Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Claire


Severus se probudil s vidinou dne stráveného u dobré knihy. Jakmile však jeho vědomí naplno procitlo ze spánku a uvědomilo si, co se včera odehrálo, myšlenku na den strávený četbou mu značně otrávila skutečnost, že za dveřmi ložnice byl obývací pokoj. A v obývacím pokoji sedačka, na které se právě teď rozvalovala slečna Grangerová. Ne, nevyčaroval jí postel. Chtěla gauč, měla gauč. Pravda, letaxové spojení zařídil, ale to bylo všechno, co pro ni hodlal udělat. Odmítal si jakkoliv připustit, že to vlastně dělal pro své pohodlí. Jeho nervy by jen stěží dokázaly skousnout, kdyby se mu Grangerová začala promenádovat přes ložnici do koupelny. Takhle si mohla kdykoliv skočit do té svojí. No ne?

Vyhrabal se na nohy a prohrábl rozcuchané vlasy. Pohledem na hodiny zjistil, že je teprve sedm. Zamračil se. O víkendu býval zvyklý spát alespoň o hodinu déle, aby mu den nepřišel tak dlouhý. Teď už by stejně neusnul, tak se s povzdechem vydal do koupelny vykonat rutinní ranní hygienu a možná... pohled mu sklouzl na v rozkroku se mírně vzdouvají látku volných kalhot na spaní. Ještě se ani pořádně neprobral a už byl naštvaný. Erekce sama o sobě problémem nebyla, ale přítomnost Grangerové v takové chvíli ho... řekněme iritovala. I když je dělila zeď, měl pocit, jako by mu narušovala soukromí ještě víc, než se jí to dosud vedlo.

Možná by to prostě mohl ignorovat a ulevit si, až bude Grangerová v trapu. Jenže to může být bůhví kdy a jeho erekce se při pomyšlení na tu ženštinu ještě víc hlásila o slovo. Byl si vědom, že jeho problém není spojený zrovna s tím, že vedle byla Grangerová, ale spíše s faktem, že to byl tvor ženského pohlaví. Mávl nad tím rukou. Prostě na to nebude myslet a pod horkou sprchou udělá, co je třeba.

O pár desítek minut později opustil koupelnu jen v ručníku omotaném kolem boků. Rychle se převlékl do klasické kombinace černých kalhot a bílé košile a vzal za kliku. Na okamžik ho napadlo, zda by neměl zaklepat, pak to zavrhl. Klepat ve vlastních komnatách? To by byl vskutku blázen. Navíc, když má Grangerová k dispozici rychlou cestu do svého bytu, aby se převlékla tam.

Zavrtěl hlavou. Poslední dobou o všem moc přemýšlel. Otevřel dveře. Sám nevěděl, co vlastně přesně očekával, ale kromě slečny Grangerové, stojící u krbu, a vzorně složené deky na pohovce nenasvědčovalo nic tomu, že by jeho pokoj doznal nějakých změn. Pak svůj pohled zaměřil na ženu.

Měla na sobě stejné černé kalhoty jako včera, ale víc ho zaujala horní polovina těla, na níž měla pouze obyčejné bílé tílko, pod nímž prosvítala černá podprsenka. Otočila se na něj ve chvíli, kdy zkoumal prosvítající zapínání toho kousku oblečení.

„Dobré ráno, vyspal jste se?" zeptala se bez postranních úmyslů, proto ji zarazilo, že naštvaně svraštil obočí. Nemohla tušit, že to udělal proto, aby odvedl pozornost od svého zírání.

„Samozřejmě, že jsem se vyspal. Copak už jste i vy podlehla těm fámám, že jsem netopýr a po nocích lovím hmyz?"

Ironický ještě před snídaní. Nemohlo být lépe, napadlo ji a natáhla se pro vestu. Severus zpozoroval ten podivný kus oděvu a přimhouřil na něj oči. Vypadalo to jako vesta, pravděpodobně to i vesta byla, ale na vestu to bylo divně vyztužené.

Zachytila jeho pohled. „To je neprůstřelná vesta," informovala ho a přetáhla si ji přes hlavu. Poctivě utáhla oba suché zipy po stranách a oblékla si na to černou košili.

„Neprůstřelná? Spletla jste si Bradavice s nějakým mudlovským ghetem?" podivil se. Zhruba tušil, co to je zač, ale nechápal význam. Proti kouzlům byla neúčinná.

Zavrtěla hlavou. „Divil byste se kolik, zejména mladých a rádo experimentujících, kouzelníků vlastní zbraň. Tyhle vesty jsou poslední dva roky nezbytnou výbavou bystrozorů v terénu. Chápu, že to vypadá trochu jak v nějakém špatném mudlovském filmu, ale jsou opatřeny také speciální magickou povrchovou ochranou a tlumí nárazy většiny kouzel. Je to šikovná věc," pokrčila rameny a natáhla se pro vlastní zbraň.

To byla pověstná poslední kapka do Severusova ranního poháru trpělivosti. „Vy máte pistoli?" zaúpěl. Ano, vážně měla pocit, že u toho zavyl zoufalstvím.

Snad se ani nepodivila tolik nad tím, že věděl, o co jde, jako nad tím, jak zničeně promluvil. „A?"

„A? Jste ve škole plné mladých kouzelníků, nemůžete tu chodit s tímhle vraždícím strojem!" napomenul ji důrazně.

Zasmála se. Nefalšovaně a zcela bez ironie. „Když pominu váš dojemný strach o studenty, tak vás mohu uklidnit. Na tu zbraň mám povolení a umím s ní docela dobře zacházet," ujistila ho s pobaveným úsměvem na rtech.

Zavrtěl stále ještě dost zaskočeně hlavou. Kdo by to byl do slečny Grangerové řekl. „Nebojím se o studenty, s nimi nesdílíte ubytovací prostory. Bojím se o sebe," řekl a nedůvěřivý pohled, který vrhal na pistoli v její ruce, hovořil za vše. Uvědomila si, že je mu to opravdu nepříjemné.

Spolkla nějakou pitomou narážku a raději svou milovanou kovovou Smith&Wesson schovala do pouzdra na pásku kalhot. Nesnášela podpažní pouzdra, raději měla svou kovovou lásku u pasu, kde byla lehce přístupná a nepřekážela jí.

Pečlivě sledoval její manipulaci s pistolí. „Vlastníte ještě nějaké zbraně, o kterých bych měl vědět?" zeptal se po chvíli.

„Na holeni mám sadu vrhacích nožů." Pravděpodobně chtěl jen odlehčit situaci, uvědomila si, když na ni vytřeštil oči. „Jsou bezpečné!" doplnila honem, aby ho víc nešokovala.

„Jistě," odtušil a raději zavolal skřítka, aby ho požádal o snídani. Nutně potřeboval silné kafe.

Po snídani, kterou si snědli mlčky, se zeptal: „To jsou všichni dnešní bystrozoři ozbrojeni jako váleční bojovníci?"

Pousmála se. „Ne tak docela. Záleží na tom, na čem zrovna dělají."

„Aha," přikývl. „To se divím, že vám na mou ochranu nedali dělo."

„Já myslím, že si vystačím se svou skromnou výbavou," pokrčila rameny.

„Bože, ženská, to byla ironie," protočil oči v sloup a zvedl se z křesla.

„Jdete někam?" zeptala se okamžitě.

„Na toaletu, můžu? Nebo hrozí reálné nebezpečí, že mě napadne?"

Aha, z ironie k sarkasmu, skvělé, pomyslela si a raději mlčela. Když se vrátil, oslovila ho. „Smím vědět, zda máte dnes nějaký program, který by zahrnoval opuštění komnat?"

Kývl. „Rád bych šel do Prasinek. Hned." Nespecifikoval, co tam hodlá dělat. Nemuselo ji zajímat, že potřebuje dokoupit pergameny a červený inkoust, aby mohl opravit eseje, a pravděpodobně se bude chtít zastavit i v knihkupectví.

„Fajn," souhlasila. „Skočím si k sobě pro bundu, za minutu jsem zpátky." Jen to dořekla a už byla pryč. Vrátila se opravdu za okamžik, Severus se zrovna obouval.

„Rozhodně se vám nechci vměšovat do vašich věcí, ale kdybyste snad náhodou hledala svou bundu, tak ji máte tady," ukázal na koženou černou bundičku, kterou měla přehozenou přes křeslo.

„No vidíte, já si říkala, kde jsem si zase nechala, když jsem ji nemohla najít," pousmála se a přes ramena si přehodila krátký kabát, který si přinesla. Nečekaně byl černý.

Semkl rty a raději si poznámku o tom, že ho hlídá nemehlo, nechal pro sebe. Pak ho něco napadlo. „Nebude divné, když nás lidé uvidí... ehm... spolu?"

„Nevím," odvětila, ale slyšel za tím slovem zřetelný otazník. „Je třeba všechno vysvětlovat?" zeptala se, ale sama si odpověděla. „Víte, já myslím, že čím více se snažíte lidem okolo sebe vysvětlit pravou podstatu vašeho chování, tím více si myslí, že si vymýšlíte. Například nás někdo potká a bude přesvědčen, že jsme si spolu vyšli - víte, romanticky. A vy ho budete chtít přesvědčit o opaku a vysvětlit mu, jak se věci mají. Neuvěří vám. Naopak, vaše konstatování ho ještě více utvrdí v tom, že má pravdu on. A naopak. Zkuste někomu po cestě říct, že se mnou jdete na rande, a každý si bude myslet, že si děláte legraci, i kdyby to byla pravda." Pokrčila rameny. „Tak to bohužel v dnešním světě funguje. Lidé vidí jen to, co vidět chtějí."

Zamyšleně na ni hleděl. I když bylo její vysvětlení kostrbaté a mělo mouchy, měla vlastně pravdu. Velmi dobře si to uvědomoval na příkladu ze svého života. I když velkou část své smrtijedské kariéry pracoval pro stranu dobra, lidé viděli jen jeho Znamení zla. Nezajímali se o detaily.

„Dobře, žádné vysvětlování," přikývl a oblékl si kabát.

„Přesně tak," usmála se na něj.

Společně vyšli z jeho komnat. Když došli na hranici bradavických pozemků, Hermiona se zarazila. „Budete se chtít přemístit?"

„Ne, ocenil bych procházku," připustil.

Mlčky se vydali do Prasinek. Hermiona se nepokoušela o další rozhovor. Měla dost práce s hlídáním okolí. Držela se půl kroku za Snapem, aby měla dobrý rozhled na všechny strany. Ani on nepromluvil. Pravdou bylo, že se mu hlavou honilo tolik otázek, že by stejně ani nevěděl, na kterou z nich se zeptat dříve.

V Prasinkách se zdrželi téměř do oběda. Všude byly stovky lidí a malých dětí. Pletly se jim pod nohy, pokřikovaly na sebe a rozhazovaly kolem práskací kuličky a jiný neřád, který nutil Hermionu stále instinktivně svírat hůlku v kapse.

„Uklidněte se, Grangerová, vypadáte, jako byste čekala na invazi akromantulí," pošeptal jí dokonce v jeden okamžik Severus ironicky do ucha.

Možná měl pravdu. Možná to brala příliš vážně, zvlášť když věděla... Trochu se uvolnila, ale nic to nezměnilo na tom, že hlídala okolí, a když se konečně vydali na cestu zpátky, skoro si oddychla.

„Předpokládám, že odpoledne strávíte nad esejemi, nebo se pletu?" zeptala se zhruba půl míle před Bradavicemi.

„Vy dokonce špehujete i mé nákupy! Jste neuvěřitelná," posteskl si, ale Hermiona si uvědomila, že ironie z dnešního rána se z jeho hlasu vytratila.

„Nešlo si nevšimnout," pokrčila provinile rameny.

„Budu opravovat," připustil. „Mám dva stohy od sedmáků a jeden od třeťáků. Bude to na dlouho, pravděpodobně se budete nudit. Dokonce vám i slíbím, že se mě ten nový inkoust nepokusí zabít, i když obsah esejí by mohl," posteskl si.

„Vím, kam tím míříte, ale na to zapomeňte, nehnu se od vás," upozornila ho.

Pootočil hlavu mírně na stranu, aby na ni mohl pohlédnout. „To mi opravdu lichotí," ušklíbl se na ni.

Hermiona protočila oči. Ten chlap byl prostě neuvěřitelný. Zvažovala, jak by měla reagovat. Když se nadechovala k odpovědi, zasáhlo ji do ramene silné kouzlo a odhodilo přímo na Snapea. S žuchnutím oba dopadli do sněhu.

„Dokud vám neřeknu, zůstaňte na zemi!" poručila mu nesmlouvavě a tasila hůlku. Dřív, než stihla vyhodnotit situaci, vykouzlila kolem nich štít, který jí poskytl trochu času. Uviděla tři postavy. Podle konstituce pravděpodobně muže, jak se k nim blíží od Zapovězeného lesa. Na hlavách měli kukly, a kdyby jeden z nich zrovna nezrušil její štít dobře mířeným Cruciatem, pravděpodobně by je měla za trhlé amatéry. Takhle musela své mínění přehodnotit. A rychle.

Útočník přicházející zleva na ně namířil zbraň. Hermiona byla rychlejší. Vrhla jeho směrem nůž tak rychle, že to ani nestačil zaznamenat. V jednu chvíli měl v ruce pistoli a v druhé mu chyběla zbraň i kus prstu. Vyděšeně zařval a poroučel se k zemi. Možná nesnesl pohled na krev, prolétlo jí hlavou jen chvilku před tím, než kolem ní prosvištěla kulka z pistole od muže, které šel zprava. Chtěla ho zneškodnit, ale Severus byl rychlejší. Jeho Mdloby muže poslaly do říše snů. Zbýval třetí, pravděpodobně nejzdatnější kouzelník. Metal jednu kletbu za druhou a v druhé ruce držel zbraň.

„Utíkejte!" zakřičela Hermiona na Snapea. Nebyli od bariéry daleko. Stačilo pár desítek metrů.

„Nenechám vás tady!"

„Zatraceně běžte!" zařvala a postavila se tak, aby kryla útočníkovi výhled na jeho cíl. Jen těsně ji minulo kouzlo, které zpoza jejích zad vyslal Snape. Frustrovaně si odfrkla. „Běžte za tu zatracenou hranici!" Neměla čas se ohlédnout, ale doufala, že ji poslechl. Ano, ve dvou by toho třetího pravděpodobně zlikvidovali, ale ona nemohla dopustit, aby se Severusovi něco stalo.

Vyslala na zakuklence několik útočných kouzel a jeden nůž. Mířila přesně, ale chladná ostrá ocel se kouzlem vyslaným od muže změnila na hrst sněhových vloček, které poklidně dopadly na zem.

Naštvala se. Koutkem oka zpozorovala, že Snape je v bezpečí za hranicí, která ho ochraňovala, a zpoza níž nemohl vyslat kouzlo. Seslala na útočníka Crucio následované obyčejným, ale účinným, Expelliarmem. Dost času na to, aby ho zaměstnala a v mezičase stačila vytáhnout svou zbraň. Téměř to stihla. Téměř... Kopanec do hrudi ji odhodil do sněhu a ona ztratila vědomí.



03.11.2013 11:26:47
wixie
Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one