Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Claire


Severus hleděl do klidné tváře Hermiony Grangerové, své bývalé studentky, a snažil se pochopit, jak se události mohly za těch několik málo hodin tak příšerně zvrtnout v jeho neprospěch.

„Dobrý den, pane profesore," promluvila Hermiona po chvíli jako první.

Trhl hlavou. „Jestli má být tohle nějaký ubohý vtip, tak si to odskáčete, to vám garantuji!" zasyčel nenávistně. První, co mu vytanulo na mysl, když pochopil, o koho se jedná, bylo podezření na nějaký nejapný žertík na jeho adresu. Sledoval, jak svraštila obočí.

„Vaše bezpečí nebereme na lehkou váhu," řekla vážně. „Možná se vám to úplně nelíbí, ale-"

„Nelíbí?" prskal. „Vám by se líbila vidina, že vám vaše bývalá studentka bude celý den za zadkem?" zněl rozčileně. Chápala ho, ale nehodlala dělat ústupky.

„Věřte mi, že já z toho také nejsem nadšená," zalhala. Nemohla mu začít vyprávět, že to celé byl z části i její nápad a on byl důležitou součástí velké machinace. „Moje oddělení pracuje na dopadení lidí, kteří stojí za útoky na vaši osobu," mluvila stále klidně a s rozvahou, aby ho zbytečně nedráždila. „Je to otázka maximálně několika týdnů."

„Týdnů?! A mezi tím mám dělat jako co? Podvolit se ministerským taktikám, zalézt do nory a vylézt až na Nový rok? Jak si to představujete, slečno Grangerová?!" zvýšil nepatrně hlas. Pravděpodobně se ji pokoušel zastrašit.

Ach, Severusi, kdybys tak věděl, že tohle na mě už dávno neplatí...

„O tom si promluvíme až na nějakém klidném místě," odvětila a ostražitě se rozhlédla okolo, zda jeho zvýšený hlas neupoutal něčí pozornost. „Dokážu si představit, že jste vůči celé situaci skeptický, dohodla jsem vám proto schůzku s ministrem, abyste si s ním mohl promluvit a ujistit se, že se nejedná o lehkovážný výmysl. Jak jsem řekla, nechceme vás do ničeho nutit, ale musíte pochopit, že mnoha lidem záleží na vaší bezpečnosti, i když," na okamžik se odmlčela, aby našla správná slova, „nebudu vám lhát, spoustě těch lidí jde jen o to, abyste za jejich působení ve funkci nepřišel o život."

Ač nerad, musel jí uznat bod k dobru za její upřímnost. Ocenil přístup, s jakým s ním jednala a způsob, jakým kontrolovala okolí, mu až příliš připomněl jeho samého v dobách špionské kariéry. Začínal pochybovat, že se jedná o nějakou hloupou hru a více se přikláněl k tomu, že jde pouze o hloupou akci na podporu udržení funkcí v ministerské vládě vlivných hlav.

Nelíbilo se mu to. To, že vlastně ani netušil, co si pod tím vším představit, ho stresovalo a dostávalo pod tlak. Musel dělat rozhodnutí, o která nestál. Pokrčil rameny. Rezignovaně, naštvaně a podrážděně.

„Dělejte, co musíte, já jdu učit," řekla nakonec a vytáhl hůlku, aby se přemístil.

Zarazila ho letmým dotykem na paži. „Jen dvě věci - přemisťování nechte na mně. Dokud nevyloučíme možnost, že někdo sleduje vaši magickou stopu, budete používat hůlku, jen když to bude opravdu nutné. A za další - dnes neučíte. Ředitelka je obeznámena se situací a dala vám den volna na zotavení. Společně s víkendem by to mělo stačit."

Severus se začínal cítit jak malý harant, který si neumí ani zavázat tkaničku. A to mohlo být pro osobu, která ho štvala, potenciálně nebezpečné.

„Když už jste mi nalinkovala den, tak co mám tedy v programu teď?" zavrčel vytočeně a vrhl na Hermionu jeden ze svých pohledů, které kdyby měly tu sílu, zabíjely by.

Pohlédla na něj shovívavým pohledem, který věnuje matka dítěti, které na sebe převrhlo svou nešikovností přesnídávku. „Co takhle dát si někde v klidu čaj a doladit detaily?" navrhla.

„Dobře," kapituloval, ale vztek z jeho hlasu nezmizel. „Dostaňte nás na hranice bradavických pozemků," poručil panovačně, aby nebyl prostor pro domněnku, že snad náhodou souhlasí s myšlenkou asistovaného přemisťování.

Hermiona ho chytila za paži. Téměř zavrčel vzteky, když na něj hodila další benevolentní úsměv. Tiše vyslovila požadované místo a už cítil to známé škubnutí kombinované se sevřeným žaludkem a pocitem na zvracení. Velmi dobře si pamatoval dobu, kdy se ročník Grangerové učil za dohledu lidí z ministerstva přemisťovat. Tehdy byl přítomen jako pedagogický dozor a málem se u toho udusil smíchy. Každou chvíli se někdo z těch mladých budižkničemů přemístil bez noh nebo hlavy. A pokud si dobře vzpomínal, Grangerová při jednom ze svých pokusů nechala na původním místě vlasy. I po tak dlouhé době byla ta vzpomínka k popukání, ovšem ne pro někoho, koho tento živel přemisťuje.

Proto ho překvapilo, naštěstí v tom dobrém slova smyslu, když se objevili sotva stopu od požadované hranice, bez jakéhokoliv karambolu či byť jen zavrávorání. Dal by jí další bod k dobru, ale mnohem snazší bylo vsugerovat si, že se jednalo o náhodu.

Když překročili magickou bariéru, musel se ušklíbnout, jak pohledem rentgenovala okolí a držela se od něj v předpisové vzdálenosti. „Vážně si myslíte, že mi tu něco hrozí?" zeptal se s pozvednutým obočím a za chůze po ní střelil pohledem.

„Myslíte, že chci čekat, až se to stane, abych vám to mohla odsouhlasit?" rýpla si a přidala do kroku, aby se jí příliš nevzdálil.

Něco zabručel. Něco o tom, že na něj za nejbližším rohem pravděpodobně zaútočí paní Norrisová s uřvanou Uršulou. Nepovažovala za nutné odpovídat mu, dál s ním držela krok a sledovala okolí.

Díky předpolední době byl všude klid, studenti byli v učebnách, tak alespoň jeho divný doprovod ušel pozornosti, o kterou nestál. Ovšem slečna Grangerová se nejspíš rozhodla, že její pozornosti nesmí ujít jediné smítko prachu v jeho komnatách, jinak si nedokázal vysvětlit veškerá její diagnostická kouzla, posilování obrany jeho pokojů a další zbytečnosti.

Neměl náladu se s ní hádat. Rozhodl se uvařit čaj, ale byl připraven vylít jí ho s klidem do klína, kdyby ji snad napadlo kontrolovat mu prádelník a prkýnko u toalety.

„Skončila jste?" zeptal se unaveně, když po téměř celé hodině přestala pobíhat po jeho komnatách jako po požití dvojnásobné dávky energetického dryáku. Měl ji pravděpodobně zaklít už dávno, napadlo ho. Uvědomil si, že celou situaci bere na svou povahu až příliš klidně. Nebo byl jen racionální a podvědomě tušil, že mu nedá pokoj, dokud nedostane, co chce? Možná obojí.

Pokynul jí, aby se posadila a neušel mu pohled, jaký vrhla na křeslo. Možná očekávala, že ji sežere za živa. To křeslo, samozřejmě. Podal jí šálek bylinkového čaje. Bylo těžké odhadovat, v jakém poměru jsou jednotlivé byliny, protože se jednalo o směs, ke které přišel díky včerejším událostem. Zkoumavě přičichla.

To už nevydržel. „Čekáte snad, že se vás pokusím otrávit?" zeptal se zamračeně. „Kdybych se vás chtěl zbavit, udělal bych to mnohem humánnějším způsobem," zamumlal.

Hermiona se rozesmála. „Jsem ráda, že vám blaho mého skonu leží na srdci," ušklíbla se na něj ne příliš profesionálně.

Zamračil se ještě víc, ale neodpověděl. Demonstrativně se napil ze svého šálku.

„Co kdybyste se prostě zeptal?" řekla náhle. Už nemohla sledovat, jak usilovně přemýšlí nad svým osudem v následujících několika dnech či týdnech s ní za zadkem.

Úkosem na ni pohlédl. Jeho podezření doslova čišelo z výrazu jeho tváře. „Ne, nepokouším se vám číst myšlenky," lehce se na něj usmála. „Dokážu si představit, co se vám teď odehrává v mysli. Jste rozpolcený. Nevíte, zda mě máte vyhodit teď nebo až za chvíli. Nelíbí se vám představa, že vám budu nablízku a jste zmatený z toho, jak rychle se to událo," vypočítávala.

„Chcete mě snad vytočit ještě víc?" vyjel na ni. „Jestli ano, jen si s těmi vašimi psychoanalýzami poslužte. Ale já u toho být nemusím!" Prudce se zvedl a zamířil do kabinetu, který sousedil s jeho komnatami a sloužil také jako laboratoř a pracovna dohromady.

Udělala dvě věci, které se za dobu své pracovní kariéry naučila. Nechala ho tam bez jediného slova odejít, aby nabyl pocitu, že se může volně pohybovat, a zároveň aby se ocitl na půdě, která mu pro nadcházející rozhovor bude pohodlná, a pak se prostě vydala za ním.

„Vy jste snad všude!" prskl podrážděně, když se otočil s čistým kotlíkem, jejž chtěl umístit na trojnožku, a za ním stála opět Grangerová. Byla jak duch. Sám sebe považoval za přeborníka v tichých přesunech, ale ona byla také dobrá. Neslyšel ji. Že by další bod k dobru?

Opřela se o volnou zeď, kde byla nejmenší pravděpodobnost, že bude překážet. Nepromluvila - další věc, kterou se naučila - počkat, až se ten druhý odhodlá promluvit první. Sledovala, jak Snape zapaluje pod kotlíkem oheň a jen stěží zabránila pousmání, když si všimla, že to dělá klasickým staromódní mudlovským způsobem za pomoci sirek a škrtátka. Pak přesunul svou pozornost k čerstvým listům kopřivy, které krátce spařil a pak úhledně krájel. Když se natáhl po kozlíku lékařském a následovala míza z javorového dřeva, vydedukovala, že připravuje lektvar proti kašli. Pravděpodobně se potřebuje uklidnit a rozhodl se zabít dvě mouchy jednou ranou tím, že doplní zásoby na ošetřovně, napadlo ji.

„Jak si to představujete?" zeptal se jí jinými slovy toho dne už podruhé na to samé, když se natáhl, aby lektvar několikrát promíchal. Nepodíval se na ni, ta slova prostě jen splynula z jeho rtů. Jako by snad ani odpověď nečekal. Nebo ji slyšet nechtěl. „Budete mě neustále špehovat?" zeptal se kysele.

Zavrtěla hlavou. „Ano i ne. Budu dbát na vaši bezpečnost, ale ne na úkor vašeho soukromí."

„Pod tím si mám představit přesně co? Že mi popřejete dobrou noc a půjdete nocovat na chodbu?"

Pousmála se. „Pod tím si představte například to, že budu přítomna na vašich hodinách ne jako vaše ochranka, ale jako ministerská pracovnice, mající za úkol hodnotit úroveň kvality výuky."

„Skvělé," prohodil. „Nejdřív ze mě uděláte nesvéprávného člověka neschopného se ubránit kávové lžičce a pak pro změnu neschopného pedagoga. Co přijde příště? Budeme mi pomáhat s čištěním zubů?" prskal frustrovaně.

„Tento scénář jsem vymyslela já, pokud vás napadá lepší, mohu se mu přizpůsobit," pobídla ho jemně.

„Co kdybyste třeba vypadla a dala mi pokoj?!" utrhl se na ni, „tento scénář by mi vyhovoval maximálně!"

„Oba víme, že to je nemožné," řekla prostě s pokrčením ramen. „Ale něco bych od vás potřebovala," zamyslela se.

Pohlédl na ni. „Hořím touhou splnit vám každé přání," zamumlal tónem, který jeho tvrzení ukázkově vyvracel.

„Potřebuju spojit svůj krb s vaším v letaxové síti," pokračovala. „A než namítnete, ať na to zapomenu, doporučuji, abyste zvážil, zda pro vás bude tato varianta příjemnější, než abych se vám doslova a do písmene nastěhovala do bytu," usadila ho, než stačil cokoliv namítnout.

Cosi zabručel, ale protože se víc nedohadoval, usoudila, že zvolil pro sebe výhodnější variantu - tedy propojení krbů.

„Jinak nejsem náročná, bude mi stačit pohovka," usmála se na něj sladce a s těžkým srdcem sledovala, jak pevně stiskl čelist. Ale neřekl ani slovo. Pravděpodobně si je šetřil na pořádný výbuch.

„Jak chcete vysvětlit, že mi budete v patách i na chodbách a ve Velké síni?" vyslovil místo nadávek další smysluplnou větu.

„Nevidím důvod, proč omlouvat, že jako někdo pověřený kontrolou chodu školy sleduji každý krok zástupce ředitele a otravuji ho s otázkami. A jídlo ve Velké síni nechám na vás - buď budu jíst tam s vámi a ostatními profesory, nebo si necháte posílat od skřítků denní chody sem."

Zkoumavě si ji prohlédl. Něco mu na tom celém nesedělo. Všechno se zdálo být až moc dopředu připravené. „Skoro to vypadá, že jste o tom dlouho přemýšlela," začal nenápadně, „skoro tak dlouho, že to časově neodpovídá včerejšímu napadení mé osoby."

Jasně zaslechla v jeho hlase podezření. Musela ho okamžitě vyvrátit. Nepotřebovala, aby se v tom začal šťourat. „Pokud se nepletu, byl jste napaden třikrát. Už v předchozích případech se uvažovalo nad tím přidělit vám ochranku, a samozřejmě se promýšlely i různé scénáře. Ale doteď zůstalo pouze u plánování. Až včera se lidé na jistých místech přiklonili k názoru, že není dobré dál čekat," vysvětlila klidně.

Kývl. Zdálo se to být docela logické. Znal takové situace z dob služby u Voldemorta nebo Brumbála. Kolikrát se něco plánovalo dlouhé týdny, než se konečně jedna či druhá strana odhodlala ke konání. „A proč zrovna vy?" napadlo ho náhle.

Pokrčila rameny, aby získala trochu času. Tuto otázku očekávala, ale ani tak pro ni nebylo lehké vysvětlit mu to a nezaplést se do velkých lží. „Slyšel jste někdy mudlovské přísloví - vlk se nažral a koza zůstala celá?" zeptala se.

Přikývl.

„Tak o to tu jde. Jsem služebně nejmladší, kolegové mě berou jako osinu v zadku," vysvětlovala a raději ignorovala jeho: „Proč asi?"

„Můj nadřízený vychází z toho, že vám poskytne ochranu, aby se neřeklo, tedy mě. Ale nebojte, nejsem začátečnický břídil, který vás při ochraně přizabije," usmála se trochu nuceně. „No, a mě se na pár dní zbaví. Je to jednoduchá rovnice," dořekla lhostejně.

Podezřívavě si ji měřil. I když přikývl, cítila,že jí tak úplně nevěří. Ale pro ni nebyl problém, aby se to změnilo.


17.10.2013 18:46:57
wixie
Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one