Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape
První a poslední upozornění: Malinko temnější a krvavější. Postupem času hrozí u jistých postav OOC.


„Crucio!“ pronesl líně a švihl hůlkou ke zkroucenému tělu na chladné kamenné podlaze.

Dívka na zemi se vzepjala v kaluži své vlastní krve. Stále se snažila nekřičet. Nedávat mu tak pocit vítězství ještě větší. Ale bolest, která zmítala jejím tělem byla nesnesitelná. Prudké křeče ji nutily zarývat nehty do kůže. Slyšela praskot svých vlastních žeber. Hučení v hlavě a jen jediná věta deroucí se na povrch. Ať už to skončí!

Opět odklonil hůlku, aby si mohla odpočinout a připravit se tak na další nápor jeho oblíbené kletby.

„Je škoda, že odmítáš mluvit. Severus se povětšinou neopomene zmínit, jak strašně jsi užvaněná. Mohli jsme si dobře popovídat,“ mluvil téměř mile.

Jakmile však stvrdil svá slova další kletbou, která se nepromíjí, byla veškerá vlídnost ta tam.

Jeden ze Smrtijedů stojících v půlkruhu před Temným pánem sebou téměř neznatelně škubl. Běžný pozorovatel by si toho neměl šanci ani povšimnout, protože v okamžiku, který tomu předcházel se z dívčina hrdla vydral nelidský výkřik.

„No vida. O hlas jsi nepřišla,“ zaznělo z křesla, které bylo umístěno na vyvýšené ploše. „A copak nám ještě povíš ty mudlovská špíno? Hmm?“

„Polib si,“ vydechla a připravila se tak o další zbytky sil.

Voldemort se ušklíbl. „Mám rád, když mi vzdorují mudlovští šmejdi. Všichni jsou tak strašně hrdí. Opravdu nevím na co. Avery, tvůj názor?“

„Můj pane, n...názor?“ zakoktal se jeden ze Smrtijedů.

Kdyby toho byl Voldemort schopný, protočil by v tu chvíli panenky. „Raději už nic neříkej. Crucio!“ reagoval a ledabyle sklonil hůlku Averyho směrem.

Mezi Smrtijedy to zašumělo. Mnoho si jich vyměnilo významné pohledy. Pouze jeden z nich se nijak nepohnul. Jen dál vyčkával a čekal na vhodnou příležitost. Jestli tedy nějaká vůbec přijde.

Severusovi Snapeovi zatrnulo v okamžiku, kdy se Hermiona Grangerová zkroutila v dalším návalu bolestivých křečí a z jejího hrdla se vydral ten děsivý výkřik. Neměl tu dívku nikdy v oblibě. Byla to Nebelvírka. Už to mluvilo samo za sebe. Ale navíc byla přítelkyní toho tupce Pottera a jako bonus byla chodící encyklopedií, čímž ho vcelku pravidelně vytáčela. Její křik byl však něco, co nikdy netoužil slyšet.

V okamžiku, kdy Voldemort seslal na Averyho kletbu, mu došlo, že bude nesmírné štěstí pokud z toho pekla dostane tu dívku živou. Jakmile Temný pán začal metat kletby i po svých stoupencích, byl velmi spatně naladěn. Což téměř vždy vyneslo někomu smrt. Buď oběti, která se tu ocitla ani sama nevěděla jak, nebo i některému ze Smrtijedů, který si nedával pozor na svůj jazyk.

Mezitím co se Avery zvedal z kolen, na které ho poslala Voldemortova kletba, Temný pán opět promluvil: „Opravdu jsem se domníval, že s tebou bude větší legrace. Ale třeba si s tebou užije někdo jiný.“

Hermioně, která sotva dýchala a o pohybu nemohla být ani řeč, bylo už všechno jedno. Zachovala se statečně. Neřekla nepříteli jediné slovo. Ale věděla, že je to slabá útěcha. Voldemort si nenechal vzít příležitost důkladně ji podrobit nitrozpytu. Teď si přála už jen jediné. Zemřít. Rychle zemřít.

Ale nebylo ve Voldemortově plánu tuto zábavu v nejbližších chvílích ukončit.

„Luciusi, příteli, až ke mně dolétly tvé chlípné myšlenky na mladé maso. Copak, Narcisa ti už nechce podržet?“ ptal se soucitně.

Oslovený Smrtijed udělal krok vpřed a přerušil tak linii pečlivého půlkruhu.

„Pane?“ reagoval, aniž by se snažil odpovědět na položenou otázku.

„Promiň mi mou otázku, Luciusi,“ zatvářil se Voldemort téměř provinile. „Ale k věci. Pobav sebe i nás. Náš host je ti k dispozici.“

Hermiona jakmile pochopila, co mají v plánu, snažila se odplazit z jejich dosahu. Přestože to byla nemožná věc, pud sebezáchovy ji držel nad vodou.

Malfoy sňal ze své tváře smrtijedskou masku a neodpustil si úšklebek nad chováním té šmejdky před sebou. Několika kroky se dostal k ní a pak ji pevně uchopil za paži. Jediným trhnutím ji otočil tváří k sobě.

Hermiona v tu chvíli zasténala bolestí, kterou jí způsobil bolestivý stisk a prudký pohyb.

Smrtijed, stále ji držíce, pochopil, že na nohy ji nedostane. Na to byla v nepřijatelném stavu. Švihnutím hůlky si vykouzlil měkký polštář, na který si klekl.

Za vlasy si přitáhl Hermionim obličej k tomu svému a hrubě ji políbil. Snažila se ho odstrčit, ale s jednou rukou zlomenou a druhou ošklivě krvácející nebyla moc úspěšná. Jediné, co v tu chvíli mohla udělat, bylo kousnout.

„Au,“ vyhrkl Malfoy a uštědřil jí pořádnou facku. „Co si o sobě myslíš, ty špíno?!“ zakřičel na ni a postavil se na nohy. Z kapsy vytáhl bílý kapesník, který zbarvil svou krví, jakmile ho přiložil ke svým rtům.

„Nedivím se, že ti Narcisa nechce dát. Očividně to se ženami moc neumíš,“ ozval se do ticha jeden ze Smrtijedů.

Severus věděl, že promluvit v této chvíli by mohlo znamenat hodně ošklivý stav, ve kterém by se vrátil domů. Zároveň ale spoléhal na to, že si bude chtít Voldemort dál s dívkou hrát.

„Á, Severus. Skoro jsem na tebe zapomněl. Myslíš, že bys to zvládl lépe? Prosím, je jenom tvoje,“ dokončil Pán zla a ďábelsky se zasmál.

Malfoy po něm hodil nenávistný pohled slibující odplatu kdykoliv a jakkoliv.

Severus na to nereagoval. Sňal svou masku, přiklekl k dívce a podepřel jí záda.

Její pohled byl plný zoufalství a prožité bolesti. V jejích očích jasně četl němou prosbu, aby ji už konečně zabil. Pokud ale nechtěl zemřít také, musel ještě hrát. Dobře hrát.

Bez varování ji políbil. Přestože se do toho prudkého pohybu snažil dát hodně energie, aby to vypadalo na prudký výpad proti jejím rtům, opak byl pravdou.

Jeho černé vlasy mu vlétly do obličeje a on tak mohl nerušeně předstírat dravý polibek. Přestože se svými rty dotýkal těch jejích, nečinil na ně žádný tlak.

Hermiona už neměla sílu se bránit. A navíc by byla blázen, kdyby se v tomhle okamžiku bránila. Pochopila, že se jí Snape snaží ušetřit další bolesti. Snad pud sebezáchovy, snad pocit relativního bezpečí nebo i něco víc, ji vedlo k tomu, aby se k němu přitiskla blíž.

Severus byl její reakcí v podstatě šokovaný. Zrovna přemýšlel, kam až to bude muset nechat zajít, když se za jejich zády ozval potlesk jednoho páru rukou.

„Severusi, překvapuješ mě. Je zjevné, že v tomhle jsi daleko lepší než Lucius.“

„Pane, dovol, abych si tu šmejdku mohl vzít do svého domu.“

„Proč bych to měl dělat?“ zeptal se líně Voldemort.

„Necelých sedm let mi pije krev. Teď bych měl možnost naučit ji svá pravidla.“

„To nepochybně, Severusi. Ale budu muset tvoji žádost zamítnout. Dnes obdaruji někoho jiného. Luciusi, copak bys řekl na malý dárek?“

„Pane,“ chtěl se ozvat Severus se zdvořilou námitkou, ale byl velmi rychle přerušen.

„Crucio! Už jednou jsi dnes mluvil bez vyzvání. Víckrát už to nedělej, Snape!“

Paprsek z Voldemortovy hůlky zasáhl Severuse do kolen. Ten se pod návalem bolesti zřítil k zemi.

Jakmile Voldemort odklonil hůlku zpět, promluvil.

„Severusi, příteli. Tobě jsem věnoval jednu dívku už minulý týden. Vlastně to byla už třetí hračka, kterou jsi ode mě tento měsíc dostal. Nebuď tak sobecký. A navíc, jasně jsi viděl, že to Lucius se ženami vůbec neumí. A právě teď má tu příležitost se to naučit. A bude mít skvělé podmínky. Ta šmejdka nevypadá zle. Jen si ji bude muset zkrotit. Co ty na to, Luciusi? Zvládneš zkrotit tuhle špínu?“ zeptal se Voldemost posměšně.

„Můj pane, bude mi ctí,“ promluvil vlezle Malfoy a úlisně se usmál.

„Ale nenechám tě s ní hrát moc dlouho. Dnes si ji odnes kam chceš a dělej si tam s ní, co se ti zlíbí. Zítra chci vidět její mrtvolu. Dostat se blíž k Potterovi nám nepomohla a bylo by zbytečné plýtvat naší pohostinností pro mudlovskou krev.“

Severus naprázdno polkl a ztěžka se zvedl na nohy. V tomhle zklamal. Ať už udělá cokoliv, Grangerovou se mu s největší pravděpodobností zachránit nepodaří. Ne tak, aby neprozradil sám sebe.

Může se pokusit hned po návratu ze schůze vetřít k Malfoyovi, ale podle toho, jak se ho dnes dotkl, bude štěstí, když ho pustí dovnitř. S Grangerovou ho o samotě nenechá.

Tok jeho myšlenek přerušil Pán zla.

„Myslím, že dnešní schůzi můžeme ukončit. Malfoyi, odnes si tu špínu. Avery, ukliď ten nepořádek. To by jeden nevěřil, že ti šmejdi tak krvácejí.“

Malfoy se nerozmýšlel dlouho. Hrubě chytil Hermionu za paži a přemístil je. I ostatní Smrtijedi se začínali přemisťovat do svých domů.

Severus na nic nečekal, uklonil se a byl pryč. Věděl ale, že nikdy nezapomene na pohled, který na něj Grangerová upřela, než zmizeli.

23.08.2009 14:18:08
wixie

Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one