Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Minerva se zívnutím zavřela dveře od svých komnat. Narozeninový večírek se vcelku vydařil. Byla to příjemná změna a uklidňující odpoutání od každodenních starostí týkajících se Voldemorta a temných časů. Dorazil překvapivě i Severus. Po několikerém odmítnutí, které jí během předchozího týdne věnoval, už v to ani nedoufala. Dostala od něj dárkové balení čokoládových bonbónů. Jak pozorné a netypické pro něj. Trochu ji ovšem znepokojovalo, kde k těm cukrovinkám přišel. V Medovém ráji určitě ne. Na to byly až typicky mudlovských tvarů. Že by se nějakým způsobem dostal do obchodu Hermiony? Bude ji muset navštívit a zjistit něco víc. Neměla ráda, když se cítila vynechaná z nějakého dění. A tohle mohlo být vážné. Stále totiž nevěřila Poppyiným závěrům o tom, že se Hermioně paměť nikdy nevrátí. Co kdyby se to provalilo? Zajde tam hned zítra, usmyslela si a vyndala poslední vlásenku ze svého drdolu.

Následujícího rána se ozvalo cinknutí zvonku nade dveřmi jen krátce po tom, co otevřela svůj krámek. Zvedla hlavu od květin, které rovnala do vázy.

„Marlene!“ vyhrkla zvesela a hnala se ke známé ženě.

„Drahá, jak se ti daří?“ zajímala se Minerva a přátelsky dívku objala kolem ramen.

„Báječně. Už dlouho jsi tu nebyla,“ konstatovala Nella, ale neznělo to vyčítavě. „Můžu ti nabídnout něco k pití?“ tázala se pohotově.

„Dám si čaj, děkuji,“ odvětila Minerva.

Nella odběhla do zadní části svého obchodu, aby připravila pití pro sebe i Marlene. Jakmile měla hotovo, naservírovala na talířek ještě několik kousků cukrovinek a konečně se posadila naproti starší ženě.

Minerva při pohledu na bonbóny vzhledově totožné s těmi, které jí daroval Severus, mírně pobledla. Znamenalo to, že tu byl. Mohl něco tušit?

„Tak povídej. Jak si vedeš? Slyšela jsem, že je tvá kavárnička mezi místními hodně oblíbená,“ vyzvala Minerva mladou dívku.

„Ano, řekla bych, že ano,“ usmála se Nella spokojeně. „Lidé si pomalu zvykají trávit zde odpočinek a mě to těší. Nejsem tu tak sama.“

„A co nějaký přítel? Není na obzoru?“ vyzvídala Minerva dál.

Nella se rozesmála. „Marlene, jaký kouzelník by se chtěl zahazovat s motákem?“

„Neříkej mi, že se nenajde nikdo, kdo by sem zašel jen kvůli tvé hezké tvářičce.“

„Myslím, že ne. A když, tak se mi žádný nezamlouvá. Takhle mi to dostatečně vyhovuje.“

Minerva se smutně usmála. Moc dobře věděla, jak se teď děvče cítí. Ona sama také odháněla nápadníky, když byla mladá. Nechtěla se cítit svázaná, omezovaná. Ale jak šel čas, chlapců a následně mužů, kteří by měli zájem, ubývalo. A ve chvíli, kdy nejvíc potřebovala mužskou náruč, byla sama. Zavrtěla hlavou, aby zahnala vlezlé myšlenky. Nechtěla na to myslet. Místo toho se potřebovala dozvědět, zda tu včera Severus byl či nikoliv. Ovšem než stačila vymyslet vhodnou záminku, jak se na něj zeptat, začala Nella sama:

„Včera jsem potkala zajímavého muže. Nabídla jsem mu přístřešek během té hrozné bouřky. Byl o dost starší než já a vypadal unaveně. Přesto mě na něm něco zaujalo,“ dořekla Nella zahloubaně.

„Co to bylo?“ vyhrkla Minerva až příliš překotně. Přehnaný zájem se pokusila zamaskovat lehkým zakašláním.

„Asi oči,“ řekla Nella tiše. „Přišel mi jako člověk, který si potřebuje s někým popovídat, ale něco ho nutí lidem nedůvěřovat. Vedl takové zvláštní řeči.“ Nella se odmlčela a ve vzpomínkách se vrátila k včerejšímu setkání.

Když muž odešel, osprchovala se a ulehla do postele. Spánek ovšem nepřicházel tak snadno jako jiné večery. Musela myslet na ty dvě hluboké černé tůně, kterými na ni shlížel. Vyvolávaly v ní příjemné pocity a takovým zvláštním způsobem ji konejšily i teď, jen co si je vybavila. Toho večera nemohla dlouho propadnout do říše snů, a když se jí to přeci jen podařilo, usínala s přáním ještě alespoň jedinkrát toho tajemného muže spatřit.

„Jaké řeči?“ přerušila tok jejího přemítání další otázka.

Nella lehce potřásla hlavou, jako by zaháněla nevhodné myšlenky a klidně odvětila: „Že prý je vyvrhelem,“ dívka se zasmála. „Ale já tomu nevěřím. Nemůže být zlý. Má zajímavé jméno. Severus. Milé a hladivé.“

Minerva zděšeně spráskla ruce.

„Severus? Severus Snape? Dítě, co tě to popadlo, zvát si k sobě takového člověka?“ zvolala afektovaně.

Nella na ni zaraženě pohlédla. „Jen jsem mu pomohla přečkat bouřku v suchu. Co je na tom špatného?“ ohradila se.

Starší dáma teď velmi vážila svá slova. Za každou cenu musí Nellu přesvědčit o tom, že tohoto muže už nikdy v životě nechce vidět.

„Je to Smrtijed,“ začala tiše. „Patří mezi . Mezi přívržence Temného Pána.“

Dívka na ni upřela své velké modré oči a podle vrásky utvořivší se na jejím čele bylo možné soudit, že horečně přemýšlí.

„No a?“ zeptala se po chvíli bojovně. Ve svém nitru byla přesvědčená o mužově dobrotě a byla víc než ochotná se za něj bít.

Minerva si vzdychla. „Copak už jsi zapomněla, že tvé rodiče mají na svědomí právě Smrtijedi?“

Nella se křivě usmála. „Ne, Marlene, nezapomněla. Já si totiž nikdy nevzpomněla,“ odsekla.

„Promiň, nechtěla jsem ti připomenout tvůj hrozný úděl, ale... Musíš se mít před tím mužem na pozoru. Je to vrah!“ téměř vykřikla Minerva.

Ano, až takový byl její zápal a zájem o to, aby se ti dva už nikdy nesetkali. Utěšovala se, že udělala dobře, když vytvořila Hermioně novou identitu, ale zároveň někde v hloubi svého vědomí a svědomí tušila, že by jí to Hermiona nikdy neodpustila. Rozehrála velmi nebezpečnou hru, byla si toho vědoma. A proto ji musela dohrát. Vítězně dohrát.

„Nevěřím,“ oponovala jí Nella a bojovně vystrčila bradu.

„Musíš mi věřit. Chci pro tebe jen to nejlepší.“

„Dobře, děkuji, žes mi to řekla, ale stejně to nic nemění na mém přesvědčení.“

„A to je jaké?“

„Ten muž je jen poznamenaný životem. A ať už se s ním někdy setkám nebo ne, vždycky budu na jeho straně, pokud on mě nepřesvědčí o opaku!“ řekla rozhodně. „A nenechám si to rozmluvit ani tebou.“

„Ale ty se s ním nesmíš už setkat!“ vyhrkla Minerva překotně.

„Proč bych nemohla? Kdyby mě chtěl zabít, udělal by to už dávno,“ nechápala Nella stále svou poručnici.

Minerva ztuhla. Co teď měla říct? Že by si mohla vzpomenout na svůj dosavadní život? Že by mohla přijít na to, že její nynější život je jen vykonstruovaná fraška? Že by svou náklonností mohla Severuse ohrozit u Temného Pána? Žena si ztěžka vzdychla. Až příliš se do spřádaných sítí zamotala. Ale už nebylo návratu.

„Dělej, jak rozumíš,“ promluvila nakonec starší čarodějka. „Ale až ti ten člověk ublíží a budeš potřebovat pomoc, u mě ji nehledej.“ Řekla to tak tvrdě až Nellu zamrazilo. Minervu samotnou to mrzelo, ale pořád ještě doufala, že hra na city dívky zvítězí a ona jí slíbí, že s mužem se už nikdy nesetká. Mýlila se.

Nella si povzdychla. Bylo jí naprosto jasné, že je postavena před volbu. Měla si vybrat mezi poručnicí, která se o ni starala po smrti rodičů a Smrtijedem, který byl nejspíš i vrahem. Ženou, která ji měla ráda a mužem, který neměl ani tušení, jak hluboce ji jejich setkání poznamenalo. A přesto, když vyslovila svá slova, cítila, že udělala dobře.

„Nebudu, už nikdy. A pokud se ti to nelíbí, tak odejdi a nech mě mému osudu.“ Její slova byla pevná a rozhodná. Jen slza, která se zlehka svezla po její tváři a dopadla na zem, dávala tušit, že ji to mrzí. Ale za svou volbou si stála.

Minerva semkla rty. Tohle se nemělo stát. Pokud to ovšem bylo Hermionino přání, nemohla ji déle přesvědčovat, aby dívka nenabyla podezření.

„Sbohem,“ nechala splynout ze rtů a rychle odešla. Neotočila se, nepokoušela se dále naléhat. Věděla, že je to zbytečné.

Rychle spěchala na hrad. Nutně potřebovala mluvit s Poppy a zjistit, zda je opravdu nemožné, aby si Hermiona na cokoliv vzpomněla. Zároveň také musela opatrně promluvit se Severusem a nenápadně zjistit, jaké má on pocity ze setkání s dívkou.

Nella si po jejím odchodu povzdychla. Udělala dobře? Nebude toho v budoucnu litovat? Právě odehnala jediného blízkého člověka, kterého měla. Její pocity byly smíšené.



Jakmile Minerva dorazila do Bradavic, zamířila do sborovny. Byla sobota a pravděpodobnost, že tam na Severuse narazí, byla mizivá. Většinu času trávil u sebe a společnost nevyhledával. Přesto to bylo to jediné, co prozatím mohla zkusit. Pokud by ho navštívila přímo v jeho komnatách, vyvolala by tím v jeho podezíravé mysli zbytečné otázky.

Jak se dalo očekávat, sborovna byla prázdná. Tiše si vzdychla a uvařila si čaj. Šálek s horkou tekutinou položila na podšálek, natáhla se po jedné z knih, které ležely na velkém obdélníkovém stole, a vydala se ke krbu, aby se uvelebila v jednom ze dvou křesel, které byly natočeny k ohni.

V momentě, kdy se chystala usednout do křesla, zděšeně vypískla a polovinu čaje vycmrndala na podšálek a koberec.

Severus tázavě zvedl pravé obočí. „Vypadáš, jako bys viděla ducha,“ poznamenal ledabyle a znovu sklonil zrak ke knize, kterou měl rozloženou na stehnech.

„Co tady děláš?“ neudržela Minerva svou zvědavost na uzdě a vypálila první otázku, která ji napadla.

Muž nenuceně položil dlaň na levou stranu knihy a druhou rukou knihu přivřel. Pohled stočil na svou nadřízenou.

„Netušil jsem, že má přítomnost zde vyvolá takové pozdvižení. Kratiknot téměř upadl do krbu, když mě tu viděl, Hoochová si pustila na nohu potlouk a mám pocit, že ho ještě teď honí po hradě a teď ty.“ Během své řeči si přehodil nohu přes nohu, aby měl větší pohodlí a pokračoval. „Skřítci mi čistí krb a na to, abych ve svých komnatách netopil a přebýval tam, jsou dosti chladné. Proto jsem přišel sem. Stačí ti mé vysvětlení?“ otázal se Minervy jako malého dítěte.

„Ale jistěže,“ přikývla horlivě a usadila se do druhého křesla. Šálek se zbytkem čaje položila na stolek vedle a stejně jako Severus si do klína položila knihu.

„To jsem rád,“ zamumlal podrážděně a znovu se vrátil ke knize. Doufal, že Minerva nebude mít chuť si povídat. Jak jen se mýlil.

Sotva pět minut vládlo ve sborovně jím vytoužené ticho. Vzápětí ho přerušila Minerva.

„Byla jsem dnes v Prasinkách.“

„Hm,“ byla Severusova odpověď.

„Narazila jsem tam na rozkošný krámek s cukrovinkami. Byly velmi podobné těm, které jsem dostala od tebe,“ naznačila.

„Hm,“ odtušil opět a pohled nepřestával bořit mezi řádky.

„Koupil jsi je tam? Je tam taková mladá příjemná dívka.“

„Hm.“

„Posloucháš mě vůbec, Severusi?“

„Minervo, domníváš se, že když nereaguji nadšeným jásotem nad tvým objevem, že neposlouchám? Ano, tam jsem kupoval bonbóny, které jsem ti včera dal,“ odtušil nevrle. Nechtělo se mu zase přemýšlet nad včerejšími událostmi. Už těmi úvahami strávil podle svého soudu dostatek času před tím, než usnul. Nehledě na to, že spánek se k němu včerejšího večera nedostavoval setsakramentsky dlouho, zatímco modré oči ho pronásledovaly na každém kroku, ať se snažil myslet na cokoliv jiného, jak chtěl.

„A jaký dojem na tebe ta dívka udělala?“

Severus protočil oči. „Pokud se mě ptáš proto, že je to nějaká tvoje známá, kterou mi chceš dohodit,“ v tuto chvíli se Minerva zatvářila maximálně uraženě, „nebo pokud tě zajímá, zda jsem v ní čistě náhodou nenašel zalíbení a nechci s ní založit rodinu, tak mi dovol, abych ti připomněl základní fakta,“ pomalu začal snižovat hlas a Minervě docházelo, že kráčí po velmi tenkém ledě tvořeném Severusovou trpělivostí, která nikdy nepatřila mezi dvakrát pevné. „Pracuji pro Voldemorta, jsem v podstatě vrah na útěku, čeká mě spolu s ostatními bitva, která rozhodne o mnoha osudech a to poslední o čem přemýšlím, je nějaká holka, která má ještě mléko na bradě,“ prskal podrážděně. „Tak po mě laskavě nechtěj analýzy týkající se mých dojmů z toho žabce!“ Prudce zaklapl knihu v klíně, až Minerva polekaně nadskočila, načež se zvedl, úkosem pohlédl na svou nadřízenou a bez dalších slov odešel.

„Stačilo říct, že tě nezajímá,“ vyřkla do ztichlé místnosti a pokrčila zmateně rameny. Zároveň si ale oddychla. Slova jejího podřízeného dávala smysl. On nebyl typ, který by se v dobách největšího nebezpečí vázal či jakkoliv navazoval kontakty s opačným pohlavím. Na to byl až příliš zodpovědný. A navíc, co ji to jen popadlo, myslet si, že by on, věčný samotář najednou zatoužil po mladé dívce a motákovi k tomu. Unaveně přivřela oči. Už z těch všech lží začínala být paranoidní. Přesto si ještě musela promluvit s Poppy. A udělá to teď hned.

„Poppy?“ nahlédla o pár minut později na ošetřovnu.

Zpoza jedné zástěny vyhlédla lékouzelnice, která se zrovna pokoušela do jednoho nešťastníka vpravit kostirost.

„Ach, Minervo, to jsi ty. Hned jsem u tebe,“ ubezpečila ji a nekompromisně podala polámanému nebožákovi další sklenici odporného lektvaru. „Než se vrátím, ať je to vypité,“ poručila a nechala studenta svému osudu. „Tak co potřebuješ?“ oslovila nadřízenou, jakmile za nimi zavřela dveře své pracovny.

Minerva preventivně zakouzlila na dveře Silencio a teprve poté spustila: „Poppy, jsi si jistá, že si Hermiona nikdy na nic nevzpomene?“

Lékouzelnice překvapeně vykulila oči. „Minervo, co se stalo?“ zajímala se.

„Nic, nic,“ ubezpečovala ji starší žena. „Jen by mě to zajímalo. Zda tu není nějaká možnost, že by... jednou...“

„Nemyslím si, Minervo. Její paměť byla v tak dezolátním stavu, že je nemožné, aby si někdy vzpomněla na svůj předchozí život. Jedině snad-“

„Co?“ skočila jí druhá žena do řeči.

Poppy se zamyslela. „Je tu jedna možnost. Četla jsem, že by v takových případech bylo možné vrátit paměť nějakou silnou emocí, v souvislosti s níž o paměť postižená osoba přišla. To znamená, že by jí paměť mohlo vrátit setkání s Luciusem Malfoyem. Ale jak obě víme, ten je mrtvý. A v tom případě tedy neexistuje nikdo, kdo by v ní vyvolal takovou emoci, která by jí připomněla, co se dělo ve chvílích, kdy o paměť přicházela a tak si vše vybavila,“ zakončila lékouzelnice svůj výklad.

„A co třeba Severus? Setkání s ním by tohle způsobit nemohlo?“

„Nemyslím si. Mezi nimi nikdy nedošlo k nějakému citovému prožitku, ať už pozitivnímu či negativnímu.“

„Ale co jeho uštěpačné poznámky na její adresu v hodinách. Není žádným tajemstvím, jak jí řekl o těch zubech,“ naznačila Minerva.

Poppy se zasmála. „Ne, Minervo, tohle jsem neměla na mysli. Tím prožitkem nebo emocí je myšlena láska, nenávist nebo nějaký tělesný kontakt. A k tomu nemohlo dojít mezi ní a Severusem, ovšem mohlo k němu dojít mezi ní a Malfoyem.“

Starší žena se stále tvářila nedůvěřivě.

„Neměj strach, to děvče si nikdy na nic ze své minulosti v souvislosti se Severusem nevzpomene. Byla to jeho studentka. Není možné, aby byl mezi nimi nějaký kontakt. A pokud přeci jen, musel by být bezprostředně před těmi události, které ztrátu způsobily,“ uzavřela debatu lékouzelnice a povzbudivě Minervu poplácala po zádech. Ta si s úlevou oddychla.

Mrak pochybností z návratu Hermioniny paměti se začínal trhat.

22.02.2011 20:08:10
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one