Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape
A je to tu. Definitivní konec povídky Člověk míní, život mění. Někteří z Vás si jistě oddychnou (autorka se řadí do této skupiny), někteří třeba zamáčknou slzu dojetí.

Děkuji všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na tvorbě této povídky. Ať už to jsou komentující, kteří mi občas vnukli nějaké nápady a motivovali mě ke psaní, nebo betareadři, kteří se u této povídky vystřídali.

Děkuji všem, kteří dočetli až sem!

Probudil se sotva několik minut po tom, co se mu podařilo usnout. V krku cítil začínající bolest a ústa měl vyprahlá. Něco na něj lezlo a klidně oddechující Hermiona vedle něj to nebyla. Potichu, aby ženu nevzbudil, se zvedl, popadl župan přehozený přes okraj postele a tiše se vykradl z ložnice. Bylo mu jasné, že to odpolední válení ve sněhu není zrovna zdraví prospěšná věc, ale když s ním byla Hermiona, házel zdravý rozum za hlavu. Proto teď bylo víc než nutné, aby do sebe vpravil lektvar proti nachlazení, pokud tedy neměl v úmyslu celý zbytek volna promarodit. Což vskutku neměl.

Ledabyle si přehodil župan přes nahá ramena a ani se nesnažil obě jeho strany svázat páskem dohromady. Obezřetně se vyhnul místu na pátém schodě, které po sešlápnutí nepříjemně vrzalo, a vydal se do laboratoře. Vzal si odtud dvě dávky lektvaru a vyrazil do kuchyně. Natočil si plnou sklenici vody a zapil jí první dávku lektvaru. Druhý flakónek položil vedle na kuchyňskou linku, aby na něj ráno nezapomněl. Znovu naplnil sklenici vodou a za pomoci bodových světel, které Hermiona nechala nainstalovat na schody, se vydal opět nahoru do ložnice. Zrovna se vyhýbal pátému schodu, když zaslechl neznatelné vrznutí dveří.

Zbystřil. Uslyšel tiché kroky, jejichž původce vyšel zcela jistě z pokoje pro hosty. Ani si nemusel dávat jedna a jedna dohromady. Vyběhl těch posledních několik schodů a ležérně se postavil doprostřed chodby. Nic netušící David k němu stál zády a neomylně našlapoval směrem k Seliinu pokoji.

„Ehm, ehm,“ odkašlal si Severus teatrálně a ledabyle upil ze sklenice, jako by bylo na denním pořádku, že se uprostřed noci prochází po domě a upíjí vodu z vodovodu.

David zamrzl v půli pohybu a Severus si vychutnával svůj okamžik.

„Hledáte nějaké konkrétní dveře, nebo jen chcete vědět, jak bydlím?“ otázal se zkoprnělého chlapce.

„No... já...“ David horečnatě přemýšlel nad vhodnou odpovědí a jen velmi pomalu a neochotně se otáčel na svého profesora, „...jsem hledal koupelnu,“ vyblekotal posléze a oddychl si.

„Jistě, chápu. Ta koupelna, která přísluší k vašemu pokoji, nestojí za nic,“ pokýval Severus chápavě hlavou a užíval si chlapcovy rozpaky. „Jsem rád, že jste mi to vysvětlil, téměř jsem nabyl dojmu, že se plížíte do pokoje mé dcery,“ zakončil Severus s nadhledem a nepatrně pokrčil rameny.

„Ne... ne... pane,“ drmolil zoufalý mladík, kterému celá situace přišla o dost horší tím, že tu rozmlouvá se svým profesorem a oba jsou v pyžamu.

„Tak to je pak vše v nejlepším pořádku, nerad bych na vás měnil svůj názor,“ pokýval Severus hlavou. Nejprve měl v plánu chlapce pořádně podusit, ale pak došel k závěru, že mu ukáže svou důvěru. A pokud se v něm při svém dnešním celodenním zkoumání nespletl, tak ho mladík nebude chtít zklamat. Zdálo se mu to jako mnohem lepší varianta, než ho zastrašovat. To si schová pro prváky. „Snad mi jen dovolíte poznámku,“ zadíval se na Davida tak pronikavě, jak jen mu to tma panující kolem dovolovala, „koupelna je tímhle směrem,“ naznačil chlapci na opačný konec chodby a zmizel v ložnici.

Tiché vrznutí dveří pokoje pro hosty, které se vzápětí ozvalo, mu dalo na vědomí, že pan Evans vážně nebude tak tupý, jak předpokládal. Znovu upil trochu vody a spokojeně se přitiskl ke své ženě.

Ráno se probudil první. Rozespale se protáhl a otočil se na stále spící Hermionu. Ležela čelem k němu, na tváři jí pohrával mírný úsměv. Nevydržel se jen tak koukat, sklonil se a políbil jí na rty. Něco zamumlala a v polospánku si jeho hlavu přitáhla blíž k sobě, jako by to byl nějaký plyšák.

„Umačkáš mě,“ prohodil a jemně ji kousl do krku. „Dobré ráno,“ dodal ještě, když na něj příliš nereagovala.

„Já ještě nechci vstávat,“ opáčila. Odstrčila ho od sebe a schovala hlavu pod deku.

Ušklíbl se a vytrhl jí přikrývku z ruky. „A kdo říká, že já ano?“ protáhl smyslně a překulil se na ni. Jeho ruce se v tu chvíli rozeběhly po jejím těle a vyloudily tak z Hermiony očekávanou reakci. Vzdychla a zabořila mu ruce do vlasů. Žádostivě si přitáhla jeho obličej k polibku.

„Jsem ráda, že jsi mi dal dnes přednost před Falcem,“ poškádlila ho trochu a s pobaveným výrazem sledovala kyselý škleb svého muže.

„To nebylo vtipné,“ ujistil ji o svém názoru a znovu přisál své rty k jejímu hrdlu. Záklonem hlavy mu umožnila lepší přístup.

„V noci... jsem chytil Evanse … jak se plíží k Selii … do pokoje,“ sděloval své ženě čerstvé novinky mezi jednotlivými polibky.

„Hmm,“ splynulo Hermioně ze rtů, když jí polaskal naběhlou cévu na krku. „A ty se divíš?“

„Popravdě ano,“ odtušil a jazykem polaskal ušní lalůček. „Bude jim sedmnáct,“ sdělil ženě svůj objev a dál se nerušeně zabýval její pokožkou.

„Ach,“ vydechla omámeně, ale snažila se nepřerušit konverzaci. „Jestli čekáš, že si až do dvaceti budou hrát s kotlíky, asi tě zklamu. Takhle už to u dnešních mladých nechodí,“ dokončila s vypětím všech sil souvislou větu a tlakem drobných dlaní donutila Severuse, aby se otočil na záda. Nedočkavě se vydala na průzkum jeho hrudi.

„No ale...“ pokusil se o souvislé pokračování dialogu, ale nebyl toho příliš schopen. Hodil to za hlavu, o tom si mohou promluvit později. Instinktivně vyhledal spodní lem Hermioniny noční košilky a jazykem vklouzl do žádostivých úst své ženy.

„Mamííí, tatííí, snídaně!“ ozvalo se v tu chvíli za dveřmi ložnice.

Severus frustrovaně odfrkl a Hermiona utlumila povzdech na jeho prsou. „Já to dítě jednou uškrtím,“ konstatoval otráveně.

„Mám lepší nápad,“ mrkla na něj žena a s jiskřičkami v očích pohlédla na svého muže.

Zvědavě pozvedl obočí.

„Co kdybychom ji pustili na Silvestra k Evansovým? Chtěla bych být pár dní jen s tebou,“ zapředla mu smyslně do ucha a on bez dalších rozmyslů okamžitě svolil.

Nakonec pobyl David u Snapeů jen tři dny a devětadvacátého se zase Selie stěhovala k němu. Nadšeně se vyvalila jako velká voda ze svého pokoje a s taškou přes rameno se řítila ke krbu, kde na ni čekal David i její rodiče.

„Budeš Evansovi poslouchat a nebudeš zlobit,“ poučoval ji otec.

Selie protočila očima. „Tati, není mi deset, jsem už velká!“ upozornila na očividné otce.

Severus se zamračil. Nejradši by vzal svá slova zpět, ale už nemohl. Slíbil to Hermioně a na druhou stranu už se nesmírně těšil na těch pár nerušených dní v její společnosti. Ale teď musel udělat ještě jednu věc.

„Ještě než oba odejdete... Pane Evansi, vezměte si, prosím, k srdci má slova z nočního dialogu,“ věnoval chlapci významný pohled, pod jehož tíhou mladíkovi zčervenaly tváře. „A rád bych vás oba,“ položil na poslední slovo zvláštní důraz, „upozornil na to, že se ani já, ani má žena, ještě necítíme na to, stát se prarodiči.“

Po těchto slovech znachověly tváře i Selii. To ale očividně nebylo vše, co měl Severus v plánu, protože vnořil ruce do kapes a vzápětí z nich vytáhl neprůhledný flakónek a drobnou krabičku. Hermiona ho obdivně sledovala. Vždycky si myslela, že on se od obdobných věcí bude distancovat a bude chtít po ní, aby je řešila.

„Tohle je pro vás, pane Evansi,“ podal Severus mladíkovi krabičku kondomů. David zavrávoral a Severus nabyl dojmu, že je mladík rudý až na patách. „A tohle pro tebe, mladá dámo,“ vtiskl dceři do dlaně lektvar. „Za nás všechny doufám, že ani jedno nebudete nuceni použít,“ pronesl spíše už jen pro sebe a zhluboka si oddychl. Ani pro něj tohle nebylo nejjednodušší. Ne, nešlo o Evanse, ten mladík se mu zamlouval a jeho dceru měl opravdově rád, to jako otec vycítil. Jen pro něj bylo těžké připustit si, že jeho malá holčička už je velkou slečnou, která brzy bude patřit někomu jinému...

Selie jako by vycítila otcovy obavy, rozešla se k němu a silně ho objala. Tušila, jak moc se musí přemáhat a nesmírně si toho, co udělal, vážila. „Díky, tati. Mám tě moc ráda,“ ujistila ho a líbla na tvář. Pak přešla k Hermioně, která jen zpovzdálí přihlížela. „Mami, díky, že jsi taťku přemluvila, aby mi dovolil jet k Davidovi,“ šeptla jí tiše do ucha, aby to nikdy jiný nezaslechl.

„Nemáš zač, miláčku. A snaž se nás nezklamat,“ požádala ji a láskyplně pohladila po vlasech.

Selie přikývla, chytila Davida za ruku a spolu s ním zmizela v zelených plamenech.

„Nejsem si jistý, že jsem udělal dobře,“ zapochyboval o svém rozhodnutí Severus, když se plameny uklidnily.

„Zachoval ses báječně,“ ujistila ho žena a políbila jej na rty. „Mají se rádi a nebudou chtít nic uspěchat. Věř mi,“ pohladila ho po tváři a úsměvem ho ujistila o svých slovech.

*****     *****     *****

„Severusi! Hermiono! Nezdržujte a pojďte, za chvíli je to tu!“ zavolal na své přátele Tedd, který rozlil do čtyř skleniček na vysoké stopce šampaňské a teď spokojeně objímal svou ženu.

Stejně jako každý rok čekaly tyto dvě rodiny na příchod nového roku společně. Dnes s tím rozdílem, že malý Tedd Becket zůstal u prarodičů v Londýně a Selie byla u Evansových. Byli tu jen oni čtyři dospělý.

„Už jsme tu,“ oznámila přátelům rozesmátá Hermiona a vzala si od Pauly obě sklenky. Jednu podala muži.

„Já nechápu, že si s tím ocucáváním nedáte aspoň na chvíli pokoj,“ komentoval jejich pozdní příchod Tedd, kterému neušlo mírné zadýchání obou příchozích.

„Mohl by ses jimi inspirovat,“ plácla ho do hrudi Paula.

„Chceš mi snad něco naznačit, drahá?“ obrátil se lékař na ženu, ale odpovědět ji nenechal. Náruživě ji před příchozími políbil, aby snad nenabyla dojmu, že si jí málo všímá. Paula se ho se smíchem pokoušela odstrčit. Přeci jen, příchod nového roku je jen jednou za tři sta šedesát pět dní.

„A pak kdo tady zdržuje,“ rýpl si i Severus, ale také si přitáhl Hermionu blíž k sobě.

„Tak ale dost už,“ rozhodl Tedd a postavil na stůl obrovský budík, aby mohli odpočítat poslední vteřiny.

„Tři! Dva! Jednááá!“ spustili všichni naráz, načež se začali objímat a přát si vše nejlepší. Svá přání stvrdili velkolepým přípitkem. Severus a Hermiona se mohli konečně vyřádit, chopili se svých hůlek a v tom okamžení byl na nebi ohňostroj hýřící všemi barvami. Dokud slavili v Londýně, nebylo možné, aby na sebe mudly přehnaně upozorňovali, ale teď, ve sněhové pustině, si mohli dovolit popustit uzdu svým fantaziím. Tedd s Paulou jen užasle sledovali exkluzivní představení.

Po několika minutách sklonili manželé Snapeovi své hůlky a nechali z oblohy zmizet poslední známky oslavy. Nový rok byl tu a s ním mnoho otazníků, co s sebou přinese.

Severus vzal ženu něžně za ruku a odvedl ji o pár kroků dál. Stoupl si za její záda a přivinul si ji do náruče. Svou tvář zabořil do jejích vlasů.

„Krásný nový rok, miláčku,“ zašeptal jí láskyplně do ucha.

„Krásný nový rok i tobě, Severusi,“ oplatila mu žena a spokojeně se opřela o jeho hruď.

Bez hnutí sledovali tmavě modrou oblohu posetou nekonečným množstvím hvězd, které tvořily nejrozmanitější souhvězdí a rozprostíraly se v širé galaxii. Užívali si klid, jenž naplňoval jejich nitra a spokojenost, která z nich přímo sálala.

„Je jasné nebe. Mohly by padat hvězdy. Přál by sis něco, Severusi?“ oslovila Hermiona svého muže znenadání. Sama nevěděla, proč ji napadla zrovna tahle myšlenka.

Usmál se proti jejím vlasům.

„Myslím, že ano.“

Zarazila se. Čekala, že jeho odpověď bude negativní. Domnívala se, že mu snad už nic nechybí. Měli spokojené manželství, krásnou dceru a společně překonali mnohé překážky...

Severus vycítil její obavy. Nechtěl ji trápit. Dvěma kroky ji obešel a vzal její obličej do dlaní. Palci vymazal objevivší se vrásky a zlehka ji políbil na rty.

„Miluji tě a přál bych si mít s tebou ještě jedno dítě,“ promluvil do ticha.

„To myslíš vážně?“ zeptala se Hermiona užasle.

„Naprosto, lásko. Chci být s tebou každý okamžik tvého těhotenství. Chci prožívat to, co jsem nemohl, když jsi mi zmizela. Chci, abys byla šťastná,“ zašeptal do ztemnělé noci své přání.

Hermioně se svezla po tváři osamělá slza dojetí. Sehnul se k ní, a něžně slíbal slanou cestičku, kterou si při svém krátkém putování vytvořila. Jeho rty našly své útočiště na těch jejích. Okamžik před tím, než mohl polibek prohloubit, ujistila ho svými slovy o tom, že neudělal chybu.

„Miluju tě, Severusi a chci ti dát druhé dítě,“ vydechla očarovaně a nechala ho, aby spálil případné pochyby horoucím polibkem.

Už jen z dálky k nim dolehl křik Pauly Becketové:

„Podívejte, padá hvězda!“

ZAZVONIL ZVONEC A POHÁDKY JE KONEC

20.12.2010 19:01:01
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one