Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Jen pro formu: přístupnost 18+


Probudil se jako první a když shledal, že to, co ho jemně šimralo pod nosem, jsou neposedné Hermioniny kudrliny, ještě víc si ji přitáhl do náruče a v náznaku polibku zabořil hlavu do jejích vlasů. Zavrtěla se, protáhla a nesrozumitelně něco zamumlala.

Taky ti přeju dobré ráno,“ ušklíbl se a namotal si jednu její loknu na prst a mírně zatahal, aby ji poškádlil.

To už je ráno?“ zeptala se rozespale a dlouze zívla.

Bohužel. A mě čeká banda tupců s inteligenčním kvocientem uschlé tykve. Nesmím dnes přijít pozdě, píšou ten test. Doufám, že se Selie naučila,“ dokončil spíše pro sebe, ale to už Hermiona stejně neslyšela. Došlo jí, že dnes je den D. Když ne dnes, tak už nikdy. „Ale ty můžeš ještě ležet, máš přeci volno,“ připomněl jí Severus, nahnul se nad ni, aby jí mohl vtisknout letmé políbení na tvář a začal se zvedat z postele.

Hermiona ho s přimhouřenýma očima sledovala, jak mizí v koupelně a pomalu si opakovala svůj plán. Když se pak z koupelny přesouval do jejich kuchyňského koutu, předstírala naprostou nezúčastněnost. Zaslechla cinkání hrnečků a v paměti si přehrávala Severusův rituál, když měla ona volno a on práci.

Pokaždé ji něžně probudil, šel do koupelny a pak uvařil oběma čaj nebo kávu. Zavolal skřítky, aby jim připravili něco k zakousnutí a nechal ji, aby se ještě nějakou dobu rozvalovala. Sám se nasnídal, přečetl denní tisk, který se poštovní sovy naučily nosit do jejich komnat, a přesně pět minut před začátkem hodiny vyrazil ze sklepení. Pokud naopak musela vstávat ona a on nikoliv, probíhalo to naprosto obráceně. Když pak museli vstávat oba, nebo měli naopak oba volno, vychutnali si společnou snídani. Do Velké síně už ráno dávno nechodili. Ale teď mělo být všemu malinko jinak.

Počkala, až zaslechne šustění novinového papíru, jako znamení toho, že Severus už sedí na svém místě u stolu. Vytratila se do koupelny, aby se osprchovala a upravila.

Byl začtený do ranního tisku a poslepu hledal na stole hrnek s čajem, když se za ním ozvalo:

Smím si přisednout?“

Občas si říkám, že jsi musela mít ve škole velmi špatné profesory, když tě ani nenaučili, že pokládat hloupé otázky je ztráta času pro tebe, ale i pro toho chudáka, který je musí vyslechnout,“ zamrmlal polohlasně, aniž by odvrátil zrak od novin.

A víš, že jsem si zprvu myslela, že ses dnes dobře vyspal?“ odpověděla mu se smíchem, ale on už na to nestačil reagovat.

Tedy jistě by reagoval, kdyby se mu noviny nezavlnily před očima a následně se mu na stehnech obkročmo neuvelebila Hermiona.

Její gesto ohodnotil hlasitým povzdechem a teatrálně si urovnal zmuchlané tiskoviny.

Kolem stolu jsou další tři židle, je nutné, aby sis vybrala tu, na které zcela očividně sedím já?“ otázal se ironicky a zcela ignoroval fakt, že mu jeho žena z druhé strany šťouchá do novin.

Ano, protože právě tahle židle se mi líbila ze všech nejvíc,“ opáčila. „A nechceš už konečně složit ty noviny? Nebo ses rozhodl mě dnes ignorovat?“ ptala se se smíchem.

Za novinami se ozval opět hlasitý povzdech, načež je Severus začal pomalu skládat do úhledného balíčku.

Hermiono, jsem rád, že jsi se dnes dobře vyspala, ale budu muset jít a-“ nedokončil, protože v tom momentě složil papír úplně, pohlédl na ženu na svém klíně a naprosto mu vyschlo v ústech.

Nebylo na ní nic neobvyklého, ale v ten moment mu její vlhké vlasy nedbale shrnuté na jednu stranu a odhalující tak její šíji připadaly neskutečně přitažlivé. Nemluvně o černém saténovém župánku, který končil jeho majitelce sotva pod zadečkem a odhaloval titěrné kalhotky, které měla na sobě. Tomu všemu korunoval sotva dostatečně utažený pásek v kombinaci s výstřihem, který mnohé odhaloval, ale jen málo skrýval. Hermiona se na něj usmála a klidně položila své dlaně na jeho stehna.

Naprázdno polkl.

Vlastně jsem ti dnes ještě nepopřála dobré ráno,“ promluvila po chvíli a naklonila se k němu.

Svými rty přejela jen letmo po těch jeho, ale neušlo jí, že přivřel oči a své rty pootevřel. Spokojená vývojem situace je polaskala jazykem. Severus mírně zaklonil hlavu a začínal ztrácet zdravý rozum. Nakonec se však přeci jen částečně vzpamatoval.

Herm...ach…Hermiono…zadrž,“ pokusil se jí zabránit v dalším „přání dobrého rána“ a jemně ji odstrčil. „Musím na hodinu,“ vypadlo z něj a Hermiona by přísahala, že to znělo sklíčeně.

A jaké jsou tvé další rozumné důvody pro to, abych toho nechala?“ ptala se s jen velmi špatně předstíraným zájmem.

Mačkáš mi kabátec,“ opáčil on a ona se musela chtě nechtě rozesmát.

Tak to je asi na čase ho sundat,“ prohodila a dlaněmi přejela po jeho stehnech, přes břicho až na hruď. Tam se zastavila a štíhlými prsty vyhledala první zapnutý knoflíček.

Počkej,“ přerušil ji potichu a její dlaně skryl do těch svých. „Hermiono, nezlob se, tak strašně rád bych, ale-“

Čekala, že to řekne a byla ráda, že se nemýlila, mohla tak nerušeně pokračovat ve svém plánu a v radách, jaké ji radila Paula – divoký sex na netradičním místě. Proto mu skočila do řeči a připomněla tak dávno zapomenuté.

Já vím, máš hodinu,“ zatvářila se rozumně a naopak mu urovnala límeček košile. „A zvlášť, když píšou ten test. To bys neměl přijít pozdě,“ dokončila moudře, načež se Severus zděsil.

Zatraceně, ten test. Úplně jsem zapomněl!“

Uklidni se, máš čas akorát na to, abys tam v klidu došel, srazil po cestě pár bodů a rozdal písemky,“ chlácholila ho a v duchu si gratulovala, jak to má dobře spočítané.

Dobře, takže-“ gestem naznačil, že s ní na klíně by se mu zvedalo těžko.

Jasně, promiň,“ usmála se na něj omluvně, sama se zvedla a cudně si upravila župánek.

Severus v tu chvíli proklínal snad všechny živé tvory na planetě, proč zrovna na dnešek naplánoval ty pitomé testy. V duchu si slíbil, že jakmile mu dnes skončí výuka, první co udělá, bude ukončení té neskutečné pauzy v jejich intimním životě.

Hermiono, až se vrátím-“

Já vím,“ pokývala chápavě hlavou. „Budu se těšit,“ mrkla na něj a vlepila mu školáckou pusu na tvář.

Už radši nic neříkal, protože by si tu cestu do třídy taky mohl rozmyslet. Ale tentokrát nemohl. I když už mu nezbývalo příliš času, raději volil chůzi rychlejším tempem bradavickými chodbami než použití krbu a interní letaxové sítě, která vedla z jejich obývacího pokoje do jeho kabinetu na druhém konci Hradu, pár metrů od učebny lektvarů.

Hermiona za ním spokojeně zavřela dveře a rychle se vrhla do ložnice. Tušila, že si vybere raději chůzi napříč Hradem, což jí opět náramně nahrávalo do karet. Rychle vyměnila župan za jiný kousek oblečení a rozešla se ke krbu.

Se slovy: „Kabinet profesora Snapea“ se odletaxovala do jeho pracovny. Spokojeně se uvelebila v jeho židli a čekala na příchod pána těchto prostor.

Severus si celou dobu nadával do blbců. Měl se na celou písemku vykašlat. Ono by se to ne… nezbláznilo, kdyby ji napsali jindy. A on si mohl teď zatraceně dobře užívat pozorností své ženy. Kruci! Mračil se na studené kameny, kolem kterých procházel a plachtil si to svižným krokem na hodinu. Už z dálky slyšel polohlasné klábosení svých studentů a některé poučky, které si před testem opakovali.

S povzdechem se zastavil u svého kabinetu, aby si odtud vzal písemné práce, které měl již delší dobu připravené, a společně s nimi zamířil zkrotit tu divou zvěř.

Ještě než stačil pronést heslo, zaslechl zpoza rohu hlas své dcery, který říkal: „Buďte zticha, blbečci!“ S úsměvem na rtech musel uznat, že respekt si zjednat uměla.

Sotva slyšitelně zašeptal kouzelnou formuli a vešel do důvěrně známé místnosti. Zcela samozřejmě zamířil ke stolu, kde měl pergameny uloženy, ale ztuhl v půli pohybu.

Neschopen jediného slova zíral na svou židli. Na té seděla pohodlně opřená Hermiona, která černý župánek vyměnila za jeho bílou košili, kterou se neobtěžovala zapnout ani na jeden jediný knoflík. Nohy v jednoduchých černých lodičkách měla položené na jeho stole, smyslně přehozenou jednu přes druhou a vyzývavě na něj koukala. Severus však víc než její oči vyhledával ony cípy jeho košile, které byly ledabyle rozprostřené na její pokožce a pod kterými se dmula její nepříliš velká, ale pro něj naprosto žádoucí, ňadra.

Hermiona byla sice potěšená jeho očividným zájmem, ale malinko ji překvapilo, že se nevzmohl na slovo. Tady končí plán, začíná improvizace, pomyslela si a pomalu nechala nohy spustit na zem. Aniž by z něj spustila zrak, vstala a nespěchajíc se k němu rozešla.

Severus jako v hypnóze sledoval jemně se vlnící kraje bílé košile, která, ač pro ni příliš velká, působila na jejím těle patřičně. Ticho v místnosti bylo přerušované jen rytmickým klapáním podpatků. Ale jen do chvíle, dokud se před ním nezastavila.

Cudně sklopila zrak a jen jako by mimochodem přejela prsty po jeho zapnutých knoflících na kabátci. Pak oči zvedla a on v nich viděl odhodlání, vášeň a přesvědčení.

Měl bych-,“ promluvil tiše a rukou naznačil kamsi za sebe, kde tušil nedalekou učebnu.

Nikam nepůjdeš,“ skočila mu prudce do řeči a než se stačil vzpamatovat, neuvěřitelně rázně ho přišpendlila zády na dveře, přitáhla si jeho hlavu níž a přisála se na jeho rty.

A to byla ona pomyslná poslední kapka v jeho sebeovládání. Rozum hodil za hlavu a ponořil se do jejích úst. Ruce nechal vklouznout pod volné cípy košile a za pas si ji přitáhl blíž k sobě. Levou ruku nechal sklouznout na její zadeček a odtud pak na stehno, které si přitáhl ke svému pasu.

Dravě si prodral cestu do jejích úst. Jejich jazyky zápasily v divokém rytmu vášně, ve kterém nebylo vítěze. Drobné štiplavé polibky kombinované s hlubokým nořením se do úst toho druhého burcovaly každičký nerv v jejich těle. Severus se na chvíli odpoutal od jejích rtů, ale jen proto, aby mohl sjet na její krk. Zvrátila hlavu dozadu a nabídla mu tak své hrdlo. Chtivě se do něj zakousl a zuby přejížděl po vystouplé pulzující tepně. Její stehno si nepřestával tisknout k boku. Hermiona zcela jasně cítila jeho vzrušení. Na víc ale myslet nedokázala, zvlášť když ve své dlani sevřel její ňadro a palcem začal dráždit bradavku. Svými rty se z krku přesunul na její ušní lalůček a jemně skousl. Ze rtů se jí vydralo slastné zasténání.

Jak jen to bylo možné, tiskla se k němu co nejblíž. Oba z toho druhého cítili, že na předehru teď není čas. Pustil její nohu a začal jí systematicky směrovat pozpátku ke svému stolu. Příliš to nevnímala. Oči měla zavřené a rty zajaté v jeho vášnivém polibku. Místností se rozléhaly jen pomalé kroky a přerývavé vzdechy, které vzrušením nabíraly na intenzitě.

Jakmile narazila zády do jeho pracovního stolu, nechala sklouznout své ruce doteď zabořené do jeho vlasů na přezku pásku a zručně ji rozepnula i s těmi několika knoflíky na jeho kalhotách. Než mu je stačila stáhnout, on ji vysadil hbitým pohybem na stůl a sám nechal kalhoty i s boxerkami klesnout ke kolenům.

Zatlačil na vnitřní stranu jejích stehen a donutil ji tak, aby je pro něj oddálila daleko od sebe. Vklínil se mezi její nohy a rukou vklouzl do jejích kalhotek, aby se ujistil, že jí neublíží. Neobtěžoval se svlékáním jejího spodního prádla. Shrnul tu hedvábnou látku na stranu, své ruce obtočil kolem jejích boků a prudce si ji vzal.

Zasténala. To bylo přesně to, co potřebovala. Ona i on. Znovu a znovu přirážel, bral si ji tvrdě a jemně zároveň s vášní sobě vlastní. Její vzdechy mu rezonovaly v hlavě. Pobízely ho, aby nepřestával. Zatínala nehty do látky na jeho ramenou a vycházela mu svými boky vstříc. On vyhledal svými rty její, aby tak mohl stvrdit jejich naprosté spojení. Ještě několikrát prudce přirazil a pak už nemohl zabránit vyvrcholení, které je oba zachvátilo téměř ve stejnou chvíli. Zatočil se s ním svět a ze rtů mu splynulo její jméno. Topil se v ní, ale zároveň to byla jen a jen ona, kdo mu v té chvíli poskytoval hmotnou oporu. Nohy měla obtočené okolo jeho boků a stále ještě ho svírala v sobě. Hlasitě oddechovala a hlavu si položila na jeho hruď.

Když její sevření povolilo, vyklouzl z ní a upravil se. I ona se zahalila do jeho košile a konečně na něj pohlédla. Tváře měla červené, v očích jí plály nezbedné ohníčky. Ani on nedokázal ve svém pohledu skrýt potěšení z předešlých minut a jeho výraz odrážel naprostou spokojenost.

Vzal její obličej do svých dlaní a měkce, v rozporu s předešlými divokými polibky, ji něžně políbil na čelo.

Báječné,“ zašeptal jí do ucha.

Hermiona se na něj podívala s něžným úsměvem a přejela mu dlaní po čele a tváři. Urovnala mu rozcuchané vlasy a palcem obkroužila konturu jeho rtů. Pak sklouzla ze stolu a postavila se těsně před něj.

Asi bys měl jít,“ šeptla tiše, když i do jeho kabinetu začaly doléhat hlasy čekajících studentů.

Ani nevíš, jak moc se mi teď nechce,“ odvětil jí též potichu.

Vím,“ usmála se. „Tak jdi už,“ mrkla na něj a sama se otočila ke krbu, aby si nabrala hrst letaxu.

Jdu, ale jen tak lehce se mě nezbavíš, čarodějko,“ řekl. Pak už zaslechl jen smích a hučení zelených plamenů, které ženu pohltily.

Musel se hodně přemáhat, když zabočil za roh a strhl symbolicky pár bodů za hluk, který jeho studenti na chodbě dělali, aby nedovolil vkrádajícímu se úsměvu usadit se na jeho tváři. Všichni se tvářili dotčeně, vždyť to nebyla jejich vina, že se on zpozdil. Jen Selie měla na tváři potutelný úsměv a tvářila se, jako by věděla něco víc.

Vzhledem k tomu, že čas na test téměř z poloviny strávil plněním jiných a příjemnějších záležitostí, oznámil svým studentům, že se písemná práce přesouvá na dobu neurčitou. Všichni na něj zírali jako na nemocného a nějak nechápali, s jakým klidem jim to oznamuje. To bylo snad poprvé v bradavických dějinách, co profesor Snape odložil písemku na jiné, ani jemu neznámé, datum a dokonce za to nikomu nevynadal. Do konce hodiny jim dal na samostudium a dál si jich nevšímal. Měl teď daleko jiné myšlenky, kterými se chtěl zaobírat.

A nebyl sám. I Hermiona se v klidu usadila na pohovku a o samotě si v duchu přehrávala těch několik velmi vydařených minut minulých. Nemohla tušit, že v tuhle chvíli už není jen ona sama. Nemohla tušit, že v jejím těle začíná vyrůstat nový život.

08.06.2010 20:34:56
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one