Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape
Očekávaný ples je tu se vší parádou.

A/N: Zlatíčka, plním slib a přidávám kapitolu ještě dnes. Před několika okamžiky jsem se vrátila z kina. Asi nemusím psát na čem jsem byla, že ne? Byl to skvělý zážitek, jen Mistr dostal dle mého názoru málo mísla. A ten dabing...

Ale i přesto vřele doporučuji, i když pochybuji, že byste si něco "takového" nechaly ujít. A teď už kapitola...

 

*****     *****      *****

„Frolo, pojď ke mně,“ vyzvala tu chlupatou kouli a uvolnila jí místo ve své posteli. Fenka neváhala ani okamžik a se zafuněním vyskočila na postel. S žuchnutím se stočila těsně vedle Hermiony a nechala se hladit po hlavě. Ani nepostřehla, že ji do kožichu dopadlo několik slaných kapek.

Během několika minut po tom, co ji Snape překvapil v hodině, si sbalila těch pár věcí, které tam měla, rozloučila se spěšně s Minervou a dopravila se k sobě. Shodila ze sebe upnuté oblečení a zalezla si jen v jedné z pánských košil, které už nestihla darovat svému otci a Teddovi byly malé, do postele.

Teď drbala za ušima to přítulné stvoření a přemýšlela nad tím, proč vlastně brečí. Vždyť k tomu neměla nejmenší důvod, nalhávala si pořád. Až teď si uvědomila, že k tomu možná důvod má. Byla na sebe naštvaná. Nechala své city zajít až příliš daleko a uvědomovala si, že by Snapea toužila nejen políbit, jak si onehdy přiznala.

Proč by se raději nechala objímat od toho věčně ironického mizery místo od Edwarda? Nechápala to. Kdy k tomu došlo? Kdy si to uvědomila poprvé? Možná až dnes, když jí při jeho slovech přeběhl mráz po zádech. Nebo už dříve, když ho po tom incidentu odmítla navštěvovat? Musí se vzpamatovat. Přece si nenechá zkazit život tímhle člověkem. Ještě několik dní a odjede s Edwardem do Ameriky a začne tam nový život. Bez Bradavic, bez kouzel, bez Snapea.

***** ***** *****

Severus se jako obyčejně vydal do Velké síně na oběd. Samozřejmě tím vzbudil pozdvižení, ale ne tak velké, jak se dalo očekávat. Přece jen školní tamtamy fungovaly bezchybně a rychle. Ještě než si stihl sednout, objevila se u něho Minerva.

„Severusi, chlapče, proč jste nedal vědět, že se vrátíte tak brzy?“

Skousl toho chlapce a znuděně podotkl: „Předpokládal jsem, že se zmíní slečna Grangerová.“

„Opravdu? S Hermionou jsem mluvila, ale nic podobného mi neřekla. Až dnes se přišla rozloučit a sdělila mi, že dorazí až na ples.“

Severus zbystřil. „Na ples?“ zeptal se, pokud možno co nejlhostejněji.

„Ano, ona Vám o tom neříkala? Budete spolu s Hermionou předávat Alici to stipendium. A aby to bylo slavnostní, tak se to uskuteční na vánočním plese. A navíc by se mi ji ani jinak nepodařilo na ples dostat. Odjíždí hned po Vánocích do Ameriky,“ dokončila jeho nadřízená a neušlo mu, že po něm hodila při poslední větě mírně vyčítavý pohled.

„Takže ode mě se čeká co přesně?“

„Ples začíná klasicky v šest a to předání vidím tak kolem osmé hodiny. Hermiona mi říkala, že bude moci dorazit jen na tuto příležitost. Nechce se dlouho zdržet. Nevím proč. Neříkala Vám něco, Severusi?“

Proč asi, prolétlo mu hlavou. Došlo mu, že tady už nemá žádnou šanci. Ale i přesto mu záleželo na tom, aby se jí mohl omluvit... Aby ji mohl ještě jednou vidět. „Ne,“ pronesl po chvíli. „A mimochodem – dorazím také až kolem osmé.“

„Jistě, od Vás jsem opravdu nečekala, že tu budete od začátku do konce a budete protáčet studentky,“ mrkla na něj a šla se posadit na své místo.

Co si ta ženská o sobě myslí, pomyslel si, ale raději se zdržel komentáře. Momentálně měl úplně jiné myšlenky. Uvidí ji. Uvidí bytost, která mu, ač o tom neměla ani tušení, změnila smýšlení na svět a na lidské hodnoty. Vrátila mu zrak a probudila v něm city, které si myslel, že už nikdy nepocítí. Ale bylo mu jasné, že je bude muset potlačit. Prostě se ji omluví a nechá ji zmizet ze svého života.

Ten jeho se tak jako tak vrátí do starých zajetých kolejí. Všemi bude považovaný za mrzutého profesora lektvarů, který se podle historek, jenž o něm kolují, mění na netopýra a po nocích loví bezobratlou havěť. Jen on sám ví, že bude tak jako dosud nadávat každé ráno na chlad jeho sklepních prostor a bude si peřinu přitahovat těsněji k bradě, protože se nenajde nikdo, kdo by mu ráno poskytl trochu lidského tepla.

Potlačil chuť praštit pěstí do stolu. Raději se zvedl od nedojedeného oběda a vydal se do svých komnat připravit si podklady na další hodiny.

***** ***** *****

Hermiona stála před svou šatní skříní a přemýšlela, které ze dvou plesových šatů, jenž vlastnila, zvolí na dnešní příležitost. Jedny byly jednoduché s ramínky. Barvu měly krvavě červenou a sukně byla jen s podšívkou. Žádné další vrstvy, které by vytvářely dojem bohaté sukně.

Ty druhé pak byly o poznání výraznější. Lesklý tmavě modrý materiál odrážel dopadající světlo, a vytvářel tak na jejich nositelce zajímavou hru barev. Nejednalo se úplně o korzetové provedení, ale šaty byly bez ramínek. Dokonale tvarovaný vršek se přesně hodil pro lehce plnější poprsí a vytvořil tím nádherný dekolt.

Šaty neměly klasický splývavý vzhled, ale vypadalo to, jako by s nimi někdo přímo na jejich majitelce otočil o několik stupňů doleva. Tento efekt způsobil zvlnění a stočení látky do spirály, která začínala u dekoltu a končila až na zemi. Když ji v nich jednou viděl Tedd na lékařském plese, tak prohlásil, že jsou jako růže. Vrstvené z jednotlivých plátků a probouzející všemožné fantazie.

Jí samotné se také moc líbily, ale nechtěla to dnes přehnat. Sáhla tedy pro ty jednoduché červené. Jakmile se však začala shánět po vhodných červených lodičkách, nepochodila. Jednu nenašla vůbec a tu druhou si spokojeně žužlala Frola.

„Já tě uškrtím. Ty jsi neskutečně příšerný pes, víš to?!“

Frola jí nevěnovala větší pozornost a dál se věnovala ukořistěné botě. Hermiona si povzdechla a vrátila červené šaty na své místo. Vzala ty modré a z útrob skříně vylovila i nepoškozené sametové modré lodičky.

„Ale je to na tebe, je ti to jasné?“ pohrozila fence, která si hověla na její posteli. „Ale tobě je to koukám úplně fuk, viď?“ pokračovala ve své samomluvě a začala se převlékat.

Severus na tom byl podobně. Bylo to snad poprvé, kdy se snažil udělat svým oblečením skutečně dobrý dojem. Při výběru vhodného oblečení uvažoval, že zvolí klasiku. Černý společenský hábit. Ale pohled mu sklouzl na nepoužitý komplet, který se krčil v rohu jeho skříně. Jednalo se o kalhoty, dlouhý kabátec a barevně sladěný plášť přes ramena barvy večerní oblohy s modrými odlesky. Nerozhodoval se dlouho. Vylovil ještě bílou košili s vázankou a následně zamířil do koupelny.

Když se Severus objevil přesně v osm hodin ve Velké síni, předpokládal, že už Hermiona bude někde konverzovat s Minervou. Jaké bylo jeho překvapení, když se k němu jeho nadřízená přiřítila úplně sama.

„Severusi, náramně Vám to sluší,“ rozplývala se a nevynechala mrknutí.

Oslovený jen nesouhlasně nadzvedl pravé obočí a raději její výstup nekomentoval. Minervě to ale zjevně vůbec nevadilo, vystačila si sama.

„Už jsem se bála, že se neukážete ani jeden. Hermiona ještě nedorazila a to už je po osmé. Slibovala mi, že tu bude už před osmou a nic. Neviděl jste ji někde?“

Severus se zamyslel. Těžko říci. Měl dokonce pocit, že i kdyby ji viděl, nepoznal by ji. Dokonale mu stačila změna, kterou u ní zaznamenal, když se mu vřítila do hodiny. Teď neměl ani ponětí, co bude mít na sobě, natožpak jak moc se změnila její vizáž. Jen pokrčil rameny.

„Nevím. Nejspíš nikoliv.“

„Dobrá, půjdu se po ní ještě podívat. Držte se, prosím, někde v těchto místech, ať Vás pak nemusím také někde hledat,“ povzdychla si Minerva a odešla.

Severus neměl nejmenší důvod se někde potloukat. Došel si jen pro sklenku vína a vrátil se na původní místo. V klidu upíjel vcelku dobrý ročník, jak se mohl dohadovat, a pozoroval dění na parketu. Zrovna hráli waltz a on by se nejraději začal smát. Taneční kreace, které provozovali jeho studenti na parketu jen stěží mohly být nazývány tanečními kroky. Natožpak tanečními kroky právě waltzu. On sám se za dobrého tanečníka rozhodně nepovažoval, ale to, co se dělo na parketu, bylo i na něj příliš.

Znovu upil ze své sklenky, když na svém rameni ucítil něčí dotek. Chtěl se otočit, ale zabránila mu v tom ruka v jeho vlasech a tichý šepot, který se otřel o jeho ucho.

„Dnes ti to náramně sluší, Severusi. Jsem ráda, že jsi už v pořádku mezi námi.“

Poznal ten hlas okamžitě. Ano, nová kolegyně, která měla na starosti věštění z čísel, Silvia Frölová. Nadechl se a pomalu se otočil.

„Kolegyně Frölová, nevzpomínám si, že bych Vám někdy dal nabídku tykání.“

„Ale no tak, Severusi. Nebuď pořád tak chladný. Vím, že po mě toužíš.“

Neubránil se úšklebku. Musel uznat, že tahle ženština má vážně výdrž. Uháněla ho už od doby, kdy nastoupila. Severus by si možná dal i říct. Jen kdyby stejným způsobem před tím nesvedla podstatnou část mužského zastoupení profesorského sboru. Výjimkou byl snad jen Hagrid a Kratiknot. Jinak už na svém kontě měla všech pět profesorů, kteří po válce nastoupili na uvolněná místa. Spekulovalo se, že jejím spárům neunikl ani Firenze.

Teď však bylo jediným jeho úkolem dostat jí ze své blízkosti a to v co nejkratším čase. Respektive než se objeví Hermiona.

„Domnívám se, že jste mě nepochopila. Nemám zájem.“

Silvia jeho poznámku nebrala na vědomí a využila příležitosti temného zákoutí. Severus pak o několik sekund později proklínal zálibu temných koutů, protože předpokládal, že by si tohle na viditelnějším místě nedovolila. Než se stačil vzpamatovat, přitiskla se k němu celým tělem a vjela mu rukou do vlasů.

„Neříkej, že to s tebou nic nedělá? Copak to necítíš?“ zeptala se ho nejsvůdnějším hlasem, jaký kdy dosud slyšel.

Pokud možno nejméně prudkými pohyby se jí snažil od sebe odstrčit. „Jediné, co začínám cítit je, že se mi začíná dělat špatně.“

Bohužel ani tato věta nevyvolala požadovaný efekt. Silvia se místo uražení a opuštění jeho blízkosti jen afektovaně zasmála.

„Miluji tvůj humor, Severusi. Ale nemůžeš si pořád hrát na ledového krále. A já vím, jak tě rozpálit.“ Vytrhla svou ruku z jeho sevření a neomylně zamířila do jeho slabin.

Severus začínal mírně panikařit. Věděl, že právě tyhle partie by ho mohly zradit. Snažil se tedy rukou, která nesvírala skleničku zachytit její ruku.

Tu však chytil do svého sevření někdo jiný a zmatená Silvie byla dost nevybíravým způsobem odstrčena.

Ten někdo pak Severuse chytil za klopy jeho kabátce a divoce se přisál k jeho rtům...

16.07.2009 23:18:48
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one