Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape
První flashback.
A/N: Chtěli jste návraty do minulosti, tak tady máte první kousek. Pokud se vám bude zdát, že se některé informace opakují, neděste se. Jen jsem chtěla, aby jste si osvěžili dobu před 16 lety.

Zároveň mi snad prominete i ten anglický název, ale k této kapitole se hodí. Stejně tak jako stejnojmenná píseň od Eltona Johna - I want love.
Doporučuji pustit si ji k četbě.

Beta: Cissa




Bylo to tak těžké!

Otočit se, říci jen ta dvě prostá slova a odejít. Nastoupit do autobusu a odjet daleko. Tam, kde nebude nic, co by jí připomínalo minulost. Nic, co by jí připomínalo Severuse Snapea.

Před devíti lety utekla z kouzelnického světa. Distancovala se i od minimálního používání kouzel. Nestýkala se s nikým, kdo by jí připomínal ty chvíle bolesti, které jí po Harryho smrti naplňovaly. V londýnské nemocnici nebyl nikdo, kdo by ji znal, nikdo, kdo by ji uháněl a sháněl informace, které už k ničemu nebyly. Byla sama a vyhovovalo jí to. Mohla začít budovat život, který pro ni byl to pravé. Alespoň se tak domnívala.

A pak si najednou do její nemocnice napochoduje Snape. I když napochoduje není tak úplně přesné slovo. Přivezou jí ho skoro neschopného pohybu a téměř slepého. A ona, ctíce Hippokratovu přísahu, se zapřísahá, že ho dá do kupy. Ale nikdy by ji už nenapadlo, že zatímco ona Snapea postaví na nohy, on ji srazí na kolena.

Prožila s ním vášnivý románek na jednu noc. Díky němu pochopila, o co Edwardovi šlo. A láska k ní to rozhodně nebyla. Ale pozitivní těhotenský test ji naprosto paralyzoval.

Jindy by byla štěstím bez sebe. Dítě byl její sen, jen vhodný partner se nikdy nenašel, a teď...

Dítě je na cestě ale bez otce. Respektive bez muže, který by ji miloval, který by miloval to dítě a který by byl ochoten pro ně udělat cokoliv. Muž, kterého by mohla milovat, jako milovala Severuse. Ale ať byl Snape vším, tím jediným čím nebyl, byl rodinný typ.

Původně mu to nikdy nechtěla říct. Prostě jen odjet a za rok, za dva se vrátit s dítětem, jehož otec by byl bez identity. Jenže to v tu chvíli na nádraží prostě nešlo. Najednou mu to chtěla říct. Toužila říct ta dvě slova a alespoň trochu ublížit. Aby jen na chvíli pocítil to, co ona, když se to dozvěděla. Tu prázdnotu, která ji najednou obklopila. Tu bezradnost...

Ona, Hermiona Grangerová, v tu chvíli byla naprosto na dně. Přesto však ani na moment nepřemýšlela o přerušení těhotenství. Jen najednou nevěděla, co si počne. Až pak pochopila, že musí odjet. Daleko a do neznáma.

Teď seděla v autobuse, čelo přitisknuté na ledovou plochu skla a po tvářích jí stékaly slzy. Už zase utíkala. Ale tentokrát to je a bude jiné. Už na to nebude sama. Sice si to takhle nikdy nepředstavovala, ale to malé stvoření uvnitř ní jí dodávalo neskutečnou sílu a odhodlání. Věděla, že to zvládne. I bez mužské opory.

Autobus s hrknutím zastavil na zastávce. Počkala, až se všichni horlivě vyvalí z autobusu. Ona nikam nespěchala.

Do nové práce nastoupí až příští týden, takže měla ještě hezkých pár dní k dobru na obhlédnutí města. Přehodila si tašku, jediné zavazadlo, přes rameno a chytla si taxík.

„Qween´s street 68,“ oznámila taxikáři a pak už jen sledovala noční město za sklem.

Když dorazili před dům, slušně poděkovala a nechala řidiči několik penny spropitného.

Dům se halil do noční tmy a ona otevírala vchodové dveře co možná nejtišeji. Proto téměř nadskočila leknutím, když se za jejími zády ozval hlas domácí.

„Teda slečinko, to jsme si nedomluvily, že budete chodit takhle pozdě domů. Jiný nájemníci chtěj taky klid. Dneska z toho nebudu dělat žádný závěry, když jste teprve před chvílí přijela, ale příště už vám to trpět nebudu, na to vemte jed. Ono bohatě stačilo, jakej rámus tady minulej tejden dělali ti stěhováci, kteří vám sem dovezli nábytek. A rozhodně ve svým domě nestrpím žádný zvířata a malý děcka. S tím počítejte.“

Hermiona rozdýchala počáteční leknutí a teď jen nevěřícně koukala na ženu před sebou. Byla tu před měsícem, sjednat si nájem a majitelka se mohla přetrhnout, jak Hermioně podlézala. Ale ani ve snu Hermionu nenapadlo, že jakmile té osobě zaplatí na půl roku dopředu, změní se ta milá dáma v tříhlavou saň.

„Samozřejmě nemíním nikoho rušit. Zvíře ani dítě nemám. Tedy zatím,“ dodala věcně.

„Jakýpak zatím?! Co? Tahat mužský si sem taky nebudete. Jinak s váma udělám krátkej proces.“

„Tak proces říkáte? Četla jste Kafku?“

„Cože jestli jsem nečetla? Osobo, nebuďte drzá!“

„Nebo co, strhnete mi body?“ neubránila se Hermiona. „A když už si tak pěkně, při měsíčku povídáme, asi byste měla vědět, že čekám dítě,“ vpálila to bez předchozího varování mladá žena bytné do obličeje.

Té jen nechápavě klesla čelist.

„Ale to jste mi neřekla. Kdybych to věděla, tak si vás sem nikdy nenastěhuju.“

„Vy jste mi taky neřekla, že tu nestrpíte děti. Takže jsme si vlastně kvit. A vy to jedno dítě hold budete muset strpět. Minimálně do doby, než se narodí.“

„No to si piště, že dýl vás tady bydlet nenechám. To tak, poslouchat po nocích křik nějakýho parchanta.“

„To už by stačilo,“ zasyčela Hermiona majitelce nenávistně do obličeje. „O mě, ani o to nenarozené dítě se nebudete slovně otírat, ani nás napadat. A buďte v klidu. Déle než do narození dítěte tu nebudu.“ S těmito slovy nechala stát starší ženu na chodbě a zavřela za sebou dveře svého bytu.

Ještě několik okamžiků se z chodby linuly nadávky na dnešní mladou generaci. Teprve potom se Hermiona dočkala kýženého klidu.

Ale rozhodně se necítila nejlíp. Nechápala, co si to ta ženská vymýšlí. Nejdřív to s těmi stěhováky. Jediné, co si sem nechala přivést před svým příjezdem, byl psací stůl, který byl v bytě nedostatečný a pak počítač, nějaké oblečení a další drobnosti. A nakonec se musí smířit i s faktem, že si minimálně jednou bude muset hledat další bydlení. Dobře, do porodu zůstane tady, ale co pak? Přemístí se i s tím drobečkem do Bradavic a zaklepe na jedny dveře ve sklepení? To asi sotva. A aby si hned po narození dítěte vracela do Londýna je kvůli tomu malému taky nepřípustné. V duchu pořádně zaklela. Tohle jí byl ještě čert dlužen.

Po chvíli usoudila, že teď to stejně nevyřeší. Alespoň teď a tady ne. Navíc má na řešení problému s novým bytem minimálně několik měsíců času. Teď ale potřebovala horkou koupel. A to rychle.

*****     *****     *****

Severus nevěřícně zíral na odjíždějící autobus. Ta dvě slova mu neustále rezonovala v hlavě. Hermiona je těhotná. Čeká dítě. Moje dítě.

To není možné. Přece dával pozor. Jo, dával pozor. Vždyť ani nevíš, kolikrát jste si to tu noc rozdali a budeš tu mluvit o takovém nesmyslu, jako že sis dával pozor. Nebuď směšný, Snape.

Když mu ta dívka, omyl, dávno už mladá žena, vpadla do života, domníval se, že slečnu Všechno-vím už nikdy neuvidí. Nikdy se nijak blíž nezajímal o její život a vůbec o cokoli, co s ní bylo spojeno. Pak se z něj ve zlomku vteřiny stane mrzák a překvapivě se tu objeví ona. A dokonale mu obrátí život vzhůru nohama. Tedy alespoň ten citový.

On, Severus Snape, jí nahání jak nějaký čokl hárající fenu na autobusovém nádraží a prosí ji, aby zůstala. Pokud možno, aby zůstala s ním. Už dávno nepřemýšlel, co se to s ním vlastně děje. Jednoduše si připustil, že to, co k té ženě cítí je sotva pocit díků. Byl do ní blázen. Připustil si to už dávno. Zjistil totiž, že když to přizná sám sobě, nebude se chovat dál jako pitomec. A to se mu už delší dobu dařilo skvěle.

Pohledy směřující do prázdna. Zamyšlený výraz kdykoliv byl chvíli v klidu a naprosto neuvážené promíjení trestů těm trollům. Ani raději nevzpomínat, že v jeho hodinách bouchaly kotlíky mnohem častěji, protože on byl jednoduše mimo.

Jakmile si ale jednou konečně připustil ten tak podivný a hlavně zranitelný cit, zdálo se být všechno snazší. Konečně se mohl soustředit na výuku a přestal být tak roztržitý.

Ale stále se mu ji nedařilo dostat z hlavy úplně. Dokonce díky tomu byl i na koberečku. Není to tak dávno, kdy si ho Minerva zavolala do ředitelny.

Severusi, co se to s vámi děje?“ zeptala se ho se zkoumavým výrazem ve tváři.

Nevím, o čem mluvíte. Domníval jsem se, že se mnou potřebujete mluvit v souvislosti s nějakým problémem týkajícím se školy. Ne, že jste začala brát hodiny psychologie a nemáte na kom zkoušet vaše poznatky.“

Severusi, nepotřebuji diplom z psychologie, abych si všimla vašeho chování. Už několik týdnů chodíte jak tělo bez duše. Má to souvislost s Hermionou?“

Paní ředitelko,“ začal poněkud formálněji, „domnívám se, že do mého soukromého života vám nic není. Do teď jste to respektovala. Proto by od vás bylo velice milé, kdybyste v tom i pokračovala,“ dokončil jízlivě.

Možná máte pravdu. Ale pokud tedy nejste ochotný mi nic říci takto, jsem nucena vám udělit napomenutí.“

Za co?“ nechápal Severus.

Za nebezpečí, kterému vystavujete své žáky.“

Cože? Nebezpečí? Já?“

Ano vy. Již několik týdnů je vždy po vašich hodinách téměř naplněný stav na ošetřovně. Kotlíky žákům bouchají více než jindy. A jediný důvod vidím v tom, že nejste schopen uhlídat žáky. Jste totiž myšlenkami pořád někde jinde.“

A na to jste přišla jak? Řeklo vám to vaše vnitřní oko?“

Ne, stačí mi vás jeden den pozorovat. Chováte se tak totiž pořád!“

Po tomto rozhovoru pochopil, že si nutně potřebuje srovnat myšlenky. Ještě ten večer si napustil plnou vanu a snažil se relaxovat. A téhož večera si konečně připustil, že miluje Hermionu Grangerovou.

Teď tu stál jako největší idiot ve vesmíru s úplně vymytým mozkem. Najednou jakoby procitl z nějakého snu, otočil se a vydal se k východu. Úplně zapomněl na Tedda, který tam přešlapoval a předpokládal, že se za chvíli oba objeví.

„Tak kde je Herm, chlape? Neříkej mi, že jsi ji nechal odjet?!“

Severus na něj pohlédl bez jakýchkoli emocí. „Odjela. Je těhotná.“

„Cože je?“ Tedd se plácl do čela. „Já jsem blbec. Já myslel, že má nejmíň rakovinu a ona čeká mimino. No to mě podrž. A s kým, prosím tě?“

„Je tahle otázka nutná?“

„Takže s tebou. No to je skvělý. Ale pořád nechápu, proč odjela.“

„Protože mě nenávidí. Zkazil jsem jí život a ona se teď pokusí začít ho jinde s někým jiným a pokud možno jinak.“

„To si nemyslím. Jen asi potřebuje čas. Když jsem s ní mluvil, tak mi naznačila něco v tom smyslu, že si nemyslí, že jsi chlap pro rodinu. Takže si to potřebuje v hlavě všechno srovnat. Ale myslím, že se vrátí.“

„Tak s tím měla v podstatě pravdu. Rodina bylo to poslední, co jsem kdy plánoval.“

„Tak to bys měl, Severusi, konečně přehodnotit svoji budoucnost. Je jenom na tobě, jestli v ní bude hrát Hermiona a ten drobek nějakou roli. Sice nevím, kam odjela, ale znám ji natolik, že ji důvěřuji. Když řekla, že se ve vhodnou chvíli ozve, tak se ozve. Nebude to za týden. Možná ani za měsíc, ale ozve se. A bylo by fajn, aby tys v tu chvíli věděl, co vlastně chceš,“ dokončil moudře Tedd a praštil Severuse do zad.

Ten jen netečně kývl a rozešel se k východu. Když za ním vyšel Tedd, po Severusovi už nebylo ani památky.

19.08.2009 14:52:04
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one