Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Na své tváři ucítil horký dech. Neznatelně se usmál, stále ještě omámen doznívajícím spánkem. Nabyl dojmu, že je to stejně jako předešlého rána Hermiona, která ho něžně budí polibkem. Taková rána miloval. A dnes tomu nejspíš nemělo být jinak. Alespoň nějaké dobré skutečnosti, když ho dnes čeká pan Evans, kterého Selie brzy přivede. Nechtěl na to teď myslet, naopak. Rozhodl se plně vychutnat laskání své ženy.

Slastně se protáhl, a aniž by otevřel oči, něžně ji oslovil.

„Miluju tahle probouzení, miláčku,“ protáhl toužebně.

Odpovědí mu byl vlhký jazyk, který zmapoval jeho pravou tvář a náruživě polaskal ušní lalůček.

„Hmm, ty víš, jak na mě,“ neudržel se a tiše vzdychl.

Už nevydržel jen pasivně přijímat Hermionino laskání. Vztáhl domnělým směrem k ní ruku a prsty zajel do jejích vlasů. Byly nečekaně hebké a navíc mu přišly nějaké krátké. Skoro jako Falcovy chlupy...

Chlupy...CHLUPY!!!

Bleskově otevřel oči a jeho zornice se rozšířily úlekem, když se setkaly s dobráckým pohledem štěněte. To radostně otevřelo tlamu a vyplázlo jazyk, když shledalo, že je i poslední z jeho lidské smečky vzhůru.

Severus stále v šoku sledoval, jak na něj pes civí a než ho stihl jakkoliv okřiknout, Falcovi se svezla z jazyka slina a přistála na jeho nahém rameni. To byla ona pověstná poslední kapka do Severusova kotlíku. Anebo se spíše konečně probral a došlo mu, že tohle není zlý sen.

„A ven, ty jedna chlupatá potvoro!“ rozkřikl se na nebohé zvíře a prudce se posadil. „Zatraceně, co děláš v mojí posteli?! Vystřel odsud, než se mi podaří najít hůlku,“ vyhrožoval štěněti, které seskočilo z postele a vesele štěklo v domnění, že si s ním chce Severus hrát. Ten se jen zbrkle rozhlížel po nočním stolku a hledal svou hůlku.

Tohle už Hermiona, která do teď stála opřená o zárubeň dveří jejich ložnice, nevydržela a hlasitě se rozesmála. Tím na sebe upoutala manželovu pozornost, jež doteď zcela patřila Falcovi.

„Ha!“ vyrazil ze sebe vítězoslavně, jako by snad objevil pravého viníka celé téhle frašky. „Tak tomuhle mudlové říkají domácí násilí, ale já,“ rukou se teatrálně dotkl nahé hrudi, „já tomu říkám spiknutí vlastní ženy a psa!“

Hermiona se nevzmohla na slovo, jen se snažila nezalknout přemáhaným tlumením vlastního smíchu. Když se malinko vzpamatovala, rozhodla se svého muže ještě trochu popíchnout. „Já nabyla dojmu, že si to náležitě užíváš, miláčku.“ Znovu se škodolibě zasmála.

„Jen počkej, já ti dám, smát se cizímu neštěstí,“ pohrozil jí a než se stihla vzpamatovat, držel ji ve svém náručí a rozhodně ji nemínil pustit. Zvlášť proto, že se jí župánek při vpádu do jejího osobního prostoru rozevřel a odhalil tak tělo ve světle zelené košilce a sametovou pokožku jejích nohou.

Spokojeně zapředl a naklonil se k ní ve snaze uzmout si konečně ranní políbení. Po tom, co se odehrálo na Štědrý den, si byl až nebývale jistý, že ho neodežene.

„Ne, Severusi, počkej,“ vypískla stále s širokým úsměvem.

„No tak, Hermiono, alespoň jednu pusu,“ škemral jako malé dítě. „Takové malé odškodné za to, že mi ta chlupatá koule poslintala tvář, rameno a polštář.“

„Právě proto, že tě Falco tak důkladně prozkoumal, nedostaneš nic,“ ujistila ho a konečně se jí podařilo vymanit z jeho sevření. Bylo jí ovšem jasné, že se nenechá jen tak odbýt, tak ještě raději dodala: „Ale pokud uděláš něco, abych neměla pocit, že se líbám se psem, tak bych o malém odškodnění mohla uvažovat,“ přejela mu laškovně nehty po nahém hrudníku.

Severus útrpně zasténal. Když vzápětí na to mizel v koupelně, sjel pohledem Falca žužlajícího cíp přikrývky. „Příšero,“ neodpustil si a konečně za sebou zavřel dveře.

Hermiona se s úsměvem sklonila ke štěněti a podrbala ho za ušima. Urovnala si povolený pásek županu a vydala se za doprovodu čtyř tichých tlapek dolů do kuchyně, aby sobě i Severusovi udělala čerstvou ranní kávu. Selie už nějakou dobu nebyla doma. Když Hermiona poprvé toho rána zamířila do přízemí jejich domu, dcera do sebe zrovna házela cukroví a zapíjela to studeným mlékem. Hermiona si neodpustila výchovné sdělení, že ji bude bolet žaludek. Selie však jen zakroutila hlavou a s plnou pusou zamumlala: „Nebude. Spěchám, jdu pro Davida.“ A na to zmizela za zvuku hučení zelených plamenů v krbu.

Raději jen zavrtěla hlavou a postavila vodu na kávu. Připravila na stůl máslo, džem a pomerančový džus a do trouby vložila na rozpečení několik kousků pečiva. Pak se opět vydala nahoru do ložnice, aby Severuse probudila stejně příjemným způsobem, jako minulého rána. To ovšem ještě netušila, že se o to tentokrát postará jejich nový člen rodiny.

Teď, když opět scházela do kuchyně, pořád jí na tváři zůstával úsměv. Rozhodla se Falca odměnit za náramnou ranní zábavu a nasypala mu do misky přídavek oblíbených granulí. Štěně se na ně spokojeně vrhlo a Hermiona mohla v klidu dokončit snídani.

Zatímco zalévala kávu, Severus se zbavoval Falcových slin. Dopřál si blahodárnou ranní sprchu, oholil jednodenní strniště a vyčistil si zuby. Mokré vlasy jen nahodile vysušil ručníkem a prsty je sčesal dozadu. Oblékl si boxerky, ponožky a kalhoty, vše v černé samozřejmě. Přes ramena si ovšem přehodil košili bílé barvy a nedbale zapnul prostřední čtyři knoflíčky. Konečně byl hotový a mohl si jít vyžádat od Hermiony to, co mu bylo před chvílí kvůli tomu psisku odepřeno.

Jakmile se objevil v kuchyni, spatřil ji, jak si u ledničky nalévá do kávy mléko. Byla k němu otočená zády a pobrukovala si nějakou pro něj neznámou melodii. Župánek se jí ladně vlnil v úrovni kolen a vlnité vlasy měla shrnuté na jednu stranu, takže tak částečně odhalovaly přitažlivé křivky její šíje. Neodolal.

Překonal těch několik kroků, které je dělily, a přitiskl se k jejím zádům. Sklonil se a vroucně sjel rty po jejím krku. Horký dech ji pošimral a ona se mírně zachvěla. Ještě víc se k němu přitiskla, zadečkem se otřela o jeho klín a ponořila se do pevného objetí. Severus žádostivě vydechl a jazykem polaskal její ucho. Jeho ruce při tom začaly putovat po jejím těle. Levou povolil pásek, který držel pohromadě oba cípy županu a zastavil se až na jejím boku. Pravá dlaň přitom začala neohroženě stoupat k jejím ňadrům. Ani Hermiona nezůstávala pozadu. Jedna její ruka spočívala na jeho levé a tou druhou putovala přes mužův bok až k temeni hlavy. Zde se pohodlně zabydlela. Prsty mu vetkala do stále vlhkých vlasů a přitiskla si jeho tvář blíž. Podvolil se tomu tlaku a rty přitiskl na její šíji, laskaje při tom jazykem hebkou pokožku. O tom, že dělá správně, ho přesvědčil zesílený stisk ruky ve vlasech a tlumený ženský vzdech.

„Možná bychom mohli pokračovat někde jinde,“ zapředl jí do ucha svůj návrh, protože začínal v kalhotách cítit vzrůstající tlak a horečnost, s jakou mu Hermiona odpovídala na jeho polibky a doteky, signalizovala, že by nemusela být proti.

„To byste mohli. Anebo byste toho mohli vůbec nechat, protože tím narušujete nejen moji mravní výchovu,“ ozvalo se za jejich zády pobaveně.

Z toho, jak Selie zdůraznila slůvko nejen, Severusovi okamžitě došlo, že není sama. Kdyby byl o samotě a ve zvukotěsné místnosti, dovolil by si možná takový přepych, že by zoufale zaskučel. Takhle jen popaměti zavázal Hermionin župánek a dovolil si téměř neslyšné: „Mám problém.“ Svá slova doplnil nepatrným otřením klína o Hermioninu zadní část těla, což jí dalo okamžitě najevo, jaký problém má její muž na mysli.

Ustoupili od sebe jen na malý krok a Hermiona se začala pomalu otáčet. Severus velmi nenápadně kopíroval její krůčky, aby zůstal stát za jejími zády. Pohled na dceru, která už byla podobným událostem mnohdy nechtěně svědkem, raději vynechal. Věděl, že jí stačí malý podnět a začne se tu svíjet smíchy. Holt byla ještě dítě. Zato si vychutnal rozpaky pana Evanse. Chlapec stál rudý až za ušima po Seliině boku, s vytřeštěnýma očima hypnotizoval svého profesora v rozhalené košili a s vlhkými vlasy a pokoušel se vstřebat prožitý šok.

Severus nasadil svůj typický pohled 'odečítám Nebelvíru dvacet bodů' a jemným tlakem na manželčin pas ji nasměroval ke stolu, aby se sám mohl posadit a zbavit se tak alespoň vizuálně svého problému.

„Dobrý den,“ vypadlo z mladíka, kterého musela Selie probrat šťouchnutím do žeber.

Severus jen neurčitě kývl jeho směrem a přitáhl si hrnek s kávou, který před něj Hermiona postavila. Ta se k mladíkovi zachovala zdvořileji. „Dobrý den, Davide, dáš si s námi čaj? Nebo piješ kávu?“

„No...já...“ nedokázal se mladík vymáčknout, protože ho představa společné snídaně s profesorem lektvarů mírně děsila.

„Jasně, posedíme,“ rozhodla za něj Selie a naštěstí pro něj mu přenechala židli po pravici své matky. Usoudila, že kdyby ho posadila vedle otce, museli by volat v brzké době lékouzelníka.

„Koukám, že sis s přivedením pana Evanse značně pospíšila,“ rýpl si Severus a pohledem sjel opětovně rudnoucího chlapce.

„Severusi, nech toho,“ napomenula ho Hermiona a zcela tak zbořila jeho autoritativní postoj. „Těšili se na sebe, tak se nediv, že jsou tu tak brzy.“ Svá slova podpořila ještě dloubancem do jeho lopatky a významným pohledem, když před něj pokládala rozpečené pečivo. „Davide, dáš si tedy čaj nebo kávu?“ zkusila tentokrát pobledlému chlapci zopakovat nabídku.

„Prosím, čaj, paní Snapeová,“ řekl nesměle a snažil se přitom dívat matce své spolužačky do očí místo na nohy.

„Říkej mi Hermiono,“ upozornila ho vlídně a položila před něj hrnek s horkým nápojem.

David jen překvapeně zamrkal. Tím si vysloužil od Selie další dloubanec. „Říkala jsem ti, že nekoušou,“ rýpla si a sama si namíchala svůj oblíbený černý čaj s mlékem.

„Co se týče vašeho programu tady,“ vložil se do hovoru opět Severus, „předpokládám, že vás Selie seznámila s mým záměrem?“ naznačil otázku a pronikavě se na mladíka zadíval.

„Ano, pane profesore.“ zakýval David hlavou.

„Omezte se jen na ‘pane‘. Nejsme ve škole,“ utrousil Severus a jen málo ho dělilo od toho, aby protočil oči. „Jsem toho názoru, a vy mi jistě dáte zapravdu, že vaše lektvarové znalosti nejsou nejlepší a váš pobyt zde je to nejlepší, jak je zlepšit.“

„Ale tati,“ vyhrkla Selie, protože se jí nelíbilo, kam tím její otec směřuje.

Ten ji přerušil odmítavým gestem ruky.

„Nechci vás zavřít do laboratoře na celé prázdniny, ale rád bych, aby si pan Evans osvojil alespoň základní postupy při výrobě lektvarů. A tobě,“ namířil prst na dceru, „jejich zopakování taky neuškodí.“ Jen se zvlněním koutků přešel kývání obou mladých lidí a s chutí si vychutnal poslední doušky černé tekutiny. Poté vstal a nechal odlevitovat použité nádobí do dřezu.

„Za čtvrt hodiny vás čekám v laboratoři,“ odtušil suše. Následně zcela jiným tónem promluvil ke své ženě. „Budeme tam do oběda,“ seznámil Hermionu se svým programem a něžně ji políbil na čelo. Neměl v plánu před Seliiným spolužákem omezovat tyhle praktiky. To tak. On je tu přeci doma.

O pár hodin později se opět sešli u společného stolu a nechali si od skřítky naservírovat oběd. Oba mladí měli ještě teď zarudlé tváře od tepla sálajícího z kotlíků, ale tvářili se spokojeně. A to i David. Nevybuchl mu ani jeden kotlík a profesor se k němu choval víc jako k sobě rovnému, pokud byl tedy Severus Snape něčeho podobného schopný. Mladík musel uznat, že se vážně překonával. Zákonitosti a postupy při vaření mu vysvětloval sice s ironií a občasnými rýpnutími, ale zato srozumitelně, jednoduše a hlavně polopaticky. Ačkoliv byl z počátku dosti vyděšený, co ho u Snapeů čeká, teď musel uznat, že to třeba nebude tak hrozné.

„Už máte nějaké plány na odpoledne?“ zeptala se Hermiona a přerušila tak ticho, jež narušovalo jen cinkání příborů. Svou otázku směřovala na dceru a Davida.

„No,“ ujala se slova Selie, „chtěli jsme jít ven a uspořádat sněhovou bitvu,“ pronesla tajemně. „Půjdete s námi?“ zeptala se bezelstně. Ovšem nedomyslela následky svého činu.

„V žádném případě,“ zamítl okamžitě Severus ten bláznivý nápad a tentokrát se protočení očí neubránil.

„To víš, že jo,“ vypískla Hermiona nadšeně současně s negativní odpovědí manžela.

David se na slovní reakci nevzmohl vůbec. Jen se pokoušel popadnout dech a vykašlat kus vepřového, které mu zaskočilo v momentě, kdy si představil, jak se na svahu kouluje se Snapem.

Ačkoliv se to zdá být k neuvěření, o dvě hodiny později se všichni čtyři vydali na procházku v zasněžené krajině a užívali si blízkosti svého partnera. Selie s Davidem kráčeli před dospělými a očividně jim to vůbec nevadilo, protože Selie si dodala po několika metrech odvahy a vklouzla svou dlaní do té Davidovi.

Severus, ač ostřížím zrakem strážící každý jejich pohyb, nic neřekl. Sám tiskl ruku své ženy a naopak se velmi spokojeně usmíval tím svým, nepatrným úsměvem, který naprosto vyjadřoval jeho rozpoložení a spokojenost. Už ani příliš nevnímal to, že se jeho dcera tiskne k Davidovi o dost víc, než se sluší na pouhé spolužáky. Po dopoledni stráveném v chlapcově přítomnosti si konečně připustil fakt, že ačkoliv je chlapec naprostý břídil v lektvarech, je to dobrý a čestný mladý muž. On to mohl říci. Jako Smrtijed a dvojí špion uměl lidi prokouknout a odhalit jejich úmysly.

Když se vraceli k domovu, začali po sobě mladí házet sněhové koule. Tušil, že to je jen otázka času, když už o tom hovořili i u oběda, jen nepředpokládal, že bude nucen se zapojit. Jenže to nepočítal s iniciativou své ženy, která přešla na stranu dětí a začala organizovat jejich strategii ve zkoulování Severuse Snapea.

Jakmile do jeho blízkosti začaly dopadat sněhové patvary, rozhodl se s těmi třemi udělat rychlý konec. Mávnutím hůlky si vyčaroval stabilní sněhové hradby a následně začal krátkými švihnutími tvořit koule a posílat je na protivníky. Druhou ruku měl bezděčně ponořenou v kapse a celkově se tvářil, že se ho to vůbec netýká.

„Odvracejte palbu, pokusím se ho zneškodnit zezadu,“ zavelela Hermiona rozesmátě a plíživými kroky se vydala k ústupu, aby mohla obejít dům a překvapit muže zezadu.

Selie a David opravdu zintenzivnili své počínání, takže Severus už se musel začít tvářit, že se ho to týká a místy opravdu uhýbat, aby ho nějaká koule nezasáhla. Zcela tak ztratil přehled o tom, co se děje kolem něj. Plnou pozornost věnoval jen těm dvěma. To, že jeho žena chybí, mu došlo až v momentě, kdy mu s válečným pokřikem skočila na záda a svalila ho do sněhu.

„A mám tě!“ zvolala vítězoslavně a obkročmo se na něj posadila.

„Uh!“ vydal ze sebe zaskočeně a pokoušel se ji setřást.

„Mě se jen tak nezbavíš,“ komentovala jeho počínání a rukama se zapřela za jeho hlavou, aby ji nemohl jen tak shodit.

„Já se tě zbavit nechci,“ ujistil ji, vztáhl k ní ruku a vpletl prsty do vlasů. Ani se nemusel moc snažit, sama se k němu sklonila a nechala jejich rty splynout v polibku.

Severus využil její nepozornosti, nabral hrst sněhu a hodil ho ženě za límec kabátu.

„Jaj,“ vykřikla Hermiona. „To bylo podlé,“ obvinila ho, ale se smíchem si vyklepávala sníh, který jí nestačil sklouznout až za rolák.

„Naprosto zmijozelské a já jsem si toho zcela vědom,“ ujistil ji samolibě a překulil se na ni. „Ale jsem připraven své podlé chování odčinit, má ledová královno.“

Opět nabral trochu sněhu a zmačkal ho do neforemného tvaru, kterým Hermioně zlehka přejel po rtech. Zvědavě sledovala jeho počínání a vůbec se nebránila, když se sklonil a prokřehlé rty uvěznil ve spalujícím polibku.

„Myslím, že mamka taťku definitivně odrovnala,“ pronesla Selie zamyšleně, když se zpoza hradby po delší čas nikdo neobjevoval.

„Nemohlo se jim něco stát?“ ptal se opatrně David.

„Nemohlo, ale nám by mohlo, pokud bychom je zase vyrušili,“ pokývala Selie zkušeně hlavou a spolu s Davidem se odebrala do domu zatopit v krbu. Bylo jí jasné, že to její rodiče náležitě ocení, až se uráčí přijít.

06.12.2010 20:10:15
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one