Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Za tuhle kapitolku můžete v podstatě děkovat Sáře, protože ji opravila tak nečekaně bleskovou rychlostí, že jsem si říkala, kam se hrabou nadzvukové stíhačky. Takže Sáru, díky.

Také se sluší říci, že tato povídka, ač jsme možná kdesi v její půli, má již napsaný epilog. To znamená, že má už i vymyšlený děj, který jsem od svého původního záměru dosti radikálně předělala, a ten už měnit nehodlám. Říkám to z toho důvodu, abyste se později třeba nedovolávali jiného děje apod. Tato povídka byla zveřejňována s tím, že se jedná o jiný styl, než který jsem doposud psala a tudíž předem varuji – nečekejte slaďoučký happyend, nemuseli byste se taky dočkat :-) *ďábelsky se šklebí a plánuje, jak vyvraždí půlku Bradavic :-D*

Tak a už dost zdržování, vrhněte se do čtení.


Ve chvíli, kdy se Nella Cristelová vítala s Madame Rosmertou, se Severusovi nesnesitelně rozpálilo Znamení. Tušil, že je to otázka času, kdy se k Voldemortovi donese zpráva o Malfoyově úmrtí. Docela ho překvapovalo, že se to stalo až teď, nějaké čtyři dny po jeho smrti. Zároveň však tušil, že čím delší bude prodleva, tím víc to bude následně bolet. Pán Zla jim dá jistě všem moc dobře najevo své rozhořčení.

Severus si přes ramena přehodil smrtijedský plášť a masku ukryl v záhybu svého kabátce. Odcházel s vědomím, že jestli přežije dnešek, přežije snad i válku. Ještě stihl poslat Minervě krbem krátkou zprávu a vydal se na bradavické pozemky, aby se mohl co nejdříve přemístit a nedráždil už tolik vyburcovaný hněv Temného pána.

Přemístil se na odlehlé místo plné magie, která byla ve vzduchu přímo hmatatelná. Cítil, jak se mu plášť snesl kolem lýtek na zem a rozprostřel se na travnaté planině. Pokorně sklonil hlavu v uctivém náznaku pozdravu a v této poloze již setrval. Nebylo radno Pána Zla dráždit přílišným očním kontaktem.

Voldemort seděl ve svém křesle, které se objevovalo na každém setkání a doprovázelo ho stejně věrně jako Nagini umístěná v průhledné skořápce, která ji chránila před nebezpečím. Opatrovala další viteál Pána Zla. Severus si byl jistý, že tím posledním kouskem Voldemortovy duše, na jehož zničení se bude muset podílet, je ona. Nevědomky mu to Temný pán potvrdil, když jí opatřil toto útočiště v momentě ztráty pátého magického elementu.

Teď už zbývala jen Nagini a Potter. Kluk, kterému nejspíš ještě pořádně nedošlo, že i on je chodícím důkazem nejčernější magie, která kdy existovala. Netušil, že právě z jeho smrti může Pán Temnoty opět povstat. Otázkou stále zůstávalo, zda to tušil Voldemort sám. Ale to v tuto chvíli nebylo důležité. Jeho hlavním úkolem bylo přežít toto setkání, aby mohl ve vhodný okamžik využít moment překvapení, až veřejně přestoupí na stranu Dobra.

Zahnal nebezpečné myšlenky, protože díky svému neobyčejnému citu pro nitrozpyt ucítil, jak se mu o podvědomí otřela Voldemortova mysl. Hladce mu podstrčil vzpomínku na bolestivé pálení Znamení a koutkem oka mohl sledovat uspokojivé ušklíbnutí Toho-Jehož-Jméno-Se-Nevyslovuje. Ano, to byl celý on, fanaticky se radovat z bolesti druhých. Nedivil by se, pokud by u toho Voldemort dosahoval i orgasmu. Pokud toho byl ovšem schopen. To nikdo netušil. Dokonce ani ta děvka Lastrangeová ne.

Potlačil touhu ušklíbnout se; věděl, že by to JEHO pohledu neuniklo i přes masku na obličeji. Stočil raději své myšlenky na to nemehlo Longbottoma, který mu dnes rozleptal už druhé polobotky.

Konečně se palouk zaplnil muži a ženami v maskách. Rudým žhnoucím zrakem přejížděl po všech přítomných a ještě více tím umocňoval tíživé ticho, které se na planinu sneslo. Prsty s nechutně dlouhými oválnými zšedlými nehty bubnoval o opěradlo svého křesla a rozeklaným jazykem si nenuceně přejížděl po úzkém horním rtu.

Do tohoto okamžiku se zdánlivě klidná atmosféra definitivně rozplynula. Pán Zla prudce vstal a několik Smrtijedů slabších povah bázlivě couvlo. Severus tušil, že je zle. Pokud Voldemort při shledání stál, či ještě hůře - pochodoval, vše bylo na dobré cestě k tomu, že se někteří ze Smrtijedů už nikdy nevrátí do svých domovů. Ačkoliv i jemu zaplňovalo podvědomí mnoho pochyb, zůstal stát na místě a ani se nepohnul. Jako jediný sebou necukl.

Voldemort tentokrát nekomentoval jaké má za přívržence strašpytle. Měl na své prohnilé osmině srdce, která mu zbyla, mnohem závažnější problém.

Svolal jsem vás tak náhle a neočekávaně z prostého důvodu,“ promluvil klidně, ale právě ten klid děsil postavy v půlkruhu nejvíc. „Jak jistě někteří již dávno víte,“ pohledem zcela jasně sklouzl na Severuse, „před několika dny nás opustil jeden z věrných.“

Mezi těmi odvážnějšími to lehce zašumělo, ale nikdo si netroufl více, než jen vyměnit si se svým sousedem zděšený pohled.

Ne, nemějte strach, výjimečně to není moje práce,“ zasmál se Voldemort afektovaně. „Do věčných lovišť se odebral váš kolega Malfoy. A ta jeho štětka si momentálně hřeje zadek v Azkabanu a doufá, že Dobro zvítězí. Nechápu, jak mohla být tak naivní, ale to necháme na později,“ mluvil stále klidně, ale Severus věděl, že to hlavní teprve přijde. „A teď chci vědět, kdo z vás ho zabil!“ zahromoval svým nelidským hlasem a zcela náhodně šlehl zakázanou kletbu do davu.

Ozvalo se bolestné zaskučení jednoho ze Smrtijedů.

Co třeba ty, Crewayi?“ otázal se Vodemort úlisně, ale proud rudého světla tryskající z jeho hůlky dával najevo vlastníkovu brutalitu. „Dívej se mi do očí, když s tebou mluvím!“ Prskl a prudkým pohybem ruky si přivolal jeho masku, kterou vzápětí na to pohodil do hlíny a zašlápl ji hluboko do zeminy.

N-ne, pane,“ upřel Smrtijed na svého pána pohled plný strachu.

Ne, ne, ne,“ opakoval Voldemort jediné slovo převaluje ho na jazyku. „Výborně, když ne ty, co třeba Freyová?!“ Mrskl nečekaně žhnoucím pohledem na Smrtijedku stojící na kraji půlkruhu a rudým světlem vycházejícím z jeho hůlky ji donutil v křečích klesnout na kolena. Než mu však stačila jakkoliv odpovědět, upadla do slastného bezvědomí.

Skvělé,“ pokýval znechuceně hlavou a neodpustil si zkoumavé kopnutí do těla na zemi. „Nemohl jsem si nevšimnout, že kondice mnoha z vás je na strašné úrovni,“ komentoval bezvládné tělo před sebou. „Jeden by si myslel, že vás zřejmě dost netrénuji,“ ušklíbl se křivě. „Zeptám se znovu a jinak.“ Prudce se otočil kolem své osy a slastně přivřel oči, když se mu hladký šedý materiál, z něhož byl jeho hábit zhotoven, otřel a nahá lýtka. „Kdo z vás viděl Malfoye naposledy?“

Nikdo z přítomných se ani nepohnul. Severus věděl, že Voldemort ví, nebo alespoň tuší, že to byl on. Nemělo cenu se přetvařovat a prodlužovat nevyhnutelné.

Vstoupil z řady, sňal svou masku a poklekl před svým pánem.

Já,“ řekl odhodlaně.

Snape! Jaké milé překvapení,“ pokýval Pán Zla souhlasně hlavou a hůlkou Severusovi pokynul, aby se postavil. „Zabil jsi ho?“ zeptal se náhle.

Ne, pane. Ale vím, jak zemřel,“ vyhrkl Severus dřív, než stačil Voldemort zaměstnat svou hůlku.

Temný pán ji zklamaně sklonil dolů.

Poslouchám.“

Lucius se v opilosti zřítil z prvního patra svého domu. Přepadl přes zábradlí,“ shrnul to Severus, ale bylo mu jasné, že tohle stačit nebude.

Po jeho prohlášení se několik Smrtijedů troufale zasmálo.

Sklapněte,“ křikl Voldemort a aby si získal zpět svou autoritu, poslal do davu jedno Crucio, aniž by ho zajímalo, kdo to schytá. Pak se otočil zpátky na Severuse.

Severusi, příteli, znáš mě už nějakou dobu, abys věděl, že na tohle neskočím. Vymysli si lepší pohádku,“ ušklíbl se ironicky.

Nevymýšlím si. Probíralo se to na schůzi Řádu. Narcisa přišla na Ministerstvo oznámit manželův skon a při té příležitosti se udala. Malfoy zemřel po pádu na klavírní křídlo. V den jeho smrti jsem u něho byl, ale když jsem odcházel, byl živý a zdravý,“ zakončil Severus a zpříma pohlédl Voldemortovi do očí.

Tušil, že si Temný pán bude chtít jeho tvrzení ověřit a nemýlil se. Během vteřiny ucítil ve své hlavě cizí pátravou mysl. Nastrčil mu vzpomínku, kdy jsou oba dva rozvaleni v křesle nebo na pohovce a on má u kolen spoře oděnou Sofii.

Nelžeš,“ konstatoval Voldemort. „Vidím, že jste si užívali, tak to má být,“ pochválil ho za obrázek, který viděl v jeho mysli. „Ačkoliv jsi z té bandy budižkničemů nejlepší,“ obsáhl přítomné Smrtijedy ladným pohybem ruky, ve které svíral hůlku a pobaveně sledoval, jak se několik z nich polekaně přikrčilo, „i tak tě budu muset potrestat, protože jsi mi nepodal zprávu dříve. Ale teď ne,“ rozhodl nakonec a Snape si vysloužil od většiny svých kolegů závistivé pohledy.

Setkání je u konce,“ uzavřel Voldemort, ale prstem ukázal na Severuse, „ty tu zůstaneš!“

Severus kývl a sledoval, jak se všichni vypařili jako pára nad hrncem. Dokonce i Freyová se nějakým záhadným způsobem už nepovalovala v bezvědomí na zemi. Zbyli jen on a Temný pán.

Zbabělci,“ zhodnotil Voldemort situaci a posměšně si odfrkl. Pak svou pozornost obrátil na Severuse.

Vždycky jsi patřil mezi nejvěrnější,“ začal, „teď, když tu není Lucius, už není nikdo, kdo by byl lepší než ty. I když to nebyl ani on,“ zamyslel se Voldemort. „Proč to ale říkám.“

To by mě taky zajímalo, blesklo Severusovi hlavou.

Voldemort na něj zkoumavě pohlédl, ale jeho myšlenku nezachytil, proto bez rozptýlení pokračoval. „Odjíždím teď na nějaký čas do Albánských hor, naklonit si obry. Budu cestoval i do Ameriky, abych na naši stranu přivedl i další mocné kouzelníky tohoto kontinentu. Po tobě chci, abys mě pravidelně informoval o dění v Británii. Budu pryč nejspíš rok. Chci, aby si Potter myslel, že jsem to vzdal, rozumíš? Dovoluji, ba dokonce nařizuji ti, trestat nekázeň ostatních Smrtijedů a nakazuji ti připravit všechno na závěrečnou bitvu.“

Závěrečnou, pane?“ ptal se Severus zaskočeně.

Ano. Nevidím důvod, proč čekat. Až se vrátím, zkontroluji přípravy a zaútočíme na Bradavice. Hlavním cílem je Potter. Když padne on, padnou všichni, protože už nebudou mít žádnou ikonu, kterou by oslavovali a za kterou by bojovali. A teď už jdi. Ale, Snape!“ zvýšil Voldemort najednou hlas, když se od něj Severus odvrátil, „tvůj trest přijde,“ připomněl mu ještě a konečně se i on přemístil pryč.

Severus byl z jeho pohledu a slov, která ho provázela, zaskočen. Překvapilo ho už to, že setkání přežil bez jakékoliv újmy, ale ten Voldemortův pohled na závěr...

Bylo v něm něco víc, než jen obyčejná chuť trestat. Byla v něm zášť mísící se s příslibem velké bolesti. Mísící se s příchodem smrti.

Osamělý muž bezděčně potřásl hlavou a přemístil se k hranici bradavických pozemků. Bez meškání se vydal informovat Minervu o nedávných událostech a pak konečně do postele.

***** ***** *****

Malá roztomilá dívenka nastupuje do vlaku a mává z okna svým usměvavým rodičům. Při cestě vlakem hledá kamarádovu žábu. Opravuje černovlasému chlapci, jemuž z neznámého důvodu nemůže pohlédnout do obličeje, brýle a na toho zrzavého, u kterého jí sen též brání rozeznat jeho rysy, se ušklíbne.

Máš špinavý nos,“ upozorní ho. „Tady,“ dodá ještě a rychle za sebou zavře dveře, aniž by jí bylo dovoleno rozeznat rysy tváří, do kterých se dívala.

Byl to už měsíc, co se probouzela a nevěděla, kdo vlastně je. V posledních několika dnech se jí zdál stále stejný sen, ze kterého se právě probudila. Viděla v něm nějaké děti, které jely vlakem. Dívka chlapci opravila brýle a tomu druhému ukázala, že má špinavý nos. Ale nikdy žádnému z dětí nepohlédla do obličeje. Nebo přesněji, pohlédla, ale jejich rysy viděla jako by rozmazaně. Nevěděla, co to znamená, ale nelámala si s tím hlavu. Vždyť ono se to jednou samo vyřeší. Byla si tím jistá a nechtěla se tím teď zabývat. Dnes ne.

Právě dnešního dne se rozhodla znovu otevřít svůj obchod s květinami. Celý ten měsíc přemýšlela o svém dosavadním životě, ale na nic si nikdy nevzpomněla. Madame Rosmerta jí k tomu neměla moc co říci. Vždycky jen neurčitě odvedla řeč na jiné téma. Nellu to nepřekvapovalo. Domnívala se, že se paní Rosmerta nechce dotknout nějaké její citlivé stránky. A tak to neřešila. Ale každodenní posedávání buď ve svém bytě, nebo v hostinci ji už nebavilo. Musela se už konečně odpoutat od myšlenek na život, který si nepamatuje.

A právě dnešní den si vybrala za svůj nový začátek.

Jakmile byla oblečená a upravená, vyrazila o poschodí níže do svého krámku. Na polici ležely smlouvy, ze kterých pochopila, že se jedná o závazky s dodavateli. Rychle je překontrolovala a došla k závěru, že dodavatel je nakonec jen jeden. Spěšně sepsala několik řádků, kde si objednávala čerstvé květiny a vyslala sovu, aby lístek doručila.

V době, kdy čekala na odpověď, se rozhodla poklidit a trochu se zorientovat. Vyházela staré květiny, umyla mísy, ve kterých byly ještě donedávna čokoládové bonbony, vytřela podlahy a nakonec se zbavila všudypřítomného prachu. Jakmile byla hotová, došlo jí, že by měla nějaké to cukroví zase upéci, ale její mysl jí nedovolovala vybavit si jediný recept. Trochu se podivila, myslela si, že podobné věci se přeci nezapomínají, když se jimi člověk živí několik let, ale nejspíše se mýlila. Rozhodla se tedy vše napravit. Vzala si proutěný košík a vyrazila nakoupit vše potřebné. Samozřejmě nesměla chybět ani pořádná kuchařka.

Když se vracela do svého krámku, napadlo ji, jak by ho mohla oživit. Vždyť v době každodenního spěchu by si lidé jistě rádi našli chvilku na vychutnání šálku kávy nebo horké čokolády. A proč by si ten šálek nemohli vychutnat zrovna u ní. Na její tváři se objevil úsměv. Se svým nápadem byla spokojená. Vynesla před obchod menší kulatý stolek a doplnila ho třemi židlemi. Byla rozhodnutá, pokud se nápad ujme, že místo na posezení ještě rozšíří.¨

Tak slečinka už se zase rozhodla pokračovat v podnikání?“ ozvalo se jí nečekaně za zády, když si zálibně prohlížela svůj realizovaný nápad.

S leknutím se otočila na dobrácky vypadajícího muže.

Vy mě znáte?“ ptala se překvapeně.

Bodejť by ne, vždyť jsem vám každý týden vozil čerstvé květiny. Stejně jako dnes. Jsem Fornell, nevzpomínáte si?“

Jak by si mohla vzpomenout, když toho muže viděla za celý svůj život poprvé. Nemohla tušit, že je to další člověk zapletený do intrik Minervy McGonagallové.

Vlastně ne tak docela. Víte, měla jsem nehodu a-“

Nemusíte mi nic vysvětlovat. Jsem rád, že jste se znovu rozhodla otevřít obchod a budu se tu každý týden opět rád stavovat,“ usmál se postarší muž a začal z auta vykládat řezané květiny.

Hermiona mu s plachým úsměvem pomohla vše nanosit do obchodu, kde jí muž obnovil kouzlo čerstvosti, rozloučil se a odjel.

Ještě by to chtělo nějakou tu kávu a cukroví, pomyslela si, když si uvědomila, že vitríny na čokoládové bonbony zejí prázdnotou. V zadní části obchodu našla kávovar, který jí pomohl vyřešit jednu starost a tak se mohla pustit do zkoumání receptů na čokoládové cukrovinky.

Nakonec se po krátkém váhání rozhodla pro tři nejjednodušší recepty, ze kterých vzešla rumová čokoládová srdíčka, medové tyčinky s kandovaným ovocem a nugátová kolečka. Příprava jí netrvala dlouho, takže mohla po necelých dvou hodinách vystavit hotové laskominy. Konečně měla hotovo. Jediné, s čím si dělala trochu starosti, bylo vázání květin. Měla takový dojem, stejný jako u cukrovinek, že to nikdy nedělala. Trochu se toho obávala, ale i přes podivné chvění okolo žaludku mírně roztřesenými konečky prstů otočila ceduli na dveřích tak, aby kolemjdoucí mohli zahlédnout velký nápis OPEN.

26.07.2010 17:54:42
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one