Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Claire


Hermiona se probudila chvíli před budíkem. Posadila se, protáhla se a prohrábla si prsty zacuchané vlasy. Cítila se odpočatě a překvapivě měla pocit, že dnešek nebude tak špatný, jak se jí zdál, když večer usínala. Samozřejmě, rozhovor s ministrem nebude z nejjednodušších, ale dovolila si doufat v jeho pomoc. Ostatně, věřila Severusovu úsudku.

My o vlku... napadlo ji v momentě, kdy se dveře jeho ložnice tiše otevřely a on z nich vyšel jen v kalhotách z hladkého materiálu a županu nedbale přehozeném přes ramena. Zjevně měl namířeno do laboratoře, ale v půli cesty se zarazil. Teprve teď si všiml, že není vzhůru sám.

„Dobré ráno,“ promluvil hlasem zhrublým spánkem. Přišlo jí to přitažlivé, stejně jako cestička tmavých chloupků na jeho břiše směřující do slabin. Bleskla jí hlavou myšlenka na to, že by jí vůbec nevadilo, kdyby se po komnatách běžně pohyboval jen v kalhotách.

„Dobré,“ odtušila. Ani její hlas ještě nenašel obvyklou polohu.

„Nemůžete spát?“ špatně si vyložil její časné vstávání. „Můžu vám dát lektvar...“

Zavrtěla hlavou. „Spala jsem dobře, díky,“ usmála se.

Přikývl. „Potřebuji si pohlídat lektvar, než odejdu učit, takže snídani nechám přinést,“ zasvětil ji do svého plánu a zmizel v laboratoři. Znovu se objevil za sotva pár vteřin. Hermionu napadlo, že pravděpodobně jen pod lektvarem zapnul kahan nebo jím předepsaně zamíchal. S přivřenýma očima, ve snaze být co nejméně nápadná, ho sledovala. Vzal hůlku a několika mávnutími urovnal kupky pergamenů na stole, pak pomocí krbu objednal u skřítků jídlo. Než ho stihli doručit, znovu na okamžik zmizel v laboratoři. Pohyboval se tiše a systematicky, její ostražitost se pomalu vytrácela a ona si užívala pohled na každý jeho pohyb, krok, kousek odhalené hrudi. Zrovna proklínala župan, který jí bránil v dokonalém výhledu na jeho zadek, když se náhle otočil a nachytal ji při nestydatém zírání.

„Můžu pro vás něco udělat?“ zeptal se svým nízko položeným hlasem, a ačkoliv to byla docela neškodná otázka, Hermiona by přísahala, že její podtext byl nabitý sexem.

Zavrtěla hlavou a sledovala ho odcházet. Vzápětí zaslechla, jak začala téct voda. Šibalsky se usmála, zvedla se a zamířila za zvukem. Třeba by pro ni něco udělat mohl.

Stál zády ke dveřím, dlaněmi se opíral o stěnu před sebou. Přes hluk dopadajícího proudu vody na hlavu a záda nemohl slyšet, že se dveře koupelny otevřely a znovu zavřely. Nemohl ani slyšet, jak Hermionino oblečení na spaní dopadlo na zem a už vůbec nemohl tušit, že jeho zadní partie je obdivně mapována párem oříškových očí. Kdyby to věděl, pravděpodobně by umlčel vnitřní hlas, který domlouval jeho erekci, aby si dala pohov, protože dnes nic nebude, poněvadž spěchá, a nemá čas se tím narůstajícím problémem zabývat.

„Napadlo mě, že zatímco budete učit, stavila bych se na ministerstvu,“ ozvalo se za ním konverzačně. Překvapeně sebou trhl. Kdyby nebyl na podobné přepadovky zvyklý z dob smrtijedské kariéry, pravděpodobně by vyletěl z kůže. Původně se chtěl otočit a poučit ji o respektování soukromí, ale nakonec jen víc svěsil hlavu, zhodnotil svůj problém a povzdychl si.

„Dobře,“ řekl chraplavě v domnění, že to je to, co chce slyšet.

„Zkusím se dostat ke Kingsleymu, abych s ním probrala své domněnky,“ pokračovala místo toho, aby vyklidila pole. Skoro protočil oči. Grangerová měla nejspíš jedno ze svých ukecaných rán. Ale ani to, že se spolu včera vyspali, jí nedávalo svolení k tomu, aby ho otravovala i v koupelně a civěla přitom na bůhví co, i když si mohl domyslet, že struktura ručníků to jistě nebude.

„Ještě něco?“ prohodil rozmrzele.

„Vlastně ano,“ odvětila. „Přemýšlela jsem, co byste pro mě mohl udělat,“ pokračovala. Dřív než se stačil ohradit a konečně ji s pekelným klením vyprovodit, její dlaň se objevila na jeho zadku. Ani teď mu nedala dostatek prostoru na jakoukoliv reakci, protože se vzápětí na to přitiskla svým tělem k jeho zádům. Nahým tělem, došlo mu a bezděčně mu mezi rty proklouzlo vzrušené zasténání, které se zadrhlo v krku a přešlo na zalapání po dechu, když mu drobné štíhlé prsty obemkly penis. „A skoro to vypadá, že nejsem sama, pro koho bys mohl něco udělat,“ zapředla mu do ucha, čímž naplnila pověstný pohár poslední kapkou jeho sebeovládání. Čert vem včasné příchody, prolétlo mu hlavou, než se ji rozhodl dočista ztratit.

Hermiona přidušeně vyjekla, když se bleskově otočil, chytil ji za paže a přirazil na stěnu. Netušila, kde se v tom rezervovaném chlapovi bere tolik vášně, ale rozhodně si nehodlala stěžovat. Severus se zarazil, došlo mu, že se nechoval příliš šetrně a vzápětí na to si uvědomil, že ačkoliv není času nazbyt, neměl by se chovat jak nadržené hovado. Jinými slovy by se neměl chovat jako včera. Prsty vklouzl do jejích mokrých vlasů a pomalu se k ní sklonil. „Neublížil jsem ti?“ zeptal se.

V jeho hlase byla patrná starostlivost, což jí zalichotilo. Bylo potěšující, že pro něj nebyla jen nástrojem k uvolnění napětí. Zavrtěla hlavou. „Nemluv a líbej,“ vydechla a rukama si přitáhla jeho obličej blíž.

Prolétlo mu hlavou, že tohle je asi ten nejroztomilejší rozkaz, jaký kdy dostal a konečně spojil své rty s jejími v hlubokém polibku. Hrál si s jejím jazykem, zkoumal a ochutnával její ústa, prsty jedné ruky proplétal s divokými kudrnami zkrocenými vodou. Druhou rukou sklouzl na její zadeček a začal ho dráždivě masírovat. Přitom mu uniklo roztoužené vzdychnutí. Pan profesor je dolňák, napadlo ji a musela se té představě v duchu usmát. Jenže jeho prsty se z její hýždě začaly posunovat níž. Chytil ji pod kolenem, aby si mohl její nohu obtočit kolem boku a přitisknout se k ní ještě o něco blíž. Když se erekcí otřel o podbřišek, zasténala mu do úst. Zvrátila hlavu dozadu, aby se týlem opřela o kachlíky a nabrala dech. Severus se nejspíš rozhodl dnes příliš nespěchat a jí se z toho začínala podlamovat kolena. Prsty zabořila do jeho vlasů a vychutnávala si horké rty, které se po její čelisti přesunuly k ušnímu lalůčku, jemně ji kously a hned uchlácholily něžným polaskáním. Slastně sykla, když podráždil citlivé místo na krku a jen kousnutí do jazyka zabránilo, aby příliš hlasitě nezasténala, když se sklonil ještě níž, aby vsál jednu bradavku do úst, zatímco druhé se věnoval palcem levé ruky a spokojeně u toho předl jak kocour. Změnila názor. Profesor Snape je horňák. Definitivně.

Vzrušení v ní narůstalo a jeho něžné trýznění její rozpálené kůže v ní vyvolávalo stále větší a větší hlad po dalších dotecích. „Severusi,“ vydechla bezmyšlenkovitě jeho jméno. Vzhlédl k ní, ale její pohled byl skryt za chvějícími se víčky, rty lákavě pootevřené. A on se nechal zlákat. Její tiché vzdechy ho vzrušovaly, ale chtěl víc. Chtěl, aby z ní vyloudil to nejsladší sténání. Chtěl, aby znovu řekla jeho jméno. Rukou sjel od ňadra přes břicho až do klína. Palcem zatlačil na klitoris a nehtem jej jemně poškádlil. Vláčněla mu v náručí s každým jeho pohybem víc a víc. „Prosím,“ splynulo jí ze rtů.

Věděl, o co prosí, ale ještě jí to nehodlal nějakou chvíli dopřát. Toužil po ní, chtěl se do ní ponořit, bezmyšlenkovitě si ji brát a konečně dosáhnout uvolnění, ale mnohem víc chtěl vidět její oči zastřené vyvrcholením. „Dočkáš se,“ zapředl jí do ucha, pustil její nohu, která doteď spočívala kolem jeho boku, a klesl na kolena. Za zadeček si ji přitáhl blíž a obličej zabořil do jejího klína. Špičkou jazyka se znovu otřel o citlivý klitoris a spokojeně se ušklíbl, když se nad ním ozvalo frustrované zavrčení následované zasténáním jeho jména. „Severusi, prosím...“ Prsty vpletla do jeho vlasů a křečovitě sevřela v pěst, když do ní vklouzl prstem a nepřestával ji přitom dráždit jazykem.

Přidal druhý prst a chystal se jí poprvé a rozhodně ne naposledy toho rána přivést k orgasmu, když se místnost rozzářila rudým světlem, vycházejícím z mlžného oparu neidentifikovatelného tvaru, a prosytil ji monotónní nelidský hlas: „Červený kód! Byl vyhlášen červený kód! Pro všechny bystrozory platí červený kód!“

Hermiona se okamžitě vzpamatovala. Odstrčila od sebe Severuse, věnovala mu omluvný pohled stále ještě zastřený vzrušením a vyběhla ze sprchy.

„Co je zatraceně červený kód?“ ozvalo se z koupelny hodně podrážděně, když se soukala do spodního prádla.

Rychle si mávnutím hůlky vysušila vlasy a stáhla je do uzlu, aby si s nimi nemusela dělat další starosti. „Něco vážného se stalo,“ křikla nazpět.

„Nemůže to počkat?“ vyšel z ložnice s ručníkem kolem boků a ani se nesnažil maskovat vzdouvající látku v oblasti rozkroku. Při pohledu na Hermionu se lehce zarazil. Vzrušením zrůžovělé tváře byly pryč. Na její bledé tváři se usadil ustaraný výraz.

„Červený kód byl naposledy vyhlášen, když se Voldemort objevil na ministerstvu a bojoval s Brumbálem. Je to poplach nejvyššího stupně a souvisí přímo s ministerstvem,“ vysvětlila stručně. Severus kývl. Začalo mu docházet, že tohle nebude žádný cvičný poplach pro bažanty. Se staženým obočím sledoval, jak si ukládá do pouzder zbraně a kontroluje zásobníky. Jeho zcela neracionální já mu našeptávalo, aby ji zavřel u sebe v ložnici a tajil ji před celým světem, protože přece nechce, aby se jí něco stalo. Zavrtěl nad tím pomyslně hlavou. Takové myšlenky neměl mít.

„Dávejte pozor,“ řekl tiše, když vhodila letax do krbu. Myslel si, že ho nemohla slyšet, ale otočila se. V jejím pohledu četl odhodlání ale i obavy. A možná zahlédl záblesk ještě něčeho... a možná se mu to jen zdálo.

Kývla jeho směrem a zmizela v zelených plamenech.

Severus odešel znovu do koupelny, voda stále tekla. Odhodil ručník a sklonil pohled na svou pulzující erekci. Tak jsme na to zase jen my dva, pomyslel si a dlaní obemkl penis, aby se co nejrychleji zbavil náhle opět nepohodlného tlaku. Bez Hermiony už to nebyla taková zábava.

~~~HGSS~~~

Sotva vystoupila z masivního krbu ve vestibulu na ministerstvu, obklopil ji chaos. Přes záplavu lidí, bystrozorů a dalších pracovníků, kteří zmateně pobíhali kolem, nedokázala rozpoznat, co je příčinou tak vážného poplachu. Udělala krok kupředu, ale bezhlavě do ní vrazila neznámá kouzelnice v usedlém kostýmku s děsem v očích. Nezajímala se, do koho vráží, ale z jejího zmateného úprku bylo jasné, že se snaží dostat co nejdál od... od čeho vlastně? Hermiona vyšla opačným směrem. Snažila se rozeznat alespoň slova, která se šířila kolem, ale nabyla dojmu, že se jednalo jen o výkřiky hrůzy, prosby o smilování a vyděšené nářky.

„Opusťte tento prostor!“ Konečně se k ní donesl známý hlas. Pár metrů před sebou zahlédla jednoho z kolegů, jak staví barikádu a snaží se dostat nezainteresované lidi pryč. Byl na to sám, a ačkoliv jeho úmysl byl dobrý, davová panika si vybírala svou daň.

Konečně se prodrala davem, který se ji pokoušel strhnout na opačnou stranu k východům. Zahlédla dalších několik známých tváří. Hledala alespoň známku po tom, co způsobilo všechen ten chaos a pak, když dostala poslední šťouchanec loktem do žeber a stanula těsně u provizorní barikády, to spatřila.

Místo oslavného sousoší na počest vítězství dobra nad zlem ve středu vstupní haly stál obrovský průhledný box. Každá strana boxu byla rozdělena na čtyři samostatné části, sotva velikosti rakve. Se zděšením v očích hleděla na stojící kouzelníky uzavřené v boxech, kteří se snažili pěstmi rozbít průhledné sklo a v panice volali o pomoc. Kolem konstrukce pobíhali bystrozoři a sesílali na ni různá diagnostická kouzla, jiní se snažili dostat uvězněné ven hrubou silou. Bezvýsledně. Kulky se odrážely, sekery nezanechávaly ani škrábnutí a halasné Bombardo stavbou ani nepohnulo. Ve chvíli, kdy si myslela, že už nemůže být hůř, se ozvalo dunění připomínající průjezd vlaku a Hermiona si teprve teď všimla, že se nad průhlednou místností ve výšce zhruba tří metrů vznáší žulový hranol. Hranol, který s nepřirozeným zhoupnutím náhle klesl o několik centimetrů. Chaos za jejími zády opět nabral na intenzitě, ale to bylo nic v porovnání s děsem, který se zračil v obličejích uvězněných čarodějů. Uvědomila si, že pokud to nezastaví, z lidí pod hranolem zbude po nějaké době jen mastný flek. Udělalo se jí špatně.

„Grangerová!“ dolehl k ní vzdálený hlas Eduarda Shabbandora. Byl tím posledním, s kým se teď chtěla bavit, ale věděla, že cokoliv je v danou chvíli druhořadé. Musí zachránit uvězněné lidi.

„Co se stalo?!“ křikla nazpět. Ačkoliv od sebe teď stáli sotva pár metrů, téměř se neslyšeli.

„Ač tomu nikdo nechce věřit, Nová Krev, zřejmě. Přes noc se tu objevilo tohle monstrum. Každých patnáct minut ta žula klesne o pět centimetrů. Ty lidi uvnitř mají zhruba patnáct hodin, než je to začne drtit!“ Vysvětlil jí nadřízený a ona si uvědomila, že poprvé v životě vidí v očích toho muže děs. Jindy ocelově chladný pohled teď těkal z kamene ve vzduchu na křičící lidi uvnitř boxů.

„Kde jsou všichni vedoucí jednotek?“ zeptala se Hermiona, když si uvědomila, že tu vidí spoustu řadových bystrozorů, ale kromě Shabbandora nikoho z vedení.

„Tři ještě nedorazili... a čtyři jsou uvězněni na druhé straně té kostky,“ dodal a poskočil mu při tom hlas. Hermiona se zajíkla. Uvědomila si, že se ani pořádně nepodívala, kdo je v boxech.

„Pokud je za tím Nová Krev, určitě tím chtějí na něco poukázat. Něco ty uvězněné musí spojovat. Musíme je okamžitě prověřit a musíme pracovat rychle!“

Sekl po ní pohledem. Věděla, že to nemusela zdůrazňovat, ale když viděla, že kolem nich běhali vycvičení bystrozoři jako zmatené srnky, někteří bezhlavě bušili mudlovskými nástroji do skla boxu a několik dalších zvracelo u zdi, došlo jí, že pokud někdo okamžitě nezačne ten chaos organizovat, může být pak pozdě.

„Ze všeho nejdřív odsud musíme dostat civilisty a řadové pracovníky,“ rozhodl Shabbandor. „Zorganizuju to,“ mávl rukou, když se nadechovala, že se toho může chopit. „Dejte dohromady dvě skupiny. Jednu schopnější na magii, potřebujeme kompletní diagnostiku toho, s čím máme tu čest. Druhá ať zjistí, co mají ti lidé uvnitř společného. Až uvidíte Morgana, Turnera nebo Crowa, pošlete je za mnou. Měli by tu být každou chvíli. Potřebujeme jejich týmy v terénu. Někdo musel něco vidět. Šestnáct lidí nezmizí beze stopy,“ dokončil a Hermioně došlo, že v bedně před ní je opravdu šestnáct lidí. Vyděšených a čekajících na nejhorší.

Kývla a otočila se na patě. Hlasitým hvízdnutím získala pozornost několika bystrozorů, zatímco se za jejími zády ozval Shabbandorův hlas, který okamžitě začal úkolovat nejbližší muže a ženy v uniformách.

Ani jeden z nich si ve všudypřítomném chaosu nevšiml vysoké mužské postavy klidně se opírající o vzdálenou stěnu, pozorující dění a vychutnávající si plody své práce.
 



AN: Drahá beta mě laskavě upozornila, že by za tuhle kapitolu mohla létat rajčata, ale já myslím, že to nebylo tak hrozné :-) Budu ráda, když mi napíšete svůj názor ;-)

20.12.2014 22:20:36
wixie
Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one