Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape
Po nekonečné době další kapitola "Budoucnosti". Snad se vám bude líbit.
A tentokrát je to s věnováním, které patří Sáře a Renée, které mi v časných ranních (nebo pozdních večerních, jak je libo) hodinách pomáhaly vymýšlet scénář k pokračování této povídky. Děkuji.

Za betaread děkuji Narcise

Drahý příteli,

po velmi dlouhé době jsem se konečně zotavil ze zloby Pána zla a rád bych splnil, co jsem ti před necelými dvěma měsíci slíbil.

Budu tě čekat i se svou novou společnicí, která se tě již nemůže dočkat.

Lucius Malfoy



Severus ten dopis převracel v ruce stále dokola a nemohl si pomoci, něco mu na něm nesedělo.

Ano, Malfoy byl ve stavu, který by odpovídal více než měsíčnímu léčení, ale že by pak najednou stál o Severusovu přítomnost?

A navíc ho zval tak průhledným způsobem, jakým lákání na tělo nějaké jeho dívky bylo. Ne, nevěřil, že za tím byla jen starost uspokojit fyzické potřeby smrtijedského přítele a pravé ruky Temného pána.

Mohlo za tím být mnohem víc? Chtěl ho před Pánem zla nějakým způsobem zdiskreditovat? I to bylo možné, ale Malfoy měl mnoho jiných prostředků, jak by se toho pokusil docílil. Tohle by bylo i na něj až příliš jednoduché

Ne, v tomhle bylo něco jiného. Ať už to ale bylo cokoliv, nedokázal to Severus dešifrovat. Zpětně si vybavoval svou poslední návštěvu Malfoy Manor.

Od té doby uběhlo několik týdnů. Severus si tehdy posteskl, že neměl možnost užít si s Grangerovou. A Lucius mu jen slíbil, že se ozve, až bude mít něco „čerstvého“. Když u něj byl Severus na návštěvě, říkal to v podstatě častokrát, ale nakonec nikdy k slibovanému nedošlo.

Tyto dívky, které byly vybrané pánem domu, byly většinou předvedeny na nějakém smrtijedském večírku, kde byly k dispozici chtivým posluhovačům Temného pána.

Severus o tuhle zábavu nikdy nestál. Byl díky tomu označován Luciusem za suchara, ale ten slizký aristokrat si naštěstí nikdy nedovolil označit ho tak před více než čtyřma očima. Ale teď...

Tohle bylo něco naprosto nového. Najednou mu Lucius nabízí pohrát si s... S kým vlastně?

Bude to další dívka, které on nedokáže pomoci? Pravděpodobně.

Přestože své „maso“, jak Malfoy označoval své milenky a dívky, Lucius nikdy nevraždil a co věděl, ani netýral, aby snad neměly nějaké odřeniny a aby byly celkově dokonalé na jeho večírky, věděl, že to je jen stěží to, co si ty dívky přály dělat.

Naposledy si zamyšleně přečetl dopis a prudce vstal. Když ho Malfoy žádá o návštěvu, vyhoví mu. A třeba ta dívka nebude tak špatná.

S těmito myšlenkami se odebral k šatníku, převlékl se a opustil své komnaty.

„Á, Severusi. Přiznám se, nečekal jsem, že se dostavíš tak brzy,“ přivítal ho Lucius o několik minut později ve svém sídle.

Přestože jeho reakce byla vcelku přesvědčivá, Severusovi neušel mírný úšklebek, který se mihl přes Malfoyův obličej v momentě, kdy skřítek dovedl návštěvníka ke svému pánovi.

„Jestli ruším, Luciusi, mohu odejít. Já jsem se sem nezval,“ zavrčel Severus trochu popudlivě.

„Ale no tak, příteli. Neurážej se. Vážně jsem neměl tušení, že budeš tak nedočkavý pohrát si s mojí novou dívkou. Skoro jako bys věděl, že je naprosto nová, ještě žádným našim kolegou neposkvrněná. Vážně lahůdka,“ mlaskl si Malfoy teatrálně.

„Tím mi chceš říct, že sis ji ani nevyzkoušel? Nebo snad ještě hůř – je to panna?“ ptal se Severus.

„Ty mi vůbec nedůvěřuješ, příteli. Slíbil jsem ti přeci odměnu za promarněnou šanci s Grangerovou, na kterou jsi se skoro klepal. Věřím, že tahle dívka ti ji naplno vynahradí. A třeba bude stejně dobrá, jako by byla ta šmejdka. Ale to už se asi nedozvíme, že? Och, jaká škoda,“ povzdechl si hraně Malfoy.

„Malfoyi, moc ti to dneska žvaní. Místo těch tvých planých řečí jsi mě mohl už dávno pozvat dál, nalít mi kvalitní whisky a seznámit mě s tou tvojí novou dívkou. Jak se vlastně jmenuje?“

„Ty jsi mi ale nedočkavý, Severusi. To u tebe vidím poprvé. A jméno? Co je po jménu? Říkej jí třeba Sofie. A teď už pojď. Posaď se, nechám něco přinést,“ usmál se Lucius úlisně a sám se usadil do luxusní kožené pohovky v barvě slonové kosti, která byla přímo proti krbu.

Severus zvolil tentokráte bokem nasměrované křeslo a pohodlně se posadil. Přehodil si nohu přes nohu a sledoval Luciuse, jak ležérně luskl prsty.

O pár sekund později vešla do místnosti dívka. Mohla být opravdu tak ve věku Hermiony Grangerové. Severus ji tipoval na osmnáct až dvacet let, ale věděl moc dobře, že zdání může klamat. Zkoumavým pohledem si dívku prohlížel tak pozorně, že mu unikl i stín obavy, který přelétl přes Malfoyovu tvář.

Postavou mu připomínala Grangerovou. Jedinou výraznou odlišnost viděl v barvě vlasů. Tahle dívka je měla černočerné a navíc rovné. A aby toho nebylo málo, měla na sobě jakýsi rádoby sexy lesklý obleček z kůže. Severuse tohle oblečení nikdy nevzrušovalo tak jako ostatní Smrtijedy. Nechápal, co je na tom tak zvláštního. Proto to neocenil ani dnes.

„Řekni mi jedno, Luciusi. Proč všechny své milenky a hračky navlékáš do těch hrozných oblečků?“ neodolal zeptat se.

„Severusi, tobě se to nelíbí? To mi neříkej. Každýho chlapa to rajcuje.“

Severus to raději už nijak nekomentoval. Jen se ušklíbl a v gestu, které dávalo jasně najevo jeho názor, zvedl pravé obočí.

„Ale dost už zbytečných řečí, Sofie, přines nám něco k pití. Pro začátek bude whisky to nejlepší,“ promluvil opět pán domu.

Dívka se bez řečí otočila a zamířila kolem Severuse k baru. Ten se mírně naklonil, aby ji mohl pohlédnout do očí a zjistit tak alespoň náznakem její pocity nebo její duševní stav, ale dívka mu to nedovolila. Tmavé vlasy jí spadaly do tváře a svůj pohled upírala kamsi do země.

„Luciusi, jak je možné, že tě tak skvěle poslouchá? Potřeboval bych uplatnit stejný prostředek i na ty duté hlavy, kterým se snažím vštípit alespoň základní znalosti z lektvarů. Vážně je škoda, že je Imperio zakázané. Třeba by mě alespoň někdy poslechly,“ posteskl si Severus hraně, ve snaze dostat z Malfoye způsob, jakým dělá ze svých dívek poslušné ovečky.

„Severusi, příteli, víš moc dobře, jaké účinky má dlouhodobější trvání Imperia. Nemůžu si dovolit mít ze svých hraček hračky bez duše. Potřebuji, aby spolupracovaly, aby bylo povolné, ale ne, aby byly bezduché. To je pak o ničem,“ vysvětloval zaujatě Malfoy a ani ho nenapadlo, že by snad za Severusovou otázkou mohl být nějaký postranní úmysl. „Jednoduše řečeno, ten pomatenec Lockhart, který hnije u Munga není jediný, kdo ovládá paměťová kouzla,“ zatvářil se samolibě.

„Luciusi, nedělej ze mě hlupáka. Obyčejné paměťové kouzlo by nezvládlo vyvolat v nich vědomí, že to, co dělají, je to, co dělat chtějí.“

„A kdo říká, že je to jen a pouze paměťové kouzlo? Je v tom mnohem víc, Severusi. Paměťové kouzlo je jen nezbytný začátek. Pak následuje úprava paměti a nakonec sem tam nějaké Imperio, aby se snad neměly tendenci někdy v budoucnu vzpouzet. A tohle postačí k tomu, aby si (aby jsi) z nich vychoval poslušné ovečky. A mám zaručeno, že si nikdy nevzpomenou na svůj minulý život. No není to geniální?“ ptal se samolibě.

„Očividně,“ prohodil Severus, ale v duchu přemítal, kolik dívek takhle už skončilo. Bez minulosti a s vyhlídkou na budoucnost smrtijedské děvky.

Z přemítání ho vyrušila Sofie, která mu podávala sklenku se zlatavou tekutinou a několika kostkami ledu.

Vzal si ji od ní a zkoumavě jí pohlédl do tváře. Ale i tentokrát se mu nenaskytla příležitost pohlédnout jí do očí. Dívka se od něj odvrátila a donesla pohárek také Malfoyovi.

„Sedni si k nám,“ přikázal jí Lucius a ona si poslušně sedla na druhý konec pohovky.

„Tak jak se ti zamlouvá, Severusi?“ ptal se zvědavě pán domu a svým pohledem přejížděl po své nové hračce. Nemohl se na ni vynadívat. To, co z ní udělal, byla jeho mistrovská práce...

„Dobrý výběr, řekl bych,“ utrousil Severus a napil se.

Respektive vyklopil do sebe celou sklenku. Nevěděl, kam tohle všechno povede, netušil, co tím Malfoy sleduje. Z toho všeho, co se tady děje, byl na vážkách a obracel se mu žaludek. Ale přesto přese všechno mu ta dívka byla sympatická. Ano, dokázal by si představit, že by s ní něco měl, ale již méně se mu líbila představa, že by se proti tomu vlastně vůbec nemohla bránit vlastním názorem na celou věc.

Severus byl zabrán do vlastních myšlenek, nemohl si tedy všimnout, jak se Malfoy spokojeně ušklíbl a pokynul dívce, aby Severusovi dolila. Sám si nakonec také lokl hořkého nápoje.

„Jak se vůbec cítíš, Luciusi,“ změnil Severus raději téma.

„Myslím, že není třeba příliš barvitě vysvětlovat, jak se cítí člověk, který byl poctěn zlobou Pána Zla. Předpokládám, že i tobě je to velmi známé,“ zatvářil se Malfoy kysele.

„Vskutku,“ utrousil Severus a vypil i druhou sklenici. Ani nemusel příliš dlouho čekat; Sofie se postarala o brzké doplnění nápoje.

„Ale nezval jsem tě proto, abychom rozebírali můj zdravotní stav. Pozval jsem tě s čistě přátelskými úmysly. Jak už jsem jednou řekl, jasně jsem ti slíbil, že pro tebe připravím velmi přívětivou hračku, kterou tahle děvka bezesporu je.“

„Děvka?“

„No, ne tak docela. Ta se z ní teprve stane. Ale zatím jsem chtěl, abys měl to potěšení jako první.“

„Jak velkorysé,“ neodpustil si pichlavou poznámku Severus a vypil další sklenici skotské.

Toho večera již třetí. Cítil, že mu hořká tekutina, jenž nejprve převaloval na jazyku a vychutnával si její smyslně plnou chuť, která mu vždy pomáhala zapomínat, pomalu stoupala do hlavy. Měl by přestat pít, uvědomil si.

„Myslím, že by sis měl konečně užít mé dobré vůle a smyslných rtů naší milé společnice, Severusi,“ prohodil posměšně pán domu. „Za chvíli bys toho totiž nemusel být schopen,“ ušklíbl se ještě.

„Nepodceňuj mě, příteli,“ odvětil mu Severus a opět se napil ze své znovu naplněné sklenky.

„To bych si nedovolil, ale přeci jen jsem měl dojem, že jsi přišel trochu si užít, ne se opíjet mojí nejlepší whiskou.“

„Už ti někdo řekl, že jsi strašný skrblík?“

„Ne, jsi první,“ smál se Malfoy. „Ale teď vážně, Sofie, běž trošku potěšit našeho hosta.“

Dívka bez nejmenšího náznaku protestu vstala a rozešla se k Severusovi. Ten do sebe obrátil zbytek obsahu sklenice a počkal, až mu Sofie dolije.

Sledoval ji přimhouřenýma očima, ale dívka o něj ani nezavadila pohledem. Jen dělala to, co jí poručil její pán.

Jakmile se postarala o doplnění Severusovy skleničky, přinesla si z pohovky, na které seděl Malfoy, polštářek, který si položila před křeslo, v němž seděl muž, kterému měla poskytnout vzrušení a uspokojení.

Lucius se spokojeně natočil více jejich směrem, aby měl dokonalý výhled a užil si celé tohle divadlo. Byl spokojen s tím, jak vše vycházelo podle jeho plánu. Za to Severus se zatvářil zhnuseně.

„To se chceš vážně dívat, Luciusi?“

„Severusi, neříkej, že se stydíš. Prý nemáš vůbec za co, říkala Belatrix. A ta malá šmejdka by ti bývala taky dala. A to dokonce před Pánem zla. Očividně skrýváš mnohá tajemství,“ zasmál se Malfoy svému dvojsmyslu.

„Jsi prase,“ zkonstatoval Severuse, ale alkoholové opojení způsobilo jeho dočasnou apatičnost. A on se neměl k tomu, aby to celé zarazil dříve než to vůbec začne. Jen sledoval sklopené oči dívky před sebou a čekal.

Sofie mu položila svou drobnou dlaň na koleno a mírným tlakem mu naznačila, aby spustil přehozenou nohu dolů. Severus tak učinil a poddal se i jejímu druhému přání, když mu oddalovala kolena od sebe.

Dívka se mu vklínila mezi nohy, čímž se k němu ještě více přiblížila. Svýma rukama položenýma na jeho stehnech začala pomalu stoupat víš.

Přes látku kalhot se lehce dotkla jeho klína a pokračovala dál. Zastavila se až na hrudi a na zapínání košile. Trochu nepřesnými pohyby se jí nakonec podařilo rozepnout všechny knoflíčky a odhalit tak Severusovu hruď.

Tomu se pomalu začínal zkracovat dech. Aby nějak odpoutal pozornost od dívky před sebou a začínajícího tlaku v kalhotách, loknul si hořkého nápoje a mírně zaklonil hlavu plně rozhodnut vychutnat si doteky, které mu Sofie nabízela.

Ta mu dlaněmi přejela přes nahou hruď a následně rty začala od prsou mapovat cestičku až k zapínání jeho kalhot.

Když mu opětovně přejela přes vzdouvající se látku v jeho rozkroku, neubránil se téměř neslyšnému syknutí. Ať už ta dívka byla kdokoliv, podle dotyků byla spíše nezkušená a to bylo právě to, co dohánělo Severuse k šílenství.

Tápající doteky, něžné polibky na hrudi a břiše, to všechno mu působilo velmi příjemná muka, že dočista zapomněl na Malfoye sedícího opodál a vychutnávajícího si svůj malý triumf, jemuž chybělo jen málo, aby dovršil svého konce.

Po chvíli se dívka již nespokojila s drážděním přes látku kalhot a rozhodla se ho jich zbavit. Rychle, bez předchozího tápání překonala překážku čítající několik knoflíčků na zapínání kalhot a za Severusovy pomoci mu je stáhla trochu níž.

Znovu přisála své rty k jeho odhalenému břichu a jazykem pomalu klouzala po cestičce z tmavých chloupků neomylně směřující pod jeho černé boxerky. Oběma rukama přejela přes jeho vzdouvající se spodní prádlo a prsty obou rukou zajela pod lem toho překážejícího kousku oblečení.

V ten moment poprvé za večer upřela na Severuse své černé oči.

Severus v ten samý okamžik zvedl zakloněnou hlavu a podíval se na dívku, která mu způsobovala sladká muka a fyzické potěšení.

Pohlédl ji do očí.

A v tu chvíli naprosto vystřízlivěl.

Setinu sekundy jí hleděl to očí, ale jemu to přišlo jako celá věčnost. Nakonec se vzpamatoval.

„Dost!“ vykřikl a dívku od sebe bez předchozího varování prudce odstrčil...

05.12.2009 17:54:26
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one