Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Claire


Všimla si toho pozdě. Delší chvíli sledovala trojici mužů, kterou tvořili Snape, její šéf a ministr. Jen jeden z kouzelníků se do hovoru příliš nezapojoval a nebylo těžké uhodnout který. Po nějaké chvíli se Morgan rozloučil a vydal se k východu. Také Kingsley se vzdálil za nějakými známými. Severus se otočil na patě a rozhlédl se, aby zjistil v jaké části místnosti je bar. Byli od sebe daleko, on stál téměř u východu, ona seděla na barové stoličce s nohou přes nohu na druhé straně sálu. Jejich pohledy se na krátký okamžik setkaly. Současně periferním viděním zaznamenala prudký pohyb. A pak se její vnímání změnilo na snímky, které se jí v pomalých intervalech střídaly před očima.

Dva muži, vzdáleni od sebe se značným rozestupem, pozvedli své hůlky. Hermiona upustila sklenici sodovky na podlahu a seskočila ze židle. Na levém kotníku ucítila chladné kapky nápoje a pravý podpatek se sklouzl po jednom ze střepů. Zachytila se za rameno muže stojícího poblíž. Nevnímala jeho pohoršený obličej, prudkým pohybem ho odstrčila z cesty.

„Běžte!“ zakřičela na Snapea. Nerozuměl jí. Hluk v sále byl mnohem větší a on na ni jen nechápavě hleděl. Měla pocit, jako by jí přálo štěstí, dav před ní se rozestupoval, někteří překvapeně hleděli, jiní pohoršeně nadávali, když do nich vrazila. Nezastavovala se. A pak se celá budova otřásla.

Neslyšela vyřknutá kouzla, ale honosný křišťálový lustr nad ní se zachvěl a rozezněl. Na okamžik zaváhala. Mohla použít hůlku, ale v tento okamžik vyhodnotila svou těžkou kovovou zbraň jako lepší volbu. Vrhla se do kotrmelce, během něhož se jí podařilo vytáhnout pistoli z pouzdra na stehně. Naučeným pohybem ji odjistila a ve chvíli, kdy znovu pevně stála na obou nohách, zamířila.

Výstřel přehlušil okolní dění, na okamžik všechno utichlo. Pak dav zachvátila panika a začal se řinout ven. Nikdo si nevšiml muže stojícího u okna, jak mu poklesla kolena a bílá košile se zbarvila krví. Severuse už neviděla. Zblázněný dav ho vytlačil z místnosti stejně jako druhého útočníka. Musela věřit, že se Snape dostane ven včas. Otočila se a měla co dělat, aby také ji neodnesla masa lidí. Teď přišel čas pro její hůlku. Jediným švihnutím ji vyndala z miniaturního pouzdra na šatech a zamířila na bortící se strop. Do toho kouzla vložila veškerou svou energii. Věděla, že když nezakročí, zemře příliš nevinných lidí, kteří se k východu nedostanou včas.

„Reparo!“ Bylo bláhové myslet si, že tohle kouzlo spraví padající strop, věděla to. Na to by bylo potřeba minimálně čtyř silných kouzelníků. Ale ty ona neměla. Jediné, co mohla získat, byl čas. Zapřela se podpatky o hranu dlaždic – to když ji kusy stropu dopadající na kupoli neonového kouzla zatlačily o pár kroků dál. U vchodu se tísnil hlouček zhruba padesáti lidí. Možná to stihne, napadlo ji. Možná...

Vzepřela se. Prsty obou rukou ještě pevněji objala svou hůlku a vyslala do ní poslední salvu magie. Obrovské kusy stropu se na okamžik zvedly a snad to vypadalo, že se chtějí vrátit na své původní místo. Ne na dlouho. S očima, v nichž se objevil po velmi dlouhé době děs, sledovala, jak se magická bariéra jejího kouzla bortí...

Viděl, jak na něj něco křičí. Nechápal. Drala se k němu, jak nejrychleji dokázala, stále nechápal. Pak ucítil lehké chvění, následované už známým zvukem výstřelu. Nestihl se zorientovat, byl vřeštícím davem vytlačen ven, daleko před budovu. Grangerovou neviděl. Věděl, že musí být stále uvnitř, a začal se prodírat narůstající masou lidí valící se proti němu.

Podařilo se mu dostat na první ze tří širokých schodů, když uslyšel počáteční dunivé otřesy, které měly za následek kusy zdiva rozpadajícího se stropu. Byl na třetím schodu, když ho do těla udeřila silná tlaková vlna a donutila ho zavrávorat. Upadl na kolena. Do obličeje se mu dostal prach a jemná drť.

Z jeho hrdla se vydral spontánní výkřik. „Hermiono!“

Nevnímal šum za svými zády. Přeživší kouzelníci zmateně zírali na polorozbořenou budovu a vzrušeně se dohadovali o tom, co se vlastně stalo. Severus, stále klečící, se sklopenou hlavou zíral na prach, který se pomalu usazoval, ale vlastně ho vůbec nevnímal. Uvědomoval si jen jediné. Hermiona Grangerová za cenu svého života zachránila několik stovek kouzelníků a hlavně... jeho samého. Vztekle praštil pěstí do špinavého betonu. Potřeboval cítit bolest, potřeboval vstřebat skutečnost, že kvůli němu odešel další mladý život.

Nebolelo to dostatečně - znovu udeřil pěstí o zem. Zaslechl podezřelé křupnutí. Možná si zlomil nějakou kůstku, proběhlo mu hlavou, ale pak se to ozvalo znovu. A znovu, následované tlumeným zakašláním. Zmateně zvedl hlavu. Prach si pomalu sedal a on spatřil skrze zvířené částice sotva několik metrů od sebe drobnou siluetu. Grangerová!

Zpětně si nedokázal uvědomit, jak se dostal z pozice vkleče před budovou do prachu v bývalé vstupní hale, kde se opět vrhl na kolena a přitiskl k sobě dezorientovanou mladou čarodějku.

Kašlala mu na klopy hábitu a jemu to bylo úplně jedno. Tiskl ji k sobě jako znovu nalezené dítě a děkoval všem svatým, že to přežila. Křečovitý stisk, kterým mačkala jeho hábit, pomalu povoloval současně s jejím chraplavým oddechováním, jež se pomalu vracelo do normálu.

„Jak vám je?“ odvážil se zeptat po chvíli.

„Hrozně,“ zasípala. Nestačil se zeptat, co jí je, protože znovu promluvila. „Být vaší ochrankou mě bude stát nový šatník,“ zachraplala a trochu se od něj odtáhla. „Teď mám v háji po kabátu i plášť,“ řekla naprosto vážně.

Měl sto chutí se začít smát. Hlasitě a hystericky. Neudělal to. Místo toho si ji znovu přitáhl do náruče. „Káčo jedna pitomá,“ zašeptal.

~~~HGSS~~~

„Idiote! Chceš mi říct, že to všechno překazila ta humusačka? Nenech se vysmát!“ křičel Antonin Dolohov na muže, kterému se podařilo bez povšimnutí z místa dění plesu zmizet. Teď se jen krčil před charismatickým kouzelníkem a doufal v jeho shovívavost.

„Pane, musíte pochopit, že je vážně dobrá. Eustona dostala železem, já stačil zmizet v davu. Nechápu, jak to udělala, ale -“

„Já musím pochopit?! Jediné co chápu, že jste vy dva byli totálně k ničemu! Cílem bylo pozabíjet co nejvíc lidí a s velkou parádou se k tomu přihlásit, abychom si vybudovali respekt, který nám náleží a vy místo toho uděláte co? Necháte si to zkazit nějakou obyčejnou šmejdkou!“ Dolohov rázoval po místnosti a přemýšlel, co podnikne dál.

Doufal, ne, věřil, že tohle bude akce, na kterou nikdo jen tak nezapomene. Věděl o účasti všech těch samozvaných hrdinů, jako byl Potter a další. Po těch dvou idiotech chtěl jen, aby ve správnou chvíli strhli strop a zmizeli. Místo toho se jeden z nich nechá zabít a druhý zbaběle zdrhne s nulovým výsledkem. Copak mohl vyjít na světlo s tak ubohou bilancí? Bude muset dál plánovat, dál spřádat plány a dál přemýšlet, kdy udeří.

Nejraději by protočil oči. Myslel si, že všechno bude mnohem snazší, ale bez potřebných lidí zmohl jen velmi málo. Dokonce toho blbce nemohl ani pro výstrahu zabít – každý přívrženec se počítá, i když je to úplné pako. Po chvíli zvažování připustil, že se možná unáhlil. Bude třeba stoupence Nové Krve nejprve náležitě motivovat.

~~~HGSS~~~

„To mi chceš tvrdit, že se k tomu opravdu nikdo nepřihlásil?“ zafuněla Hermiona zklamaně a vyklopila do sebe celou sklenici vody, kterou jí přinesla Morganova sekretářka.

Matt Morgan zavrtěl hlavou. „Pravděpodobně nemají potřebu chlubit se s neúspěchem. Pochop, díky tobě se nikomu nic nestalo,“ pokrčil rameny.

„Ale ten mrtvý je stoprocentně Smrtijed, nebo ne?“ zamračila se zamyšleně.

Její nadřízený přikývl. „Je. Má Znamení jako všichni ostatní. Zprávu o pitvě máš v kanceláři. Kulka mu provrtala perikard, zemřel na tamponádu srdce. Dobrá muška,“ pochválil ji.

„To je na houby. Kdyby to přežil, mohli jsme z něj dostat alespoň nějaké informace.“ Mračila se, a i když by měla být vlastně spokojená s výsledkem, nebyla.

„Hermiono, nepovedlo se to teď, povede se to jindy. Dej tomu čas. Jak vidíš, dělají chyby, dostaneme je,“ utěšoval ji Matt.

Vzdychla si. „Snad máš pravdu. Měj se,“ rozloučila se a odešla.

~~~HGSS~~~

„Vypijte to,“ podal jí Snape flakónek s lektvarem sotva se vypotácela z jeho krbu.

„Uh, další?“ zatvářila se znechuceně.

Zamračil se na ni. „Nadýchala jste se enormního množství prachu ze sutin, to svinstvo se z vašich plic nějak dostat musí. A ačkoliv vám teď nic není, věřím, že nechcete za pár let umřít na rakovinu plic v důsledku zanedbaného ošetření.“

S protočením očí do sebe vyklopila obsah flakónku a zhnuseně se oklepala. „Děkuju,“ broukla v odpověď. Bylo až dojemné, jak se o ni Snape staral. Nemusel jí nic říkat, z jeho výrazu potom, co ji včera našel jen kousek od schodů, zcela jasně vyčetla, že se mu znatelně ulevilo, když to přežila. Lahvičku od lektvaru mu vrátila a sledovala, jak ji nechal odlevitovat do své laboratoře. Sám se opřel o svůj pracovní stůl s mnoha esejemi k opravě a zkoumavě na ni pohlédl.

„Víte, kdo za tím je?“

Zavrtěla hlavou. „Je to tajné, neměla bych s vámi tyhle věci probírat,“ pokusila se o chabou výmluvu. Zároveň věděla, že to je dobrá příležitost k tomu, navázat se Snapem jistou formu důvěry. Proto hned pokračovala: „Všechno se to svedlo na špatnou statiku a můj výstřel je obhajován jako prostředek jak přinutit lidi k útěku. Nikdo nechce slyšet, že za tím byla Nová Krev, o které se přece nemluví,“ povzdychla si.

Lehce přikývl. Ocenil její upřímnost. „A vy víte, že za tím byla Nová Krev?“

„Ten muž, kterého jsem tam zasáhla, měl Znamení Zla. Nová Krev se k útoku nepřihlásila, ale máme za to, že to je z důvodu ne příliš úspěšné akce. Přece jen čekali větší-“

„Halo efekt,“ přikývl. „I Voldemort si potrpěl na velkolepé příchody,“ vysvětlil. „Nutno podotknout, že jste jim to opravdu vkusně překazila,“ usmál se lehce. Všimla si, že to gesto bylo prosto jakékoliv známky ironie, naopak, viděla v jeho výrazu uznání.

„Dělala jsem, co jsem mohla,“ pokrčila rameny. Pak ji napadlo, že by tohle mohla být vhodná příležitost začít konečně získávat od něj nějaké informace. „Profesore, můžu se vás na něco zeptat?“

„Už jste to udělala,“ utrousil pobaveně a založil si ruce na hrudi.

„Já jsem-“ nestačila dopovědět. Přerušilo ji hlasité, ale opravdu velmi hlasité bušení na dveře. Oba tím směrem pohlédli. Severus naštvaně, ona obezřetně. Stačilo jedno diagnostické kouzlo a oběma se jim naskytl přes dveře pohled na nepříčetného Harryho Pottera.

„Skvělé,“ prohodil Severuse. „Tohle mi tu opravdu chybělo.“

Hodila na něj omluvný výraz, zatímco k nim doléhalo Harryho neúnavné bušení, a šla otevřít. Mladík se okamžitě, jakmile mu to bylo umožněno, vřítil dovnitř a objal Hermionu.

Severus zamumlal jen cosi o patetickém chování a raději obrátil pohled jinam.

„Harry,“ odfrkla si a pokoušela se popadnout dech.

„Hermiono, jsem tak děsně rád, že žiješ a nic ti není!“ Potter zněl opravdu nadšeně a drtil ji v úlevném objetí.

„Jestli ji takhle budete dusit ještě chvilku, tak už moc dlouho žít nebude,“ ozval se za nimi otrávený hlas. Harry svou přítelky konečně pustil. Vypadal, jako by si právě teď zcela uvědomil, že se nachází v komnatách svého neoblíbeného pedagoga.

„Omlouvám se, pane, že jsem sem tak vtrhl,“ řekl upřímně. „Chtěl jsem Hermionu vidět, zda je vážně v pořádku, jak mi tvrdili na ministerstvu. Řekli mi, že je tady, protože vás hlídá a-“

„Ach, tohle myslím nepotřebuji poslouchat,“ zavrtěl Severus hlavou. „Budu v laboratoři,“ řekl směrem k Hermioně a zmizel za dveřmi, které byly jen kousek od jeho stolu v obývacím pokoji, kde se právě všichni nacházeli.

„Asi není dvakrát nadšený, že mě tu vidí,“ zašklebil se Harry.

„A ty bys byl, kdyby ti vtrhl do bytu?“ zeptala se vážně.

„No, asi ne. Ale to je jedno, jsem fakticky rád, že ti nic není. Moc mě mrzí, že jsem ti nemohl včera nějak pomoct. Přišel jsem pozdě, vlastně jsem tam dorazil až ve chvíli, kdy to celé spadlo,“ vysvětloval jí. „Když jsem se tam objevil, první, co jsem uviděl, byl klečící Snape, křičící tvoje jméno. Myslel jsem na nejhorší,“ přiznal a znovu ji objal, tentokrát ohleduplněji.

Hermiona se něžně usmála. „Jsem v pořádku, Harry.“

„Ani na tvém oddělení mi nechtěli říct mnoho,“ zatvářil se ublíženě. „Řekli mi jen, že jsi tady, protože máš za úkol Snapea hlídat kvůli těm napadením.“

Hermiona kývla. Harry pracoval také na ministerstvu, dost se k němu doneslo, ale i pro něj bylo mnoho informací skrytých.

„Pojď se posadit a v klidu popovídat,“ pobídla ho.

„A nebude se on,“ kývl směrem ke dveřím, za nimiž Severus zmizel, „zlobit?“

Musela se usmát. Stále v něm přetrvával až obdivný respekt ke Snapeově osobě, potom, co vyšla najevo jeho úloha v době temna.

„Pokud sis před chvílí nevšiml, dal nám svolení poklábosit si v jeho teritoriu,“ zasmála se lehce a znovu svému příteli pokynula na jedno z křesel. Tentokrát již přijal.

27.01.2014 21:06:29
wixie
Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one