Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Claire


„Neříkej mi, že ses pod to podepsal!“ dolehl k Hermioně známý hlas. Typicky nakvašený. Napadlo ji, že si taky pánové na jejich rozhovor mohli zakouzlit Silencio. Hm, možná bych mohla navrhnout plošnou úpravu kanceláří? Pokynula procházejícímu kolegovi a poodstoupila od dveří ještě o jeden krok. Opravdu netoužila poslouchat Snapeovo ublížené kňučení, co že mu to provedli, když mu ji pověsili na krk.

Byla si vědoma toho, že se oba muži znají a možná jsou dokonce přáteli, ale zároveň věděla, že Kingsley své stanovisko nezmění. Už jen proto, že by si nevzal na triko, kdyby se Snapeovi něco stalo. Spojila ruce za zády a nenápadně se protáhla. Potlačila zívnutí. To spaní na pohovce ji asi zabije.

„Neříkej mi, že ses pod to podepsal!“ vyjel rozzlobeně na Kingsleyho v momentě, kdy za sebou zavřel dveře.

„Jo, taky tě rád vidím, Severusi,“ usmál se ministr kouzel bodře a pokynul mu na jedno z křesel u konferenčního stolku.

„Kingsley, zatraceně, copak nechápeš, že je to naprosto zbytečné?“ zkoušel to pro změnu jinak. Posadil se do nabízeného křesla a nasadil ztrápený výraz. Tedy doufal, že ho nasadil, protože od dob, kdy ho naposledy využíval, uplynula už pěkná řádka let.

Černoch v hábitu s pestrými orientálními vzory se zasmál. „Tak zbytečné? Já bych tě chtěl vidět, jak by sis poradil s těmi třemi útočníky, co vás překvapili u bradavické hranice.“

„Poradil bych si,“ odfrkl. „Grangerová není trénovaná na tyhle věci, málem ji to stálo život,“ zamumlal.

„Jenže, drahý příteli, ona je za to placená,“ pokýval Pastorek hlavou a napil se kávy, kterou jim oběma přinesla jeho sekretářka. „A navíc, o její trénovanost bych se nebál. Ukončovala bystrozorský výcvik jako jedna z nejlepších a v dalším výcviku, nutném pro její specializaci, byla první. Své kolegy nechala daleko za sebou. Ona si dokáže poradit, věř mi.“

„Takže mi nepomůžeš?!“ zavrčel Severus.

Kingsley pokrčil rameny. „Máš Grangerovou, ta ti snad pomáhá dost chránit ti zadek před těmi, kteří si s tebou hrají.“

„Sakra, myslím, že mi nepomůžeš zbavit se jí!“

Opět bodrý smích. „To je jako bys po mě chtěl, abych ti sundal padák těsně před seskokem.“

„Padák?“ zatvářil se Severus nechápavě.

„To máš jedno,“ pokrčil ministr rameny. „Prostě se smiř s tím, že s ní jsi ve větším bezpečí. Ministerstvo by neskouslo, kdyby byl válečný hrdina v nebezpečí.“

„Hrdina?“ odfrkl si. „Polovina kouzelnického světa by mě mnohem raději viděla v rakvi.“

„Tolik jich nebude,“ zazubil se na něj ministr a znovu se napil kávy.

„Vtipné,“ utrousil Severus a zvedl se. Tenhle rozhovor byl k ničemu. Očividně nikdo nechápe, že samotnému by mu bylo stokrát líp. Leda tak starou bačkoru, že chtějí chránit jeho zadek, všem jde o ty jejich, aby náhodou něco nepodělali.

„Severusi, počkej,“ zastavil ho přítelův hlas. „Musíš pochopit, že to není jen moje rozhodnutí, ale to neznamená, že s ním nesouhlasím. Jen tomu dej čas. Hermiona je schopná holka, umí svou práci dělat dobře a efektivně. Mohl bych pro tebe požádat o někoho jiného, ale myslím, že je pro tebe lepší vpustit si do života někoho alespoň zdánlivě známého, než naprostého cizince. Dej jí šanci,“ podíval se na něj prosebně.

Severus se zatvářil nesouhlasně, ale nakonec přikývl. „Co mám dělat,“ povzdechl si. Vzal za kliku.

„A nezapomeň na ten ples k příležitosti Dne nezávislosti kouzelnického společenstva příští týden,“ připomenul mu ministr. „Pozvánka ti přišla pravděpodobně už dávno.“

„Vůbec nevím, o čem mluvíš,“ zatvářil se Snape nechápavě a pokynutím se rozloučil. Kingsley se ušklíbl. Bylo více než jasné, že oba moc dobře věděli, o čem mluvil. Ale jestli se Severus opravdu dostaví, bylo ve hvězdách, ať už mu to společenské konvence kázaly sebevíc.

Nevěnoval jí jediné slovo. Tady se někdo zlobí. Ušklíbla se a popoběhla, aby ho na prázdné chodbě dohnala.

~~~HGSS~~~

Další dny plynuly v poklidném tempu. On si hleděl svého, ona si pro změnu hleděla jeho. Respektive jeho bezpečí. Nechápal, že se ještě nezačala při jeho hlídání nudit, protože jediný, kdo na něj za ten týden zaútočil, byla vzteklá mandragora, která působila docela mrtvě, ale byla více než živá. Nutno podotknout, že se jí Grangerová lekla ještě víc než on a drahá mandragora skončila rozprsknutá po celé laboratoři. Grangerová potom s omluvným výrazem dloubala zdeformovanou kulku ze zdi.

Jenže teď byla sobota a on se musel rozhodnout, zda půjde na ten zpropadený ples. Nechtělo se mu, žalostně se mu nechtělo. Na druhou stranu to bylo více či méně jeho povinností, jakožto zástupce tak prestižní školy, jakou Bradavice bez pochyb byly. Rozhodl se nechat konečný verdikt na odpoledne. Na obědě zjistí, zda se tam chystá Minerva, pokud by tam šla ředitelka, pravděpodobně by se neobtěžoval vytáhnout paty z komnat.

Po obědě, který i s Grangerovou za zadkem strávil ve Velké síni, odešel do své laboratoře. Jenže pak si uvědomil, že by nebylo od věci na nadcházející událost připravit svou... prostě připravit Hermionu s nějakým tím předstihem. Z doslechu věděl, že ženy špatně snáší, když se nestihnou dostatečně naparádit.

„Slečno Grangerová, v osm večer odcházím na ples k oslavám Dne nezávislosti. Minerva se údajně necítí dobře, takže reprezentační povinnost zůstala na mně.“

„Hm,“ zvedla pohled od knihy. „Já vím,“ řekla prostě a hlavu znovu sklonila.

„Vy víte?!“ přeskočil mu hlas. Nikdo ho nikdy nedokázal dvěma slovy vytočit tak parádně, jako Grangerová.

„Jo. A nekřičte na mě,“ ohradila se.

Prudce se nadechl. A pak se zafuněním zase vydechl, aniž by nakonec něco řekl.

„Přeci se nebudete vztekat,“ podívala se na něj znovu. „Vím, že ples je dnes, vím také, že jste dostal pozvánku. A to, že mám ve svém bytě připravené šaty, lodičky i make-up je jen má povinnost. Musím být připravená na všechny možnosti,“ pokrčila rameny.

Zavrtěl hlavou. Rezignovaně. „Takže v půl osmé?“ zeptal se jen a snažil se potlačit touhu po zoufalém prohrábnutí vlasů.

Kývla. „Budu připravená,“ přidala úsměv a pak zase zmizela za velkou knihou.

A byla. Přesně o půl osmé vylezla z krbu. A on se musel hodně ovládat, aby se neztrapnil jako nějaký puberťák, protože to, co vylezlo z jeho krbu, nebyla Grangerová. Nemohla být. Tohle byla nějaká její sexy alternace a možná se mu to celé jen zdálo.

„Můžeme?“

Ach ne, nezdálo se mu to. „Jen si vezmu plášť,“ nechal se slyšet a zmizel ve své ložnici. Mysli na něco asexuálního, idiote! Vtloukal si do hlavy, zatímco přecházel kolem široké postele.

Hermiona chtěla namítnout, že má plášť na věšáku u dveří, ale nestihla to. Zabouchl dveře dřív, než ho stihla informovat. Pokrčila rameny a natáhla se pro svůj vlastní svrchník, který měla přehozený přes křeslo, ve kterém trávila podstatnou část svých posledních dní.

Podívala by se do zrcadla, ale Snape v obývacím pokoji žádné neměl, a tak si jen uhladila vlasy a dál čekala. Nijak zvlášť se na dnešní večer nestrojila. Oblékla si jednoduché černé šaty ve stylu prostopášné Marilyn Monroe – černé, s řasenou sukní pod kolena, vázáním za krkem a rafinovaným výstřihem. K tomu černé semišové lodičky od Louboutina, které prostě musela mít. Co na tom, že je měla na nohou podruhé v životě a padla na ně celá výplata? V zrcátku zkontrolovala ještě svůj make-up – rudá rtěnka působila kompaktním dojmem a řasenka byla také na svém místě. Vlasy měla vyžehlené a stažené do koňského ohonu. Byla připravená, tak na co, k čertu, Snape čeká?

Z ložnice vyšel stejně náhle a energicky, jako v ní před okamžikem zmizel. Bez pláště, jak si Hermiona stačila všimnout.

„Snad ani nechci vědět, kde máte své zbraně,“ zamumlal, když si přehazoval svrchník přes ramena. Přitom jí ale nevěnoval jediný pohled.

Uculila se. „Dnes by mohly stačit mé ženské zbraně, nemyslíte?“ namítla.

Konečně se na ni podíval. Tázavě zvedl obočí. „Hodláte případného útočníka eliminovat svou zadní částí těla, popřípadě mu zabořit obličej do hm...“ významně se zahleděl na její ňadra, „ne příliš plného výstřihu?“ zeptal se vážně a přidal nevinný výraz. Podle její pokleslé čelisti to pravděpodobně trochu přehnal, ale to nebyla jeho vina. Kdyby se neoblékala tak vyzývavě, on by nemusel svou pozornost od ní odvádět hrubým vyjadřováním.

„Zmetku!“ vmetla mu do tváře. „Jestli to měla být narážka na moje větší hýždě, tak vůbec nebyla vtipná!“ zamračila se na něj.

„Oh, pozor na jazyk, slečno, abych si nestěžoval na neuctivé chování u vašeho nadřízeného,“ ušklíbl se.

Odfrkla si. „Jste příšerný!“ oznámila mu svůj dojem.

„Tak, když jsme si vyjasnili názory na toho druhého, mohli bychom snad konečně jít, co vy na to?“ Otevřel dveře a ustoupil stranou. Hermiona na něj podezřívavě pohlédla. Fakt, že to vypadá, jako by jí dával přednost, ji lehce znepokojil. Váhavě udělala pár kroků ke dveřím, načež on ji předběhl a prošel dveřmi první.

No jistě, jak gentlemanské! Věnovala jeho zádům nehezký škleb, zabezpečila dveře a rozešla se za ním. Na podpatcích se nepohybovala tak rychle a vzhledem k jeho dnešnímu chování, které bylo doslova na facku, ani neočekávala, že na ni počká s přemístěním.

„Vadí vám hodně, že tam přijdeme společně?“ zeptala se vážně s pokorou ve tváři, když ho konečně došla. Jinak, než že mu vadí, že je lidé možná budou spojovat, když se tam objeví současně, si nedokázala vysvětlit jeho nedůtklivost.

Ušklíbl se. „Myslím, že už jsem dost starý na to, aby mi vadilo, že mě někdo bude spojovat s atraktivní ženou o polovinu mladší.“

Překvapeně k němu vzhlédla. Řekl právě teď to, co slyšela? Řekl, že je atraktivní? Napadlo ji, že to by celou věc mohlo značně zjednodušit.

Severus si všiml jejího výrazu. Ano, zase to podělal. V přítomnosti slečny Grangerové začínal trpět jistým grangerismem – mluvil rychleji, než přemýšlel.

„Nemám nejmenší tušení, kde máte hůlku, jestli ji vůbec máte. Mám nás přemístit?“ zadíval se na ni tázavě.

Bez řečí se k němu přitiskla. Téměř zalapal po dechu, když ho chytila za ruku, dlaň přiložila k boku a přejela jí po délce od ňadra k pasu. Vzpamatoval se natolik rychle, aby mu došlo, že jeho prsty kloužou sice po látce, ale cítil, že v šatech je umně zapracovaná i její hůlka. Pravděpodobně se jednalo o nějakou rafinovanou kapsu, která by neměla vadit při chůzi ani sezení.

„Chcete taky vědět, kde mám zbraň?“ zašeptala z bezprostřední blízkosti. Ačkoliv se ho ptala vlastně na docela normální věc, zcela jasně v jejím hlase cítil provokaci a způsob jakým to řekla, ho lehce dráždil. Prudce se nadechl, aby se uklidnil. Místo toho se mu do nosu dostala její vůně a hrudníkem se otřel o její.

„Přemístěte nás už!“ zavrčel frustrovaně. Začínalo toho na něj být příliš, nehledě na to, že mu i přes mráz kolem nich bylo dost teplo.

„Jak si to vlastně představujete? Budete mi v patách po celý večer?“ zeptal se, když si odkládali kabáty v šatně. Jejich příchod zůstal nečekaně nepovšimnut, ale zraky přítomných si jich dříve či později stejně všimnou. Možná spíše dříve, napadlo ho, když spatřil šeptající dvojici opodál, jak si na ně ukazuje.

„Chovejte se tak jako jindy, budu nablízku, ale nebudete o mně vědět, slibuju. Snad jedině kdybyste chtěl s nějakou chtivou přítomnou skončit v horizontální poloze, dejte mi vědět, stáhnu se,“ řekla vážně.

Zamračil se na ni. „Většinu času na obdobných akcích trávím u baru, nebudete mít těžkou práci.“

„Jestli se nacucáte jako čmelák, tak budu mít sakra těžkou práci,“ ušklíbla se a sjela jeho tělo hodnotícím pohledem. Merlin ví proč, v odpověď na její zkoumavý pohled ho zamrazilo v zátylku.

Chtěl něco namítnout, ale přerušil ho Kingsley, který se u nich znenadání objevil. „Zdravíčko!“ oslovil je. Severus cosi zamumlal, Hermiona zdvořile odpověděla a kývla na Severuse. Než stačil zareagovat, zmizela mu v davu.

„Pojď, Severusi,“ popadl ho ministr za loket. „Chci tě s někým seznámit. Technicky vzato je to nadřízený Hermiony. Milý chlapík...“

Severus se přepnul na autopilota a nechal se odtáhnout na druhý konec sálu. Doufal, že si splní svou povinnost a za hodinku či dvě se bude moci vypařit.

Hermiona seděla u baru, se sklenkou sodovky v ruce, a sledovala svého rozložitého nadřízeného, jak tlachá s ministrem a Snape jen tupě přikyvuje. Vražednými pohledy odháněla odvážlivce, kteří ji přišli pozvat na drink nebo s ní chtěli tančit a veškerou svou pozornost upírala na objekt své práce. Možná to byla chyba. Možná, kdyby nebyla tak zaujatá jeho profilem a vlasy padajícími mu do tváře, všimla by si dvou mužů, kteří až příliš nápadně sledovali okolí. A možná by pak byla schopna vyhodnotit riziko dříve a efektivněji. Možná...

24.12.2013 15:20:36
wixie
Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one