Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Stál na astronomické věži. Teplý plášť se mu vlnil kolem kotníků, ale Severus si toho nevšímal. Byl zahloubán do svého nitra, do myšlenek, jež se jako klubko hadů svíjely jedna okolo druhé a on nebyl s to je od sebe oddělit. Cítil zmatek a snad i úzkost z nevědomosti, která ho svazovala.

Temný pán byl pryč už téměř půl roku a za tu dobu od něj nepřišla žádná zpráva. A žádná zpráva v tomto případě znamenala zprávu špatnou. Ne pro něj ani pro ostatní Smrtijedy, ale pro stranu Dobra, která se teď víc než kdy jindy zmítala v nejistotě.

Nasál do plic ostrý chladný vzduch a pohled upřel na vrcholky stromů Zapovězeného lesa. Ve vzduchu se vznášela beznaděj a on netoužil zjišťovat, jestli patří jemu. Obrátil se na patě a rozvážně scházel točité schodiště, které na věž vedlo. Jeho kroky kupodivu nevedly do sklepení, což si uvědomil až ve chvíli, kdy vyšel vstupní branou na rozlehlé bradavické pozemky. Strčil ruce hluboko do kapes a vzhlédl k obloze. Potřásl hlavou, když mu zničehonic vytanul na mysli slib, který dal drobné dívce s cukrovinkami.

Sám sobě se ušklíbl. Senilníš, Severusi, počastoval se v duchu a přemístil se do Prasinek. Spatřil ji, jak se neúspěšně pokouší stáhnout zaseknutou roletu. Švihl hůlkou a ten kus plastu se sám namotal na železnou tyč. Dívka se poplašeně otočila, ale jakmile spatřila známého muže, její oči se rozzářily.

Přišel jste,“ konstatovala překvapeně.

Je to až tak velké překvapení?“ zeptal se zasmušile. Najednou mu nápad, zajít na kávu do této útulné kavárny, nepřišel zase tak dobrý.

Popravdě ano,“ přiznala. „Myslela jsem si, že už vás neuvidím. Muž jako vy se přece nebude zahazovat s obyčejným motákem,“ pokrčila bezvýrazně rameny.

Nesoudím lidi podle jejich magie. Ale chápu, nejspíš jsem přišel nevhod.“ Nechtěl, aby v jeho slovech byla cítit jakákoliv emoce, ale nejspíš se mu to tak úplně nepovedlo.

Dívka se na něj konečně usmála. „Přišel jste nanejvýš vhod,“ ujistila jej a letmým dotykem na předloktí ho vyzvala, aby vešel do obchodu.

Uvědomil si, že shovívavý úsměv na její tváři mu je milejší, než by měl být, a raději zrak sklopil. V dnešní době byly obdobné myšlenky nebezpečné.

Co si dáte? Mám čerstvou kávu, dnes jsem ji mlela, co vy na to?“ mrkla na něj.

Děkuji, slečno,“ kývl na souhlas.

Nello,“ opravila ho káravě.

Nello,“ dodal neochotně. Bylo pro něj nezvyklé oslovovat mladou dívku ve věku jeho studentů jménem.

Mlčky seděl u stolku jako při své první zdejší návštěvě a přemítal nad tím, co si od této návštěvy vlastně sliboval. Jednal vskutku neuváženě a neměl sem chodit. Kdyby ho náhodou zahlédl některý ze Smrtijedů, mohlo by to způsobit problémy jemu i této dívce. Tím víc spíš, že byla moták. Dál už nestihl tuto myšlenku rozvinout, pod nos se mu vetřela plná chuť kvalitní kávy.

Proč jste přišel?“ zeptala se dívka usednuvší s hrnkem kakaa naproti němu.

Měl chuť se ironicky ušklíbnout. Tak jednoduchá otázka a tak těžko na ni hledal odpověď. Sám nevěděl, proč se tak rozhodl. Byl to okamžitý nápad, protože se mu nechtělo trávit sobotní podvečer u krbu přemítáním o tom, co bude a nebude. A tady se neznámo proč cítil dobře. I když bylo dosti unáhlené dělat závěry po jedné návštěvě, dívka mu byla sympatická. Cítil se tu klidně.

Došla mi káva,“ prohodil ironicky, čímž se mu podařilo dívku rozesmát.

Dobrý pokus, ale myslím, že mi neříkáte tak úplně pravdu,“ pohlédla na něj tázavě a on raději svůj pohled utopil v šálku s kávou. Upil, a kdyby to nebylo v rozporu s etiketou, potěšeně by zamlaskal. Nebylo nad čerstvou kávu.

Bezděčně položil pravou ruku na desku stolu a levou si hřál o teplou nádobu. Dívka na něj chvíli hleděla a pak k němu pomalu posunula svou dlaň. Nevnímal ji, byl pohroužen do vlastních myšlenek a působil nezúčastněně.

Jemně přejela dvěma prsty po hřbetu jeho ruky. Probral se z letargie, rychle ucukl a překvapeně na ni pohlédl.

Vypadáte smutně,“ konstatovala a tentokrát s jeho vědomím si přitáhla zpět mužovu dlaň a povzbudivě stiskla.

Ten dotyk na něj působil blahodárně. Cítil, jako by mu předávala část svého optimismu. Nehnutě sledoval, jak přejíždí prsty po jeho ruce; dotekem zkoumá pokožku, klouby a strukturu krátce střižených nehtů. Bylo v tom něco tak intimního a osobního, a on se jí přesto nedokázal vytrhnout.

Seděli tak tiše a dlouho. Severus pohledem klouzal po její tváři. Připadala mu povědomá. Byl si jist, že dívku nikdy dřív neviděl, ale přesto mu její mimika někoho připomínala. Svraštila obočí a očima propalovala hrnek před sebou.

Myslím, že vás něco trápí,“ prohodil konverzačním tónem. O tom, že se nemýlí, se přesvědčil vzápětí.

Víte…byla tu moje opatrovnice. Říkala jsem vám, že se mě ujala po smrti rodičů a-“ odmlčela se, protože nevěděla, jak pokračovat. Najednou si nebyla tak úplně jistá, že pokračovat vůbec chce.

Tuším, kam tím míříte,“ povzbudil ji.

Ulekaně na něj pohlédla. „Víte, já jí řekla, že jsem vás potkala a ona…“

Řekla vám, že jste si do domu pustila Smrtijeda a vraha,“ přikývl a stáhl ruku, kterou doteď laskaly její štíhlé prsty.

Po tváři se jí svezla slza. Rychle ji setřela, ale přesto mu její skelný pohled neušel.

Měl jsem vám to říct už minule.“

Nevěřím, že jste špatný. A i kdyby to všechno byla pravda, nikdy neuvěřím tomu, že jste to udělal pro potěšení. Takový vy nejste,“ zavrtěla odmítavě hlavou.

Zkřivil rty do nehezkého úšklebku. „Jak to můžete tvrdit s takovou jistotou?“ prskl, zhnusen sám sebou.

Říkají mi to vaše oči, stejně jako mi to řekly minule.“

Jste tak mladá a tak pošetilá,“ zašeptal a prudce vstal. Položil na stůl galeon a než se stihla vzpamatovat, stál u dveří.

Severusi, počkejte!“ vyhrkla překotně a několika rychlými kroky stanula za jeho zády.

Neotočil se. Nedokázal se podívat do těch čistých a upřímných očí. Ztuhl v očekávání věcí příštích, když na rameni ucítil drobnou dlaň.

Přijďte zase. Až vám dojde káva,“ požádala ho prosebně. Stál na místě a zvažoval, zda mu tahle dívka vůbec stojí za odpověď. Cítil podivnou úzkost, když netečně sledoval, jak ho několika kroky obešla a stanula před ním. Byl dobře o hlavu vyšší a neměl problém ji dál nezaujatě přehlížet, jenže to by nesměla udělat to, co udělala. Vzhlédla k němu a teplou dlaní ho něžně pohladila po tváři. „Prosím,“ špitla ještě.

Úkosem na ni pohlédl, naprosto šokován jejím chováním. Dřív, než se stihl nadobro utopit v jejím pohledu, který ho tížil jako balvan a připomínal mu veškeré jeho neúspěchy včetně toho posledního v podobě smrti slečny Grangerové, uhnul očima stranou. Neměl dostatek odvahy cokoliv slibovat. Bez řečí uchopil dívku za zápěstí ruky, jež spočívala na jeho tváři, a přinutil ji tak připažit. Bez ohlédnutí prošel dveřmi a přemístil se.

Sklesle hleděla na místo, kde ještě před chvílí stál. Muž, který jí zničehonic vpadnul do jejího nekouzelnického života, pro ni z neznámého důvodu znamenal pevný bod. Ano, měla Marlene, byla tu i madame Rosmerta, ale on jediný se k ní nechoval shovívavě. Nečastoval ji lítostnými pohledy, protože ztratila rodiče, nedíval se na ni skrz prsty, protože nebyla obdařena magií. Ač byl nejspíš přívržencem strany Temna, o které toho vlastně moc nevěděla, byla si jistá, že je v tom něco víc. Nevěřila, že by byl zlý, nesedělo jí to. Něco na tom muži bylo zvláštního, mysteriózního a tajuplného. A ona doufala, že jednou přijde na to, co se za tím skrývá.

Vzdychla a zavřela dveře. Otočila ceduli visící na malé skobě na CLOSE, zamkla a pomalými kroky vystoupala do patra. Měla v plánu věnovat se psaní deníku, v němž začala shromažďovat své poznatky a postřehy od doby, kdy se jí zdály ty podivné sny o malých dětech, ale najednou na to neměla náladu. Osprchovala se, oblékla si pohodlné bavlněné pyžamo a zalezla do postele s knihou, kterou si nedávno koupila v Krucáncích a Kaňourech.

Rozmarýn vs. Šafrán – hlásal umně vyvedený nápis na přebalu knihy. Ostatně ten ji zaujal nejvíc. Domnívala se, že půjde o nějakou rozpravu zabývající se bylinami a tak knihu víc nezkoumala a koupila ji. Teď jí ovšem klesla čelist, když na první straně spatřila jméno Severuse Snape jako autora. Dychtivě se začetla do první části knihy a již po několika stránkách zjistila, že se jedná o rozsáhlou polemiku nad použitím zmíněných bylin v jednotlivých lektvarech. Hltala každé slovo, aniž by registrovala ubíhající čas, který se jí připomněl až ve chvíli, kdy svíčka na stole dohořela, a plamen se utopil v roztaveném vosku.

Zívla a velmi neochotně do knihy vložila záložku. Odložila knihu na noční stolek a promnuvši si unavené oči, zavrtala se hlouběji pod deku, aby se nechala unést do říše snů.

Dívka s neposlušnými vlasy sedí na chladné podlaze. Před sebou má ocelový kotlík, z jehož útrob stoupá sytý a štiplavý kouř. Nahne se, aby zkontrolovala konzistenci tekutiny uvnitř. Odhrne si z tváře vlasy a setře krůpěje potu z čela. Do třech připravených pohárů odlije nazelenalou tekutinu a v tu chvíli se opodál ozvou kroky. Do místnosti vstoupí dva chlapci...

Nella se s trhnutím probudila. Jakmile se trochu vzpamatovala ze sna a uvědomila si, že už za okny pomalu svítá, spěšně se natáhla pro deník a kalamář s brkem. Nalistovala prázdnou stránku a označila ji aktuálním datem. Tento sen se jí zdál poprvé a ona předpokládala, že stejně jako ty předešlé, se bude párkrát opakovat, přesto si zapsala podstatné detaily. Opět tam byla ta neznámá dívka, jíž z nějakého záhadného důvodu nemohla pohlédnout do obličeje. Ale proč? Byl to snad někdo, koho znala? Někdo, kdo by jí mohl připomenout její minulost? Nevěděla, ale doufala, že další sen s sebou přinese nějaké indicie.

Probral se v ne zrovna dobré náladě. Spát šel až po půlnoci, protože se věnoval přípravě lektvarů na ošetřovnu a jeho automatické pohyby se pomalu zesynchronizovaly s myšlenkami na dívku z kavárny. Věděl, že neudělal dobře, když se rozhodl ji navštívit. Už proto, že ho něco uvnitř jeho samotného vybízelo k návštěvě další. Nacházel zde překvapivý klid a snad i trochu porozumění, což bylo něco, co příliš nechápal. A tyhle večerní myšlenky pak narušil sen o slečně Grangerové, která ho požádala, aby si nedával za vinu její smrt.

Promnul si oči a prudce vstal. Bylo potřeba zahnat všechny kostlivce zpátky do skříně a to hned teď.

 


15.07.2011 00:37:52
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one