Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Beta: Claire


Bradavice, úterý, 8. ledna 2008

Severus

S povzdechem složím Večerního věštce a pohledem vyhledám nebelvírské Trio. Všichni tři nad novinami živě diskutují, jen Grangerová, která se láduje borůvkami, působí trochu strnule. Možná si to jen namlouvám, ale od toho večera se mi vyhýbá jako čert kříži. Aniž bych se o cokoliv pokusil, stačila mi zdrhnout a teď si dává zatracený pozor, abychom se nestřetli na prázdné chodbě, nedej Merlin v místnosti. Tím víc mě to utvrdilo ve správném úsudku. Už jí dál nesmím dovolit, aby se mi vyhýbala. A když nejde Mohamed k hoře...

Znovu sklopím zrak k tučnému titulku, oznamujícímu, že včera v noci byly nalezeny další dvě oběti. Napiju se čaje a nepřestávám hypnotizovat noviny. Dvě vraždy za jednu noc. Vrah začíná přitvrzovat nebo je prostě jen nenasytný. Ale co přijde příště?

V zamyšlení téměř přehlédnu, jak se Grangerová zvedla a na můj vkus se snaží vypařit nebývale nenápadně. Nechám noviny ležet na stole a použiju zadní vchod, abych se pokusil jí nadejít. K jejímu pokoji dorazím během minuty, ale otázkou zůstává, zda nebyla rychlejší a má tajná zkratka nevyšla vniveč. Za pokus nic nedám. Stoupnu si do tmavého výklenku a v kapse pevně stisknu platinový kříž.

Čekám sotva dvě minuty, než zaslechnu tiché kroky. Asi ji zdrželi nějací studenti, vysvětluji si její prodlevu a pokouším se splynout se zdí za zády. Doufám, že si mě nevšimne. Nevím, zda je možné hovořit o štěstí, ale prošla kolem mne se zahloubaným výrazem, hůlkou si odemkla komnaty a otevřela dveře. To je chvíle, na kterou jsem čekal.

Počkám, až vejde a v momentě, když chce zavřít, zabráním jí v tom špičkou boty, kterou vklíním do dveří. Překvapeně vyjekne.

„Co chcete?“ zeptá se vylekaně.

„Jak už jsem řekl... vyřešit vaše stavy,“ odpovím pravdivě.

„Ale já-“

Nenechám ji domluvit. Rozrazím dveře, které za námi nohou obratně a ne zrovna nehlučně zabouchnu, a vzápětí ji přišpendlím ke chladné stěně. Levou rukou jí ruce zablokuji za zády a pravou vytáhnu masivní kříž.

„Nemám v plánu se dívat, jak vás někdo či něco ovládá,“ řeknu jí vážně a kříž nastavím tak, aby na něj viděla. A teď jen nepolevit...


 

Hermiona

Večerní věštec přinesl další informace o neznámém vrahovi, a protože kluci se nemohli od krvavých řádků odtrhnout, zabalila jsem večeři dřív. Po cestě do pokoje jsem stihla napomenout jeden muchlující se pár a jednomu protivovi, který prohazoval sirem Nicolasem mokrou houbu, jsem strhla pět bodů. Co na tom, že je z Nebelvíru?

Když už si myslím, že mě čeká jen dlouhá horká koupel a pak voňavé peřiny, zaskočí mě Snape.

„Co chcete?“ zeptám se rádoby vylekaně.

„Jak už jsem řekl... vyřešit vaše stavy,“ odpoví pravdivě.

„Ale já-“

Nenechá mě domluvit. Vtrhne do pokoje a pokouší se mě uzemnit platinovým křížem, jímž mi houpe před očima. I když vím, že nad ním mám jisté výhody, mám obavy z toho, co se chystá udělat. Když se mě pokusil konfrontovat minulý týden, podařilo se mi vykroutit se, ale na nenápadnost jsem mohla zapomenout. Pokud jen tušil, že něco skrývám, svým někdejším počínáním jsem mu dala dobrý důvod k dalšímu šťourání. Zatraceně!

Chci ho odstrčit, vynadat mu za to, že narušuje moje soukromí a vůbec za to, že mi odírá ruce v krátkých rukávech o zeď za mými zády, ale slova mi zamrznou na rtech, když promluví ledově hlubokým hlasem bez špetky emocí.

In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti,“1 odříkává a chladně mi hledí do očí. Nevydržím ten pohled, ale když svůj skloním, setkám se jen s křížem. Nemám kam uhnout. Zhluboka dýchám a snažím se vypadat nevzrušeně. Což jde jen velmi těžko, když se na vás tiskne váš profesor, fanaticky odříkává latinské formule a rentgenuje vás dvěma žhavými uhlíky místo očí. Nejsem si jistá, jestli mě jeho pohled studí nebo pálí, ale rozhodně se necítím příjemně.

„Pane prof-“ pokusím se něco říct, ale opět mě přeruší.

In nova fert animus mutatas dicere formas corpora,“2 řekne mučivě pomalu a mě pořád nedochází, o co se vlastně snaží. Prozradit mi to má poslední verš.

In hoc signo vinces!3 domluví, před očima mi zamává křížem a mně to v tu chvíli dojde.

„U Merlina, vy jste se snad pomátl?“ obviním ho a seberu všechnu sílu na to, abych ho odstrčila. Dobrá, tak ne úplně všechnu. Nemíním mu ublížit, i když mě tedy vylekal parádně. Už jsem vážně začínala mít obavy, že na něco přišel.

„Vy nejste...“ dívá se na mě překvapeně, ruku s křížem stále zdviženou.

„Co?“ prsknu, „posedlá?“ Rozesměju se jeho zmatenému výrazu, ale vzápětí na to zvážním. „Nemůžu uvěřit, že zrovna vy, někdo tak racionální, se pokusí na mě praktikovat exorcistické rituály!“ vyčtu mu ublíženě.

„Já jsem...“ hledá ta správná slova a když si uvědomí, co mi právě udělal, zahanbeně skloní ruku s křížem. „Nabyl jsem dojmu, že se s vámi něco děje a – ne, nepřerušujte mě,“ napomene mě, když si všimne, že jsem se nadechla na obranu, „a mé domněnky mi potvrdil sir Nicolas. Vyprávěl mi o tom, co se s vámi děje ve spánku a o vašich očích, naplněných hrůzou, když se probudíte a-“

„-a vy jste si usmyslel, že mě posedl nějaký démon,“ uzavřu stále ještě naštvaná.

„No jistě! Vykazujete veškeré symptomy a nemůžete popírat, že se s vámi něco děje. A opovažte se vymlouvat na ženské problémy!“ vyhrkne naštvaně. Je na něm vidět, že mu jeho mylný úsudek pořádně pocuchal ego.

„A nenapadlo vás za mnou prostě přijít a zeptat se?“ vyjedu na něj.

„Já se o to pokusil, pokud si vzpomínáte. To vy jste se přede mnou schovávala!“ obviní mě.

„No jistě!“ prsknu pobouřeně. „Vy snad sám věříte tomu, že jste se minulý týden nechtěl pokusit o vymítání ale o obyčejný rozhovor!“

„Dobrá, možná jsem to měl v plánu, ale-“

„Žádné ale!“ zarazím ho. „Laskavě se vzpamatujte a hleďte si svého!“ doporučím mu.

„A vy jste si hleděla svého, když jste mě tenkrát v Choptící chýši zachránila? Vy jste se mnou diskutovala o tom, zda o to vůbec stojím?“ vyjede na mě podpásovou otázkou.

„Vy... jak... jak to víte?“ zeptám se šokovaně. S klukama jsme se jasně dohodli, že mu řekneme jen to nezbytné a on na mě teď vyrukuje s tím, že jsem mu zachránila život. To se nemělo stát.

„Pan Potter je teď ke mně velmi loajální,“ řekne mírně, když vidí, jak to se mnou zamávalo.

„Já ho zabiju,“ procedím skrz zuby.

„Za co? To je vám vážně tolik proti srsti vědomí toho, že vím? Tolik se stydíte za to, že jste málem přišla o život, když jste neuváženě zachraňovala ten můj?!“ Zase na mě křičí.

„Ne! Samozřejmě, že ne!“ oplácím mu křik. „Jen jsem nechtěla, abyste měl pocit, že mi něco dlužíte, dokážete to pochopit? Protože mi bylo jasné, že budete hledat sebemenší záminku, jak mi to splatit! A neopovažujte se to popřít! Jak jinak byste přišel na tu bláznivou věc s vymítáním?“

„Ano, připouštím, že jste mi tím udělala čáru přes rozpočet a já nejsem člověk, který zůstává někomu něco dlužen, ale to nic nemění na tom, že se s vámi něco děje!“

Zhluboka se nadechnu a rychle napočítám do desíti, abych náhodou v euforii neřekla něco, co by mělo nedozírné následky.

„Fajn,“ kapituluju, „řekněme, že máte pravdu,“ řeknu opatrně a v jeho očích postřehnu záblesk vítězství, „ale to nic nemění na tom, že to není vaše věc,“ zchladím jeho nadšení.

„Slečno Grangerová... Hermiono,“ promluví po chvíli, „jsem ochoten akceptovat vaše rozhodnutí, zvlášť teď, když vím, že se ve vaší duši neuhnízdil nevítaný démon,“ ušklíbne se, „ale chci, abyste věděla, že mi můžete důvěřovat,“ řekne naléhavě a hledí mi do očí.

Vím, že na muže před sebou se můžu spolehnout, ale nemůžu ho vystavit nebezpečí. Nemůžu mu říct, co se děje. Ne teď.

„Já vím,“ kývnu, „ a jsem vám za to vděčná, ale-“

„Žádné ale. Uvědomte si, že na nic nemusíte být sama.“ Nevydržím jeho zkoumavý pohled a sklopím zrak.

„Asi byste už měl jít,“ upozorním ho.

„Ano, asi ano.“

Jako by se nic zvláštního nestalo, kývne hlavou na pozdrav a počká, až mu otevřu dveře, aby mohl odejít.

Už se chystám zavřít za ním, když mě napadne... „Pane profesore, platinový kříž by vám stejně nepomohl. Příště zkuste stříbro,“ navrhnu mu rozverně a rychle za ním zavřu dveře. Až pak mi to dojde. Ty huso jedna pitomá! V duchu zaúpím a jen doufám, že si nevšiml toho, že jsem byla schopna jen zrakem určit kov, kterým mi mával před obličejem.


 

Severus

Už dlouhou dobu sedím u sebe v komnatách se sklenkou skotské v ruce a přehrávám si uplynulý rozhovor. Trochu mě mrzí, že jsem vyrukoval s tím, že mi zachránila život, nechtěl jsem, aby věděla, že vím, ale nešlo to jinak. Taky mě štve, že jsem se mýlil. Tedy ne že bych jí přál, aby byla posedlá, ale tím jsem vyčerpal první a zároveň poslední nápad na to, co se s ní děje.

Dopiju zbytek ve sklence a převaluji hořkou tekutinu na jazyku, když vtom mi to dojde.

Příště zkuste stříbro. Přesně takhle to řekla. Tak samozřejmě a přesvědčivě. Jak přišla na to, že to není stříbro?


 

Kdesi v Londýně, Tkalcovská ulice, pátek, 11. ledna 2008

„Ystriell, musíš toho nechat!“ naléhá muž na ženu, která si znuděně prohlíží nehty.

„Proč bych měla? Mě to baví. A vůbec, měl bys to taky zkusit. Jen přivonět, ochutnat...“

„Nechci porušit náš zákoník. Už tak dlouho nikdo... a teď ty!“

„Doufám, že mi to nechceš vyčítat, bratříčku,“ zasměje se žena chraplavě.

„Ještě pořád máš možnost...“

„Jdi se vycpat se svými možnostmi, myslíš, že jsem tak blbá a nevím, že po mě jde? Ale víš ty co? Já se nebojím. Naopak, nemohu se dočkat, až se znovu setkáme!“

„Už víc nejsi má sestra,“ řekne mladík smutně, jako by si teprve teď naplno uvědomil, že pro jeho sestru není cesty zpět.

Odpovědí mu je jen další šílený smích.


 

West Kensington, Londýn, téhož dne

„Prosím, nechte mě,“ žadoní muž přikrčený k zemi o slitování postavu v černém plášti, která téměř splývá s okolní tmou.

„Nemůžu,“ odpoví mu osoba klidně. „Už je vás jen pár,“ vysvětlí mu, i když muž schoulený na zemi jen stěží vnímá ta slova.

„Ne, prosím, ne!“ vyhrkne v momentě, kdy se nad ním osoba s kápí spadající až do obličeje skloní.

„Nebude to bolet, slibuji,“ řekne téměř laskavě a pak jediným prudkým pohybem zlomí muži na dlažbě vaz.


1 - Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
2 - Mysli se chce vyprávět, jak se bytosti proměňují do nových těl.
3 - V tomto znamení (kříže) zvítězíš.
18.02.2015 09:33:33
wixie
Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one