Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

V poměrně krátkém intervalu je tu další část této povídky. Užijte si ji a doufám, že ji odměníte komentářem :)


The best way to predict future is to create it.
Nejlepší způsob, jak předpovědět budoucnost, je vytvořit ji.

Následujícího rána se opět sešli Kingsley, Minerva a Poppy u lůžka, na kterém ležela mladá dívka. Minerva dokončila poslední kouzla a pohlédla na své přátele. Ti jí změnu dívčina vzhledu schválili tichým kývnutím. Oba usoudili, že v dívce s černými vlasy po ramena, modrýma očima a několika pihami kolem nosu by jen stěží hledali Hermionu Grangerovou.

Poppy, můžeš ji probudit,“ pokynula Minerva lékouzelnici.

Jsi si jistá, Minervo?“ pochybovala druhá žena.

Nesmíme to dál odkládat. Čím dříve bude znát svůj nový osud, tím lépe.“

Madame Pomfreyová už neváhala. Několika zkušenými pohyby hůlkou zrušila uspávací kouzla. Teď už nezbývalo než čekat. A nemuseli čekat dlouho. Hermiona si ještě napůl ze spaní vzdychla, zavrtěla se a několikrát zamrkala. Teprve potom otevřela oči naplno a zmateně klouzala pohledem z jedné osoby na druhou.

Kdo jste? A kdo jsem já?“ vypadlo z ní nesouvisle.

Zlatíčko, ty si nic nepamatuješ?“ ujala se své domluvené role Minerva a soucitně chytila Hermionu za ruku.

Já-“ dívka se snažila vzpomenout si na cokoliv, ale prostě to nešlo. Dívali se na ni lidé, které viděla poprvé v životě a ona sama ani nevěděla, kdo je. „Asi ne. Na nic si nevzpomínám, co se stalo? Kdo jsem?“ ptala se překotně a neměla daleko k hysterii.

Uklidni se drahá, všechno ti řeknu a ty si určitě vzpomeneš,“ chlácholila ji Minerva.

Hermiona jen nevěřícně a hlavně nedůvěřivě těkala očima z jednoho na druhého.

Jmenuješ se Nella, Nella Cristelová. Jsi má chráněnka. Nevzpomínáš si?“ pokoušela se dál Minerva.

Odpovědí jí bylo zmatené zavrtění hlavou.

Ujala jsem se tě, když byli tví rodiče chladnokrevně zabiti po přepadení Smrtijedy a-“

Smrtijedy? Co je to zač?“ nechápala.

Minerva se po této otázce překvapeně podívala na Poppy a ta k ní vyslala pohled, který jasně říkal, že tušila, jak moc to bude s dívčinou pamětí špatné, ale nikdy by ji nenapadlo, že až tolik.

To jsou přívrženci Zla. Jeden z nich tě nedávno unesl a způsobil ti rozsáhlé poškození paměti. Několik dní jsme tě hledali a našli jsme tě teprve včera. Naštěstí ti nic jiného neprovedl. Ty si na nic nevzpomínáš?“

Dívka zavrtěla nepřítomně hlavou. Ale pak jako by si přeci jen vzpomněla, vyhrkla: „Měl bílé vlasy. Dlouhé a rovné,“ zmateně se podívala na Minervu.

Ano, to byl on. Pamatuješ si ještě něco?“ zkoumala Minerva, na jak tenký led se může pustit.

Ne, vůbec nic, jen ty vlasy. Bože, já si vůbec nic nepamatuju. Nevím, kdo jsem, nevím, kdo jste vy, nevím, kde žiju, jestli mám nějaké příbuzné. Nevím vůbec nic,“ začala panikařit a zvedat se z postele.

Uklidněte se, slečno,“ položila jí Poppy ruku na paži. To dívku mírně zklidnilo.

Kdo vůbec jste?“ zeptala se zoufale a v jejím hlase byl znát zadržovaný pláč.

Jmenuji se Marlene, tohle je Patricia a tohle Kraft,“ ukázala Minerva na své přátele a použila domluvená jména. Bylo velmi důležité, aby ve chvíli až umístí Hermionu do ústraní, neměla ani potuchy, kdo opravdu byli ti tři lidé u její postele. „Jak jsem ti už řekla, tví rodiče byli před několika lety zabiti a já se tě ujala, protože už nemáš žádné žijící příbuzné. Slíbila jsem tvým rodičům, že se o tebe postarám, pokud by bylo třeba,“ lhala Minerva ve jménu vyššího dobra, jak si sama myslela.

Ale proč je někdo zabil?“ nechápala Hermiona.

Tvoji rodiče byly dobří kouzelníci a-“

Kouzelníci?“ vytřeštila dívka nevěřícně oči.

Ano. Jenže oba byli mudlovského původu. To znamená, že se oba narodili v rodině nekouzelníků. A pak jsi přišla na svět ty a v době, kdy ostatní děti tvého věku začínaly kouzlit, u tebe se neprojevila ani špetka magie. Zjistili, že jsi moták. Že neumíš dělat ani ta nejjednodušší kouzla,“ tvářila se Minerva soucitně.

Aha,“ hlesla Hermiona souhlasně, ale v hlavě jí vířil pořádný zmatek. Podle toho, co si stačila dát dohromady, chápala, že žije v kouzelnickém světě, její rodiče byli kouzelníci, ale ona kouzla neovládá. Což o to, nevěděla, o co přišla, takže jí to ani tolik nemrzelo.

A co jsem dělala, když jsem neuměla kouzlit? Studovala jsem? Chodila jsem někam do školy. Jak společnost nahlíží na ty motáky,“ ptala se překotně. Chtěla se toho tolik dozvědět.

Studovala jsi v podstatě vše, co se učí děti z kouzelnických rodin, ale jen teoreticky. Ale už dva roky bydlíš sama v Prasinkách nad svým malým krámkem s květinami a čokoládovými bonbóny.“

Já mám květinářství?“ nevěřila Hermiona, protože ani nevěděla, zda má květiny ráda, či nikoliv. Nevěděla nic. A těch několik kusých informací od Marlene ... Co jí to dalo? Jen další a další zmatek a spolu s ním se nořily další otázky, ale žádné odpovědi.

Ano, žiješ v kouzelnické společnosti a prodáváš květiny. Lidé tě přijali, protože jsi velmi milá dívka. Mají tě rádi. V Prasinkách je prozatím klid. Zlo, které se však snaží ovládnout svět, brzy zamíří i tam. Ale slibuji ti, že to nebude dřív, než padnou Bradavice.“

Bradavice?“

Ano. Škola čar a kouzel v Bradavicích. Tohle jsou Bradavice,“ obsáhla Minerva pohybem ruky jen nemocniční křídlo, ale i Hermioně bylo jasné, jak to myslí.

A proč jsem tu a ne v nemocnici?“

Protože jsme věděli, že se tu o tebe Patricia,“ Minerva ukázala na Poppy, „dobře postará.“

A proč by vlastně měly Bradavice padnout?“ zeptala se Hermiona náhle.

Pán zla touží po ovládnutí kouzelnického světa a Bradavice jsou považovány za útočiště pro všechny stoupence Dobra. Dokud nepadnou Bradavice a s nimi Harry Potter, nemusíme se ničeho bát.“

Kdo je Harry Potter,“ zeptala se Hermiona zvědavě a Minerva si v duchu vynadala za svou prostořekost.

To je Vyvolený. Jedině ten dokáže přemoci Zlo, ale víc tě to nemusí zajímat. Čím méně víš, tím méně ti hrozí nebezpečí. Bylo by dobré, aby ses zase vrátila k prodeji květin a o kouzelnický svět se nezajímala. Musíš v něm žít, ale snaž se, aby tě jeho problémy míjely a nezasahovaly do tvého života. Žij, jako jsi žila doposud,“ mluvila k ní Minerva vlídně, ale poslední větou se jí podařilo Hermionu rozzlobit.

Ale jak mám žít jako doposud, když nevím, co to znamená?!“ vykřikla a z očí jí vytryskly tak dlouho zadržované slzy.

Minerva si unaveně vzdychla. Bylo to těžší, než si dokázala představit. Najednou jí dělalo obrovské problémy lhát své nejlepší studentce, která neměla ani tušení, co se kolem ní děje.

Nello, vím, že je to pro tebe těžké, ale věřím, že jakmile se objevíš zpátky v prostředí, kde jsi strávila tolik času, jistě si brzy vzpomeneš na svůj minulý život,“ hovořila Minerva tiše, ale trhalo jí to srdce takhle balamutit.

A mám nějaké přátele?“ podívala se Hermiona na Minervu smutně.

Drahá, to nevím. Nikdy jsi mi o nikom nic nevyprávěla.“

Aha, takže zase tak oblíbená asi nebudu,“ svěsila Hermiona sklesle ramena.

To není pravda. Třeba Madame Rosmerta tě má moc ráda. Je to hospodská v hostinci U Tří košťat, je to nedaleko od tvého krámku.“

Minerva s Kingsleym již dnes ráno navštívili hostinec a zařídili, aby se k ní Rosmerta chovala jako ke staré známé. Řekli jí, že přivedou dívku, která ztratila paměť a ještě ke všemu je moták. Hostinská byla žena s dobrou duší, takže okamžitě souhlasila, že na dívku v začátcích jejího nového života dohlédne a bude dělat, jako kdyby se vůbec nic nestalo. „Copak ono se něco stalo?“ zeptala se jich, když odcházeli. Minerva a Kingsley se po sobě podívali a oba věděli, že se toho stalo až příliš.

Hermiona zkroušeně hleděla před sebe a neměla se už k žádné reakci.

Zlatíčko, pokud souhlasíš, Kraft tě odvede k tobě domů a ukáže ti, kde co je. Určitě se v Prasinkách brzy zorientuješ. A kdybys cokoliv potřebovala, pošli sovu, Kraft ti všechno vysvětlí,“ rozloučila se s ní Minerva spíše stroze, ale pak se neudržela a přitáhla si dívku do náruče. „Mám tě ráda, drahoušku,“ šeptla jí do ucha a spolu s Poppy pak hleděla z vysokého okna na vzdalující se postavu bystrozora v doprovodu drobné dívky. Za pomyslnou hranicí bradavických pozemků se jejich těla rozplynula.

Objevili se uprostřed nevelkého útulně zařízeného pokoje. Přestože na to Minerva s Kingsleyem měli jen několik hodin, podařilo se jim sehnat menší byt a pod ním prostory na vytvoření malého obchodu. Během jediného dne pak vytvořili zázemí pro dívku, která o sobě nic nevěděla a teď si se zájmem prohlížela „svůj“ domov.

Tak tady žiju,“ spíš konstatovala, než že by se ptala, ale i přesto měl Kingsley potřebu jí odpovědět.

Ano, tohle je váš domov. Dole pak máte malé květinářství. Chcete, abych vás provedl po vesnici?“ zeptal se snaživě.

Ne, děkuji vám,“ usmála se smutně. „Myslím, že si potřebuji trochu odpočinout a srovnat si v hlavě pár věcí. Jen mi ještě vysvětlete, jak se posílá sova?“ požádala ho.

Kingsley se hořce usmál. Tohle že byla nejchytřejší čarodějka z nastupující generace? Merline, co to s ní ten parchant Malfoy udělal?!

Stručně ji seznámil s její sovičkou Rikou, a pak se spěšně rozloučil. Ještě navštívil Rosemertu, aby ji oznámil, že dívku již přivedl domů a poprosil ji, aby se za ní navečer zastavila, pokud ji ovšem dívka dříve nevyhledá sama.

Jakmile Hermiona osaměla, bezradně se sesunula do křesla, vložila si hlavu do dlaní a konečně se naplno rozplakala. Celý život se jí během několika chvil obrátil vzhůru nohama. Jen s tím rozdílem, že ona ani nevěděla, jak to před tím obrácením vypadalo.

Měla nějaké přátele? Měla někoho, s kým mohla trávit tiché večery třeba nad dobrou knihou a v jeho náručí? Miloval jí někdo? A milovala ona někoho?

Ale dost! Řekla si v duchu. Přestaň se litovat, Nell, napomenula se. Buď ráda, že jsi to všechno přežila a že ti život dal ještě jednu šanci! Promlouvala k sobě a pak prudce vstala.

Byla rozhodnuta využít příležitost, která se jí nabízela a začít žít znovu tak, aby nemusela litovat. Co na tom záleželo, že si nic nepamatuje? Třeba si jednou vzpomene a nakonec se tomu zasměje, protože v tu dobu už bude mít daleko lepší a plnohodnotnější život, než jaký by vedla, kdyby se nestalo to, co se stalo.

Se zápalem začala zkoumat těch několik málo místností, které jí podkrovní byt nabízel. Koupelna, malá kuchyň, obývací pokoj a ložnice. Několik desítek minut procházela po bytě a prsty zkoumala nábytek, stěny, knihovnu, tituly v ní, svůj šatník a všechno, co objevila a doufala, že jí třeba něco z toho vnukne byť jen sebemenší vzpomínku.

Ale protože se tak nestalo, vyšla ze svého bytu na schodiště a pomalu sestoupila do nevelkého krámku. Údivem otevřela pusu nad tou záplavou barevných květin, nad kterými se vznášely podivné průhledné, jako by plastové vaky. Po bližším prozkoumání usoudila, že to je nejspíš nějaké kouzlo, které udržuje květiny čerstvé. To jí květiny zřejmě začaroval Kraft nebo Marlene, pomyslela si. Vždyť ona sama přeci kouzlit neuměla.

Stejným způsobem, jakým zmapovala svůj byt, se seznámila i se svým obchodem. Když přišla ke dveřím, na kterých visela lehce zaprášená cedulka s nápisem OPEN otočeným do místnosti, spatřila v zámku starý klíč. Rozechvěle, ale přesto odvážně k němu vztáhla ruku. Zlehka jím otočila a vzala za kliku. Otevřela dveře a udělala dva kroky směrem do ulice.

Podívala se na oblohu a spatřila zapadající slunce. Když sklopila oči zpátky do úrovně ulice a okolních domů, spatřila, jak se k ní batolí dobrácky vypadající žena. Ani nevěděla jak, ale podvědomě tušila, že právě tohle bude Madame Rosmerta.

S širokým úsměvem na tváři a obrovským odhodláním ve svém srdci jí vyšla naproti.

Ani netušila, že právě takhle by se zachovala dívka, která jí byla více než jen podobná. Netušila, že právě takhle by se zachovala i Hermiona Grangerová, kterou ona zatím nesměla poznat.

12.04.2010 17:35:32
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one