Stránky věnované páru Hermione Granger/Severus Snape

Vánoční dáreček 2014

Přeji Vám krásné Vánoce a pohodový rok 2015!

Beta: Claire


Muž s dlouhým bílým plnovousem v červeném obleku, lemovaném bílou kožešinou, si urovnal břicho a s velkým pytlem dárků se proplížil kuchyní do obývacího pokoje velkého rodinného domu, který osvětlovala krátce po půlnoci pouze barevná světýlka na velkém vánočním stromku. Pečlivě se rozhlédl, hledaje jakékoliv známky možného narušitele. Ačkoliv by v případě dvou zvědavých dětských oček udělal výjimku a tvářil se, jako by je vlastně vůbec neviděl, nikoho nespatřil. Dům byl pokojně tichý a klidný. Se zafuněním se posadil do tmavě modrého křesla u krbu a natáhl se pro jednu ze sušenek připravených tak trochu pro něj. A právě v tu chvíli se malá holčička s černými vlásky a velkýma kukadlama vyplížila ze svého úkrytu v patře, sedla si do tureckého sedu a zpoza zábradlí a částečně stále schovaná za zdí, sledovala počínání očekávaného návštěvníka.

Vousáč v červeném si přehodil nohu přes nohu a natáhl se pro noviny, které ležely na stolku společně s talířkem sladkostí a sklenicí mléka. Tu naopak s ohrnutým rtem odsunul na kraj. Jen pomyšlení, že by měl tu bílou tekutině pozřít, ho donutilo ohrnout znechuceně ret. S každým dalším otočením stránky se natáhl pro další čokoládovou sušenku. Po dlouhých několika desítkách minut shledal, že mlsání došlo ještě dřív, než došel k rubrice o ekonomice a politice. Ono možná lepší, pomyslel si a noviny složil.

Se zafuněním se zvedl z křesla. To břicho bylo vážně za trest. Znovu se rozhlédl. Ani teď nikoho nezahlédl. Sklonil se pro bavlněný pytel plný vkusně zabalených dárků. Už toho šaškování bylo pro dnešek dost. Vykročil i s pytlem směrem ke stromku, ale neodhadl vzdálenost a holení narazil do stolku. Náhlý otřes způsobil, že se sklenice s mlékem převrátila a celý obsah se vylil na koberec. Polohlasně zaklel a utíkal do kuchyně. Vrátil se s utěrkou, s heknutím se dostal na všechny čtyři a snažil se vysát přebytečnou tekutinu z koberce. Úspěšnost stála za starou bačkoru, ale mávl nad tím pomyslně rukou, odnesl utěrku zpátky do kuchyně a byl rád, že sklenice byla jen z obyčejného plastu.

Znovu popadl pytel, došel ke stromku a bez okolků k němu vysypal všechny dárky. Aby se neřeklo, několik jich upravil jemným přistrčením nohou v černé polobotce. Nemínil se předklánět, přes to břicho to byl pro něj nadlidský úkol. Spokojeně se narovnal, popadl teď už prázdný pytel a opět zmizel v kuchyni. Jediné, co ještě holčička sledující celou událost zaslechla, bylo tiché lupnutí. Když dívenka pochopila, že je po všem, se svraštělým čelíčkem se zvedla a odešla do svého pokoje.

O den dříve

„To břicho je děsné! A ta čepice,“ skuhral potichu a pokusil se čepici i s odpornou parukou strhnout z hlavy.

„Nic takového, miláčku,“ napomenula ho žena a zabránila mu v tom. „Myslím, že vypadáš k sežrání,“ dobírala si manžela v kostýmu Santa Clause a rozverně se na něj culila.

„Nechápu, proč celá ta šaškárna. Sophie bude v noci spát, nevím, proč by se chtěla plížit domem a špehovat Santu. A už vůbec nechápu, proč mám kvůli tomu dělat generálku. O tom kostýmu raději ani nemluvím,“ hudral dál potichu. Bylo krátce po půlnoci a ani jeden nechtěl probudit spící dcerku.

Jeho žena se zamračila a upřela na něj svůj děláš-to-pro-svoji-dceru-Severusi-Snape-tak-nereptej pohled. Raději zmlkl. Když si Hermiona postavila hlavu, tak bylo těžké se s ní dohadovat. Zvlášť v červeném kostýmu postrádal obvyklý pocit autority. „Zapomínáš, že naše Sophie je zvídavé dítě. Určitě bude chtít spatřit Santu. Zítra přijdeš po půlnoci kuchyní, chvíli budeš v pokoji, aby měla čas tě zahlédnout, protože ví, že Santa naděluje kolem půlnoci. Pak dáš dárky pod stromek, odejdeš z kuchyně a přemístíš se do ložnice, kde se převlíkneš a přitulíš ke mně. Není to tak těžké,“ culila se na něj.

Povzdychl si. „Budu chtít něco na oplátku,“ zablesklo se mu v očích při náhlé myšlence.

„Povídej,“ vyzvala ho a upravila mu plnovous.

Naklonil se k ní a zašeptal jí do ucha. „Zítra se kvůli mně převlíkneš do kostýmu vánočního skřítka. Kostýmu s velmi krátkou sukní,“ dořekl a políbil ji na tvář.

Hermiona se zvonivě zasmála. Rychle jí přiložil ruku na rty, aby nevzbudili dceru. Na okamžik oba zmlkli a naslouchali nerušenému klidu. Nevšimli si, že v patře nad nimi se malá dívenka schovala, aby ji nezahlédli, a pak znovu zvědavě vykoukla.

„Převlíknu se kvůli tobě třeba do školní uniformy a můžeme si zahrát na profesora a žákyni,“ škádlila ho tiše.

„To nezní vůbec špatně,“ odvětil také šeptem a vtáhl ji do své náruče.

Objala ho kolem krku a natáhla se, aby ho mohla políbit. Nebránil se. Něžně jí přejížděl dlaněmi po zádech a vychutnával si její sladké polibky.

„Takže to zítra zvládneš?“ zeptala se, když se od sebe konečně odtrhli.

„Dělal jsem už horší věci,“ povzdychl si hraně a jemně jí přejel palcem po červených rtech.

Usmála se na něj a pohladila ho po tváři. „Miluju tě, víš to?“

Zatvářil se samolibě. „Vím,“ řekl a přitáhl si ji k dalšímu polibku. Vtaženi do vzájemné hry nepostřehli, že se v patře tiše zavřely dveře pokoje jejich dcery...

Sváteční ráno

„Miláčku, ty se ani nechceš jít podívat, jestli ti Santa nadělil nějaké dárky?“ zeptala se starostlivě Hermiona dcery, která se šťourala v ovesné kaši a nijak se neměla k tomu, aby se vrhla na dárky.

„Já vím, že je pšines,“ odvětila dívenka klidně, aniž by vzhlédla.

Hermiona se tázavě podívala na Severuse. Ten jen nenápadně pokrčil rameny.

„Sophie, ty jsi Santu viděla?“ vyzvídala dál její matka.

Holčička přikývla. „Jo. Pšečetl si u nás noviny a snědl všecky sušenky. A seděl v tvém oblíbeném kšesle, tati!“ žalovala na Santu bez skrupulí.

„Drzoun,“ procedil Severus a zakousl se do plátku vánočky.

„No, a pak taky zakopl a vylil mlíčko na kobelec,“ žalovala malá dál. „Pšinesl si utělku, klekl si na kolena a snažil se to ušušit,“ líčila rodičům.

Hermiona, zrovna upíjející kávy, se zakuckala a zpytavě si přeměřila manžela. O mlékové epizodě se nezmínil. Muž raději odvrátil zrak. Nejspíš dostane pěkné kázání, zvlášť pokud se dcera zmíní i o-.

„A taky všecky dálky vysypal z pytle jen tak, pšedstav si to, mami. Kopal do nich, aby je slovnal,“ líčila Sophie.

Hermiona se prudce nadechla, ale v tu chvíli k ní došla myšlenka. Nekopal jsem do nich, ozvalo se ukřivděně v její hlavě. „Sophie, asi už byl unavený. Víš přeci, že jsme si říkali, že musí obdarovat spoustu a spoustu malých dětí, jako jsi ty,“ vysvětlovala Hermiona trpělivě. „Co kdybychom se šli všichni podívat, co nám hezkého přinesl?“ pobídla dceru. Ale ta vypadala, že má na srdci ještě něco dalšího.

„Mami, máš láda tatínka?“ zeptala se malá bezelstně.

Hermiona se zarazila. „Ovšem, že mám ráda tatínka. Jak tě to napadlo, zlatíčko?“

Také Severus zbystřil.

„Tati, a ty máš lád maminku?“ vyzvídala Sophie dál.

„Co je to za otázky, Sophie? Samozřejmě. Mám maminku moc rád,“ odvětil a se ženou si vyměnil nechápavý pohled.

„A nebudeš se na ni zlobit? Že nebudeš, viď?“

„Nemám důvod se na maminku zlobit,“ usmál se na dceru a čekal, co přijde.

Dívenka si skousla ret. V tom okamžiku mu připomněla Hermionu. Ta se také kousala do rtu v momentě, kdy nevěděla, jak se rozhodnout, ale věděla, že musí udělat správnou věc. Sophie se lítostivě podívala na matku, jako by se jí pohledem chtěla omluvit, a pak svůj pohled přesunula zpátky na otce. Následně vypustila bombu. „On tu totiž byl Santa Claus i pšedevčílem,“ začala a zhluboka se nadechla. „A já viděla, že maminka mu dávala pusinky. A pak taky Santa dával pusinky mamince.“

Severusovi zaskočila vánočka, Hermiona se začala topit v šálku s kávou. První se vzpamatoval muž. Natáhl se, aby vzal dceřinu malou ručku do své velké teplé dlaně. „Sophie, Santa Claus je velmi hodný pán, určitě neměl nějaký špatný úmysl. Víš, to on se asi zastavil dřív, aby věděl, kam dát dárky.“

„No jo, ale ploč si mu dávala pusinky, mami?“ otočila se dívenka na Hermionu.

„Ehm...“ odkašlala si. Severus se začínal bavit. Po velmi dlouhé době jeho žena nenacházela slova. „Já jsem...“

„Maminka si myslela, že jsem to já převlečený za Santu, víš?“ pokusil se situaci zachránit Severus.

„Ale ploč?“ vyzvídala holčička dál.

„Protože maminka nevěřila na Santu, myslela si, že jsem to já, jenže on to byl Santa,“ vysvětlil a doufal, že jeho dcera nepostřehne v jeho teorii spoustu nedomyšlených věcí.

Zřejmě to zabralo, protože se otočila znovu na matku. „A teď už věšíš na Santu, mami?“

„Teď už ano, miláčku,“ přikývla Hermiona a pohladila dcerku po tváři.

„Tak co kdybychom se konečně šli podívat na ty dárky?“ zeptal se Severus a tentokrát už dceru nemuseli pobízet. Všechny její otázky byly prozatím zodpovězeny, a tak se spěšně rozeběhla ke stromku.

„Takže ty mě podvádíš se Santou?“ šťouchl do Hermiony, když šli pomalu na zvukem trhání papíru.

Zašklebila se na něj. „Myslím, že si nemáme co vyčítat. Ty sis prý včera večer užíval s vánočním skřítkem.“

Pousmál se a přitáhl si ji do náruče, aby ji mohl obejmout. „Veselé Vánoce, Hermiono.“

Něžně ho políbila na rty. „Veselé Vánoce, Severusi.“

24.12.2014 15:47:57
wixie
Veškerá práva vyhrazena J. K. Rowling
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one