Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape
Jaká bude Hermiona profesorka?




Následujícího rána se Hermiona probudila s roztodivnými pocity. Na jednu stranu musela uznat, že se svým způsobem na Bradavice těší, ale... Bylo rozhodnutí zastoupit Severuse Snapea ve výuce dobrým řešením? Pozná ji hodně dětí? Bude zase středem nechtěného zájmu?

Když si zalévala vroucí vodou svou ranní kávu, usoudila, že to sama nerozluští. Jednou už to Minervě slíbila, tak by teď bylo více než nemorální a zbabělé napsat jí, že nenastoupí. A nebyla by to ona, kdyby tuto překážku nebrala jako výzvu, kterou hodlá překonat.

Už od začátku, kdy tuto nabídku přijala, byla rozhodnuta nepolevit ze Snapeových praktik, jenž jak předpokládala, nezměnil a ani nikdy nezmění. Sama je dobře znala. Musela uznat, že jeho ironické až sarkastické poznámky nenáviděla stejně tak jako všichni jeho studenti. Nesnášela jeho úkoly, které byly na hranici splnitelnosti a nikdy mu neodpustila uštěpačné poznámky na její osobu. Jeho perfekcionizmus a smysl i pro ten nejmenší detail ji občas přiváděl k šílenství. Přesto se teď rozhodla chovat stejně jako on. Věděla totiž, že to alespoň pár studentů ve svém budoucím životě ocení. Stejně tak jako ona. Mnohokrát si vzpomněla na hodiny lektvarů, když vykonávala nějakou zkoušku, nebo později pak operaci. A v duchu Snapeovi děkovala za přesnost, kázeň, pečlivost a soustředěnost, které se v lektvarech naučila zcela ovládat. A právě proto se rozhodla z jeho nároků neslevit...

Když už-tak už, řekla si ve chvíli, když si vybírala oblečení na sebe a zároveň si nějaké svršky chtěla zabalit i na dny příští. Oblečení podrobila přísnému rozdělení. Na jedné straně barevné na straně druhé veškeré bílé a černé. Musela uznat, že v posledních letech se černá a bílá barva stala v její skříni hodně dominantní. Udivilo ji, že si toho všimla až teď.

Pro dnešní den zvolila styl alá Snape. Rovné černé kalhoty, bílou halenku s manžetami a se stojáčkem. Přes to pak dlouhé sako, které končilo lehce nad koleny se zapínáním jen k pasu. V rozverné náladě ji napadlo přičarovat knoflíčky i na rukávy, ale pak si uvědomila, že by to studenti přece jen nemuseli vydýchat. Přísný vzhled se rozhodla doplnit lodičkami na přiměřeně vysokém podpatku. Se spokojeným výrazem se podívala do zrcadla. Měla však pocit, že tomu pořád něco chybí. Ano, působí přísně, ale ne tak, jak by chtěla... V tom ji to došlo. Vlasy. Její stále nepoddajné vlasy rušily celkový dojem, kterého chtěla Hermiona docílit. Už v dřívější době se naučila používat žehličku na vlasy. Pro její povolání to bylo praktičtější. Vlasy pak stačilo před operací stočit pod ochrannou čepici a nemusela se jimi více zabývat. Teď se také rozhodla využít její služby. Po několika minutách je už zcela rovné stáhla do uzlu. Samozřejmě černou gumičkou. Teď už byla spokojená.

Do menší cestovní tašky zabalila spodní prádlo, několik bílých halenek a jedny černé kalhoty. Přidala i krátké černé sako. Zbylé prostory pak zaplnila potřebnými maličkostmi a razantně zapnula zip. Podívala se na hodinky. Šest hodin a deset minut. V sedm začíná první hodinu se sedmým ročníkem a ještě se chtěla zastavit u Minervy. Byl tedy nejvyšší čas přesunout se do Bradavic.

Jako cílový krb, ve kterém se hodlala zhmotnit vybrala ten ve svém pokoji v Bradavicích. Připravila si vše potřebné pro výuku a vybalila si nejdůležitější věci. Jakmile pak vyšla ze svých komnat, poznala, že se jedná o jeden z pokojů v blízkosti sklepení. Musela uznat, že Minerva vybrala dobře, a naprosto jí to tak vyhovovalo. Volnějším krokem se vydala k ředitelně. Po cestě potkala dvě dívky, jak mohla soudit z nižšího ročníku, které jí věnovaly zděšený pohled. Přešla to bez povšimnutí a po pár krocích stanula před kamenným chrličem. Než si stihla promyslet, jak by mohlo znít heslo, socha se začala pomalým pohybem odsouvat. Váhavě tedy vykročila do schodů. Ještě ani nebyla na posledním schodu, když se dveře otevřely a přivítal ji Minervin hlas.

„Dobré ráno, Hermiono.“

„Dobré ráno, Minervo. Jak jste věděla, že...“

„... že jdete? Albus mě upozornil. Nevím, jak to dělá, ale vždycky ví, kdo se k nám chystá.“

Hermiona pohledem vyhledala jeho portrét a pokynula mu na pozdrav.

„Hermiono, posaďte se. Ještě jednou Vám chci moc poděkovat za Vaši pomoc. Opravdu si toho vážím.“

„Minervo, už jednou jsem Vám řekla ať mi neděkujete. Udělám to ráda.“

„Ano, jistě. A jak se daří Severusovi?“ Hermiona tedy vylíčila stav svého bývalého profesora. Raději však vynechala některé jeho poznámky a naopak přidala pozdrav.

„Jsem ráda, že se cítí v rámci možností dobře. Víte, on nesnáší slabost. Bála jsem se, že to pro něj bude velká překážka.“

„Buďte klidná, Minervo. Profesor Snape to zvládne. Je to silná osobnost. A teď už mě omluvte. Za chvilku už mám být ve třídě. Nerada bych přišla pozdě.“

„Jistě. Jen běžte. Ehm... Hermiono, Váš styl oblečení... To je úmyslné?“

Hermiona se s úsměvěm otočila. „Naprosto, Minervo. Nerada bych, aby studenti ztratili kázeň, za dobu co tu profesor Snape nebude.“

Minerva se neubránila zasmání. „Merlin Vám pomáhej, Hermiono.“

Již z dálky mohla slyšet hluk, který se linul od učebny lektvarů. Hermiona se ušklíbla. Však ono vás to přejde... Rázným krokem vyrazila ze za rohu. První studenti, kteří ji spatřili jen tupě zírali. Hermiona využila jejich překvapení a švihnutím hůlky otevřela dveře a první vešla dovnitř.

„Každou další minutou, kterou trávíte přede dveřmi si prodlužujete dnešní výuku,“ prohlásila přesvědčivě.

Na tato slova už studenti slyšeli a za lehkého šumu se přesunuli do třídy. Hermiona všechny sjela pohledem a postavila se za katedru zakládajíc si ruce na hrudi.

„Jmenuji se Hermiona Grangerová. Po dobu nepřítomnosti profesora Snapea vás budu učit lektvary. Na tabuli máte návod na ledvinový dryák. Na přípravu máte 40 minut. Pokud to nestihnete do této doby, nemusíte mi ani nosit vzorky. Automaticky máte H. Nějaké otázky?“

Váhavě se zvedla jedna ruka.

„Prosím?“

„My jsme ale tenhle lektvar ještě neprobírali,“ pípla drobná černovláska ve třetí lavici. Podle zmijozelského stejnokroje okamžitě věděla, kam dívku zařadit.

„Ano, já vím. Proto máte na tabuli postup. Kdyby se o něm již profesor Snape zmínil, věřte, že bych vás ho nechala uvařit bez návodu. Nějaké další otázky?“

Třída byla nezvykle tichá a s otázkou už se nepřihlásil nikdo.

„Dobrá, můžete tedy začít.“

Hermiona si spokojeně uvědomila, že se jí podařilo udělat požadovaný první dojem. Třídou to nehlučelo a studenti se plně věnovali přípravě lektvaru. Hermioně zbyl tedy čas, po vzoru Snapea, procházet třídou. Zároveň to byl také způsob jak zjistit lektvarové schopnosti této třídy.

„Jak se jmenujete?“ Vyštěkla nad nic netušícím chlapcem v druhé lavici.

„Thomas... Thomas Odlman.“

„Tak. Pane Oldmane. Jakou barvu by měl mít tento lektvar?“

„Když jsme se ho neučili, tak o tom nemůžu mít ani ponětí, nemyslíte?“ otázal se drze.

„Paní profesorko,“ dodala Hermiona.

„Cože?“ nechápal poněkud zmatený mladík.

„Neříká se cože, ale prosím. To za prvé. Za druhé jste zapomněl dodat paní profesorko. A konečně za třetí. Předpokládám, že jste se ve čtvrtém ročníku učili určovat barevnost lektvaru podle přísad. Podle barvy Vaší uniformy soudím na Nebelvír, viďte? Odebírám tedy Nebelvíru 5 bodů za nevybrané chování a dalších 10 za popření výuky profesora Snapea.“ Hermiona se otočila k překvapené třídě: „Je tu někdo schopný mi na základě přísad říci konečnou barvu tohoto lektvaru?“

K Hermionině údivu se zvedla ruka černovlásky ve třetí lavici. Pokynula ji tedy. Dívka se nadechla: „Koriandr v kombinaci s mletým kontryhelem by měl způsobit modré zbarvení, ale nadbytek pelyňku způsobí světle zelené zbarvení, které ještě více umocní přidaný asfodel.“

„Výborně. Jak se jmenujete?“

„Alice Palenová.“

„Slečno Palenová, uděluji Vaší koleji 20 bodů. Zmijozel, předpokládám.“

Dívka kývla a třídou to zašumělo.

V podobném duchu Hermiona směrovala výuku i v ostatních třídách. Když se vydala do Velké síně na večeři, byla si jistá, že odvedla dobrou práci. I přes několik výjimek se snažili studenti spolupracovat.

Usedla vedle Poppy a pohledem přelétla celou síň. Studenti si sdělovali své dojmy z dnešního dne a ona se musela hodně přemáhat, aby se nerozesmála, když zaslechla útržky jejich vět. Znělo to jako – „je to mutace Snapea, věřte mi“, „Snape s dlouhýma vlasama“ a další.

Spokojeně upila ze svého poháru a zapředla s Poppy rozhovor.

13.07.2009 22:16:03
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one