ale nesnažila se být jiná. Byla sama sebou. Zmijozelka, která se nebojí a neostýchá říci ani svému otci v hodinách, co si myslí. Neměla ráda přetvářku a byla vychována tak, aby se nebála říci svůj názor veřejně. Ať už by byl jakýkoliv.

Selie Snapeová byla právem označovaná za člověka, který spřátelil dvě koleje, jenž byly donedávna v rivalitě. Dnes už komunikace mezi příslušníky těchto dvou kolejí nikomu divná nepřišla.

„Jacku, nevím. Znáš ho. Je nevyzpytatelnej. Ale asi jo, včera mi neopomněl připomenout, abych se učila.“

„Hmm, tak to je v pytli. Já se na to ani nepodíval.“

Selie se ušklíbla v gestu podobném tomu otcovu.

„Klid, Jacku, já taky ne,“ mrkla na něj, zvedla se od snídaně a zamířila v hloučku kamarádů na hodinu lektvarů.

Jakmile se přibližovala ke dveřím učebny, zahlédla Davida Evanse. Věnovala mu široký úsměv.

„Ahoj Sel, tak jak?“ ptal se mladík zvědavě.

„Hádej!“ odpověděla nakvašeně. „Řekl jsem to dost jasně na to, aby to pochopila i akromantule. Naposledy, a o to důrazněji, říkám NE!“ parodovala svého otce.

David se zatvářil smutně.

„To se dalo čekat.“

„Deve, kdo říká, že se jeho rozhodnutí nemůže změnit? Zkusím to s mamkou. Ta se netvářila tak rezolutně proti, když jsem s ní mluvila. Jenže je teď pořád v práci,“ povzdychla si dívka.

„Takže by to ještě mohlo vyjít?“

„Si piš!“ řekla rozhodně.

Mladík se mile usmál a vztáhl ruku k jejím vlasům. Lehce vlnitým a černým jako noc.

„Máš něco ve vlasech,“ prohodil a neviditelné smítko jí začal z vln vyplétat.

Dívka se tvářila navýsost spokojeně. Ovšem jen do chvíle, kdy se přímo před nimi vynořil její otec a profesor opředený mnoha historkami v jednom.

Ostřížím zrakem zrentgenoval ruku toho tupce ve vlasech své dcery. David pod tíhou toho pohledu bleskurychle ruku stáhl zpět.

Následně sjel pohledem Selii. Ta mu s obočím nadzvednutým v otázce pohled odhodlaně vracela.

„Do třídy,“ zasyčel vztekle a nechal ty rádoby studenty vejít do třídy.

„Dnes vám bude stačit jen brk a pergamen. Náplní této hodiny bude písemný test. Na závěr pak proběhne ještě ústní zkoušení. Jakýkoliv pohled stranou a odečítám vám padesát bodů. Nějaké otázky?“

Selie si beze slova vytáhla pomůcky. Snažila se svého otce dnes zbytečně neprovokovat, protože si byla více než jistá, že konfrontaci na téma: „Jak je možné, že nejste připravená na hodinu?“ neunikne.

A taky že ne.

Jakmile dostala test, bylo jí jasné, že i kdyby byla sebechytřejší, tak si odpovědi na otázky, které vidí poprvé v životě z prstu prostě nevycucá.

Přemýšlela. Má raději psát blbosti, ale aspoň dělat, že ví, a dostat kázání až v jejich soukromých komnatách? Nebo to má risknout a nepsat radši vůbec? Když už, tak už, řekla si v duchu odvážně a odložila brk.

Severus ji nenápadně pozoroval. Uvažoval v podstatě nad tím samým jako jeho dcera. Pokusí se vymyslet nesmysly, nebo to vzdá hned?

Jakmile zpozoroval, že odložila brk, bylo mu jasné pro jakou možnost se rozhodla. A mám tě, pomyslel si spokojeně.

Založil si ruce na hrudi a zády se opřel o katedru.

„Bude se něco dít, slečno Snapeová?“ otázal se potěšeně z očekávaného vítězství.

Selie k němu zvedla zrak.

„To bylo na mě, pane?“ zeptala se sladce.

„Domníváte se, že kdybych toužil oslovit pana Frastela, oslovil bych ho vaším jménem?“

„To asi vskutku ne, pane,“ zatvářila se chápavě.

„Ptám se znovu. Bude se něco dít, slečno?“

„Pane profesore, věštění budeme mít až zítra. Nejsem si tedy aktuálních informací o počasí, umístění Kanonýrů v tabulce, ani o pohyblivosti kurzu galeonu momentálně vědoma.“

Severus začínal pěnit, protože pochopil, že jeho dcera rozehrává další ze svých her. A nebyl jediný. Šum ve třídě nepatrně vzrostl a ozývalo se tlumené chichotání.

„Neptal jsem se, co vidí vaše vnitřní oko, ale jestli budete dál civět před sebe se založenýma rukama, aniž byste se ujala vyplňování testu.“

„Pane profesore, já bych ráda civěla se založenýma rukama někam jinam, ale dal jste nám jasně najevo, že nesnesete pohled stranou. Proto raději civím před sebe,“ usmála se a mile na něj pohlédla.

Nemusela ani aktivovat svoje vnitřní oko, aby pochopila, že její otec zuří. A hodně. Že by to přehnala? Prolétlo jí hlavou.

Severus začínal vidět rudě.

„Překvapujete mě, slečno. Učebnici jste očividně neviděla ani z rychlíku a přesto si dovolujete být drzá. Odečítám tedy dvacet bodů Zmijozelu, vám píši T a příští hodinu si napíšete test nový. A teď vypadněte!“ zařval nečekaně.

Selie podobný výbuch čekala. Její spolužáci už méně. Několik jich převrhlo inkoust a zbytek si zakaňkal pergameny.

Bez řečí si uklidila své věci a středem uličky prošla se zdviženou hlavou. Neopomněla prásknout dveřmi.

Byla naštvaná. Ani nevěděla na koho víc. To bylo poprvé, kdy ji otec vyhodil z hodiny. Sice je pravda, že to bylo taky poprvé, kdy se rozhodla zcela ignorovat test, ale stejně ji to naštvalo.

Dneska už neměla náladu na nic. Stejně mají po lektvarech jen bylinkářství a tam být nemusí. Zašla si k madam Pomfreyové pro lektvar, nakukala jí, že ji bolí hlava a zamířila do sklepení. Mohla sice jít do společenské místnosti, ale neměla náladu na řeči typu: „Tys mu to teda dala!“, které by po skončení vyučování přišly.

Vydala se do jejich obytných prostor. Věděla, že tam otec přijde nejdřív navečer a to ona už tam dávno být nemusí. Teď tam ale může v klidu zůstat a třeba si číst. A nebo se učit, došlo jí vzápětí. Další lektvary mají pozítří.

I s učebnicemi se přemístila na pohovku před krb a zabrala se do učení. Byla natolik zaměstnaná rozdílem mezi vrbenkou náměsíčkovou a vrbníkem srpkovým, že leknutím nadskočila, když plameny v krbu zezelenaly a vyšlehly vzhůru.

„Mami, nehorázně jsem se tě lekla,“ přiznala upřímně a uvolnila matce místo na pohovce.

„Sel, co ty tady? To už nemáte žádné hodiny?“

„No víš, já...“

Selie Hermioně všechno řekla. Nevynechala ani průběh hodiny lektvarů a zdůraznila i to, že ji to mrzí.

„Ty jsi dobrá,“ usmívala se Hermiona. „Takže nejdřív vyprovokuješ otce k nepříčetnosti, a pak čekáš, že to vyžehlím a zařídím, abys mohla jet k Davidovi.“

„Jasně mami. Chápeš rychle,“ smála se Selie.

Hermiona ji jemně šťouchla.

„S tvým otcem to nebude zrovna jednoduché,“ povzdychla si. „Pojď se mnou, převléknu se a můžeme pokračovat v rozhovoru.“

Obě se zvedly a zamířily do ložnice. Selie se uvelebila v posteli svých rodičů a Hermiona se převlékla do pohodlných kalhot a jednoduché košile. Jakmile si stáhla vlasy do prostého uzlu, přisedla si k dceři.

„Jak to chceš udělat, mami?“ ptala se Selie zvědavě.

„Udělat co?“

„No, přece přemluvit tátu. Chtělo by to něco, co by ho zaměstnalo, protože nevím, jak to dělá, ale vždycky, když už se David rozhoupe k akci, tak se táta někde objeví. David už je z něj na prášky.“

„Hlídá tě. Nediv se. Nechce, aby ti někdo ublížil.“

„Mami, všichni už z něj mají žaludeční vředy. Vážně, potřebuju, abys ho nějak zabavila. Ale dlouhodobě. Co ty na to?“

„Dlouhodobě zaměstnat tvého otce? A máš nějaký reálný, zdůrazňuji reálný, nápad, jak to provést?“

„Jo, ale nevím, jestli s tím budeš souhlasit.“

„Tak to vyklop. Horší než kdybys mi řekla, že chceš sourozence, to už být nemůže,“ povzbudila Hermiona svou dceru.

Selie se zarazila a s provinilým výrazem se na svou matku podívala. Hermiona chápala neuvěřitelně rychle.

„Ty chceš, abych otce zaměstnala svým těhotenstvím? Zbláznila jsi se?!“

„Mami, kdo mi ještě o prázdninách na dovolené říkal, že by chtěl další dítě?!“

„Selie, mám tebe. To za prvé. Za druhé, by s tím otec nesouhlasil. A za třetí, jsem už na další dítě stará.“ Hermiona raději pomlčela o tom, že by Severuse musela přinejmenším opít, aby s ní strávil noc.

„Tak za prvé, mami,“ parodovala Selie Hermionu. „Já jsem sourozence chtěla vždycky, to víš. Za další, otec o tom přece vůbec nemusí vědět, ne? A nakonec. Ty a stará? Mami, je ti čtyřicet dva let. A jsi kouzelnice. U mudlů už by to byl rizikový věk, ale protože se kouzelníci dožívají v průměru o třicet pět let víc než mudlové, je to přímo ideální věk na další dítě. A navíc byste teď s tátou měli mít oba sexuálně nejčinnější období.“

„Selie! A na tohle jsi přišla jak?“ ptala se Hermiona se špatně zadržovaným smíchem.

„Učili jsme se to. Na teorii mudlovského a kouzelnického vývoje,“ pravila chytře její dcera.

„Koukám, že už to máš všechno pěkně vymyšlené. Ale nenapadlo tě náhodou, jak to mám provést?“

„Mami, ty chceš ode mě, abych ti vysvětlovala, jak se dělají děti?“

To už Hermiona nevydržela a začala se smát nahlas. Selie se k ní přidala a obě se za chvíli svíjely na posteli smíchy.

Jejich výbuch veselí byl však nečekaně přerušen.

„Hýkáte tu jak dvě splašené kobyly!“ sdělil jim Severus stojící v otevřených dveřích.

Při pohledu na něj se obě rozesmály ještě víc.

„Nevím, co je tu k smíchu, ale jestli jste si toho nevšimly, blíží se večeře. Proto bych tobě,“ ukázal na Selii, „doporučoval přidat se ke svojí koleji.“

Selie si rychle posbírala svoje učebnice a s neskrývaným smíchem za sebou zavřela dveře.

„Neříkala jsi náhodou, že budeš dnes přes noc v Londýně?“ zeptal se své ženy, když si věšel hábit na věšák.

„Ano, ale nakonec to vyšlo takhle. Tedd se vrátil s Paulou z dovolené dřív a já nemusela být na pohotovosti. Vadí ti to snad?“

Pohlédl na ni s jasně čitelnou odpovědí ve tváři, jak se vůbec může tak hloupě ptát.

„Jestli pak se ti tvá dcera pochlubila se svým dnešním výstupem v hodině?“ zeptal se místo odpovědi.

„Budeš se divit, ale ano, pochlubila. A navíc, není to jenom moje dcera. Pokud se nepletu, tak jsi u toho byl tenkrát taky,“ odsekla mu a zlostně se na posteli posadila. Ani si neuvědomila, že se jí košile, kterou zapnula nedbale na dva knoflíčky, poněkud rozhalila. Severusovi zajiskřilo v očích.

Nespouštěl zrak z odhalených míst, ale přitom plynule pokračoval.

„Ano, to je zjevné. Nevím o nikom, kromě sebe, po kom by mohla zdědit takové nadání na lektvary. Když pominu ten její dnešní-. Jak jen to říkají mudlové? Úlet!“

I přes svá slova plná rozhořčení, se začal pomalu přibližovat k Hermioně.

Teď nebo nikdy, pomyslela si mladá žena sedící na posteli.

Pokud se na ni teď vrhne, snad by se jejich vztah mohl zase urovnat. Všechno by bylo jako dřív. A možná i to dítě by mohlo být.

S přimhouřenýma očima ho sledovala. Zastavil se od ní na délku paže a pomalu začal zvedat ruku k jejímu obličeji.

Téměř se dotkl jejich rtů, ale vyrušilo ho hlasité klepání.

Neznatelně si povzdychl, nechal ruku sklouznout a šel otevřít.

Hermiona se překotně nadechla, protože se jí nedostávalo kyslíku, o který ji připravilo zadržení dechu a vydala se za ním.

25.08.2009 19:37:01
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one